Jass komentáře u knih
Pokud by to byla první kniha, co bych od autorky četla, pravděpodobně bych byla nadšená i přes ten ohavný milostný trojúhelník. Takhle jsem si jen pořád říkala, že "Dám ti slunce" bylo lepší. Průběh byl vcelku jasný, musím říct, že mě nic nepřekvapilo, přesto to bylo úžasné, obzvlášť Joe :D .
Už dlouho jsem se u žádné knihy tak nenasmála, jak Filip, tak Manžel byli skutečně úžasně napsané komedie, ne že bych se všemi Wildovými názory souhlasila, ale vzhledem k tomu, že už tak trochu vím, co od něj čekat mě to nerozhází. Musím říct, že mě dost překvapily tak pozitivní konce, protože u Wilda jsem zvyklá spíš na takové ty hořko... slané, ale tak na druhou stranu to jsou komedie.
Biblické motivy jsou pro mě vždycky zajímavé, takže tento pohled na Salome byl zase něco nového, co mě zaujalo.
Kvůli maturitě jsem knížku četla znova (takhle začínám poslední dobou nějak moc často...), protože jsem si nepamatovala všechny podrobnosti. Tolkien je skutečně prvotřídní spisovatel, snad mi bylo jen trochu líto, že knížka není ještě delší a "rozpitvanější", ale není se co divit, přece jen byl psán jako dětská kniha a tento účel plní dokonale. Tak teď snad konečně zvládnu dočíst toho Pána prstenů, jeden z mých největších restů :D .
Bohužel jsem si knihu maximálně nevychutnala kvůli tomu, že jsem ji četla nadvakrát, a tak mi unikly nějaké detaily. I přesto ovšem knihu vnímám jako skutečně podařenou sondu do duše kluka, kterému život nerozdal právě ty nejsluníčkovatější karty a on se nezachoval zrovna tím nejobdivuhodnějším způsobem. Nick rozhodně není žádný sympaťák a většinu knihy se chová jako sráč (to jsou jeho vlastní slova, ne moje...), ve výsledku vám ho ale musí být líto, protože život prostě není fér.
P.S. Vážně nechápu, že knihy autorky tu nejsou moc dobře hodnocené, protože dle mého názoru patří mezi relativně hluboké, přesto, že jsou určeny mládeži.
Kvůli maturitě jsem znovu četla Gulliverovy cesty a musím říct, že mi pořád přijdou stejně skvělé a došla jsem k názoru, že bych si od Swifta rozhodně měla přečíst něco dalšího. Swift má totiž nádherný břitký, strohý a sarkastický styl vyjadřování, který jsem si prostě nemohla nezamilovat. Pravdou je, že na můj vkus možná až příliš řeší vyměšování, ale vzhledem ke kritickému tématu knihy se asi není co divit. Hlavní postava mi sice nebyla příliš sympatická, ale překvapivě to u téhle knihy ani nevnímám jako příliš podstatné. Když jsem jí četla poprvé, užívala jsem si dobrodružný příběh, tentokrát jsem v ní našla vtipně podanou kritiku. Jen je mi trochu líto, že neznám dostatečně historický kontext, takže mi bohužel nemohly dojít všechny narážky a to ani s pomocí (z mého pohledu) nepříliš obsáhlých vysvětlivek, podle mě by rozhodně nebylo nemístné je drobet rozšířit...
P.S. Gulliverovy ženy mi bylo skutečně líto, takový manžel je skutečně za trest.
Přečtení téhle knihy považuji ze své strany trošku za švindl, protože jsem ji poslouchala pouze jako audioknihu - čemuž jsem se předtím vyhýbala jako čert kříži. I když se nejedná zrovna o můj šálek kávy byla jsem příjemně překvapená podrobnou propracovaností celého Orwellova světa, skutečně jsem byla fascinovaná, i když kvůli nedostatku času (začala jsem poslouchat den před maturitou) jsem občas proklínala dlouhé popisné pasáže, přesto právě tyto části jsou podle mě to, co dělá tuhle knihu tak výjimečnou. Rozhodně příjemné překvapení.
V rámci opakování k maturitě jsem letmo znovu přečetla Evžena Oněgina a musím říct, že se skutečně jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je to dokonalé vyvážení formy a obsahu. Styl, kterým je Evžen napsaný je naprosto unikátní a zbožňování hodný, příběh je nádherný a kniha navíc obsahuje řadu odkazů k jiným nejen literárním dílům. Pro mě skutečně vrchol světové literatury.
