JanaT. komentáře u knih

Včera dočteno se synem (8 let) a už mám za úkol sehnat další. Já už mám přečtené všechny díly a mohu doporučit začínajícím čtenářům (krátké kapitoly,velká písmena),ale bavit bude podle mě i starší děti se zájmem o dějiny.V příloze se o jednotlivých událostech dozví i něco víc.

02.01.2018

Čteme se synem (2. třída) celou sérii,moc ho zajímá a hodně se ptá.Našli jsme myslím po knihách o autech ten pravý žánr pro něj.Rozsah a velikost písma vyhovující malým čtenářům. Super je faktografická příloha vzadu.

2 02.01.2018

Mě tento díl bavil dost,snažila jsem se předvídat,tipovat, se příběh bude vyvíjet,ale děj vždy překvapil.Hlavně pasáže z Inkarceronu,ta pestrost postav, nestvůr a míst.Chtěla bych mít fantazii autorky.

24.12.2017

Já mám ráda,když mají knihy přesah do něčeho,o čem sama přemýšlím.Když to tak nějak příběhově znázorní...Proto asi jsem z této knihy nadšená. Protokol,Doba, Vězení,Únik... dystopie mě v poslední době hodně berou a tato mi připadá dost dobrá. Bavila mě od samého začátku a těším se na 2.díl.

06.12.2017

Ta kniha je jako tlustý krajíc chleba s máslem po dni plném vysilující práce. Obyčejná, prostá, ale přesto nesmírně vydatná a posilňující. Jsem z ní smutně nadšená. Snad nejrychleji přečtená tlustá kniha v mém životě.

15 04.08.2017

Divné, náročné čtení. Když něčemu chybí smysl, mám tendenci si jej dosazovat sama. A to je podle mě případ této knihy: mnoho divných a temných příběhů a dialogů, ale ani v půlce knihy pořád nevíte, o čem to celé vlastně je. Co se tady řeší? Dům, ve kterém co? Hlavně tato otázka mě nutila číst rychle dál, abych na samém konci pochopila, že kniha sama vám neodpoví. Odpověděla jsem si nějak sama, ale s mou interpretací by leckdo nemusel souhlasit. Na to vám dá kniha právo, vyložit si ji svobodně po svém, a nebo se utopit v množství temných dějů o lidech deformovaných fyzicky i duševně...Podle mě není hlavní postavou člověk, ale Dům sám o sobě. Jako nějaký oživený mechanismus se svými pravidly, jehož obyvatelé jsou jen jeho součástmi. A Kuřák na to celé nahlíží společně se čtenářem jakoby zpovzdálí. Poznává způsob fungování této zvrhlé mašinérie podobným tempem jako čtenář, aby se na konci knihy mohl sám rozhodnout, zda do této hry vstoupí, nebo si uchová svou samostatnost za cenu osamělosti a nepochopení. Ale třeba se pletu...Je to kniha, v níž...

2 06.02.2017

Četla jsem tuto knihu s šestiletým synem a oběma se nám líbila. Přeje si dostat další díl série. Přišel mi zajímavý autorčin jazyk a styl - psí způsob vidění světa a vyjadřování se. Některé situace jsem musela synovi proto vysvětlovat, ale možná právě proto ho to tolik zajímalo. Bylo to neobvyklé, nutilo to přemýšlet, překládat si psí symboly na lidské. I když zprvu mi téma příběhu přišlo poměrně dost drastické - mrtvé město plné nebezpečí a boj o holé přežití. Ale vzhledem k tomu, čeho jsou plné filmy, hry a občas taky pořady pro děti, jsme nakonec knihu s chutí dočetli. A zajímá-li někoho hodnocení malého dítěte, dokonce mladšího, než pro jaké nakladatelství udává doporučený věk, pak ano, kniha stojí za přečtení. I když se nejspíš nebude líbit každému, určitě si získá alespoň takové čtenáře, kteří mají rádi příběhy o zvířatech, dobrodružství a napětí.

