jeduna komentáře u knih
stalo se mi to zase. když May popisuje krásy krajiny skotských Vnějších Hebrid a nelehký život jejich obyvatel, mám chuť hodit bágl na záda a stihnout ještě večerní let do Edinburghu. jakmile ale přijde na vykreslování charakteru hlavních postav a jejich milostné problémy, bágl házim do kouta a zhasínám lampičku. boha jeho jak mohl ten Sime pracovat jako policajt? kdyby mu pachatel sám nepřišel v závěru naproti, vyšteřil by leda tak kulový a dodnes se nimral ve svym uraženym egu.
cože? cože? cejtim se, jako by mě podved starej. kdo mi to smysluplně převypráví v deseti větách, tomu dám pětikorunu! škoda. první díl byl skvělej, zbytek už jen grafomanská onanie. ačkoliv i tak jsem to s chutí přečetla. takže možná chovám k tomuto druhu sebeuspokojování přátelský vztah :)
pamatujete na zmrzku Colombina? já se vždycky těšila na ten čokoládovej konec dole. jasně, jíst zmrzku neni špatný samo o sobě, ale když zjistíte, že čokolády dole je minimum, nebo ještě hůř, že jí tam úplně zapomněli dát, tak to zklamání je fakt velký
všechny ty buchty, pardon bábovky, mě neskutečne iritovaly. jedna posledlá chlapem, druhá dětma, třetí prachama. at ty co zrovna nebyly něčím posledlý se chovaly jako když maj místo mozku kypřící prášek. občas proloženo vtipem, kterýmu jsem se nezasmála anebo přirovnáním, který jsme používali naposled na základce. ale dočetla jsem to do konce, takže dejme tomu jednu za snahu
ženy odmítající žít podle pravidel to nemají v životě lehké a na počátku minulého století to platilo dvojnásob. tehdejší Afrika pro ně musela být silně magické a přitažlivé místo. vedro na zdechnutí, divoká zvířata, zelené vrcholky kopců v okolí Rift Walley a tráva v barvě lvů... ostatně "I think I could turn and live with the animals."
chci zas bejt malá a žít někde na severu v údolí pod horama, chci aby k nám chodil pan Poleňák a chci mít psa Větvíka, co asi neni pes. a chci spát ve stanu v dešti a chodit malovat šutry a kamarádit se se skřítkama, trollama a obrama. prostě chci!
beru to tak, že kniha (rozasahem spíš delší novinový článek) byla sepsána rychle za účelem pomoci lidem v těžce zkoušeném Kobaní. a z tohoto důvodu jsem ji také kupovala. biji kurdistan!
začalo to slibně, ale bohužel, nepodařilo se mi v tom najít žádný děj :)
vy jste někdy nosila rovnátka? ptá se mě slečna na dentální hygieně. a já na to že jó, ale už je to dvacet let. tak to bude asi lepidlo .. takže já bych svým tehdejším zubařům spíše nepoděkovala, ale beztak jsem nakonec dospěla ke stejnýmu závěru jako Raina: dokonalej skus je fajn, ale né že by na tom tak úplně záleželo
jakožto v nemocnici poslouchaná audiokniha to bylo celkem příjemné. Stránský to zvládl na 1*. jinak samotná četba by mne asi tak velkým nadšením nenaplnila.
za tu posledni tretinu knizky mu tech pet hvezdicek dam. tam jsem se dojala, ackoliv do jiste miry k tomu prispelo i vinarstvi kubik.
umim odrecitovat jednu jedinou báseň a tu napsal jakýsi Petr O. Stradický a jmenuje se Mlč, není-li ti do zpěvu. když jsem se domákla, že Stradický se ve skutečnosti jmenuje Stančík a napsal "něco jako detektivku," musela jsem jí okamžitě mít. zpaměti se jí teda učit nebudu, ale můžu říct, že by si to na beton zasloužila.
"Jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. A v případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení" Kniha, ze které by se citáty daly házet lopatou. autor bez zbytečnýho patosu vystihuje přesně to, co mě na dnešním světě sere ze všeho nejvíc. honba za penězi, ubohost, malost a neochota lidí převzít za sebe a svoje činy odpovědnost. a když se pak otočím stránku a zjistím, že paní Hotchkissová čelí "silné pleuritidě," když sama toho času ležím se silnou pleuritidou v posteli, smějte se jak chcete, ale jako by se mě v tu chvíli dotklo chapadýlko osudu :)
vemte si tuhle knížku, batoh, spacák, čelovku a litr... no radši dva... červenýho a odjeďte do nějaký mořský zátoky poslouchat noční šumění moře. a budete přímo tam, uvnitř tý knihy, na vnějších hebridách, byť ve skutečnosti třeba někde uplně jinde (s ohledem na počasí ideálně na baleárech :) já byla! super!
opravdu dojemnej příběh. a ona se ještě se diví, že bejt štětka neni zrovna procházka růžovou zahradou, kdežto ordinací občas jo. jestli teda tohle mělo bejt její poselství, tak dobrý, ale jinak nasrat.
Kiliane proč mi tohle děláš?? to už je trochu přehnaný ne? promiň, ale to jsem si mohla přečíst the best of čtyři dohody. ale jinak jsi stejně nejlepší!
jaké je to žít v pohádce, na místě a v době, kde život rozhodně pohádka nebyl
na prvním stupni ZŠ jsem si ji půjčovala v knihovně a následně prodlužovala stále dokola, taže by se dalo říct, že byla tak trochu moje :)) jedna z velkých knih mého dětství
jednohubka sladká jako hřbitovní maliny. ideální na prázdniny. a k tomu ještě krásně napsaná