Jana512 komentáře u knih
Mistrné zachycení doby i života lidí, kteří přes svoji snahu dobře se uplatnit ve společnosti, se snaží mnohé těžkosti řešit alkoholem, který se stal jejich zabijákem. Bylo to čtení s názorným vykreslením, jakým zlem pro lidstvo je alkohol.
Moc pěkná a zajímavá kniha, která zachycuje život jednoho roku ženy v Západním Špicberku, která se vydala za svým manželem. Musela to být silná žena, kterou nezlomila ani nehostinná příroda. Ba naopak, poznala statečnost a sílu těch, kterým polární kraj učaroval a zde strávili, přes všechny těžkosti kus života.
Román mi odhalil další událost válečné doby na polských hranicích. I když ne všechny postavy v knize nejsou totožné z historickými, tato událost se tam odehrála.
Román je psán ve dvou časových rovinách, kdy velmi zajímavým způsobem se seznamuje polská žena s událostmi Životic, které souvisely i s matkou jejího manžela. Stále se odkrývá tragedie války a ne a ne se poučit minulostí!
Nevšední tragická událost, která se stala v den, kdy matka tragicky zahynulé, slavila své narozeniny, a o které se otec dozvěděl v den oslavy. Ale protože nechtěl vnést zmatek a smutek všem zúčastněným, tají to, i když s velkou bolestí a sdělí to nejbližším až po ukončení oslavy. Rodina zažívá velkou bolest, která upevňuje jejich vzájemné vztahy. Jak uvádí mnozí již přede mnou, kniha je velmi poutavě napsána. Proto doporučuji.
Kniha nás vede k zamyšlení, jaký smysl má život. I když se nám často zdá, že by náš život byl neúnosný, kdyby jej neprovázely úspěchy a moc, na konci života u člověk budou mít jiné hodnoty své místo. Tak to poznal a i pětačtyřicetiletý muž, když udělal šťastnou maminku a holčičku, které oddálil smrt tím, že šel místo ní se "sestrou v šedém svetru", která měla za úkol vyzvednout toho, komu končil život. Nemusel jít - ale šel! To je k zamyšlení i pro nás. Byli bychom schopni toho i my?
Docela rozsáhlá epopej o životě českého krále, Přemysla Otakara I., nás seznamuje čtivou formou o způsobu života a době našeho národa, kterou jsem ráda při četbě poznávala, neboť dějiny naší země by nám neměly zůstat neznámé. Protože je to románové zpracování, četba byla srozumitelná a autor, se znalostmi historie, píše poutavě.
Příběh chlapce, kterému radí kocour, jak si svět rozděluje knihy - podle přístupu čtenářů k nim. Pro některé jsou zdrojem poučení, pro jiné nemají žádnou cenu, pro další (nakladatele) jsou jen zdrojem zisku, protože vydávají knihy jen podle popularity. Pro další zdrojem poznání pravých hodnot pro život, aby člověk byl schopný jej dobře a smysluplně prožít. Tak osiřelý chlapec, jehož dědeček byl knihkupcem a naučil jej lásce ke knihám, poznává pravé hodnoty podle toho, jak je znal od dědečka, a tak i čtenáře vede k tomu, aby mu knihy byly opravdovým zrojem poznání a ne honbou za populárními tituly, ani za množstvím přečtených knih. Myslím, že každý z nás si může odnést poučení do svých čenářských návyků. Kniha se mi moc líbila a proto moc doporučuji!
Mlčící pacientka - jen ona ví, co se stalo a co ji přiměje k mlčení, až k umístění v psychiatrické léčebně. A odhalit důvod. ztráty manžela, je velmi zpletitý a zauzlený. A až poslední stránky rozvláčného románu přinesou nečekané rozuzlení.
Knihy Jojo Moyes jsou čtivé a oddechové a v duchu přejeme jejich hrdinkám, aby vše dobře dopadlo. V tomto díle se mi Louisa Clarková nejvíce líbila. Její přístup k různým životním zkouškám byl velmi seriozní a správný. A i když nedopadne hned vše nejlíp, hrdinka z toho vytěží další životní zkušenosti. Přitom zůstává věrná své rodině a svým blízkým. Dokáže se obětovat pro staré a nemocné. A tím nám může být příkladem. Nakonec i ona došla své odměny za vše, co překonala.
Velmi milá komiksová knížka, ve které se mnohý z nás našel. Krásné a výstižné obrázky zachycují situace, které moc dobře známe. Všem, kteří mají rádi knížky doporučuji.
