jaroiva
komentáře u knih
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
První kniha autora, kterou jsem četla, a určitě ne poslední. Nejsem schopná říct, o čem to bylo, ale moc se mi to líbilo. Spíš než o konkrétní děj nebo osudy jde o celkovou atmosféru, kterou kniha dokázala navodit.
Bude to chtít sehnat druhý díl. Ale zcela jistě časem seženu i další knihy od J. M. Guenassia.
Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
Velice příjemný styl psaní. Klasická detektivka, nebála bych se přirovnat skoro k Agathě Christie.
Baví mě i detektivky, kde se nějak vyskytne výtvarné umění, takže i v tomto směru jsem nadmíru spokojená.
Určitě budu v sérii někdy pokračovat.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
L. d. Fulvio mi stylem psaní hodně připomíná J. Archera. Minimálně u této knihy bych to bez znalosti autora určitě na toho Archera tipovala.
Pohádka pro dospělé, jasní klaďasové a jasní záporáci. Na můj vkus byl Bill až příliš černobíle viděná postava.
Knížka mě chytla od samého začátku a bavila až do konce, ale k samému konci mě už rozčilovalo sklouznutí k nějaké téměř agitce, přistěhovalci z Mexika, černoši... Musela jsem si přečíst alespoň zkrácený životopis autora a ujistit se, že není Američan a nepíše tak, že tam musí alespoň lehce nějakou tu jemnou politickou linku vmáčknout.
Ono to bylo jen jemné naznačení, ale společně s linkou Billovy hvězdné kariéry mi to trochu zkazilo celkový dojem.
Český název mi připadá nepřesný. Nechala bych ten původní "Gang snů". A několikrát během čtení jsem si říkala, že se to mělo jmenovat Diamond dogs.
Sekta
Martin Goffa
Tak to bych měla poslechnutou poslední Goffovu knihu, která je k dispozici jako audiokniha. A teď si musím počkat na dalšího Mika až do dalšího roku.
Miko mě baví víc a tento Terence byl takový trochu slabší než ti předešlí, ale stejně dost dobrý.
K audioknize bych měla jen jednu výtku - hlas J. Maxiána mi připadá moc mladý na to, aby měl maturujícího syna. Ale jinak se mi dobře poslouchá. Jen ta představa chlapa nad 40 není splněna.
Vlastníci
Jiří Havelka
To vůbec není vtipné! Kdo se tomu směje, nezažil schůzi velkého SVJ v paneláku. :D
Jeden takový "Lábus" stačí i ve stočlenném SVJ.
Bože, to se mi zvedl adrenalin, když jsem si to připomněla. Bohužel, je to velice, velice přesné! Ať už výtah nebo jiné otázky. Ještě že už snad všude jsou vodoměry pro každý byt... Film jsem neviděla, poslechla jsem jen jako výbornou audio knihu. Nedoporučuji poslech zejména členům výborů SVJ. Mohlo by jim to způsobit problémy nervového charakteru.
Modrá sféra
Jeffery Deaver
Protože už mám nějakého toho Deavera přečteného, nevěřím autorovi už ani nos mezi očima, dokud neskončí poslední odstavec textu. Takže mě tentokrát zvraty a obraty ani nepřekvapily.
Modrá sféra je opět maximálně napínavá a celku prospívá to, že není v sérii, takže se člověk musí bát o všechny postavy, nikdo není "chráněn dalším dílem".
Co mě zaujalo, je to, že přestože byla napsaná před dvaceti lety, nepůsobí tak zastarale, jak bych při dnešní rychlosti vývoje technologií očekávala.
Napínavá až do konce, přečteno na dva dechy, ale jen proto, že za jeden pracovní den nestihnu přečíst 400 stránek.
Doporučuji, stejně jako další knížky od Deavera.
Cizinec
Harlan Coben
Druhá knížka, co jsem od autora četla / poslouchala, a určitě ne poslední, musím si ho přidat mezi oblíbené autory.
Styl jeho psaní mě baví. Celkem svižný způsob psaní a poměrně dobře vymyšlená zápletka.
Pro mě tohle sice není thriller, ale to mi vůbec nevadí. Prostě román s trochu detektivním podtextem.
Zaujalo mě ale to, nad čím jsem se musela mezi řádky zamyslet. Příčiny a následky... kam mohou vést naše činy a k jakým důsledkům taková série reakcí vede. V románu je to samozřejmě vyhnáno do krajnosti, ale přesto je dobré si uvědomit, že na našich rozhodnutích záleží. Mohou se projevit později jejich důsledky.
Lidožrouti z Lízátkova
Carlton Mellick III
Mellick je buď úchyl nebo génius, nebo píše sjetej, nebo všechno dohromady.
Z této knihy dedukuji, že má rád orální sex a nemá moc dobré mínění o manželství.
Proti Plyšákokalypse mi to připadá trochu slabší, ale pořád se mi to líbí víc než Vagína. Myslím, že tahle knížka má jedinou chybu, je moc krátká.
Po přečtení budu chvíli jíst asi jen zeleninu. Vyhnu se masu a cukrovinkám.
Kříže u cesty
Jeffery Deaver
Sedmá knížka, co jsem četla od Deavera, a zatím mi připadá nejlepší. Musím doporučit.
Zpočátku mi připadala trochu ukecaná, ale postupně se to pěkně rozjelo a hltala jsem každé slovo. Už jsem u autora zvyklá na to, že nakonec je všechno úplně jinak, takže už ani nehádám pachatele a nechám se překvapit. Jediné, co vím, je to, že to není ten, kdo se zdá být :).
