Jane417 komentáře u knih
Thriller se vším všudy! Brutální vraždy, psychopat inspirovaný Jackem Rozparovačem a hlavní hrdinka mladá policistka. V Londýně umírají ženy a do hledáčku vraha se dostává i detektivka Lacey Flintová. Co má společného s vrahem a není sama ona nějak zapletena do vražd žen? Z jakého důvodu vrah zabíjí a mučí své oběti? Příběh je plný překvapení a šokujících zvratů. Celá kniha je strhující s nabitým dějem! Poklona S. J. Bolton za skvěle propracované a vymyšlené dílo!
Knihy od autorky patří k mým nejoblíbenějším a ani tato mě nezklamala. Ze všech čtyř dílů se mi tento příběh líbil nejvíc! Armand Gamache je takový kanadský Colombo a moc mě, i s celou vesnicí Three Pines a jejími obyvateli, baví! Pěkná a napínavá detektivka bez krve a brutality!
Autorčiny popisy, čehokoliv, miluji!
Nádherný příběh! Na vyjádření toho, jak moc se mi líbil, mi hvězdičky nestačí... ani sto hvězdiček!
Miluji pejsky, kočičky a i ostatní zvířata, a proto jsem z této knihy tak nadšená. Pokud takoví milovníci zvířat nejste, ani nečtěte, protože to nepochopíte!
Knihu jsem přečetla za pár hodin! Je to jediná knížka, u které mi tekly slzy a zároveň jsem se usmívala. Představila jsem si poslání všech pejsků, co jsem měla a mám já a naše rodina, jak se asi cíťil můj poslední pejsek, když jsem se odstěhovala z domova nebo když jsem mu dala očuchat moje miminko... Jsou zde moc hezky popsané vztahy psů a koček... nemají se rádi, ale přesto jsou kamarádi... doma máme pejska i kočičky a to víc mě to pobavilo...
Osobně mám psy raději než lidi a tento příběh mi jen potvrdil, že to cítím správně!
Na konci mi tekly slzy proudem... byl dojemný a plný lásky, jako celý příběh!
"Já jsem smrt"... co dodat! Nechutné, brutální, drastické, zvrácené, ale čtivé, napínavé a dokonalé, tak jak je u Carterových knížek zvykem. Tento příběh o vrahovi žen, který vychyluje z řady tím, že nenechá nikdy stopu a mění od základu svůj styl zabíjení, byl velmi povedený. Jakmile začnete číst, těžko se kniha odkládá. Je pravda, že krve tam tentokrát bylo opravdu hodně! Slabší povahy by mohly mít problém, ale on to Carter prostě umí napsat tak, že je to sice dost odporné, ale tak nějak "lidské". Myslím to tak, že je to snesitelné z pohledu toho, jak se na vraždy dívají hlavní hrdinové... detektivové Hunter a Garcia. Souhlasím s některými komentáři, že autor jede stále podle stejné šablony a taky se v každém díle opakují informace z Robertova soukromého života, ale mně to zase až tak nevadí. Možná také proto, že postava detektiva Huntera se mi opravdu hodně líbí. Konec je překvapivý a zajímavý. Co se týká vraha, opět (jak je v Carterových knížkách taky obvyklé), bychom měli tak nějak vrahovo jednání pochopit, ale mě tentokrát nedojímal a rozhodně jsem s ním nesoucítila.
"Noční lovec" je třetí díl série s detektivem Robertem Hunterem a autor Chris Carter přeskočil, sebou samým nastavenou, laťku. Román je skvěle napsaný a od začátku do konce čtivý, napínavý a plný akce. Tentokrát se musejí detektivové Hunter a Garcia vypořádat s vrahem, který velmi brutálně zabíjí ženy... ženy stejného typu, věku, profese... jen způsob jejich konce je vždy jiný, ale pokaždé krutý a velmi bolestivý. Proč vrah svým obětem zašívá ústa a vaginy, ale konečný způsob zabití je vždy strašný, ale jiný? Co zvráceného ho k tomu vede? Příběh má krátké a svižné kapitoly, které končí tak, že zkrátka musíte číst dál! Ačkoliv má kniha podobné rysy jako předchozí romány C. Cartera, jakoby psané dle stejné šablony, nic to neubírá na její kvalitě a vysokém hodnocení. Malé části děje, kde Robert opět vzpomíná na svě dětství, jsou psány velmi dojemně. Kromě toho všeho... postava detektivky Myersové je moc sympatická.
"Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?" je asi nejpoutavěji napsaná literatura faktu, co se mi dostala v poslední době do rukou. Ačkoliv to není beletrie, chvílemi máte husí kůži a mrazení v zádech, protože událost z "místa kam se nechodí" je opravdu děsivá a hlavně nepochopitelná. Kniha má děj, což je velmi pozitivní fakt. Nepřeskakuje se z jednoho tématu na druhé, vše má logickou posloupnost. Představuje čtenáři několik teorií, co se osudné noci devíti účastníkům horské expedice mohlo stát. Kniha je plná necenzurovaných dobových fotografií přímo z výpravy a z následného vyšetřování záhadné tragédie. Nejspíš po přečtení této knížky na příčinu(y) smrti mladých studentů nepříjdete, ale máte ucelený pohled na věc a o čem přemýšlet.
"Popravčí" je kniha, která je napínavá a plná akce od začátku do konce. Chris Carter napsal skvěle promyšlené zápletky, které vás vtáhnou a už nepustí, dokud nepřestanete číst. Vraždy, které se dějí, jsou brutální, šílené a nechutné. Oběti umírají pomalými a trýznivými způsoby... umírají způsobem, kterého se nejvíc bojí. Vrah je blázen a nemá slitování. Hunter a Garcia musí vraha dopadnout... co mají všichni zavraždění společného a proč vrah vlastně vraždí? Dokonalé psychokrimi! Popisy jsou většinou opravdu brutální a nepředstavitelné, ale autorův styl psaní vás nutí číst dál! Po Dívce v ledu, kterou jsem četla před Popravčím... tak toto je jiná káva... dost silná a kvalitní!
"Psi jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali!" Nádherný, dojemný příběh o krásné a milující psí duši, jemímž posláním bylo milovat lidi! Každému přeji, aby měl v životě vždy svého psího anděla!... Ten kdo nemá rád psy, nemůže být totiž nikdy úplně šťastný!
V tomto případě je 5* málo! Naprosto skvělý psychothriller, ve kterém do posledních stránek netušíte, jak to všechno vlastně je a pak jen koukáte s otevřenou pusou! Výborně napsané, čtivé, co vás nenechá jít spát. Charismatický vrah čtyř žen, tajemná advokátka, bláznivý funclub pachatele a sympatičtí vyšetřovatelé... originální zápletka, strhující děj... Bylo mi líto, že už mám knihu přečtenou, ale nešlo přestat!
Do poslední stránky jsem nevěděla, kdo je vrah a jak to všechno bylo! Geniálně napsané! Když se začtete, nemůžete přestat a absolutně netušíte, jak to všechno je! Otevřenou pusu údivem máte při čtení nejen na konci, ale průběžně... pořád!
Skvělá detektivka s mrazivou, tajemnou a děsivou atmosférou!
(SPOILER) Bylo to čtivé. Depkoidní, ale čtivé. Knížku jsem slupla za jeden den, ale žádné ohňostroje u mě nelétají. Doufala jsem, že téma bude jiné, ale opět se to zvrhlo, vím že ve vážné téma, ale už 100x ohrané. Hlavního padoucha jsem odhadla hned a jen doufala, že to bude jinak. Nebylo... Konec tedy ukázal, že vše bylo ještě horší, než si čtenář myslel, ale jinak...? Osobně jsem postrádala dovyřešení záhady se zmizelým otcem!? Prostě mi to tam chybělo. Taky mě zarazily myšlenky 9tileté holčičky, která v jednu chvíli pronesla, že se jí to někdy líbilo...