Časovou linií i počtem stran rozsáhlá, krásná kniha, obsahující období od 1. světové války až po nedávnou minulost. Napínavý děj se odehrává kolem uměleckého díla, které je okouzlující a vede k poznávání pravých hodnot lidského života.
Žítková, krásné přírodní prostředí, vzdálené od civilizovaného světa, skýtala nelehké životní podmínky lidí, kteří zde žili. „Bohyně", ženy, které znaly některé účinky léčivých rostlin a měly silný vztah k přírodě, se snažily těmito zkušenostmi s přírodou, pomáhat těm, kteří je vyhledávali. Dostaly se tak do rozporu s režimem a to mnohé z nich diskriminovalo. Autorce se podařilo najít historické souvislosti v archivech a vykreslit dobu a život zdejších obyvatel i svůj vlastní osud, který prožívá ona i její blízcí.
Pohádkový příběh ukazuje na život několika dětí, které se octli v zemi, kde vládne zlo. Zlo překonávaly tím, že myslely na sebe navzájem a pomáhaly jim i nakloné pohádkové bytosti.
Z názvu knihy je známo, kde se děj odehrává, jehož hlavním hrdinou je tater, jeden z vězňů, který má za úkol tetovat do kůže vězňů čísla. I v tak těžkém prostředí se najdou lidé, kteří si pomáhají za cenu rizika vlastního života. Zde nachází tater svou lásku Gitu, pomáhá jejím spoluvězeňkyním a přes mnohé útrapy se dočkali svobody a dosáhli společného života.
Knihu autorka napsala na sklonku života hlavního hrdiny z jeho vzpomínek a vyprávění. V životě se řídil heslem: "Pokud se ráno probudíš, je hezký den!" Kniha je psána se vzpomínkovým optimismem, kdy to těžké je už překonáno.
Krásně napsán příběh zkušeného starce, rybáře, který, ač již sláb, dokáže zvládnout tak nelehkou situaci a přijat ji - ne se zatrpklostí, ale s touhou, porvat se s těžkostmi tak, že je tím příkladem i pro chlapce, který jej má upřímně rád a má se od něj čemu učit, aby lépe dorůstal ve svém porozumění přírodě i lidem.
Tato kniha je vzpomínkou na ty, kteří prožívali nelehké období II. světové války. Ne všichni Němci měli stejné smýšlení jako Hitler a často proto trpěli a mnozí z nich zahynuli v koncentračním táboře. Kniha popisuje právě občany německého Žida a jeho přítelkyně, Němky, kteří zažili nelehké roky odloučení. Avšak její statečnost se odrazila na dalších potomcích, kteří je přes obtíž a jazykové bariery po válce vyhledali.
Jak píše autorka v závěru knihy, neměli bychom nikdy zapomenout!
Děkuji autorovi za krásně popsanou poutní cestu. I když člověk nemá sílu podstoupit dalekou pouť do Santiaga de Compostela, Ladislav Zibura nás prostřednictvím své knihy seznámuje se zážitky a s průběhem cesty, s mnoha poutníky, které cestou potkává a poznává i s kulturními památkami na cestě. Uvědomujeme si, jak je to náročné, spát třeba každou noc ve společných ubytovnách a stravovat se na cestě. Ale jistě to přináší nesmírné obohacení pro psychiku člověka, kdy prochází přírodou. Navštívit toto starobylé poutní místo musí být velkým kulturním i duchovním obohacením. Přeji všem, kdo se na tuto pouť vydají, sílu a veliké kulturní a duchovní obohacení.
Fantastická knížka z tajemného světa sklářů, ukazuje krásný vztah dítěte Ilan, obdařeného mimořádnou schopností naslouchání sklenitu. Tato schopnost ji posunula z chudé chýše do učení k mistru, a pro své nadání byl/a vybrána ke spolupráci s Kapitánem a pětadvacítkou ochránců - mužů, kteří chránili sklářské oblasti před nebezpečím, která jim hrozila. Prožila spolu s nimi nelehké chvíle a to utužilio i jejich vzájemný vztah , na kterém se můžeme poučit a snažit se využívat své schopnosti ve prospěch druhých. Kniha se mi dobře četla a doporučuji pro pobavení i poučení .
V krátkých zamyšleních autor přináší podnětné myšlenky na různá témata. Je to napsáno v krátkých článcích, v nichž některých je zachycena životní zkušenost a životní moudrost.
Autorka nám dává poznat, jak někdy nelehké přijat to, co nás v životě potká. Kdo dočte až do konce, musí přijat skutečnost, že všechno zlé je pro něco dobré, pokud nezatrpkneme v sebelítosti a snažíme se i se svým zraněním druhým naslouchat a pomáhat jim. Lou Clarková to dokázala.