3 27.12.2016

Kdo po této knize sáhne, měl by vědět, že nejde ani o to, jak je to napsané, ale o čem se v ní píše. Není to literárně stylizovaný a předem promyšlený literární počin, jsou jenom to paměti, obyčejné vyprávění osudem zkoušeného člověka, autentické, pravdivé, literárními serepetičkami nepřibarvené, a právě proto tak silné a důležité. Jak je možné, že se tohle všechno mohlo stát? Leysonovi a tisícům dalších. Napište svá trápení a kruté křivdy na vás spáchané na lísteček a tyto lístečky si střádejte 6 let. Nasbíráte tolik, kolik by se vešlo do obálky? Do krabičky od čaje? Nebo snad do dřevěné bedny, na které musel malý Leyson stát, aby dosáhl na stroje v Schindlerově továrně? Leyson svou černou skříňku schovával mnoho let a vytáhl z ní právě tolik, kolik se vešlo na 240 stran.

4 07.10.2016

Ta knížka je podle mě takový malý podvod: naláká na neobvyklé téma a nááádherné ilustrace, vy knihu koupíte pro svou ratolest, čtete jí z ní, až zjistíte, že oslovit měla spíše právě vás. A je to pěkně hořké sousto, to si teda pište...Dítě jej nějak stráví...ale vám pude v žaludku ležet pěkně dlouho jako tíživý kámen. Je o bezpráví a zlu, páchaném na bezbranných a nevinných. Fanatický otec si svatou knihu vysvětluje po svém, aby ospravedlnil své kruté jednání. Odkudpak to ještě známe, co? Fanatismus a násilí je něco, čemu se musíme vzepřít, říká svým příběhem Kuijer. A jestli jde jenom o Tomáše, nebo i o nás, toť téma k hlubokému zamyšlení.

1 15.09.2016

Takové hezké české čtení. Jako bych poslouchala svou babičku, jak vypráví o tom, jaké to kdysi bylo...Vyprávění Mornštajnové je takové domácky blízké, známé a samozřejmé, jakoby se týkalo někoho od vedle. Příběh nás nese pozvolna dál a dál...a jestli se mě zeptáte, o čem to celé vlastně je, řeknu prostě jen: o lidech.

8 05.09.2016

Přidávám na stranu kritiků. Vždy když knihu přečtu za pár hodin,o něčem to svědčí. V tomto případě jde o velmi snadný čtenářský level-hlavně děj,dialogy, žádné úvahy,hlubokomyslnosti,nic komplikovaného,předvídatelná zápletka i její rozuzlení.Číst se to dá,ale je to taková nikotinofilní verze dojáků ala Rosamunde Pilcher.

5 11.08.2016

Líbí se mi komentář Martinky 135. Ano, i já se stydím za všechny přečtené young-adultky, které jsem si koupila místo toho, abych se utápěla v nějaké hodnotné, ale náročné klasice. Připomíná mi to pohádky na dobrou noc, které čtu svým dětem. Nemusíte moc přemýšlet, jen se necháte nést příběhem. Rychlé a líbivé čtení, v případě dopisů ze Skye navíc v neobvyklé formě dopisů psaných za 1. i 2. světové války. Hlavním účelem takové četby je pohladit na duši, aby se dobře spalo... a to tato kniha dokáže. A přitom způsobem pochopitelným, přirozeným pro současného čtenáře: protože napsaným (a vracím se ke komentáři Martinky 135) moderním, současným jazykem, nebo spíše soudobým stylem, jak vyjadřovat myšlenky, způsobem uvažování. Proto mě zaujaly asi nejvíce Elspethiny a Davidovy dopisy hned z první části knihy, to jejich veselé špičkování, dvojsmysly, náznaky, humor, flirtování... a naskočila mi asociace: "Vždyť zrovna tohle se mi vlastně nejvíc líbilo třeba na greenovkách..."

3 29.07.2016

Tak trochu kacířsky si dovolím vyjádřit nespokojenost s tímto románem. Přestože mu nelze upřít čtivost, aktuálnost, antihomofobní osvětu, někteří z nás čekají od bestsellerového autora trochu více než jen high-school příběh o trablích s kámošem a láskou. Dialogy vtipné, chytré, občas sprška zajímavých i občas hlubších myšlenkových pochodů(...podobně jako třeba když si Rory Gilmorová povídá se svou mamkou...). Děj se závěrečným rozuzlením mě ale příliš nenadchl, nejvíc mě pobavil až rozhovor autorů v doslovu. Text se podle mě velmi líbit bude young-adulterům, pro mě osobně je to však jen průměrná oddechovka.

