jadunka
komentáře u knih

Vědecky pojatá kniha plná zdrojů a výzkumů. Načasovat si její čtení doprostřed pandemie, kdy jsme děti na rok nuceně zavřeli k počítačům, nebylo úplně nejvhodnější, protože teď se bojím ještě víc, jak tyhle škody napravíme...


Kniha by to byla dobrá, kdyby mi sedl ten způsob vypravování. To se ale nestalo. Před, po, teď, předtím a teď zároveň... Přišlo mi to hrozně zmatené. Kdyby byly kapitoly koncipované nějak lépe a uspořádány smysluplněji, bylo by mé celkové hodnocení knihy a pocity z ní úplně jiné. Takhle jsem prostě rozčarovaná. Očekávala jsem něco a dostala něco jiného. Každopádně ty popsané hrůzy budu muset zase chvíli rozdýchávat u nějaké jiné, oddechovější knihy.


Odborných knih na toto téma je mnoho. Tahle knížka je však jiná. Taková nenucená. Lidská. Čtivá. Jsou tam věci, které všichni tak nějak víme, ale prostě na ně vlivem času zapomínáme. Takže neuškodí si ji přečíst, zamyslet se, a zase jednou zkusit dělat některé věci jinak, podle návodu. Prostě si zkusit najít toho svého marťana. :)


Kniha se ke mně dostala už dávno, ale pořád jsem její čtení odkládala. Po zhlédnutí seriálu Božena však nastal ten pravý čas. Kniha je to nádherná, líbí se mi nejen samotné dopisy, ale i doprovodný komentář, před každým z nich, který čtenáře uvede do kontextu. Pro pochopení tehdejší doby je to ta nejlepší výpověď.


Kdybych to nečetla naráz, ale dávkovala to, asi by to bylo lepší. Některé příběhy se mi do duše zapsaly, jiné mi vyloženě nesedly. Ale přes to všechno obdivuji všechny ty lidi, kteří si dokázali udržet pozitivní myšlení i ve špatných dobách, pokusím se jimi inspirovat.


Osobitý styl Honzy Vojtka se mi líbí jak v rozhovorech, tak v této knize. Musím si ji dát někam na oči a číst pravidelně, abych si ty věci z ní vtloukla do hlavy... :)


Wow. Kniha byla při vydání všemi opěvovaná, proto jsem se jí dlouho vyhýbala. Teď na ni nastal správný čas a jsem z ní unešena. Možná jsem na autorku naladěná hodně i proto, že jsme stejně "staré", ale dostalo mě to. Jako by mi psala z duše. Určitě se k těmto básním budu znova postupně vracet.


Knihu jsem dostala na Vánoce, takže jsem netušila, že existoval i díl předtím. Kniha byla velmi dobrá, ale konec se mi zdál překombinovaný, to mě na současných detektivkách vždycky trochu mrzí. Každopádně si musím přečíst i toho Našeptávače. :)


Knížka to je svým způsobem zajímavá, to jo. Ale čekala jsem od toho něco jako "Všichni žijeme v blázinci", jenže prostoru pro pana Honzáka tady mnoho nebylo. Vlastně mi ty tři části - rozhovor s panem Honzákem, reálné příběhy žen, a hodnocení psychiatričky, která tyto ženy nikdy neviděla, vůbec nejsou k sobě. Škoda.


Občas netuším, jestli jsem natolik "ezo", abych tomu dokázala plně věřit. Občas se mi stanou věci, které rozumově vysvětlit nejdou, a přijde mi naprosto samozřejmé v ně věřit. Knížku jsem zhltla za jedno odpoledne, za mě tedy mohla být rozhodně delší. Ty příběhy jsou neuvěřitelné. A zasazení do kontextu klasické filozofie se povedlo. Navíc mám teď nutkavou touhu přečíst si znova Tuláka po hvězdách. Opravdu skvělá inspirující kniha. :)


Oproti první knížce pana Černého jsem se tady dozvěděla více zajímavostí, o kterých jsem vážně neměla ani tušení. U některých kapitol bych ocenila větší obsáhlost, ale jako námět k tomu, jaké zajímavosti si vyhledávat, je to určitě super. :)


Kniha je to velmi zajímavá, to jo, ale hvězdy dolů dávám za to, že se mnoho informací opakovalo dokola a tajemství byla mnohdy jen naznačena, zbytek jsem si musela dohledat sama. Taky se na hodnocení podepisuje počet různých chyb a překlepů... Takže dobrý, ale...


Kniha mě uchvátila, během čtení jsem si mnoho myšlenek podrhávala a značila, abych se k nim mohla vracet. Zimbardo Odpojeného muže sepsal pro americkou populaci, domnívám se však, že po pěti letech od původního vydání, začíná být kniha čím dál více aktuálnější i pro naše dospívající. Zaměřujeme se stále na to, jak zrovnoprávnit ženy, ale zapomněli jsme, že musíme koukat i na druhou stranu a naučit muže, jak se stát opravdovými muži, v záplavě všech těch silných žen okolo.
Knihu bych určitě doporučila všem maminkám (nejen) synů.


Kniha se čte téměř sama, příběh má dobrý spád. A téma je vážně hodně zajímavé.


Já fakt nevím, co si o této knize myslet. Se spoustou názorů souhlasím a líbí se mi. Třeba mě velmi potěšila kapitola a ženském a mužském principu. Ale ve spoustě názorů mě pan Vojáček vyloženě vytočil do běla. Třeba očkování a autismus. Za tohle prostě velké NE, protože výzkumy na toto téma byly již několikrát dělány, a nikdy zde vědci souvislost nenašli. Celkově na mě kniha působila jako taková působivá reklama na jejich kliniku. Věřím, že tato funkční medicína je pro budoucnost velmi důležitá, že se musí na člověka nahlížet po všech stránkách (tělo, duše, duch), ale prostě zde byly věci, které mi osobně nesedly a od vystudovaného lékaře je slyšet nechci.


Na Čapkovi mám ráda to, jak málo stránek mu stačí k vyjádření tak poutavého příběhu. Musela jsem k němu dorůst, během školy jsem ho nečetla jen z principu, ale je to moje chyba, že jsem nevěřila, že je opravdu tak čtivý, vtipný a krátký. Věc Makropulos je další z jeho nadčasových knih, která mě donutila zamyslet se nad tím, jak bych to vlastně v takové situaci viděla já...


Tak tohle byla opravdu darda. Nejdřív pro mě bylo těžké tuto knihu číst - tím myslím především části o sebedestruktivních sklonech. To jsem si musela dávkovat. Posledních dvě stě stránek jsem dala ale téměř na jeden zátah, protože mě do sebe Bájodolí vtáhlo naplno. Většinou jsem u Kinga zklamaná z toho, že neumí konce, ale to se tady také nestalo. Za mě tedy všech pět hvězd, fakt se mi to líbilo.


Úžasně čtivá knížka, zakládající se na reálných událostech, doplněna slůvky mého rodného nářečí. Vážně mě hodně pozitivně překvapila.


Je mi z té knihy tak nějak krásně smutně. Kus Holly mám v duši, takže jsem si čtení Snídaně u Tiffanyho užívala. :)


Část Za zrcadlem se mi líbila daleko víc než první část. Každopádně celá kniha je naprosto jedinečná. Autorova fantazie je neuvěřitelná. Myslím si, že i v dospělosti je nutné si udržovat kousek vnitřního dítěte a Alenka mi ho zase trochu připomněla.
