JankaV80 komentáře u knih
Oddychovka, které se moc pěkně čte. Já jsem ji přečetla za sobotní odpoledne a za neděli, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. I když jsem si některé věci v příběhu pospojovala dřív, než vyšly najevo, stejně mě kniha moc bavila a zajímalo mě, jak to celé dopadne.
Tuto autorku mám moc ráda, co kniha, to neotřelé téma, které si autorka vždy nastuduje a příběh z něj je velmi čtivý.
Tentokrát dávám ale hvězdičku dolů za nesoulad v časových údajích. Pokud by se to stalo v průběhu čtení knihy jednou, dobrá může se stát, může jít i o nekvalitní (nesprávný) překlad. Bohužel, v tomto případě se nesoulad opakoval, což mě mrzelo: Katie se viděla s Adamem naposledy na podzim, Adam poté odjíždí pryč. Katie zjišťuje, že je těhotná. Podle knihy rodila v červenci a současně bylo dítě narozené o 2 - 2,5 měsíce dříve. Prostě to nesedí a to jsem čekala na konec knihy, zda tam to už nebude uvedené správně, ale ne, nebylo.
A pak jsem byla zklamaná ze soudního závěru celé knihy. Asi jsem čekala něco jiného, nějaký převratný důkaz či svědka.
Stejně jako uživatelka Allla9, tak i já jsem přečtením této knihy objevila novou českou spisovatelku, která mě naprosto nadchla. Včera jsem si v knihovně půjčila hned další její knihu (Kdo věří na zázraky) a těším se, až se k ní přes hromadu knih dostanu a přečtu si ji.
Kniha Vesničanka je o návratu domů, o uvědomění si sama sebe, svých potřeb a o zklidnění v této hektické době. O tom, že i když se nám v životě něco nedaří (ať už krátkodobě nebo dlouhodobě), nikdy není pozdě začít znovu a jinak. Moc se mi líbilo pozvolné, neuspěchané tempo vyprávění s dobrým koncem. A změna Mikuláše k lepšímu (že se nemohly změnit všechny postavy je jasné, není to pohádka), překvapil chlapec.
Knihu určitě doporučuji.
Teda, naprostá bomba, nemohla jsem se od knihy odtrnout, jak moc mě zajímalo, jak to celé dopadne (a to nejsem cílovka). Čím víc jsem se do příběhu nořila, tím víc mi vrtalo hlavou, kdo z těch 4 - Bronwyn, Nate, Cooper a Addy - by to mohl být, protože mi všichni byli svým způsobem sympatický a nikoho jsem si neuměla představit jako vraha, i když svoje tajemství měli. Tajemství, které na ně Simon prásknul, ale ani on nebyl žádný svatoušek. Kniha je plná zvratů a člověk se u ní fakt nenudí. Rozhodně doporučuji milovníkům detektivek.
Tato kniha je klasika, ale přiznám se, že se mi zrovna lehko nečetla, vadila mi stará čeština. Takže chápu, že některé knihy psané ve staré češtině jsou pro dnešní děti přepisovány do, pro ně, pochopitelnější verze dnešní češtiny. "Bylo nás pět" budu mít spíš než s knihou spojených se seriálem, který jsem vždycky, když byl v televizi, děsně ráda sledovala a do budoucna sledovat budu.
Uff, to byla jízda. Od začátku až do konce. Četlo se jedním dechem a musím přiznat, že od okamžiku Jardova "prozření" s jakýmže démonem on to bude celý život bojovat, jsem knihu přímo hltala :-) Člověk chápe obě strany - obavu těch, co mají děti a snaží se je chránit a Jardovu depresi z toho, že už s ním nikdo nikdy nepromluví a bude odsouzen k životu v totální samotě. A celý příběh je zasazen do starého domu umístěného v zahradě, jejíž péče Jardovi psychicky velmi pomáhá.
Klobouk dolů, co kniha od této autorky, to podařený příběh, který člověka nějakým způsobem zasáhne a musí nad ním, chca necha, přemýšlet.
