O Červenáčkovi přehled

03.08.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Už jen na základě komentářů a pro to téma jsem váhala, zda si knihu pořídit a rozšířit si svoji šípáckou sbírku. Knihu jsem si šla okouknout do knihkupectví a ten velký formát se mi nelíbil. Když mi teď muž štědře dovolil koupit si vše to, co jsem si vyhlédla, vložila jsem knihu do košíku a stále váhala, takže nakonec jsem si ji rozhodla půjčit v knihovně, abych zjistila, zda za tu investici stojí. Protože mezitím jsem se seznámila s další autorovou tvorbou (a zjistila, že to je ON, jehož plán Stínadel nutně musím mít doma), velký formát a pevné desky mi už ani trochu nevadí. A po prvním čtení mohu dodat i to, že za koupi stojí.

ALE:

Je nutné si uvědomit, že ač je to k němu hodně blízko, Foglar to není. Stále je to Petr Čech a takto je nutno knihu vnímat, byť to k Rychlým šípům svádí a čtenář autory snadno zamění. (Ovšem teď, co jsem přečetla několik autorových knížek v rychlém sledu, vidím nenápadná znamení a nitky, které knihy propojují. Věřím, že autor je nezanechává pro vnímavého čtenáře, ale vkládá je do knih hlavně sám pro sebe. Vždyť ta zahrada, kde dívka Červenáčka schovala, je tou z knihy O zahradě. Marně si lámu hlavu, jestli malá vontka není dívkou, co vystoupila z obrazu, ale jsem si jistá, že ten ateliér ve zchátralém zahradním domku patří Čechovi.)

Já totiž předně nevěřím tomu, že by to s klubem takhle dopadlo, neseděla mi ta lhostejnost ostatních členů. Dospívání je přirozený proces a Mirek, Jarka i Jindra s Rychlonožkou by se s ním určitě popasovali mnohem líp. Neseděla mi Rychlonožkova lhostejnost vůči kamarádovi, Mirkovo naprosté ignorování chlapců, za které měl jako vedoucí odpovědnost, nemluvě o tom, že Jindrovou osudovou dívkou je přece Tonča Sedlářová a ne Podkova! Knihu proto vnímám především jako nostalgické ohlédnutí někoho dospělého za něčím, co zažil jako dítě a cítí smutek kvůli tomu, že už to neprožije. V tom se ale s Čechem neshodneme. Jistě, opravdická Stínadla si neprojdu, dlouhého v přilbě neuvidím a dobu první republiky, dřevěných ohrad, hliněných dvorků a pavlačových domů s průchody nikdy neprožiju. Knihy mne ale vždy spolehlivě přenesou v čase a navodí takovou atmosféru, že cítím chlad stínadelské mlhy a při čtení inzerátu o výměně ježka v kleci za motocykl se v předtuše velkých věcí budoucích rozechvěju očekáváním a vzrušením stejně jako Rychlé šípy. Budu s nimi při pronásledování Širokka i při otevírání hlavolamu, roztřesu se nespravedlností nad osudem klubovního psa Bubliny a znovu se budu třást strachy při Cizincově nálezu proutěného koše.

Himbajs šůviks, ten Vránův deník si chci přečíst taky!

I když nevěřím, že byť v dlouhých kalhotách, Červenáčka by si vonťata spletla s dospělým, zajímá mne, zda na brance do zahrady bude zámek nebo bude otevřená. A co za ní Červenáček najde.