Jamolina komentáře u knih
Zakončení trilogie se mi líbilo včetně závěru. Příběh obsahoval pro mě několik nečekaných zvratů, které jsem si užila.
Líbila se mi už jednička a dvojka je stejně dobrá. Příběh jsem si užila a přečetla ho asi za dva dny. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet postava Arumiela - ten se vymyká běžným záporákům a je to hodně zajímavě namixovaná postava.
Působivá kniha, na kterou si budu pamatovat ještě dlouho. Báje opěvují hrdinské reky, ale tím, co válka způsobuje ženám a dětem, se eposy nevěnují. Proto je dílo Barker zajímavé a přínosné. Ukazuje, jaké pocity mohou zažívat zotročené ženy a jak vypadá jejich život. Hlavní hrdinka je sice urozená a velmi krásná, ale jinak je obyčejná žena. Nevyniká velkou odvahou, neumí bojovat, není extrémně hbitá - jednoduše nemá žádnou speciální vlastnost, které mnohdy hrdinky mají. Právě proto je její svědectví tak silné a věrohodné. Někteří komentující namítají, že je kniha málo akční a tím nudná. Mají pravdu v tom, že přímo hrdinčiny akce v příběhu není mnoho - ale právě tím je příběh uvěřitelný. Na druhou stranu Bríseovna není jen pasivní loutkou - i přes své postavení otrokyně je v určitých momentech hybatelkou svého života.
Pojišťovák s nadpřirozenými schopnostmi mě prostě bavil. :) Čekala jsem, že jednotlivé příběhy budou de facto samostatné povídky a příjemně mě překvapilo, že i přesto na sebe navazovaly a dohromady tvořily ucelený příběh.
V knize najdete 35 rozhovorů na téma rodičovství. Čekala jsem, že se budou otázky opakovat, ale každý rozhovor je jiný, což je skvělé. Respondenty jsou sice primárně lidé z prostředí výtvarného umění, ale myslím, že se to dá v mnohém chápat i jako obecná sonda do "duše" současného českého rodiče. Spolu s rozhovory získáte opravdu umělecký kousek do své knihovny. Obálka je potažená růžovým plyšem a na některých vnitřních stránka je nalepená lesklá fólie organických tvarů (asi zřejmě znázorňuje stékající med).
Bezva knížka pro všechny nadšené kvítkomily. Oceňuji, že autorky tolik neřeší nároky konkrétních květin, ale věnují se péči o pokojovky víc obecně, aby čtenář chápal jaké podmínky, prostředí a péči potřebují. Dozvěděla jsem se nové zajímavé věci a to už kvítka dost dlouho pěstuju.
Od knihy jsem moc nečekala, ale byla jsem mile překvapená. Nakonec jsem se rozhodla, že na BuJo nepřejdu, ale zůstanu u svého původního organizačního systému. Ale pár dobrých nápadů jsem si z Bullet Journalu vypůjčila - třeba jsem si ve svém zápisníku začala dělat rejstřík a vyhradila jsem si místo na kolekce.
Kniha je velice kratičká a čte se dobře. Líbila se mi alegorie s bludištěm, ve kterém je sýr. Dvě hlavní postavy se jmenují Leňo a Beňo a musím říct, že jsem si je docela pletla. Pokud bojujete se změnami a dělá vám problém se na ně adaptovat, kniha vám může pomoci získat nadhled. Jestliže jste už pár seberozvojových knih četli, nečekejte zázraky - většinu věcí jste už četli nebo slyšeli jinde (a v jiné formě). Nemusí to být nutně na škodu, spoustu věcí člověk potřebuje slyšet opakovaně.