Jana_Z
komentáře u knih

V knize jsou obsaženy dva příběhy. První se jmenuje Pasáček - bez vypravěčského talentu pojednává o devítiletém chlapci, který jede z Paříže do služby na venkov, aby si vydělal na živobytí. Cestou jsou na něj zlé jeptišky, pak násilnický sedlák a od všeho trápení ho zachrání sekretariát Komunistické strany Francie. Prostě slátanina, která má vyzvednout komunistický smýšlející dělníky a zadupat do prachu nenažrané sedláky a duchovenstvo.
Druhý příběh - Pionýr - se odehrává v jakési české škole. Po větě "I strýček ho chválí, když o něm mluvívá, jak dobře s ním pracuje v městské organisaci komunistické strany." - jsem to definitivně vzdala.
Záměrem pisatelovým se zdá být snaha ukázat dětem, jak se u nás mají dobře (Pionýr) a jak je na tom Západě zle (Pasáček).

Z dnešního pohledu se kniha jeví jako etnografický popis života v horách kdesi na Moravě ve 20.letech 20.století. Nechybí popisy zvyků (velikonočních apod.) a třeba různá rozpočítadla. Je to vyprávění pro děti, takže není nijak dramatické, i když je někdy také smutné. Pokud si chcete odpočinout od dnešní neurvalosti a násilí vůbec, mohu vřele doporučit.


Čtivá knížka s laskavým humorem, když máte chuť na něco lehčího.


Tenhle příběh tak zvláštně plyne - je to jako kouzlo, které vás přenese do jiného světa. Přestože to není veselý příběh, je na něm něco uklidňujícího - možná to je osobou Krysaře, jeho přijetí života takového, jaký je. Nevím, ale prostě se mi to líbí.


Souhlasím s Livií, občas jsem se smála, ale celkový dojem je opravdu rozpačitý - nevím, co si o tom myslet. Opravdu to takhle někde chodilo?


Souhlasím z komentářem mončičáčka a za sebe dodávám, že jsem netušila, kolik věcí o Vojtovi Náprstvkovi jsem nevěděla. Je to opravdu zajímavé čtení. Doporučuji.


Poprvé jsem tenhle příběh četla v učebnici angličtiny, už tenkrát se mi líbil a když jsem poté zjistila, že to je vlastně knížka, musela jsem si jí hned koupit. Doporučuji.


Rozhodně říkám, že třetí díl je výborný. Je v něm víc děje než v předchozích a za mě musím říct, že bych byla za další pokračování, abych se mohla tím kouzelným světem toulat dál. Myslím, že zakončení Inkoustové smrti bylo oproti předchozím dobrodružstvím také zrychlené - prostě bych se klidně nechala ještě chvíli napínat :)


Souhlasím se všemi předchozími komentáři - je to nádherný barevný svět, úplně mě pohltil. Doporučuji.


Jednoznačně chválím. Pokud se někomu zdálo prostředí příběhu málo barevné, ať nezoufá a přečte si další díly. Začne vidět duhově :) A ano, musím se připojit ke všem těm, kteří by chtěli Elinor za vlastní tetičku, ke které by jezdili aspoň na prázdniny.


Kniha je zajímavá svým tématem, ale příběh sám není zrovna strhující čtení.


Krásná cesta kolem světa! H.Hass tu vypráví cca o době od 30. do 50.let 20.stol. - od té doby se technika potápění (a nejen ta) posunula nesmírně dopředu a právě proto je jeho vyprávění tak zajímavé. Doporučuji.


Kniha má dvě části - první se odehrává v Praze v jedné z redakcí Oceanie, druhá, dle mého lepší a humornější, líčí prázdninové dobrodružství tří kolegů na Moravě. Je to taková oddechovka k vodě :)


Ve škole jsme se povinné četbě vyhýbali jako čert kříži a tak až teď, co jsem dostala rozum - snad, zjišťuji, proč je klasika klasikou.
Moc ráda se vydávám do těch časů a poetických míst (aspoň pro nás, co máme vše po ruce), užívám si ty chvíle s Klostermannem a jinými a hezky si odpočinu od dnešního shonu.


Kniha se mi vážně moc líbila. To, jak stařík projde celou zeměkouli a vše se propojí... (nechci tu prozrazovat děj). Je tam velká nadsázka a to mě baví.
