Jass komentáře u knih

Nikdy by mě nenapadlo, že mě učebnice může rozbrečet, ale stalo se, a ne jednou a nebylo to frustrací z toho, že nestíhám... Učebnice je čtivá a i když bych občas ocenila trochu rozsáhlejší informaci je pravda, že už tak je kniha nechutně macatá a obsahuje odkazy na další literaturu pro zájemce. Jediné, co bych vytkla je, že v některých místech byl překlad prapodivně kostrbatý a musela jsem si větu přečíst několikrát, abych pochopila, co měla znamenat a domnívám se, že v několika místech to bylo přeložené nesprávně, protože to potom nedávalo smysl...

2 25.01.2018

Kinterova výstava byla skvělá a stejně tak skvělá je i tato knížka. Smějete se od začátku do konce, ale přitom je tam to něco víc, až přemýšlíte, jak může existovat někdo tak geniální...
Zkrátka... We are still living in the Age of Copper.

10.01.2018

Iliada.... byla naprosto jiná, než jsem čekala. Doufala jsem, že mi dá odpovědi na některé otázky, ale to teda ani omylem. Nebudu se tu zbytečně rozkecávat nad tím, jak je Iliada úžasná, protože to všichni víme a nevidím valný smysl v tom to opakovat. Radši sem napíšu pár svých postřehů, netvrdím, že jsou objevné, ale neskutečně mě dráždí, že na ně neznám odpověď (zatím... aspoň doufám :D). Mohou následovat spoilery, i když je otázka, na kolik jde spoilerovat Iliada...
Když si Agamemnon snaží usmířit Achillea slibuje mu hory doly, včetně jedné ze svých tří dcer, což je zajímavé ze dvou důvodů. Zaprvé je jedna z těch dcer mrtvá (no, technicky mrtvá není, ale on si to myslí...), kdo četli Ífigenii v Aulidě, tak vědí... Je možné, že tahle část legendy vznikla až později, známe ji od Euripida a ten každopádně žil později, ale... stejně je to trochu divný. Zadruhé Achilleus byl tou dobou už ženatý (podle jiných verzí zasnoubený) s Déidameiou se kterou už měl i syna Neoptolema. Takže... je tu něco očividně špatně...
Další zvláštností je, že při sporu Dia s Poseidónem je několikrát zdůrazněno, že Zeus je z nich ten starší... což ale, podle báje o Kronovi a Rheie není pravda, naopak, Zeus byl ze všech sourozenců nejmladší. Jen tak mohl zachránit všechny svoje starší sourozence, které už Kronos spolkl.
A do třetice by mě vážně zajímalo, proč se Apollón přidal na stranu Trójanů. U všech ostatních je jejich volba alespoň trochu odůvodněna, ale tady... To mě vážně frustruje :D.

6 10.01.2018

Jsem naprosto znechucená špatnou korekturou, kdyby to byly pravopisné chyby, tak zas až tolik neřeknu, ale tyhle očividné překlepy mě rozčilovaly a často i mátly, protože měnily význam slova a věta pak nedávala smysl. Zkrátka se mi zdálo, že celý příběh byl přeložen ve stresu a spěchu a to věci nikdy neprospívá. Tolik k tomu negativnímu, naprosto mě to rozpálilo do běla...
Jinak je to stále stejně skvělé jako předchozí díly, naprosto nejlepší byl za mě Roman alias hlavní organizátor svatby, vážně toho chlapa mám čím dál raději. Navíc, Derek a Julie, co víc dodat, milovala jsem narážky na Magic Stars. A pak je tu malá Bé, Barabáš s Christopherem a... všichni ostatní na které jsem buď zapomněla nebo je nechci zmiňovat kvůli spoilerům (ano, mluvím tu o Růži Tigridu). Je to zajímavé, ale Kate s Curranem už mě zas až tak do kolen nedostávají, jako pořád je mám ráda, ale většina vedlejších postav už je lepší... :D No, zkrátka chci další díl, a to hned.

5 08.01.2018

Čteno podruhé... a pořád to miluju :D. Zkrátka a dobře, Adriana se Sydney nejde nemilovat a jsou skvělý a tak dále a tak podobně. Kdybych na ně začala pět chválu, tak hrozí, že už nepřestanu, tak nakonec tohodle minikomentáře snad jen dodám (asi jediný) hlubší postřeh z téhle knížky... Sydneyin táta musel mít vážně příšerný dětství, jinak nechápu, jak by z něj mohl vyrůst tak příšernej otec...

