jana1853
komentáře u knih
Lovec draků
Khaled Hosseini
Velmi silný příběh, který zaručeně několikrát rozpláče. Trochu mě zklamalo, že bylo ke konci až moc evidentní, jak příběh skončí. Posledních 50 stran tedy celkem nuda. Jinak hodnotím na 120 %.
Pod hladinou
Darcy Coates
Coby instruktorka potápění jsem tuhle knížku nemohla minout. Autorka si vybrala vskutku náročné téma technického potápění (složité k pochopení lidmi, kteří se nepotápí, nebo se potápějí jen rekreačně). Nicméně, poprala se s tím vcelku decentně, i když některé technické detaily byly víceméně úsměvné, ale s tím se předem počítalo. I tak mi nedá tápat, zda byly tyto nesrovnalosti dílem autorky nebo českého překladu. Některé české výrazy by potápěč nepoužil - například "nádrže" - běžný potápěč říká "lahve", nebo "nemoc z potápění" = dekompresní nemoc. Ovšem je potřeba pochválit, že se překladatel zdržel termínu "kyslíková bomba" :) Nicméně, pro správnou terminologii stačilo oslovit jakéhokoli profesionálního potápěče.
Každopádně, k tématu knihy - první půlka vlažná, pomalý rozjezd. Od 200. stránky už to nabralo spád. Autorčina fantazie se umí rozjet, nicméně knize by slušel spíše než rozvleklý začátek propracovanější závěr.
Co ryba ví? - Vnitřní život našich vodních příbuzných
Jonathan Balcombe
Naprosto povinná četba pro rybáře, kteří loví ryby pro zábavu. Možná si pak konečně něco uvědomí...
Andílek
Lucinda Berry
Kniha, od které se prostě nejde odlepit. Byla jsem skeptická vůči komentářům, které její návykovost hlásaly, ale opravdu to nešlo. Musela jsem všeho nechat a číst a číst a číst. Velká síla. Čirá bezmoc, vztek a pláč... tyhle pocity ta knížka vyvolává.
Vydři - duši
Marek Greger
Zajímavý a poutavý vhled do imaginárního světa duší. Velmi čtivé dílo. Vtipně užitý český jazyk a jeho magičnost.
Lékařkou v koncentračních táborech: Svědectví vězeňské doktorky z táborů v Ravensbrücku, Gross-Rosen a Neusalz
Barbara Rylko-Bauer
Nepíše se mi to lehce, protože jsem do knihy šla s velkým očekáváním, nicméně musím ji hodnotit jako zklamání. Zážitků z koncentračních táborů je v knize pramálo, místo toho autorka (potomek lékařky) zdlouhavě popisuje historickou omáčku okolo a staví lékařku na piedestal coby hrdinku všech hrdinek. Nemůžu si pomoct, ale v průběhu celé knihy mi přišlo, že se sama lékařka (za souhlasného přizvukování autorky) považovala vůči ostatním občanům jako velmi nadřazená a pohrdala běžnými lidmi (svými spoluvězni) v koncentračních táborech, kteří tam žili v mnohem horších podmínkách než ona sama. Nejvíc mě nadzvedlo ze židle, že lékařku v koncentráku nejvíc ponížilo a psychicky poznamenalo, že jí ostříhali vlasy, což samo o sobě k přežití není vůbec podstatné. Autorkou vyzdvihovaná důstojnost mi zde spíš vyzněla jako arogance, když se znatelným pohrdáním popisovala, jak se ostatní spoluvězni vrhali na jídlo jako zvířata, zatímco lékařka si stýskala po svých vlasech. Možná to tak vyznít nemělo, ale na mě kniha zanechala takový dojem a dočetla jsem ji jen s velkým sebezapřením.
