javirgo komentáře u knih
Trochu slabší oproti ostatním jeho knihám, které jsem již od J.M.Simmela četla. Měla jsem chvílemi problém pokračovat ve čtení. Filip Sorel jako hlavní postava románu se mi líbil, ale spolužití té divné trojice a jejich vzájemná konverzace už méně. Zaujalo mě téma počítačových virů. Dokud jsem nepřečetla tenhle příběh, tak mě nenapadlo, co všechno může takový vir způsobit. Skutečnost, že tomu může napomoct sám člověk, je pro mě dost hrozná.
Počáteční přepadení newyorksého muzea mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Kniha ale vcelku špatná není. Docela se mi líbilo, jak autor k příběhu ze současnosti vkládal kapitoly ze života templářů z minulosti.
Začátek vypadal jako dost zajímavý detektivní případ. V prvních dvou třetinách to ale bylo o všem možném, ale o vyšetřování vraždy jen minimum. Čekala jsem kvalitní detektivku, ale místo toho jsem měla párkrát chuť knihu nedočtenou odložit. Příběhy z ostrova Lewis byly nesrovnatelně lepší a lepší byl i Enzo.
Při čtení této tolik vychvalované knihy začalo moje původní nadšení pomalu vyprchávat. Paní Marta uměla dobře psát, ale postupně mě začalo vadit, že se zaměřuje více na sebe a na své vlastní požitky všeho druhu, než na samotnou Bretaň. O té píše bohužel minimálně. Asi záleží na tom, co si kdo pod názvem Dům v Bretani představuje.
Od M. Kundery jsem četla pouze Žert a dost mě zaujal jak příběh, tak i autorův styl psaní. Na základě ČV jsem si proto vybrala Knihu smíchu a zapomnění , ale to už je nějaký jiný Kundera. Dost špatně se mi to četlo.
Oproti první části mě toto pokračování přišlo méně záživné a dějově trochu chudší. Nad druhou částí jsem také strávila mnohem více času. Možná jsem jen na čtení nebyla správně naladěná. Rozhodně knihu ale nezavrhuji a až někdy příští rok konečně vyjde třetí část Dynastie, určitě si jí přečtu.
Sáhla jsem v knihovně po této novince, jelikož mě zaujalo toto téma a kniha mě dost překvapila. Zajímavé, čtivé, poutavé a na konci i dojemné.
První a druhou část trilogie jsem doslova hltala, hodnotila vysoko a zařadila mezi doporučované. Poslední část mě ale dost zklamala. V některých úsecích jsem měla chuť knihu odložit. Důležité historické události sice nechyběly, ale některým je věnováno zbytečně mnoho stránek. Dočetla jsem jenom proto, že jsem byla zvědavá, jak autor popíše nejdůležitější událost tohoto období - pád komunismu. O tom je jen pár posledních stran a to mě zklamalo nejvíc. Nových postav bylo velké množství a neustálým rozebíráním jejich intimního života jsem často ztrácela přehled kdo s kým co má a kdo ke komu patří. Celkově hodnotím jako průměrné až podprůměrné
Knihu bohužel zařazuji mezi nedočtené a proto ani nedávám žádné hodnocení. Možná jsem udělala chybu, ale téměř v polovině jsem to vzdala. Do té doby jsem zaregistrovala pouze jedinou napínavou akci, kde jsem si myslela, že se snad začne něco zajímavého dít, ale nestalo se tak.
Právě jsem knihu dočetla a mám podobný názor jako uživatelka Atuin, viz komentář přede mnou. Ross na mě z obálky působí dost ďábelsky a to je zavádějící. Podle této obálky to vypadá, jako by byla kniha napsána podle filmového scénáře, nikoliv naopak. Myslím si, že je na čtenáři, jakou si udělá sám představu o hlavních postavách románu. To je ale jediné, co bych knize vytkla. Seriál jsem ještě neviděla, pouze v ukázkách.
Do stylu např. římské ságy C.McCulloughové nebo románů J.Loukotkové to má sice hodně daleko, ale i tak jsem to se zájmem dočetla.
Tento díl byl více dějově bohatý a také napínavý. Doufám, že už v příštím díle toho padoucha konečně někdo odhalí.
Nejprve těžké dětství, pak poznamenán napřed fašistickým a vzápětí ještě komunistickým režimem. Je vůbec možné, aby měl člověk po takových zážitcích vůli i v pokročilém věku ještě normálně žít plnohodnotným životem? Opravdu pozoruhodný osud.
Zas tak velký trhák to pro mě nebyl. Začátek byl roztahaný, nezáživný. Napínavé až tak od poloviny. Jediná postava která mě zaujala byla Lisbeth. Tak zajímavá a originální, že ve skutečnosti snad ani nikdo takový být nemůže. Kdyby si jí pan Larsson pro ten příběh nevymyslel, tak bych to snad ani nedočetla.
Moc krásná kniha, podle které byl kdysi natočen i TV seriál . A ještě bych dodala k tomu co napsala Alix, že právě ten konec, kdy autor najde v Africe kmen svého předka, je velice dojemný.
Dobrá země je první část volné trilogie. Další části jsou Synové, Rozdělený dům.
Pan Tureček popsal život v islámských zemích hezky a moc zajímavě. Nejvíce prostoru ve svém popisování věnuje Íránu, který je zřejmě jeho oblíbený region, ale navštívíme s ním také ostatní muslimské země, zejména Pákistán, Afghánistán, Irák i jiné.
Obdivuji jeho odvahu, protože sám na vlastní pěst cestoval za poznáním i do hodně odlehlých částí těchto zemí mezi různé kmeny a do míst, kam by se asi neodvážil nikdo z křesťanského světa.
Název knihy je docela správně zvolený. Islám má podle jeho bohatých zkušeností nejen své stíny, které převažují ve vědomí většiny z nás, ale má také trochu světla. Mě osobně náhled na muslimské země trochu poopravil.
Oceňuji také doplnění fotkami ,slovníček s významem arabských slov a mapy.
Po přečtení vynikajícího románu Cejch, jsem musela zkusit od Z.Šmída ještě něco jiného. První kniha, která se ke mě dostala byla právě tato expedice kamarádů a již zkušených cestovatelů na území Mayů. Při líčení jejich dobrodružné cesty jsem se hodně pobavila a často i srdečně zasmála. Jejich putování jsem si doplnila na pár videodokumentech, které jsem našla na You Tube. Je to opravdu krásná a zajímavá destinace, ale také nebezpečná. Jinak se mi styl psaní a hlavně humor moc líbí. Asi si nějakou další autorovu knihu koupím, abych jí měla doma po ruce, až si budu chtít přečíst něco pro zasmání