Místo děje moc pěkné - Skotsko a hlavně hrad. Škoda, že chyběl širší popis krajiny. Velmi se mi líbil popis toho, co a jak bude Izzy vařit.
Nicméně, nelíbilo se mi chování profesora Rose - ve stylu "já chci, já nechci, já nevím co chci" se v 35 letech choval jako nevyzrálý puberťák. Celá romantická linka mezi ním a Izzy tím byla narušená.
Celý příběh oživovala Xanthe, díky za ni, ke které se později přidala Alicie.
Za mě tato kniha patří k těm méně zdařilým, které J. C. napsala.
První kniha od tohoto autora (ano, je to možný, až do dnešní doby mi tento autor unikal) a za mě naprostá spokojenost. Knihu jsem slupla jako malinu za 24 hodin (začala jsem v pátek večer a skončila v sobotu odpoledne), jak moc mě bavila a jak moc jsem chtěla vědět, jak se příběh vyvine. A že byla celá zápletka o knihách bylo super, protože i když hodně čtu, za celou dobu mě nenapadlo, že by někdo mohl sbírat první vydání knih. Já jsem totiž jako Tess, mě baví chodit do knihovny a půjčovat si knihy tam.
To je tak praštěně napsaný, až je to pěkný. A mně se to teda líbilo (variant na pohádky, které byly pojaty jinak, už jsem četla několik). Není to kniha úplně pro nejmenší děti, to ne, ale pro ty starší - od 2. stupně - určitě ano. Líbí se mi, že jsou pohádky napsané ve verších. Co si budeme nalhávat, dnešní mládež ke knihám a k poezii převážně netíhne a tady mají starší děti možnost vidět, že poezie může být i jiná, než vážná - úsměvná, hravá.
Tohle je klasika mezi komiksy. Po přečtení (teda spíš prolistování, protože jsem to měla přečtené opravdu za chviličku) prvního dílu chápu, proč si střapatý kluk Naruto získal takovou oblibu převážně mezi dětmi :-)
Jak už tu zaznělo, jedná se o velmi odpočinkové čtení, převážně asi pro ženy, doplněné o romantickou linku příběhu. Na dovolenou, víkend nebo oddych třeba mezi dvěma detektivkami dobré, obávám se ale, že za pár týdnů už si budu jen těžko vzpomínat, o čem kniha byla.
První kniha od této autorky a naprostá spokojenost. Kniha je čtivá, mezi postavami není žádná vyloženě záporná postava (ale ani vyloženě sympatická, které byste všechno odpustili) a až do poslední stránky si člověk nemůže být jistý, co vyplave na povrch.
Tak tato kniha, to je klasika. Kdo příběh Vaška nezná v knižní podobě, ten ji zná, zcela určitě v podobě filmového zpracování. A ať tak nebo tak, nelze si zamilovat jak postavu Vaška, tak postavu jezevčíka Broka. Vlastně úplně obyčejný a přesto moc dojemný příběh zasazený do krásné české přírody. Celou tuto sérii od pana Pohla - Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem - jsem jako malá milovala.
Již páté pokračování pumího Woodwalkera Caraga, kterého člověk musí mít rád, protože jeho láska a důvěra k lidem nezná skoro žádných mezí. V tomto díle se mi daleko víc, než jeho boj s protivníkem Andrew Milingem a řešení všech věcí s tím spojených, líbila Caragova odborná stáž u rangerů a založení tajného klubu rangerů. Série pro děti a mládež, ale i když jsem dospělá, tak se mi tato série také moc líbí.
První kniha od této autorky a naprostá spokojenost. Jsem strašně ráda, že mám v poslední době štěstí na kvalitní knihy od českých spisovatelek/spisovatelů. Moc se mi líbilo, že byl děj knihy zasazený do budoucnosti a autorka v ně zmíní hromadu problematických témat dnešní doby - špatné financování zdravotnictví, bytová politika, problém s nedostatkem vody, aj. Roku 2045 bych se dožít mohla, tak schválně, co z toho, co autorka řešila v knize, bude za cca 20 let tak, jak to v příběhu popsala (nejvíc mě zajímá problematika vody a zdravotnictví).
