jaroiva komentáře u knih
Tak nevím. Informace jsou docela zajímavým shrnutím, ale forma je jako z young adult románu, použitý jazyk zabíjí důvěru v odbornost textu. Takže za mě takový střed.
Nejsem moc povídková, ale tuhle knížku jsem si prostě musela koupit. Protože Housle v kravíně se mi moc líbily.
A ani tentokrát nejsem zklamaná, u povídkových knížek dávám standardně tak průměr, protože některé povídky se mi líbí víc a některé míň, ale tohle je rozhodně nadprůměr. Místy jsem se opravdu musela smát skoro nahlas.
Už je to takový přívažek k prvnímu dílu. První se mi líbil víc.
První kniha z edice Tvář, která mi nic neříká, snažila jsem se, zbývá mi tak třetina, ale nevnímám, nedočítám.
Stopař a Kostelníkova závěť mě opět bavily na 100%. Povídka Krásný mrtvý kluk mi připadala trochu slabší.
Ale ty první stojí rozhodně za přečtení.
Autorovi moc fandím a budu se těšit na další knížky. Tedy zbývá mi ještě Nejrychlejší kůň na světě. Kdyby byl v elektronické podobě, už ho mám přečteného :)
Asi jsem druhý díl četla moc brzo po prvním, už mi nepřipadalo totéž tak vtipné a detailní popisy mi připadaly nechutnější. Před dalším dílem (do kterého se určitě pustím) si dám větší odstup.
Nevím, jestli se vůbec můžu přiznat, ale neviděla jsem ani jeden díl Star Wars. Vím sice, jak vypadá Yoda, ale to bude způsobeno spíš tím humbukem kolem merchandisingu a průmyslem těch "blbostí" kolem.
Budiž mi ale omluvou, že Indianu Jonese miluju. (I když poslední díl už mě nenadchnul a Chrám zkázy je na můj vkus dost temný)
Když jsem četla před nedávnem knihu Továrna na sny, měla jsem možnost nahlédnout do zákulisí hollywodského businessu a dostatečně si ho znechutit.
A proto mi tato kniha byla o to sympatičtější, že G. Lucas se alespoň snažil se zavedeným způsobem realizace filmových zakázek bojovat, i když po svém...
Nevím, nakolik je kniha objektivní, ale po přečtení jsem si musela George Lucase zamilovat.
Srovnala bych to s Jobsovým životopisem, kdy, přestože nejsem příznivcem Applu, knihu jsem si moc užila a ráda jsem se dozvěděla informace z pro mě neznámého prostředí.
Nedokázala jsem se oprostit od podobnosti s Enderovou hrou. Bavilo mě to, ale ubírám jednu hvězdičku, protože to prostě není Enderova hra nebo případně Ready player :)
Kniha bez toho známého amerického velikášství je na poli motivačních knih výjimkou.
I díky doplnění příklady z českého nebo evropského prostředí působí rady a postřehy Mariana Jelínka uvěřitelně a blízce, použitelné pro každého. Dokáže nabudit k tomu, aby se člověk snažil vystrčit aspoň trochu nos ze své komfortní zóny.
Jsem nekritickým fanouškem MJ, takže mě berte s rezervou, ale jak bych nemohla doporučit úplně všem knihu Vnitřní svět vítězů, tak tuto knihu klidně komukoli.
A já se těším na nejnovější - Život na uzdě, kterou mám teď z jeho knih na řadě.
Na zabití mě bavilo, a možná by mě bavila i tato kniha, kdybych ji četla první. Ale protože je to podobný vzorec jako v Na zabití, podruhé už to na mě tak nefunguje.
Připadá mi to tentokrát už překombinované a místy zmatek.
Brzo zapomenu, kdo s kým, koho...
Nejsem na básničky, takže to nemohu hodnotit. Bavily mě ale ty kousky, které jsou nebásničkové.
V audioverzi pak oceňuji autentický brněnský přízvuk. :)
Tohle je podle mě spíš pro muže, a ani tam si nejsem jistá, že se jim to bude líbit. Ze všech tří (Tao, Mao, Ciao) mi připadala nejnudnější (jsem to četla ve špatném pořadí (Ciao, Tao, Mao).
Humor... Ale tohle je ten, který mi nesedí. A když si odmyslím humor, pak už nic zajímavého nezbývá.
Krátká knížka, ale obsahuje pár zajímavých rad.
Každý den napsat stránku a za rok je z toho román.
Malý kousek nostalgie, opravdu jen kousíček.
I můj oblíbený Host se někdy utne. Tohle se mi prostě nelíbí. Možná kdo si chce počíst jaksik nařečně... Ale jinak sorry, pro mě škoda času.
Kdybych měla autora hodnotit podle této jediné knihy, napadá mě cimrmanovské "Nepište mi a pokud možno nepište vůbec".
Sice je to vlastně reklamní kniha, ale zajímavá. Možná jen pro úzký okruh čtenářů, ale každopádně pěkně zpracovaná.
No, mě už moc nenadchl ani druhý díl, ale chtěla jsem to prostě dočíst, jestli to možná nějak zajímavě skončí, že má třeba autor něco ještě v rukávě. Zdá se, že neměl.
První díl mě prostě bavil hodně, další dva už ne.
Série má podle mě sestupnou tendenci. Tohle je asi už poslední díl, který jsem četla... O ničem.
Toto je ten mistrův styl, který mi nic neříká. Tajemno-duchařina podobného stylu jako Osvícení. Oproti Osvícení přidávám jednu hvězdičku za téma malování. Ale jinak to byla pro mě zbytečně dlouhá a poměrně nudná věc.