jeduna komentáře u knih
v devadesátkách to pro mě bylo zjevení. ale Zaklínač mu zdatně šlapal na paty :)
"ucítím, až jeho popel bude dopadat na můj?" nezapomenutelná cesta vstříc známému osudu, kde se za nesmrtelnost platí vlastním životem. geniální, dojemné, nádherné. kdo nebrečí neni člověk.
zklamaná sem nebyla, já tyhlety témata ráda a četlo se to dobře. ale bohužel, srovnání s cestou nebo nedejbože! s malevilem, to prostě nesnese. voe co ten švýcar? a ve finále i to finále? jak od rosamundy pilcherový...
taky máte od tý doby tak strašnou chuť na osmizrnné jahodové lívance?
tímto se velice omlouvám Stmívání, poněvadž to jsem byla schopná alespoň dočíst. ovšem na tohle je můj čas opravdu drahý. kdyby to prodávali jako paperback se zlatym písmem a romantickym obrázkem na přebalu v edici sladké snění, neřekla bych ani popel. ale takhle? popel! popel! popel! a ještě jednou popel!
hvězda za atmosféru, prostředí a hezky popsanou tradici lovu terejů. čtivé, nenáročné, leč také z průměru nevybočující
pamatuju si jak jsem tuhle knihu četla ještě jako náctiletá, doma v posteli pod peřinou. dlouho, dlouho do noci. hezky nonstop. skvělá!
je třeba si hlavně uvědomit, že se to odehrává za a) v USA b) pěknejch pár desítek let zpátky. což ospravedlňuje vlastně všechno, co mě ze začátku na tý knížce štvalo. ve finále oceňuju, jak stručně, jasně a bez příkras vystihuje slasti a strasti života mladý holky s maniodepresivnim psychoušem. akorát teda ta intošská vata o literatuře... ohromujícím a úžasným bych toto dílo spíše nenazvala.
drogy, hnus, sex, porno, kriminál, války, vraždy, pseudoláska k Bohu, láska k člověku, aneb pučte mi nějaký dítě a já mu ukážu, jak to na světě chodí! a přesto nám nezbejvá než věřit, že všichni máme někde Wandin ostrov a taky člověka, kterej by nás na něj rád zavedl. po dlouhý době kniha, kde jsem se až zajíkala krásou slov. nechám to ještě trochu uležet a jdu do toho znova
jednu hvězdu Markétě, teda pardon Stefánii Majerový za to, že donutila některý pubertální holčičky otevřít a dočíst jejich první knihu. jinak to bylo čirý utrpení. jako že klidně budu úplně nezajímavá blbá trubka, hlavně když sbalim modeloidního, charismatickýho, silnýho a empatickýho superchlapa, co procítěně hraje sonáty na klavír a má skvělý fáro? really? good luck!
tohle se prakticky nedá číst. nevim přesně, kdo ze zainteresovaných (autor, překladatelka, vydavatel) zešílel, ale dost možná, že svým způsobem všichni tři. a nakonec málem i já.