Za mě veliká spokojenost, určitě to není poslední kniha, kterou jsem od této autorky četla, knihu určitě doporučuji.
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou díky Čtenářské výzvě. Mně se příběh rodiny, kterou spojuje Modrý dům stojící na samotě kousek od lesa, líbil. Kniha se mi četla dobře, příběh plynul a rychle jsem se do něho začetla, i když jsem ho četla v době neúprosných letních veder a děj je zasazený do období Vánoc. Postupně jsem se o jednotlivých členech rodiny dozvídala víc a víc. Některé členy rodiny jsem si oblíbila a jiní mi tak sympatičtí nebyli, ale to je normální, je tomu tak i v životě. Doporučuji jako relaxační četbu.
Knihy od této autorky mám moc ráda, vždycky mě vtáhnou do děje a čtou se lehce. Velmi spletité osudy jedné rodiny, která sahá hluboko do minulosti a tak se čtenář okrajově dozvídá něco málo o první i o druhé světové válce, ale hlavně o láskách, zklamáních, životních prohrách, strastech, zmaru, naděje, něhy Irmy, Edity, Magdy, Kristýny, Hedy ... Jak se mi postava Edity ze začátku líbila a chápala jsem ji, došlo v příběhu k okamžiku, kdy jsem ji přestala mít ráda. A přesně naopak to bylo s Irmou, ze začátku byl můj postoj k její postavě neutrální, ale pak jsem ji začala obdivovat. Za to, jaká byla a jak se hezky chovala k lidem.
Od Petry Dvořákové jsem četla už knihy Chirurg a Vrány, ale tato kniha mě teda dostala. Všechny tři příběhy byly velice čtivé a jsem přesvědčená, že i v dnešní době by někdo mohl říct, tohle se mi nebo někomu z mých blízkých stalo, to jsem/on-ona prožil/prožila. Nejvíc se mi líbil příběh Karolíny, o církvi nemám žádné iluze a tady se mi chvílemi církev jevila spíše jako sekta starého kněze Ambrože (i když je mi jasné, že ne všude to takto funguje). U příběhu Kristýny a Nadi bych se neuměla rozhodnout, který se mi víc líbil - pěkné a hlavně smutné jsou oba dva. Jeden má konec, v rámci možností, "dobrý" a druhý "neradostný". Každopádně, tato kniha stojí za přečtení a já ji mohu jen doporučit.
Při čtení této knihy jsem si říkala, jaké já mám štěstí, že jsem rodila pár let zpátky a ne několik století zpět. Vůbec si nejsem jistá, zda bych to dala, resp. zda bych po prvním porodu, pokud bych ho přežila, chtěla rodit znovu. Já vím, že to tenkrát bylo jiné, ale běhal mi z toho mráz po zádech. Knihu bych rozhodně nedoporučovala číst ženě, která chce založit rodinu nebo je těhotná a porod ji teprve čeká. Každopádně se mi kniha četla moc dobře a podobnost s Covidem mi přišla relativně "v pořádku", protože infekční epidemie se po určité době v Evropě opakují s tím, že se mění typ viru.
Stejně jako uživatelka "Petra-Nela" jsem knížku koupila neteři jako dárek. Protože si ráda s dětmi o příběhu knížky povídám, tak jsem si knížku přečetla, abych věděla, o čem je. Příběh dvou nejlepších kamarádek a Čarokrásného knihkupectví se mi moc líbil, i když celá série začíná celkem nešťastně - Lenka se musí odstěhovat mimo město. Mrzí mě, že zatímco první díl z této série se dočkal v listopadu loňského roku dotisku, tak další díly již ne a je velmi obtížné je nyní sehnat. Kniha je doplněná o krásné ilustrace Florentiny Plechtelové. Dle mého názoru je knížka vhodná hlavně pro dívky ve věku 8-11 let.