2 11.05.2016

Je to současné, aktuální, přístupné mladým čtenářkám. Rychlé čtení, postavené na příběhu. Nejsem knihou zklamaná. Její hrdinka si musela udělat pořádek v hlavě, aby si mohla udělat pořádek v životě. (Líbí se mi, že ji k tomu motivovaly i "moje" hity, v čemž vidím stopu vkusu autorky, která je mého věku:-) Kniha může oslovit mladé slečny, které tak jako Elisa hledají a vše zažívají poprvé. Nadhled získají až s věkem a zkušenostmi, což je činí křehkými a zranitelnými. Znát svou cenu je důležité, ale ne samozřejmé.

1 27.03.2016

No, ono to zase ani tak moc sci-fi není, když si vzpomeneme na násilnou regulaci populace v Číně. "Politika jednoho dítěte". O těchto tématech je třeba mluvit a přemýšlet, já bych proto nebyla při hodnocení knihy tak přísná. Jasně...Čapek to není, pro Věc Makropulos si dnes teenager ale do knihovny nepřijde. Pro mě osobně je to skvělá knížka: nabízí prostor k zamyšlení nad důležitým tématem, ale formou srozumitelnou i dětem a mládeži, kterým je určena. Možná že to, že jde o knihu pro děti, je důvod, proč někoho opakování, rozvleklost, Anina dětinská naivita, příliš rychlá akce v závěru mohla vadit. Ale takové už ty young-adultky jsou, ne?

3 20.03.2016

Tyhle knížky jsou jako čokoládové pralinky. Víme sice, že existuje i kaviár nebo nějaké příšerně zdravé ovoce v biokvalitě, ale stejně po nich sáhneme, smlsneme je a máme chuť na další...

2 17.03.2016

Tato kniha mě jako dlouho předtím žádná jiná přiměla si podtrhávat a zapisovat poznámky.Je zvláštní. Její antihrdinku Inge byste zabili, každý z nás takovou zná nebo znal. Přísná "darwinistka", řídící se pravidlem žít= o přežití bojovat. Ale její postřehy jsou zajímavé. Potažmo postřehy autorky, která si Inge vymyslela. Obdivuji její nápad vykreslit tento zvláštní životní postoj. A jeho zrůdné důsledky...O děj v této knize totiž vůbec nejde. Kniha je fiktivní sebereflexí tvrdé a autoritativní ženy, která svůj život opodstatňuje i omlouvá vědeckou teorií.

2 11.03.2016

Je to milé čtení, pod spoustou momentek a situačních skic se skrývá hloubka a dílko tak vyžaduje velké soustředění a hledání klíčových významů. Od začátku tušíme, že komandování svéráznou babičkou a šmírování paní učitelky není ústředním motivem. Jde o konfrontaci s minulostí, která je mnohem přijatelnější v podobě černě orámovaných fotografií, které několikrát do měsíce chodí babička obřadně oprašovat. Viděno očima dítěte nabízí se nám historie jedné belgické rodiny jaksi nezasvěceně, zlomkovitě, o to více nás láká dopátrat se příčin babiččiny melancholie a rozpačitosti při připomenutí jména prastrýce Marcela.Zajímavé.

2 07.03.2016

Mýty se mi vždy líbily samy o sobě. Dnes bych už po sbírce mýtů ale asi sama nesáhla. Anotace knihy slibuje napínavý příběh dívky Nausiky a její matky, a toho se opravdu dočkáte. A mnohého navíc: v Theresině vyprávění si oživíte jádro nejznámějších krétských mýtů, dozvíte s mnohé o staré mínojské kultuře i o zkáze Théry, dnes ostrova Santoriny...Mapa, ilustrace, dobové rekvizity vás přenesou v čase a prostoru na slunnou Krétu, abyste společně s hrdiny příběhu prožívali jejich neobyčejné dobrodružství. Kniha mě nadchla a vřele ji doporučuji nejen mladým čtenářům, kterým je prvotně určena.

1 21.02.2016

Silný příběh o nezlomné vůli žít. Milionář ze smetiště, zamilovaný vzteklý dědek, židovský SSman, i takhle absurdní může být pravda. Bernard Mares je pichlavý a ostrý jako kaktus, stejně tak houževnatý a vytrvalý; antihrdina, kterého si musíte oblíbit.

6 10.02.2016