Hodnotit tuhle knihu je pro mě nepřestavitelně obtížné, protože musím přiznat, že momentálně jí nesnáším. Nejde o to, že by byla špatná, ale měla jsem jí v maturitní četbě, jejím rozborem jsem strávila den a půl a stejně jsem z ní nebyla moudrá :o). Vážně jsem se modlila, abych si ji nevytáhla, protože skutečně nevím, co bych o ní řekla. Nejsvětlejším bodem celé sbírky byl ovšem Edison, který je skutečně nádherný a co je důležité, má myšlenku :o). Z mého pohledu jsou to skutečně těžce vybojované tři hvězdičky...
Obsahuje lehké spoilery
Hodnotit tuhle knihu pro mě vážně není jednoduché, především proto, že jsem první viděla seriál (The White Queen - moc doporučuji). Vlastně si nejsem jistá, jestli to knize v mých očích spíš pomáhá, nebo škodí. Seriálová Anne totiž měla daleko větší páteř, scény s Margaret z Anjou byly prostě dokonalé, scény mezi ní a Richardem vyznívaly daleko líp, navíc mě v knize vážně rozčilovaly počeštěná jména. Kniha navíc není nijak excelentně napsaná, neponořujeme se hlouběji do příběhu, jednotlivé kapitoly jako by byly jen výseky z většího obrazu. A přesto... Některé tyto výřezy byly bravurně zvládnuté, při scéně, kdy Richard žádá Anne o ruku se mi zastavilo srdce, Annina touha po dítěti byla také zobrazena mistrně a celý ten nešťastný závěr knihy byl vykreslený lépe než v seriálu, tam z Anne prýštila žárlivost, tady srdce zlomené na tisíc kusů. "You are my heart. Even if you are a broken heart."
Beru to s rezervou, protože to přece jen jsou staré hrdinské zpěvy a tak člověk nemůže očekávat velkou dávku realismu. Na některých místech jsem se zasmála (obzvlášť u pasáže o Sidových vousech). Ke konci už jsem se ale celkem nudila... Řekla bych nenadchne ani neurazí :).
Musím říct, že takhle dlouho jsem žádnou knihu snad nikdy nečetla. Částečně na tom sice mělo podíl to, že teď skoro nemám na čtení čas, ale stejně... Čtyři měsíce... Ze začátku jsem si knihu skutečně užívala, protože je napsána naprosto excelentním jazykem (za to ta čtvrtá hvězdička...), díky kterému jsem zapomínala, kde právě jsem a místo toho cestovala vlakem napříč zasněženým Ruskem. Problém byl, že čím déle jsem četla tím víc mi všechny postavy lezly na nervy. Na konci už jsem neměla ráda naprosto nikoho. Líbila se mi podrobná prokreslenost celého příběhu a proto mě trochu mrzelo ukončení, které sice ukončila Levinův, Kittin a Vroského příběh, ale vůbec se nevracel k Alexeji Alexandroviči, který mi ve výsledku začal připadat skoro nejzajímavější (ne, že bych ho měla ráda, ale na rozdíl od ostatních byl prostě jen hrozný trouba...). Musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaná, forma byla dokonalá obsah už mě tak neuspokojil.
edit 18.4.: Viděla jsem film(2012) a musím říct, že mě neskutečně pobavilo, jak moje emoce z něj byly téměř identické s knihou, začátek byl skvělý, některé moje oblíbené scény sice chyběly, ale ty zbylé jako by byly zhuštěné a utvářely přesně ten dojem, který to mělo mít. Bohužel potom přišla ta slabší část, kdy to dost radikálně proškrtali (což se není co divit) a najednou byl konec... Kitty s Annou byly perfektní, přesně tak jsem si je představovala. Mužské charaktery se mi ve výsledku také líbili, ale musím říct, že moje původní představa byla radikálně jiná (Vronský a blonďák?).
Musím říct, že Vančurův styl mě naprosto okouzlil, miluji jeho vyjadřování a volbu slov, je vidět, že je to něco, na čem si dal skutečně záležet a co ho, slovo bavilo mi tu přijde až nemístné. Přesto mám z knihy značně rozporuplné pocity. Moje rozčarovanost se týká výhradně děje, který byl z mého pohledu značně nepravděpodobný. Vedla jsem na toto téma sáhodlouhou debatu se svým učitelem literatury, na jejímž konci jsme se shodli, že se neshodneme. Jak píše i AllyKumari pode mnou, zkrátka nevěřím tomu, že opakované znásilňování v někom může probudit lásku (zde mi bylo oponováno historickou dobou a pozdější ochranou...). Zkrátka je vidět, že dílo psal muž, kdyby ho psala žena, Markéta Lazarová by skončila docela jinak.
Překrásně napsaná sbírka milostné lyriky (především), některé básně byly skutečně nádherná, ty pozdější už mě bohužel tolik neoslovovaly, tahle mě ale zaujala, možná proto, že byla tolik jiná než ty ostatní.
