Jana_Z komentáře u knih
Myslím, že vše podstatné již bylo řečeno níže. Takže za mě jen - Jděte do toho!
Knížka se čte opravdu pěkně, i když spíš než životopis působí jako červená knihovna. Asi to je tím, že autorkou je dcera Marie Curie - Sklodowské a tak prostě píše o mamince jenom pozitivně. Na druhou stranu já rozhodně netoužím po zbytečně dramatickém čtivu a tak jsem byla spokojená. Je to skvělá příležitost, jak se zábavnou formou dozvědět něco o nositelce Nobelovy ceny a pro většinu lidí tak nezáživné fyzice.
Vlastní dobrodružný příběh zná v nějaké podobě asi každý (já si pamatuji na komiks v abc). A protože to je klasika, nadejde doba, kdy si budete chtít přečíst celou knihu. Čekáte, že v ní bude víc než v tom komiksu. Čekáte spíš více dobrodružství, ale Melville vás vlastně vzdělává proti vaší vůli ve velrybí etologii a fyziologii apod. Někomu takové vsuvky vadí - i já musím uznat, že nepřispívají k plynulému čtení - ale zase jsem se dozvěděla některé opravdu zajímavé věci. Třeba z čeho jsou parfémy. A ještě jedna zajímavost - velryba prý nemá hlas. A co se dnes tedy pouští miminkům na dobrou noc? (Švagrová má opravdu takové to houpací lehátko, které přehrává mimo jiné i velrybí zpěv.)
Výborná knížka. Moc mě bavila - musela jsem se smát nahlas a to je, myslím, nejlepší doporučení. Ovce mi připomněly jinou mou oblíbenou knihu - Dalekou cestu za domovem. Pokud hledáte něco podobného, tak tuhle knížku od R.Adamse nepřehlédněte.
Po přečtení níže uvedených komentářů souhlasím vlastně se vším, i když si zdánlivě odporují.
Alix: Jasné, logické a prosté.
Jack Bauer: Krátké, názorné, výstižné.
Hactive: Napsaná čtivě, ostře a na nic si nehraje.
I LordSnape má pravdu, Ivo Toman "nedělá charitu".
Mně osobně kniha opět připomněla co je v životě důležité a co se dá hodit za hlavu. Ve spojení s nedávno přečtenou knihou Čtyři dohody mám teď mnohem větší klid. A proto jsme tuhle knihu přece četli.
Zajímavě a hlavně srozumitelně pojaté dějiny 18. století u nás. Určitě se ke knize budu vracet.
Tady je jakýkoli komentář zbytečný. Prostě to je Bulgakov se vším všudy.
Jedinečné a velmi zajímavé téma si zaslouží plný počet hvězdiček, ale jednu odečítám, protože je v knize hodně opakujících se pasáží - bylo by příjemnější přečíst si více nových informací.
Čtivě napsaný životopis zakladatele egyptologie. Taky bych se chtěla podívat na pyramidy, ale v dnešní době to není zrovna nejlepší nápad :(
Najdete tu pár zajímavostí a kniha je opravdu čtivá, jak píše JeKa, ale ucelenější obraz o "výchově v dobách císařství" tu nehledejte.
Čtivou formou se dozvíte spoustu zajímavostí o cestách J.Cooka a díky autorovi můžete nahlédnout, jak místa, která kapitán navštívil, vypadají dnes.
Též moje první kniha od Klostermanna - příjemně mě překvapila a musím říct, že jsem byla celou dobu napjatá, jestli to dopadne dobře. Za mě pět hvězdiček.
Někomu vadí, že Kerouac popisuje cestu jako itinerář z navigace a pak spousta alkoholu a drog. Já si ale myslím, že o tomhle kniha není. Je o neuvěřitelné schopnosti prožívat naplno přítomný okamžik a nekazit si ho obavami z budoucnosti. Když píše o tom, jak Dean vnímá jazz, tak je to něco - jak to napsat - asi je to prostě to jeho nepopsatelné TO. Hrdinové příběhu nacházejí krásu a ryzí život v těch nejvšednějších věcech a to bychom si měli z četby Na cestě odnést.
Musím oponovat Smoldovu komentáři níže - kniha je pro laiky vcelku srozumitelná. Pravda - kvantová mechanika je trochu nad moje chápání, ale to se nakonec shoduje s tvrzením samotného Richarda Feynmana:
"Byla doba, kdy se v novinách psalo, že teorii relativity rozumí jenom tucet vědců. Nevěřím, že tomu tak skutečně někdy bylo. Možná že kdysi relativitě rozumněl jediný člověk, a to ten, kdo ji poprvé pochopil dříve, než o ní napsal první článek. Ale jakmile si lidé jeho práci přečetli, mnoho jich relativitě nějakým způsobem porozumnělo; určitě jich bylo víc než tucet. Na druhé straně mohu myslím s určitostí říci, že kvantovou mechaniku nechápe nikdo."
Posledních cca 14 dní jsem se snažila pšenici vyhýbat a viditelně se mi zlepšil stav pokožky po celém těle (už žádná suchá, olupující se místa). Ale ty polomáčené mě dneska dostaly :-)
Rozuzlení jsem opravdu nečekala. Tak to má být, nebo ne?
Oddechová, ale i napínavá. Zmínky o googlu jsem nevnímala jako reklamu, ale jako vyprávění o realitě dneška. Bylo to pro mě dost poučné, protože o nových technologiích vlastně moc nevím. Autor tu ukázal, jak se mohou staré a nové formy uchovávání a vyhledávání informací doplňovat.
Protože znám proprcovanější příběhy, dávám čtyři hvězdičky, ale jinak se mi kniha moc líbila.
V úvodu knihy autor vysvětluje, jak je důležité zasazení příběhu do správných reálií a musím říct, že sám je v tomto ohledu skutečným mistrem. Příběhy jsou sepsané před více než sto lety a tak nečekejte, že se jich dnes budete bát. Už jsme si stačili zvyknout na mnohem těžší kalibr. Všechny příběhy vzbudily mou zvědavost, ale žádný z nich nic nevysvětluje, některé jsou jakoby bez konce a to mi trochu vadilo.
Jednoznačné nadšení a vlastně údiv, koho jsme měli tu čest mít mezi námi. To proto, že Příliš hlučná samota byla mou první knihou od pana Hrabala. A všimli jste si, jak se rozplíváte, a já s vámi, nad úplně obyčejnými a vlastně i ošklivými věcmi, jako by šlo o růžovou zahradu? Myslím, že za normálních okolností bychom všichni vnímali krvavé papíry z jatek a spousty much jako něco dost nechutného, zapáchajícího apod. Ale když o tom píše Hrabal, všechno je jinak. To je ale kouzelník.