2 06.01.2018

Knížku už jsem četla poněkolikáté, ale teprve teď k ní píšu komentář. Asi proto, že ani moc nevím, co říct. Adrian se Sydney mě prostě baví tečka. A ostatní postavy koneckonců taky, ale... interakce Adriana a Sydney je prostě... tak hrozně vtipná. Tenhle komentář začíná naprosto postrádat jakoukoli známku inteligence, tak snad jen dodám, že kdo to ještě nečetl by si to šupem měl běžet přečíst...
Ale fakt nechápu, jak někdo může udělat tak nevkusnou obálku... očividně to vůbec nečetl...

1 06.01.2018

Překvapilo mě, když jsem zjistila, že jsem tuhle knížečku úplně zapomněla ohodnotit a přidat do přečtených... no, tak to ještě napravím.
Když si vzpomenu na dojmy, které po dočtení následovaly už to vlastně ani tak překvapivé není... Tohle je totiž skutečně Povinná četba s velkým P, je to kniha, která je ve škole omílána neustále dokola a dokola, až bych naprosto přesně dokázala zopakovat o čem je, aniž bych ji četla.... Díky tomu to byla nebetyčná nuda... Ale neházejme celou vinu jen na školu. Ono je totiž pravda, že ani Karel Čapek se tu tak docela nepředvedl. Je to drama tak simplicitně didaktické, že už se tu skoro ani nedá mluvit o alegorii (přečtěte si Gulliverovy cesty, to je alegorie...). A částečně jsem asi chybu udělala já, že jsem si od Čapka prvně přečetla Povětroň, který je napsaný tak nádherným jazykem, že Bílá nemoc proti tomu vypadá jako by ji napsal mentálně postižený. No... možná to trochu přeháním, ale vážně nechápu, co na té knize všichni vidí....

2 31.12.2017

Ach... přečteno za jeden den... už zase... Na začátek ta nejdůležitější poznámka: Naprosto miluju scény "s Rasmusem", kdybych neležela na gauči, asi bych se válela po zemi :D. Kerstin Gier zbožňuju, její knihy mi dávají přesně to (a mnohem víc než) co od nich očekávám. Vážně nevím co víc k tomu říct, naprostá spokojenost, nutně potřebuju něco dalšího od Kerstin, a teď si jdu sypat popel na hlavu, protože čtu, místo učení...

2 28.12.2017

(Předchozí komentář se mi smazal, takže tentokrát stručněji...)
Kočičí host je jemný a křehký, snoubí se v něm prchavá radost se smutkem, díky autenticitě ještě tíživějším. Chápu, že každému tenhle příběh nesedne, ale já mám pro tuhle kaligrafickou japonskost slabost a právě teď jsem přesně takový příběh potřebovala.

7 25.12.2017

Božská komedie patří mezi ty vzácné knihy, které je možné číst několika způsoby. Všichni neustále prohlašují jak těžká kniha to je, ale ne nutně. Především Peklo se dá přečíst celkem bez problémů, pokud se nezabýváte významem každého slova a osudem každé postavy, ale prostě si jen vychutnáváte nádherný jazyk a úchvatnost celého komplexu (obzvlášť pokud máte alespoň trochu morbidní povahu). Tímhle způsobem jsem v podstatě přečetla celou Komedii a jsem naprosto spokojená.
Moji spokojenost ale výrazně navýšilo to, že jsem k ní absolvovala ještě seminář, kde jsme si některá Canta rozebrali a... No, to je teprve něco! Teď mě čeká ještě interpretace jednoho zpěvu, začala jsem si k tomu chystat literaturu... a hádejte co? počtem stran se pomalu ale jistě začínám přibližovat rozsahu Božské komedie... Celkem depresivní :D
Co z toho všeho vyplývá? Božská komedie patří mezi nejkomplexnější, nejpropracovanější a nejpromyšlenější knihy, co jsem měla tu čest číst. Přesto, že na mě Dante rozhodně nepůsobí jako sympaťák, před tímto Umělcem hluboce smekám.

