jengibre komentáře u knih
Soubor krátkých, smutných příběhů, působících jako by byly z jiného světa nebo jiné doby. Některé z nich ve mně doznívají ještě teď. Knihu bych doporučila každému, kdo si stále není schopen uvědomit, jak moc nebezpečný může být jakýkoliv totalitní režim.
Clavellovi se podařilo popsat prostředí a atmosféru v Čangi tak dokonale, že jsem měla celou dobu pocit, jako bych byla přímo tam. Silný příběh plný touhy po přežití, nenávisti, naděje, odhodlání, přátelství a schopnosti zachovat si důstojnost i v nelidských podmínkách. Postavy jsou výborně psychologicky vykreslené a až do konce netušíte, jak to vlastně dopadne. Kniha mi byla doporučena se slovy "Ať už budeš čekat jakýkoliv konec, můžeš si být jistá, že to skončí úplně jinak". A přesně tak se stalo. Závěr byl překvapivý a vyvolal ve mě pocit hlubokého smutku. Nemám co bych vytkla. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem v životě četla.
Knížka plná moudrosti, přinášející skutečné duševní obohacení. Nedoporučuji číst najednou, spíše po částech a určitě vícekrát. Lepší název než „Oceán v kapce rosy“ autor vymyslet nemohl. Dokonale totiž vystihuje to, co naleznete uvnitř. Je škoda, že kniha má docela nízký počet hodnocení a komentářů. Proč to ty lidi nečtou trochu víc? :-)
Na úvod si nemohu odpustit poznámku, že kniha má trochu zavádějící název. Nevěděla jsem do čeho jdu a čekala jsem od ní něco úplně jiného. To je ale můj problém :-) Jinak se jedná o celkem příjemné a inspirativní čtení, díky kterému nahlédneme do života cestovatele a dobrodruha Reinholda Messnera. Horolezce, který zdolal všechny osmitisícovky a jako první provedl sólový výstup na Mount Everest. Člověka o jehož existenci jsem před objevením knihy neměla tušení. Nelituji, že jsem se ke knize dostala, i když to bylo nedopatřením.
Asi to není úplně špatné. Jen prostě mnohem slabší, než ostatní knihy, které jsem od mého oblíbence Paula Coelha četla. To je asi vše...tak nějak mě nenapadá, co víc bych řekla.
Téma které mě nikdy neomrzí vsazené do románu – co víc bych si mohla přát. Jak je již napsáno níže, smekám před autorkou za množství historických a vědeckých faktů, které musela nashromáždit, aby mohla kniha vzniknout. I nedostatky by se tu určitě našly. Například hlavní postavy mohly být trochu víc propracované a konec se nemusel zvrhnout v jakési svým způsobem až science fiction. Když ale vezmu v potaz, jak dobře na mě působilo vše ostatní, nemám problém nad těmito „nedokonalostmi“ přimhouřit oko. Vydařený debut, který mě navnadil, přečíst si více podobných knih.
Smutný příběh pojednávající o cestě, která vede k nalezení odvahy, přijmout pravdu takovou, jaká je. Jedna z knih, u které mi na konci ukápla slza.
Rozhodně nechci svým nízkým hodnocením snižovat hodnotu díla, ale tato kniha se mě prostě nedotkla. Některé pasáže jsou jistě nadčasové, jiné mi však připadaly úsměvné, možná až zbytečné. Nebudu popírat, že jsem místy přeskakovala, což při čtení dělám opravdu jenom výjimečně. Přes to všechno však chápu, že kniha stále, i v dnešní době, nachází své čtenáře. Jedná se o klasiku a určitě by neměla upadnout v zapomnění.
Příběh neandertálky byl super, četla jsem stránku za stránkou a těšila se, až zjistím, jak to s ní dopadne. Některé pasáže byly možná trochu drsné, ale to je něco, co by nás asi nemělo v příběhu zasazeném do pravěku překvapit. Oproti tomu dějová linie odehrávající se v současnosti byla spíše takovým křovím, které příběh Dívky lehce doplňovalo. Až na pár posledních kapitol se jednalo o poměrně nezáživné čtení. Někoho možná zklamal uspěchaný závěr, mě ale nevadil. I přes originální téma a zajímavé podání se však stále jedná spíše o odpočinkovou literaturu, takže nemohu hodnotit více než 3*.
