Poslední přání
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272481/bmid_posledni-prani-oRW-272481.gif
5
6784
6784
Zaklínač… Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain – pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný – naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. Nově přeložené geraltovské povídky ze Stříbrného meče, něco z Věčného ohně a Meče osudu + kompletní povídka Hlas rozumu kde Geralt vysvětluje, jak to všechno začalo.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2015 , LeonardoOriginální název:
Ostatnie życzenie, 1993
více info...
Přidat komentář
Povídky jako takové jsou dobré a asi jim není co vytknout. Ale mě osobně vadí to, že na sebe nijak nenavazují, a pokud ano, tak za takovou dobu, kdy už si moc nepamatuju co se dělo předtím. Ta dějová linka, je příliš tenká, abych toužil po tom číst dál a dál. Za mě škoda, protože pisatelský talent je nesporný, ale bohužel nevyužitý v uceleném ději.
Ach, Zaklínač! Kniha, která se nám zabydlela na nočních stolcích, jako by byla z brašny samotného Geralta z Rivie – přímo po boku jeho lektvarů, mečů, a ironického úsměvu, který odráží více než deset let nevyhnutelných průšvihů a nevybíravých monster.
Andrzej Sapkowski je skutečný mistr, a kdyby někdo náhodou zapochyboval, stačí pár stránek a je to jasné jako měsíční svit v opuštěném lese plném ghúlů. Čtenáři se dostane do světa, kde je každá postava tak živá, že byste s ní klidně šli na pivo – ale pravděpodobně jen jednou. A víte co? Stálo by to za to!
Jedním z největších kouzel Zaklínače je, jak nás vtáhne do světa, který je mnohem víc než jen kulisou pro boj s obludami. Svět je tak realisticky drsný, tak neproniknutelně špinavý a tak nepředvídatelně živý, že skoro cítíte na prstech kal. Lidé zde nejsou rozděleni na černé a bílé, protože život je spíš pořádný flekatý mišmaš šedé – a přesně tak to má být.
A pak je tu sám Geralt – chlap, který sice mluví málo, ale když už něco řekne, stojí to za to. Jeho suchý humor je přesně to, co svět plný magie, bezohledných intrik a krvežíznivých monster potřebuje. Stačí jedno jeho „Hmm“ a celá scéna je vyřešená – jakoby jen mávnutím ruky (nebo zaklínačského znamení Igni) dokázal zarazit i tu nejneodbytnější nestvůru, nebo alespoň diváky kolem sebe.
Sapkowski přitom ví, jak se s jazykem pořádně pohrát. Jeho styl je plný nečekaných obratů, šťavnatých metafor a občas tak špinavého humoru, že by ho ani ghúlové nevykousali z pod svých nehtů. Je to taková slovní hostina, že byste nejraději přelouskali celý příběh jedním dechem – kdyby se vám u toho nerozbušilo srdce z napětí, že každá další stránka přinese další obludu, zvrat, nebo ironickou poznámku.
A jestli se vám Zaklínač líbil jako kniha? No tak se připravte na jízdu, protože Sapkowski má zřejmě nekonečné zásoby nápadů. Nečeká vás jen příběh jednoho hrdiny, ale labyrint osudů, do kterého se necháte vtáhnout jako do živého obrazu, z něhož se nechcete probudit.
Zaklínač je zkrátka a dobře mistrovským dílem fantasy. Je ostrý jako ocel, kterou Geralt tak obratně vládne, a hořkosladký jako život sám – a jediné, co po přečtení zbyde, je prázdné místo na duši, kam už žádná jiná kniha nezapadne.
2024/27
Se sbírkami povídek je většinou ta potíž, že mě pokaždé baví tak půlka příběhů, a zbytek jsou jen výplně. Navíc by to chtělo nějakou mezeru mezi jednotlivými povídkami, aby to člověk vstřebal, a já to radši čtu naráz. Stejně to mám i s Posledním přáním.
Ale zase musím říct, že se mi hodně líbí tenhle styl příběhů "Monster of the week" - před Geraltem je úkol, on ho splní. A v dalším městě znovu. A zas.
Taky jako vždycky tu byl neodolatelně skvělý Marigold. :D
Nejvíc se mi líbily Zaklínač (o odčarování strigy) a Zrno pravdy (o Nivellenovi).
Knihu,jsem přečetla díky čtenářské vyzve.Jestli budu pokračovat ve čtení dalších dílu ještě nevím.
Od knihy jsem pravděpodobně čekala víc. Nejspíše mi nesedl styl autoro psaní, kniha už také 30 let stará... Dějová stránka nebyla špatná ale připadalo mi trochu vleklé. Věřím, že série může být zajímavá ale pro mě bohužel.
Potom co na mě kniha rok koukala z knihovny jsem se k ní dostala, až když už nebylo co číst a já měla svou fantasy sezónu. Musím říct, že jsem lehce zklamaná. Nebylo to špatný, to ne. Četlo se to dobře. Ale byla to prostě pohádka. To mě nebavilo a nebralo. Takže dalšího už nejspíš nezkusím, i když konec pro mě byl příjemné překvapení a trochu mě nahlodal.
„Rytíř bez jizvy je kokot a ne hrdina.“
Zaklínač je jedno z mích nejoblíbenějších fantasy, potažmo i má nejoblíbenější herní série. Je to povinnost pro každého, kdo má alespoň trochu rád fantasy.
Postavy jsou skvělé, tento díl je spíše sbírka povídek, ale to vůbec nevadí. Ba naopak mám tento díl velmi rád. Zrnko pravdy nebo Menší zlo jsou jedny z nejlepších povídek.
Dejte této epické sérii šanci pokud jste to ještě neudělali.
