jana0345 komentáře u knih
Stefan Ahnhem u mě patří rozhodně k tomu nejlepšímu z detektivního žánru. Jasně, bylo tu spousta náhod a ta závěrečná performance byla fakt divná (jak píše čtenářka níže). Buď mu to odpustíte, nebo ne. Já mu to odpouštím a doufám, že další díl bude brzy.
Geniální kniha. Jedna z těch, co člověka provází celý život. Já už jí četla asi pětkrát (díky přicházejícímu milosrdnému stáří je to pro mě pořád nové :-) ).
Mě se to tedy příliš nelíbilo. Nezajímavá, všední zápletka, prapodivné hovory ze záhrobí, příliš mnoho jedno až dvouslovných vět.
Ten chlap je génius! Detektivní zápletka až tak šokující není, ale ten styl, jazyk, jakým May píše je uchvacující. Až si říkám, jestli ho na ty detektivky není škoda :-D (a že já detektivky mám opravdu ráda).
Často se mi to nestává, ale tuhle knížku jsem nedočetla. Nějak mi osudy všech hrdinů byly úplně jedno.
Knížka se mi líbila. Je o talentu, touhách a snech. A taky o nespravedlnosti a strachu, které můžou tohle všechno nenávratně zadusit. Pokud se necháte.
Jen se mi občas trochu pletly postavy.
Tahle kniha se mi od Nesbo líbila zatím nejvíc. Jeho věčně rozervanej, traumatizovanej Harry Hole mi trochu leze na nervy, ale tenhle Šimon Kéfas je docela sympaťák. I když ani on to neměl vždycky jednoduchý.
Ahnhemovy knihy považuji za nadstandard žánru, nicméně u téhle knihy byl rozjezd trochu pomalejší. Překvapily mě školácké chyby vyšetřovatelů. Ovšem nakonec vše odpuštěno, závěr mi přišel ok a hlavně jsem moc ráda, že Ahnhem nakonec nezapomněl na případ nevyjasněného znásilnění z Oběti bez tváře. Těším se na pokračování.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že děj této knihy předchází děj Oběti bez tváře. Nicméně je to logické, v Oběti bylo naznačeno příliš mnoho otázek z minulosti. Rozhodně bych ale Devátý hrob nedoporučovala číst jako první, o to víc pak hrozí, že budete mít v postavách zmatek.
Za mě strhující příběh, uvěřitelné myšlení i jednání hlavních hrdinů. Těším se na další díl!
Knihu jsem začala číst díky Čtenářské výzvě a byla pro mě velkým zklamáním. Obráceně řazené kapitoly, těžkopádné (místy až trapné) dialogy, absurdní situace. Na závěr autor až příliš tlačí na pilu ve snaze co nejvíce šokovat. Připomněl mi tím cimrmanovské "nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn". Od Deavera si už nic nepůjčím, v tom mám jasno.
Můj první přečtený cestopis. Pustila jsem se do něj jen díky Čtenářské výzvě. A přečetla jsem ho jedním dechem! Jakub Čech píše svižně, vtipně, s pokorou k přírodě i k ostatním hikerům.
Jen jedna výtka - autor by do vyprávění mohl pustit ještě trochu víc emocí, aby pomohl čtenáři celou cestu ještě víc prožít.
Strhující vyprávění o osamělosti. Dojemné, smutné zároveň vtipné a optimistické.
Až autorka dozraje, získá nadhled, přestane poučovat a soudit ostatní, možná něco dobrého napíše. V této naději dávám *
Za mě naprosto předvítalný příběh s vykonstruovaným happyendem.