"Houbařka" je zvláštní příběh, který nám ukazuje život jedné zničené duše. Sára Tichá je samotářská podivínka, která se každý den vydává na svoji trasu po šumavských lesích a sbírá houby. Sbírání hub bývalo dříve její vášní, protože na houby jako malá chodila s tatínkem, ale teď je to spíš způsob obživy. Její život je jednotvárný, nedokáže ho změnit, žije sama, nemá ráda společnost, rodiče jí již zemřeli a se svými bratry také nevychází dobře. Je opravdu velmi svá, introvertní a nepřizpůsobivá. Jenomže to, jaká je, to není náhoda. Život se jí v deseti letech radikálně změnil a změnila se i ona! Knížka vypráví osud zvrácené rodiny a jejího obrovského kostlivce ve skříni, který zničil život právě Sáře! Příběh o tajemství, zradě, strachu, nenávisti, ponížení, depresích, ale i lásce a odpuštění. Měla jsem přečteno za dva dny a byla jsem moc spokojená. Popisy hub a jejich sbírání je napsáno moc zajímavě a čtenáře to baví! Pokud se toho někdo bojíte, tak nebojte! Zní to nudně, ale opravdu není!
Co napsat? Velmi smutný a dojemný příběh malé holčičky Hany, jejíž život a život celé její rodiny zničila druhá světová válka. Jejich provinění... byli Židé. Příběh odhodlané japonské ženy zjistit osud malé Haničky a předávat ho dál mezi japonské děti, které nemají o holokaustu a válečném vraždění vůbec žádnou představu. Jemně napsané vyprávění, kde se detailně nedočteme o týrání a zvěrstvech, které se za druhé světové války děly v koncentračních táborech... přesto je čtení děsivé, neuvěřitelné a smutné. Knížka je psána jednoduchým jazykem tak, aby její obsah a poselství pochopily hlavně děti, ale přečíst by si ji měl každý! Pro základní školy by to měla být povinná četba!
Angela Marsons zvyšuje svoji vlastní laťku s každým dalším případem detektivky Kim Stoneové. Třetí příběh byl, pro mě, zatim nejlepší. První polovina knihy byla sice slabší, než druhá... ta to ovšem dokonale dohnala. Děj vypráví o dvou unesených 9tiletých holčičkách. Kdo všechno je zapletený v únosu, který se nápadně podobá případu, který už se jednou stal a nedopadl dobře. Mají zločin na svědomí ti samí únosci, jako tenkrát? Jsou to ti samí jako tenkrát nebo je jen někdo napodobil? V příběhu je několik dějových linek. Knihu jsem nemohla odložit. Děj byl čtivý, napínavý a konec překvapivý.
O této knize se vedou spekulace, kdo ji napsal, protože J. P. Delaney je autor v utajení. Četla jsem dva typy a to takové, že by to mohl být Dan Brown nebo E. L. James. Pokud to napsal Dan Brown, tak se asi zbláznil a naprosto s jistotou mohu říct, že to vypadá spíše na E. L. James... a pokud to ani ona nebyla, tak se jí někdo hodně inspiroval. Příběh je kvalitně napsaný a mrazivý thriller plný zvratů a překvapení. Zároveň je ale první polovina plnohodnotný erotický román plný sexu. Hlavní hrdina Edward je kopií Christiana z Padesáti odstínů... řekla bych, že opravdu hodně a i zde mají postavy rády drsný sex. Román je ale čtivý a velmi napínavý. Hlavní roli má extravagantní dům plný tajemství, který pronajímá právě Edward a jeho obyvatelé (obyvatelky) procházejí přísným výběrem a ani pak jejich život v domě není jednoduchý. Dům i Edward jim životy totiž komplikují. Co mají hlavní hrdinky Emma a Jane společného? Obě prožijí špatné, až tragické období... a okouzlí je Edward nebo někdo jiný??? Děj má spád, nenudíte se a do poslední stránky Vás šokuje! Hvězdičku ubírám za tu očividnou podobnost s Padesáti odstíny... ať už to napsal kdokoliv!
Zlodějka knih je krásný, ale smutný příběh německého děvčátka Liesel Memingerové, která nemá rodinu a dostane se do pěstounské péče manželů Hubermannových... a to je ta veselejší část. Děj se odehrává za 2. světové války a my můžeme vidět život obyčejné německé rodiny, která to taky neměla v té době jednoduché a potýkala se s bídou a strachem. Nedostatek práce, peněz a strach s bombových náletů, který trvá každou minutu a nálet, ten nakonec přijde... Strach, že vám odvedou syna nebo muže do války nebo že vás krutě potrestají za pomoc Židům... Liesel je obyčejné děvče, které všechny tyto pocity prožívá, ale zároveň se chová jako dvanáctileté dítě, protože ona dítě je... má nejlepšího kamaráda, první lásku, hraje fotbal a hlavně miluje knížky, ke kterým se ale většinou dostane tak, že je ukradne. Knihami nakonec zpříjemňuje chvilky nejen sobě, ale i ostatním. Příběh o tragické době a snaze vydržet ji! "Dudenův slovník se naprosto a skrznaskrz mýlil. Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír."