Tentokrát je zajímavé téma - co internet jednou zveřejní, to už nikdy nevezme zpátky. Ať je to, co chce, píšou to na internetu, tak je to pravda!
Zároveň upozorňuje kniha na nebezpečnou závislost na počítačových hrách atd. Ale popis online hry mě maximálně bavil, jako bych sama byla spoluhráčem.
Knížka prostě nemá chybu, doporučuji.
Ale nedoporučuji číst bez toho, abyste přečetli předešlý díl - Spící pannu. Jsou tu na ni nějaké odkazy, které se podle mě hodí znát.
Nenech to být
Harlan Coben
Jednou zas poměrně nekrvavé krimi, napínavé, zajímavé. Něčím mi připomnělo Tajnou historii, ale méně rozvláčnou.
Poslechla jsem audioverzi v podstatě na jeden zátah.
Mravenci
Bernard Werber
Podruhé už to není taková bomba, když člověk ví pointu, ale ráda jsem si po letech připomněla.
Na přečtení poprvé musim doporučit. Podruhé už to spíš nedoporučuji.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Klasika, kterou by si asi měl přečíst každý, nejen jako součást všeobecného přehledu.
Chirurg
Petra Dvořáková
Druhá knížka autorky, ke které jsem se dostala, ale pětihvězdičkové nadšení se u mě nekoná.
Poslouchala jsem jako audioknihu a vadil mi ten "nespisovnej" jazyk.
Doktor mi připadal příliš nespokojený se vším.
Ale celkově se to dalo poslouchat. Takový zlatý střední standard.
Tak by asi vypadala Nemocnice na kraji města, kdyby ji vyprávěl Karel Sova.
Jsou i další knížky od autorky takové negativistické?
Norské dřevo
Haruki Murakami
Murakami ani tentokrát nezklamal. I když Norské dřevo nebudu považovat za jeho nejlepší knížku, bude u mě patřit k těm lepším.
Původně jsem chtěla poslouchat audioknihu, ale pak jsem zjistila, že audioverze není kompletní, takže jsem tedy tentokrát audioknihu odmítla poslouchat. A jsem ráda, že jsem si mohla dopřát plný text, i když ani nevím, co bylo v audio verzi vynecháno.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Jo, tohle mě bavilo. Mezi Carterovýma knihama je to vhodná mezihra. Určitě se pustím i do další v pořadí.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Řekla bych, že jsem snad nikdy nečetla tak negativistickou knihu.
To, že na můj vkus je až příliš brutální a naturalistická je jedna věc, ale druhá věc je, že všichni jsou v podstatě hození do jednoho pytle. Celý svět je zlý, krutý až brutální. Nakonec v podstatě snad i samotný vypravěč.
Nerozporuju, že válka dělá z lidí zvířata, ale vadí mi to nastavení, že úplně ze všech. Možná jsou situace, ve kterých by se z každého stal třeba i vrah, ale tyto situace určitě nepotkají ani za války úplně všechny lidi.
Zezačátku jsem musela knížku dávkovat, později už čtenář asi taky otupí, ale můj hněv se obrátil spíš vůči autorovi, než vůči "zlým" postavám knihy.
Kniha je hodně kontroverzní a sama z ní mám rozporuplné pocity, v podstatě bych ji spíš nedoporučila než doporučila, i když se mi zdá zase poměrně kvalitní.
Oproti jiným, byť i depresivním knihám, jsem se neponořila do knihy, ale raději zůstala jen jako pozorovatel z dálky. Možná pud sebezáchovy? Víc jsem přemýšlela nad pohnutkami spisovatele k psaní takových věcí, než nad samotným dějem. A v této souvislosti mě vůbec nepřekvapuje, že autor ukončil svůj život vlastní rukou.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Jako třetí přečtená Hartlova kniha se mi moc líbila, i když konec se mi zdál nějak urychlený, jako by nestíhal termín odevzdání rukopisu. Dala bych přednost pár stránkám navíc, aby to skončilo pozvolněji.
Nejvíc ze tří jeho knih (erotikon, Okamžiky štěstí) se mi tu líbí, že počet nevěr na osobu je zde uvěřitelný, reálný. Jsem vyloženě cílovou skupinou čtenářů, české prostředí, věková kategorie autora i postav, stejná hudba "mládí". To prostě na mě funguje.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
asi nejlepší z detektivek od mé oblíbené Agathy...
přestože jsem díky nějakému spoileru kdesi věděla, kdo je vrah, začala jsem o tom v průběhu čtení pochybovat a naznala jsem, že ten spoiler asi byl napsán o nějaké jiné knížce, že si asi přesně nepamatuju název...
opravdu mě překvapilo, že to bylo tak
Audrey Hepburnová a její zářivá hvězda
Juliana Weinberg
Kniha je úžasná, stejně jako byla Audrey.
Jen mě občas zarazilo nějaké divné slovo v českém překladu, které podle mě nemělo úplně přesný význam v kontextu. Původně bych myslela, že je to chyba překladu, ale když jsem zjistila ročník překladatelky, přehodnotila jsem to a domnívám se, že jde spíš o vývoj jazyka a generační záležitost.
Od autorky si ale ráda přečtu něco dalšího.
Josephine Bakerová: Tanec jejího života
Juliana Weinberg
K Josephine jsem si získávala vztah postupně. Zpočátku se mi kniha četla hůř, postupně to bylo lepší a lepší. Zajímavý příběh, i když styl psaní mě moc neuchvátil.
Ale poslední tak asi třetina mě zaujala hodně, to už pomohlo vylepšit dojem z celé knihy.