Lotova žena
*I ohlédla se žena, jeho, jdouc za ním,
a obrácena jest v sloup solný.*
Genesis
A spravedlivý uposlechl boha.
Oděný světlem rod svůj k hoře ved.
Ženu však cestou přemlouvala touha,
že ještě není pozdě naposled
ohlédnout se, pohlédnout na Sodomu,
na její věže, dvory, náměstí,
na pustá okna vysokého domu,
kde rodila, kde prala na děti.
I ohlédla se z hory na údolí.
Smrtelnou trýzní oslepil ji žal,
tělo jí změnil v čirý krystal soli
a bystré nohy k zemi přikoval.
Kdo opláče tu pošetilou ženu,
tak malou ztrátu v účtu velkých ztrát?
Může však někdo platit vyšší cenu:
za jeden pohled lásky život dát.
1922-1924
Tahle sbírka mě nenadchla zdaleka tolik, jako Nad jedním světem, básně mě tolik neoslovily, až na jednu, která tuto sbírku z mého pohledu vyloženě zachránila... (****)
Ne, žádný kámen, žádný vrchol strmé hory
jak dříve jsem se domýšlivě domníval...
sdílím svůj osud s nejnižšími tvory
ne Sisyfos, jen pouhopouhý hovnivál
EDIT (4.9. 2018): Po znovu přečtení radikálně přehodnocuji svůj názor na tuto sbírku. Je jiná, než Nad jedním světem, ale ne špatně jiná... Proto přehodnocuji své hodnocení. - výše uvedená báseň je nicméně z této sbírky stále mou oblíběnkyní...
Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby se tahle trilogie proškrtala a nacpala do jedné knížky, mohlo by to být vážně dobré. První díl se vcelku povedl, druhý byl naprosto zbytečný a tenhle měl sice pár světlých momentů, ale nebylo jich mnoho. Navíc to bylo tak předvídatelný, až to nebylo hezký....
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, protože to přece jen bylo lepší než Elita a četbu jsem si užila, ale čím déle nad tím přemýšlím... Elita byla Maxon, Aspen, Maxon, Aspen,... V První, už se America konečně rozhodla, takže nasadila nový kalibr Já to neřeknu, řekni to jako první, když to řekneš ty, řeknu to taky.... Ne, že bych to nechápala, ale upřímně? Maxonovi jde o daleko víc, samozřejmě, že to nechce říct jako první, kdyby to Amerika prostě řekla, knížka by se zkrátila na polovinu...
Čekala jsem příjemnou oddechovku, ale dostala jsem daleko víc. Skvělý příběh, skvělý styl, skvělé postavy. Nejvíc mě na knížce bavilo, že dvojčata dohromady znala celý příběh (až na pár střípků), jen kdyby si promluvili... Milovala jsem Noahův styl vypravování, milovala jsem jak v hlavě maloval svět kolem sebe a milovala jsem i Briana. Ale musím přiznat, že skutečně mě bavilo vypravování Jude, kterou jsem sice ze začátku neměla ráda, ale... No a Oskar byl skutečná třešnička na dortu :) (i když v reálu bych ho asi zabila).
Skutečně nádherná kniha, nejvíc se mi líbil příběh s raketami, ale celé to bylo perfektní. Nádherné ilustrace a lehce absurdní příběhy. Milá knížka.
Alexe mám vážně ráda, jen je to trochu moc předvídatelné, sice je logické, že Alex vždycky použije to s čím se už v příběhu setká - ví kde to je, umí s tím zacházet atd. Ale ráda bych občas nevěděla jak problém vyřeší... Každopádně už se moc těším na další díl :)
Tahle knížka byla vážně krásná, a jindy bych ji dost možná hodnotila pěti hvězdičkami. Ale četla jsem ji do školy, na rychlo a ve chvíli, kdy jsem na něco takového vůbec neměla náladu. Každopádně musím pochválit nádherný styl, volba slov byla skutečně excelentní a... prostě nádhera. Příběh byl jednoduchý, romantický - to byl ale asi u mě právě ten kámen úrazu, bylo to příliš jednoduché, nevybízelo to k žádné mozkové aktivitě. Ale jinak vážně není co vytknout, vytkla bych naprostou neuvěřitelnost a nepravděpodobnost celé romance, ale... tak je to v takovýhlech knížkách vždycky :)
Skvělá knížka u které se zasmějete a vypnete mozek, nebo se marně budete snažit dešifrovat všechna slova. Tahle knížečka si ale vždycky udrží nějaká tajemství, ať už ji přečtete kolikrát jen chcete. Já mám skutečnou slabost pro neexistující slova, takže tahle knížka pro mě byla skutečně to pravé, nemůžu si na nic stěžovat.