Písečný muž byla jízda! U této knihy začnete číst a skočíte až s poslední stránkou epilogu! Napínavé, nervy drásající čtení, od kterého se těžko odtrhává. Promyšlený děj, ve kterém se osobní život Joony Linny prolíná s životem profesním. Sériový vrah, který skončil zavřený na psychiatrii díky Linnovi a jeho kolegovi Mendelovi, chystá pomstu i když je zavřený. Přesto se dějí věci, jako by byl venku! Objeví se mladý muž, který měl být jeho další obětí... Najednou je po 13 letech tady, ale kde se tu vzal a kdo ho věznil, když je vrah Walter pod zámkem!? Dokonalé! Jen nechápu, proč se pořád mluví o sérii s Jonnou Linnou! Měla by to být série s Jonnou Linnou a Sagou Bauerovou! V tomto díle měla hlavní roli ona, vystupovala i v předchozích příbězích a zdá se, že i v dalších se objeví! Zatim se mi zdá, že Písečný muž je vrcholem celé série!
Hodnotit "Do vody" je docela těžké! Po první polovině jsem byla nadšená a kniha se mi líbila víc, než Dívka ve vlaku. Děj, kdy umírají ženy v tůni, za divných okolností - teď i v minulosti, mi přišel zajímavější a tajemnější. Složité vztahy dvou sester, tety a neteře, život podivínské rodiny, milostný poměr učitele a studentky, přízraky minulosti... To vše v malém městečku spojuje pověst temné vražedné tůně! V druhé polovině knihy ale moje nadšení opadlo a v tu chvíli, kdyby měl příběh o sto stran méně, vůbec by mu to neuškodilo. Prostě se děj tak nějak nezáživně táhnul. Na posledních dvaceti stranách doslal zase spád a čtivost! Ano, vyprávějících postav je zde opravdu mnoho, ale nemyslím, že vyznat se v nich, je tak složité. Paula to napsala srozumitelně. To mi problém nedělalo. Vadilo mi, že se někdo neustále kousal do tváře a v puse cítil železitou pachuť krve! Toho tam bylo opravdu moc! Udělit hvězdičky není jednoduché, ale protože kniha špatná nebyla a k autorce se, u dalšího díla, ráda vrátím... Podle mě tak slabá hodnocení, jaká zatím má, si "Do vody" nezaslouží.
Strašný! Nikdy jsem v hodnocení "odpad" nepoužila! Až teď... Při čtení knížky mi bylo trapně u každé věty! Tak neuvěřitelně stupidní knihu jsem ještě nečetla. Myšlenka dobrá, ale to zpracování?!?! Asi to mělo být humorné, ale nezasmála jsem se ani jednou! Spíš jsem přemýšlela, proč s takovým brakem ztrácím čas... Hlavní hrdinové jsou úplně nechutní, absolutně nereální a opět musím použít slovo trapní! "Vtipy" v každé větě a za každou cenu! Přemýšlela jsem docela dlouho, za co bych udělila alespoň jednu hvězdičku, ale nic mě nenapadlo!
"Odvrácená tvář lásky" je moje první zkušenost s Collen Hoover a rozhodně je to zkušenost velmi dobrá. Něco takového jsem hledala delší dobu! Romantické, "holčičí", ale ne stupidní a ohrané. Tento příběh není primárně young adult, je to spíše new adult, ale troufám si říct, že si ho můžou přečíst i starší, možná i zralé a nejzralejší ženy a i když se nemůžou s dvacetiletou hrdinkou ztotožnit, můžou např. zavzpomínat a nebudou se u toho cítit trapně, protože je to napsáno kvalitně a inteligentně. Kromě zamilovanosti, vztahů a sexu se v knížce řeší i hodně těžká témata... vlastně se tam řeší to nejhorší, co se může člověku stát a to ten příběh odlišuje od jemu podobných, ale naivních románků. Za mě je toto čtení prostě pro dospělé! Jediné, co bych napsala jinak, tak je epilog... to už bylo moc "červené".