janacheca komentáře u knih
Narozdíl od některých komentářů tady, se mně povídka líbila. Obecně se mi líbí Hrabalův styl psaní, přiznávám, že mám pro něj slabost.
Pěkná knížka a televizní seriál, podle ní natočený, se mi líbil snad ještě víc.
Oddechové čtení na dovolenou, docela se pobavíte.
Nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Kniha je určitě nadprůměrná, ale znám i mnohem lepší. Za jedno přečtení nicméně rozhodně stojí.
Čtivá a bezstarostná knížka, která Vás nechá v dobré náladě. Navíc se přesvědčíte, že problémy v zaměstnání se týkají každé doby a asi i každé profese. No a jako bonus vcelku šťastný konec.
Tři období v životě lékárnice v horském městečku. Od úplných začátků po dostudování vysoké školy, až po starší střední věk. Každá životní etapa člověku přináší jak každodenní starosti a radosti, tak i nutnost občas udělat závažné rozhodnutí.
Většinou tragické příběhy, řada z nich o prostitutkách, další třeba o mladé ženě, která se obrátila na křesťanství a nechala stranou veškerý dosavadní život, včetně svého přítele (povídka Neznámá svatá). Kniha asi odpovídá době i prostředí, mně se špatně četla a nemám v plánu se k ní vrátit.
Velmi lidské a laskavé povídky často spojené s životní moudrostí. Pohlazení po duši pro čtenáře.
Kniha popisuje osudy dělnické rodiny Hudců, zejména matky Hudcovky a jejich dětí. Autorka bez idealizace líčí těžký život hlavní hrdinky s každodenním bojem o jídlo pro děti, topivo, zvládnutí manželovy nevěry a alkoholu, vyrovnání se se smrtí dítěte atd. Kniha je psána velmi nejednotným stylem - autorka příběh sama vypráví, pak přechází do formy dopisu, úryvku z dívčího zápisníku, vyprávění některých postav atd. Díky tomu se čtenář v textu hůře orientuje.
Tento román mi připadá méně podařený v porovnání s jinými od J.Loukotkové. Tragedie hlavního hrdiny je zčásti způsobena tím, že všeho, co chtěl, dosáhl velmi brzy a snadno. Najednou neví, o co dál usilovat, pro co žít. Bohužel pro sebe i okolí zvolí špatnou cestu.
Mě tato kniha trochu zklamala. Ne že by byla špatná, je to určitě nadprůměrný román. Ale od Nobelovy ceny za literaturu jsem čekala víc.
Krásný příběh, jedna z nejlepších českých knih z doby první republiky. Domnívám se, že nejvíce člověku přinese, když si ji přečte právě ve věku Markéty Lazarové - kolem 16-17 let. Kromě filmu F.Vláčila chci připomenout i méně známé písničky sourozenců Ulrychových a skupiny Javory na toto téma.
Útlá knížka s pěkným poselstvím. Nejlépe se čte v době, kdy člověk hledá sám sebe (a může si ještě dopřát ten luxus, že na to má čas).
Vzpomínky z doby španělské občanské války, plné drobných (ale v danou chvíli pro člověka důležitých) detailů, typu "jak moc bolí nohy, když řadu dní musíte spát v botech". Je znát, že to, co autor popisuje, prožil na vlastní kůži. Kniha zaujme hlavně toho, kdo se zajímá o španělskou občanskou válku, a také milovníky Orwellovského způsobu psaní.
Oproti klasice bezstarostného humoru "Hostující profesoři", tato knížka není veselá a ani si na veselou nehraje. Popisuje osud skupinky aktivně věřících katolíků od doby studií až po střední věk. Jak se s věkem, zkušenostmi, novou životní rolí rodičů měnil jejich postoj k víře. Jakási cesta od idealismu mládí, přes hledání své cesty po ukončení studia až po nutný pragmatismus rodičů malých dětí, které na prvním místě tíží odpovědnost a denní starosti o rodinu, a pro které se filozofování o světě, životě či víře stává nejprve luxusem a pak zbytečností.
Knížka není špatná, ale oproti Hostujícím profesorům mi připadala trochu těžkopádná. Nicméně za přečtení stojí.