8 16.12.2017

Jsem asi vadná... Je pravda, že Prachettovi knížky se mi zamlouvají čím dál víc a tahle už mě vážně bavila, ale když se nad tím zpětně zamyslím, nezanechala ve mně žádný hlubší otisk... snažím se vybavit jedinou vtipnou scénu... a... nic. Přitom si vzpomínám, že jsem se smála celkem dost. Nicméně Prachettovi nápady jsou i nadále geniální, hluboce před ním smekám a těším se na další setkání, které asi nebude v dohledné době možné uskutečnit kvůli záplavě četby do školy... Tím víc se na něj těším :D

4 16.12.2017

Tak tohle bylo vážně slaďoučké - a to nemyslím nijak špatně... Je to kniha kterou máte přečtenou za jeden den, protože ji zkrátka nemůžete odložit. Je to knížka u které se budete v metru (nebo kdekoli jinde) chichotat a udivené pohledy všech okolo ignorovat. Je to knížka, která vás chytí za srdce, ale dost pravděpodobně ve vás nezanechá hlubší otisk. Ideální knížka na odpočinek, rozhodně doporučuji. Konec je... fakt dobrý (a tím nemyslím všichni žili šťastně až do smrti, ale dobře zvolený...).

6 15.11.2017

Jako bylo to pěkné... ale chybí mi tam takovéto "něco víc". Ten příběh nemá žádnou hlubší myšlenku. Vlastně to ani není moc konzistentní příběh. A Rachel je zkrátka nezajímavá. Navíc by mě vážně zajímalo, proč IBA Rachel přehlíželo, když je tak dokonalá, protože tohle přece naprosto nedává smysl! Jediné, co mě trochu utěšuje, že by se to snad mohlo vyřešit v dalším díle u kterého si ale nejsem úplně jistá, jestli mu vůbec chci dávat šanci. Jediné, co trochu dráždí moji zvědavost je Ivy... protože tuhle holku prostě nechápu... No, asi si ten další díl budu muset přečíst :D, přece jen, tohle byl takový úvod a teď by se to snad mohlo trochu rozjet...

2 15.11.2017

Nechce se mi věřit, že jsem pořád tuhle knihu neohodnotila, protože byla naprosto úžasná. Vážně, u ničeho jsem se dlouho tak nezasmála (mám pocit, že tuhle větu píšu poslední dobou do komentářů dost často, ale když ona je to pravda!). Pravda, na začátku jsem chvíli měla takový ten pocit: "No, pěkná Harry Potter fanfiction a co dál?". Ono to totiž v mnohém připomíná Harryho... Máme tu jednu kouzelnickou školu, jednoho vyvoleného sirotka, co není nijak moc dobrý kouzelník, ale naštěstí má kamarádku, která by byla třídní premiantku (ano, zdravíme Hermionu), kdyby nebylo jednoho upírského (to je jen sprostá pomluva!) spratka Basileuse (ahoj, Draco). Pak tu máme Mága, který je vážně vtipnou manipulativní verzí Brumbála a tak dále a tak podobně... Ale jak kniha postupovala postupně jsem zjišťovala, že je mi to vlastně ale úplně jedno, protože tenhle svět měl tolik vynikajících vlastních nápadů, že by byla hrozná škoda tenhle příběh nenapsat jen proto, že je trochu harrypotterovský. Nejlepší na celé knize je jednoznačně vztah Simon-Baz, protože ti dva jsou prostě k popukání - vysvětlení proč by vystačilo na bakalářskou práci, a tak se jen spokojím se zdůvodněním, že nikdo si neumí lhát do kapsy s větší elegancí než Simon a Bazův rozštěp osobnosti je už jen třešničkou na dortu. Vážně si tu knížku potřebuju přečíst ještě jednou. Na závěr bych ráda dodala, že od autorky jsem četla jen Eleanor a Park a to mě zdaleka neoslovilo tolik jako tohle, takže i pokud vás předchozí knihy autorky nezaujali, rozhodně byste měli zkusit alespoň tuhle.

8 23.10.2017

Příjemné překvapení, čtení tohoto dílu jsem docela dlouho odkládala - proč nikdo neví... A rozhodně patří mezi ty lepší, skoro jsem i dala pět hvězdiček, ale přijde mi, že něco chybí. Možná je to střídáním vypravěček, nevím, ale celá kniha, jako by nebyla tak úplně celistvá. Mohlo to být malinko lepší a tenhle pocit zkrátka člověka natolik deprimuje, že těch pět hvězdiček nedá... Každopádně už se těším na další díl, ten jsem dokonce na knižním bazaru (v naší knihovně, ne zdejším) sehnala v papírové podobě, takže výhra :D

1 23.10.2017

Jednoduše úžasné... Ani nevím, co k tomu napsat, snad jen, že nutně potřebuju další díl. Zase pro jednou nechápu, jak jsem nějakou knihu mohla odkládat tak dlouho... Na jednu stranu se nestalo nic až zas tak překvapivého. Kerstin jede svůj typ příběhu. V něčem je to hodně podobné Drahokamům... ale víte co? Je mi to fuk, protože jsem se dlouho u žádné knihy tak nezasmála. A vážně chci vědět jak vypadají moje snové dveře...