Zaklínač patří mezi celoročně čtené nebo poslouchané knihy. Jsem ho vyzkoušela také (čtenářská výzva). Zaklínač Geralt - skvělý. I přestože se živí likvidací všech možných potvor, není to nájemný vrah, kterému je jedno, koho sprovodí ze světa. Měl čest v těle a dobré srdce a má i moje sympatie.
4*/5*
Tuhle jízdu jsem si vážně užila, co více k tomu dodat :)
Styl psaní je jakoby zastaralý, vtipný a čtivý. Autor má velkou slovní zásbu a umí si hrát s metaforami. Různorodé postavy mi vcelku sedly, mým oblíbencem je ňouma Marigold a - jak jinak - Geralt.
Miluju ten svět, už dlouho, hlavně různorodost metamorfovaných příšer a àla středověké vesnice.
Dlouhá léta znám hru i seriál, proto mě zklamalo, že jsem všechny příběhy znala, přestože děje adaptace se liší od originálu.
Těším se na další díly a určitě doporučuji všemi deseti, obzvlášť pokud jste neviděli seriál :)
Sérii jsem dlouho odolávala, ale začala jsem číst více a více o slovanské mytologii, tak se ji již nešlo dál vyhýbat.. a jsem za to moc ráda. Sice jsme si chvíli zvykala na styl psaní, ale ke konci mě kniha již úplně vtáhla a těším se na další díly.
Konečně, už bylo načase. Jakožto milovník her, Geralta a vůbec celého folkloru a mytologie světa Sapkowského jsem byla naprosto nadšená. Skvělý balanc mezi humornými a vážnými situacemi, charakteristika postav a příběhy, které vtáhnou.... Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Nebylo to špatné, i když okaté roubování všemožných pohádek a pověstí do příběhu si mohl autor odpustit. Není to tak dobré, abych musel v sérii hned pokračovat, ale uvidíme časem.
No, bylo to zajímavě napsané, jsem opravdu zvědavá na další díly. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se k přečtení této série odhodlala a nelituji toho.
Knihu jsem četla jako náctiletá a dost mě bavila. Pořád přemýšlím nad tím, že si to jednoho dne přečtu znova, tak uvidíme.
Znám hry a znám seriál, tudíž jsem se do knížek dlouho nemohla dokopat, ale přišla chuť, a tak jsem začala. Jeeeežiš, měla jsem začít už dávno!!! Zaklínač je napsaný tak chytlavě, tak vtipně a geniálně, že jsem první díl přelouskala jako nic a už čtu druhý. Vážně, komu se do něj nechce, vyprdněte se na nechuť, protože tuhle knížku - a nejspíš i sérii - si strašně užijete a nasmějete se! :-)
Ke knižnímu Zaklínači jsem se dostal díky výtečným videoherním adaptacím (zvlášť první a třetí díl patří mezi mé oblíbené) a skrz seriálovou adaptaci od Netflixu, která z knižních předloh udělala něco, co nejsou. Do očí vysmívající se Netlfix mi natolik zprotivil Zaklínače, že jsem na nějaký čas zanevřel nad knižní předlohou a neplánoval si ji přečíst. Po nějaké době jsem narazil na polské zpracování Sapkowskiho ságy, které mi otevřelo oči. Nejspíš to bylo kostýmy a středověkou fantasy atmosférou, která mě dodnes nepřestává fascinovat. Zamyslel jsem se nad svým rozhodnutím a dal knižnímu Zaklínači druhou šanci. Zdravý rozum nakonec zvítězil a dobrodružství Geralta z Rivie a jeho přátel jsem si zamiloval. Sláva Melitelé! Svého rozhodnutí nelituji, jelikož bych přišel o báječný zážitek plný akce, dobrodružství, lásky, přátelství, humoru a tragédie.
Jedna z věcí, která mě na knize zaujala, je filosofické uvažování jednotlivých postav nad svým či jiným rozhodnutím. Volba mezi menším a větším zlem, boj mezi dobrem a zlem, zastávat neutralitu, nebo se postavit na tu či onou stranu jsou témata, která Geralta z Rivie provázejí po celých osm dílů. Bylo zajímavé zkoumat Geraltovu neutralitu a zásadovost, jeho mateřský vztah ke kněžce Nenneke, přátelství, rozšafnost a nešikovnost barda Marigolda a složitou povahu černokněžnice Yennefer.
Zastávám názor, že Zaklínač měl zůstat povídkový. Poslednímu přání a Meči osudu tento styl sluší. Příběhy jsou zajímavější, propracovanější a lákavější. Místy je docela zábavné řešit, jak jednotlivé příběhy na sebe chronologicky navazují. Povídky působí jako bajky, pohádky a legendy, které si vyprávíme. Zaujmou svou propracovaností a čtenář se od nich nechce odtrhnout. Každé slovo, věta a detail hrají v příběhu svou roli. Nechceme, aby nám uniklo jediné slovo.
Poslední přání je krásným úvodem do světa Zaklínače, jeho postav a nestvůr. Nečekal jsem, že mě knižní svět Zaklínače natolik pohltí a fascinuje. První kniha ságy se tak řadí mezi jedno z nejlepších fantasy, které jsem kdy četl.
Jako fanoušek Geralta, musím říci, že všechny knihy, jsou super a doporučuji.
Štítky knihy
upíři vlkodlaci zfilmováno polská literatura meč a magie duchové a přízraky zaklínači příšery, monstra fantasy zfilmováno – TV seriál
Část díla
Cesta, z níž není návratu
1988
Hlas rozumu
1993
Konec světa / Kraj sveta
1993
Menší zlo / Menšie zlo
1990
Otázka ceny
1990
Autorovy další knížky
| 1999 | Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Z mého pohledu bezva knížka a přiznám se prosím nikdo mi nehubujte mám jí raději než Hru o trůny.