Jandel komentáře u knih
Opravdu nejlépe číst spolu s partnerem. Kniha mi dala naprosto nový pohled na běžnou sexualitu. A přitom je to tak jednoduché, už v názvu obsažené - ta vědomost.
Pro mě jedna z knih ke změně postoje k sexualitě a sexu samotném.
Kniha mě vtáhla na dva temné zimní večery. Nebudu nic spoilovat, ale ke konci sem se nechala pěkně nachytat a rozuzlení jsem opravdu nečekala. Příběh, který mi určitě zůstane v paměti, doporučuju!
Rozhodně skvělá kniha. Tolik faktických informací na pozadí nenásilného příběhu (nebo naopak?). Že jsou lidi schopni běhat i 16 h v kuse jsem věděla, ale že je i v Údolí smrti .... Doufám, že časem uvidím při běhání více usměvavých lidí, nejlépe i naboso.
Kniha mi docela zbourala tabu ohledně "seniorů". Vlastně jsem do té doby žila v představě pouze nemohoucích stařečků a stařenek. Je to opravdu inspirativní kniha, která dává pocit/naději, že nic není v životě ztraceno a člověk může dokázat opravdu cokoli. A to hlavní co si z toho odnáším, je dělat věci, ze kterých mám radost a baví mě; a to nejlépe po celý život. Střední část knihy jsem však upřímě přeskočila, pro mě až moc biologických detailů, kterým jsem stejně zcela nerozuměla.
Knihu jsem přečetla během několika dní. Na většinu z rad a pohledů jsem už přišla dříve sama. Ale i tak jsem našla v knize velmi zajímavé pasáže, třeba o lásce. Během čtení mě to donutilo, znovu se zamyslet nad některými otázkami života. Umím si představit lidi, pro které může být kniha obtížná, nebo v ní neuvidí tu krásu.
Skvělá kniha, díky níž jsem se dozvěděla přijatelnou formou o historii a poměrech v Afgánistánu.
Jsem zatím v půlce knihy a nevím jestli ji dočtu. Asi mám až moc velkou představivost a empatii, takže příběh ve kterém matky postupně udělají ze svého syna mrzáka, na mě působil velice silně. Neodsuzuji je, ale číst to prostě nemůžu.
Kniha mi přišla do rukou v pravou chvíli, díky tomu pro mě byla čitelná. Některé z rad jsem už znala, jiné jsem vyzkoušela, na další možná přijde čas, jiné mě mě zatím nezaujaly - nebo mi spíš připadají "hodně mimo". Je to metoda, kterou vnitřně cítím jako správnou. Mám i vlastní zkušenost, kdy jsem si s nemocí dokázala poradit sama; byla to však dlouhá asi roční cesta. Ke knize bych se měla určitě ještě vrátit.
Jako poměrně mladý člověk nechci udílet rady, ale....
Tohle je jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý, kdo chce správně fungovat v nějakém vztahu. Kniha pojmenovává věci a situace, které tak nějak instinktivně cítíme, ale nedokážeme se o nich bavit; nemáme pro ně prostě slova a vhodná pojmenování.
Nejlépe číst knihu společně s partnerem, po částech, vracet se k ní. A nejlépe na základě ní rozvíjet vlastní debaty o vztazích, jak už v páru, nebo s kamarády.
Je možné, že ne se vším jsem v knize úplně souhlasila, nebo si z každé části něco odnesla, ale to snad ani nejde. :-)
Četla jsem na knihu recenzi v respektu a po více než roce na ni konečne došlo a už od prvních stránek jsem cítila, že mě čeká něco vyjmečného.
Autorův sloh není většinový a předvidatelný a kniha se mi tak dobře četla. Příběh mě plně vtáhl a ja jsem nedočkavě čekala jak se vyvine.
Na pozadí se člověk dozvídá například o historii budovy Empire state buildingu, New Yorku, ... Rozhodně kniha na kterou budu vzpomínat a doporučovat!
Škoda jen, že mi v hodinách literatury byla prozrazena zápletka... :-) Ale i tak mě kniha strhla, vtáhla a určitě si ji ještě přečtu v anglickém originále.
S pani Procházkovou jsem se poprvé setkala před rokem, kdy jsem se neplánovamě ocitla na její přednašce. Od té chvíle mi bylo jasné, že se o této ženě musím dozvědět víc. Od prvních stránek jsem byla ke knize připoutaná a často jsem si musela dohledavat doplňující informace. Historické období po roce 1989 se totiž vyučuje ani ne na 30% škol a já jsem ráda, že jsem si diky knize rozšířila obzor v této i geografické oblasti.
Kniha je skvěle psaná, logicky rozdělená; má formu otázek, na které Procházková postupně odpovídá, což mi v tomto příadě příjde jako idealní řešení.
Myslenky v knize a cely pribeh Sinclaira jsou mi blizke a myslim ze muzu rict, ze je zazivam taky. To, ze urcite situace autor popisuje (napriklad, ze kdyz se chceme s nekym setkat, tak staci usilovne myslet a "osud"/"nahoda" nas s nim drive ci pozdeji nejakym zpusobem spoji) jim jen dodava na vyznamu a pravdivosti. Nicmeme napriklad z hlediska prani si (praju si, aby se mi neco stalo) mi prijde lepsir kniha: Jak si spravne prat od Pierra Franckha.