P.S. - asi trochu se SPOILERY
Jen by mě zajímalo, jak se Henry dostal do Miina snu... Vždyť přece nic jejího neměl, ne?

2 18.10.2017

Bože, co je to za konec!
Knížce se rozhodně nedá upřít, že je velice čtivá, přesto, že na čtení rozhodně nemám čas jsem ji za den spolkla. Za to má jednu velkou vadu a to, že se tam zkrátka nic neděje. Vážně, v celé knížce jen pojíždějí tam a zpátky (domů - do města - domů - do města...). Nechci hlavní hrdinku soudit, protože si toho hodně prožila, smrt matky rozhodně není nic jednoduchého, ale to nemění to, že je více méně... kráva, no vážně bych ji dala něčím po hlavě. Jediná další postava, která má alespoň trochu rozvinutý charakter (na poměry téhle knihy...) je Dare. Předpokládám, že se o něm víc dozvíme v dalším díle, protože zatím má ještě jednodušší postavové schéma než Edward Cullen (asi za to můžou ty onyxově černé oči...), ale upřímně, toho Edwarda mám přece jen raději...
Co mě na téhle knížce ale vážně štve, je, že měla potenciál! Ten nápad, rozuzlení Tajemství mohlo být naprosto dokonalé... ale takhle prostě není. Vážně mě to mrzí... A navíc ta předmluva! Co to jako mělo být?! Možná i to byl ten důvod, proč mě konečné rozuzlení nedostalo tak, jak bych ráda...

2 18.10.2017

Pěna dní je další knihou, kterou jsem si chtěla přečíst už neskutečně dlouho a díky pražskému metru a půlhodinové cestě do školy na ní už konečně došlo... Co k ní říct... Tahle malá knížka jednoduše hraničí s genialitou, vytváří spletitý iracionální svět, kde smrt znamená nic a všechno a kde je jakýkoli princip postavený na hlavu. Je prošpikovaná drobnými detaily, u kterých se prostě musíte zasmát, protože jak někoho může něco tak absurdního napadnout? Celé prostředí přitom ale vůbec není centrem děje, to je křehký milostný příběh, který je také značně naivní. Ta naivita bude asi jediná věc, která mi na té knížce trochu vadí. Ale jinak samozřejmě miluju Jean-Sol Partra!

12 12.10.2017

Tak jsem se konečně dostala k tomu slavnému Zaklínači (provolejme "sláva" pražskému metru!). Přiznávám, že dlouho mě nějaká kniha takhle nenadchla, i když na času četby se to nijak neprojevilo, protože prostě nebyl čas... Knížka je pro mě ideálním mixem toho, co od "odpočinkové literatury" (bože, nesnáším tohle slovní spojení) očekávám. Akční příběh, zajímavá hlavní postava, tak akorát milostná linka, spousta nejrůznějších potvor, vtipné situace a krásné ilustrace. Možná by se hodilo napsat: "Jak jsem tuhle knížku mohla pomíjet tak dlouho? Měla jsem si ji přečíst už dávno!" Ale já jsem ráda... Teď na ni byl zkrátka ten správný čas. Doufám, že se někdy v dohledné době dostanu k dalšímu dílu.

13 10.10.2017

Z nějakého důvodu se mi po zmáčknutí tlačítka zveřejnit smazal komentář... zřejmě mi není souzen, tak ještě jednou. Tuhle knížku jsem četla z tak náhlého rozmaru, že když jsem se ji později snažila dohledat, jak se jmenovala, nebylo to tak jednoduché, nicméně se zadařilo a já jsem za to ráda, protože i když tahle knížka nenabízí žádné převratné či hluboké myšlenky, je pěkná a rozhodně stojí za přečtení. Všechny její nedokonalosti vám navíc vynahradí Hanzó-sama, kterého si, i proti své vůli, prostě musíte zamilovat. Čteno v angličtině (protože sekce mangy v naší knihovně je vážně k pláči..), naprosto vhodné pro začátečníky, snadná srozumitelnost a rozumná délka.

1 25.09.2017