Je neuvěřitelné, co dokáže člověk druhému člověku způsobit. A ještě více neuvěřitelné je to, co dokáže lidská bytost vydržet a přežít. Silný příběh u kterého mrazí. Osudy jednotlivých postav se mi vryly do paměti a ještě dlouhou dobu na ně budu vzpomínat. Slzy, které mi během čtení několikrát tekly, by se nedaly spočítat. Děkuji za tato svědectví. Je třeba, aby se tyto knihy četly. Na toto období se nesmí zapomenout.
Velice hezky popsané putování po Nepálu a Číně. Za mě byla první část, popisující Nepál, určitě mnohem záživnější. Celé je to ale psáno tak svižně a s lehkostí, že nelze po první polovině knihu odložit a Čínu nedočíst. Líbí se mi autorův humor, široká slovní zásoba a to jak si ve svém vyjadřování umí krásně pohrát s češtinou. Myslím, že si někdy ráda zajdu poslechnout nějakou jeho přednášku.
Krátký, ale velice silný příběh. Ponurá atmosféra, která báseň provází, je doslova hmatatelná. Smutek je cítit z každičkého slova. Do dnes si pamatuji, jak nám Maryčku předčítal učitel češtiny na střední škole o hodině literatury a pro mě to tenkrát byla láska na první poslech. Rozhodně jedna z nejlepších českých básní.
(Těm co neznají, doporučuji vyhledat si hudební zpracování této básně, která jsou také zajímavá a stojí za poslech :-)
Jak už to u povídkových knih často bývá, málokdy se stane, že by Vás stejnou mírou zaujaly všechny. Myslím, že s čistým svědomím mohu říci, že Vyšší princip je naprosto fenomenální. (Stejně tak jeho filmové zpracování z roku 1960 s úžasným Františkem Smolíkem). Hned za ním je v těsném závěsu Včelař, Hlídač dynamitu nebo Pancéřová pěst. Z ostatních povídek mi toho bohužel časem v paměti moc nezůstalo. Přesto ale každá z nich stojí za přečtení. V každé totiž nalezneme odvahu, lidskost a morálku v jejich nejčistší a nejpřirozenější podobě.
To nejlepší nakonec. Není to obvyklé, ale v tomto případě mi třetí Dalajlamova kočka připadá z celé této úžasné série nejvydařenější.
„Mysl je jako zahrada. A ty rozhoduješ o tom, co v ní bude růst: jestli plevel nebo květiny.“
O trošku slabší než první díl, ale stále úchvatné. Sněžná Lvice nám opět předává spoustu moudrosti tím nejpřirozenějším způsobem, jakým jen lze. Už teď se těším na pokračování.
Jedním slovem – okouzlující. Dlouho jsem hledala správná slova, která by přiblížila pocity, které jsem z knihy měla a nakonec jsem našla – čtení na mě působilo jako jedna velká meditace. Přineslo mi relax a duševní obohacení v jednom. Příběh si od začátku získal mé srdce a rozhodně se k němu někdy vrátím. Děkuji a tleskám, pane Michie.
„Mít bdělou mysl znamená pozorně vnímat přítomný okamžik, svobodně a bez posuzování. Nezaobírat se myšlenkami na minulost nebo na budoucnost.“
Sbírka celkem hezkých veršů, kterou přelouskáte asi tak za hodinu. Některé se dotkly mého srdce, jiné jsem okamžitě po přečtení zapomněla, ale jako celek na mně kniha zapůsobila velice příjemně. Nejsem si jistá, jak moc dobrý je překlad... Mám pocit, že pokud zavítám na instagramový profil autora, básně na mě budou v originále působit o něco lépe. Moc se mi nelíbí srovnávání s knihou Mléko a med - společné mají jen to, že se jedná o poezii, ale autoři chtěli sdělit něco úplně jiného. A na rozdíl od další knihy Rupi Kaur si další Atticusovu sbírku ráda přečtu.
Láska:
střemhlav se vrháš
do cizího zmatku
a zjišťuješ,
že dává smysl.
Slibuju,
že prožiju život
tak plný lásky,
že až přijde konec,
nebudu
se tolik bát smrti.
Takový souhrn tipů jak v životě nikam moc nespěchat a žít „tak akorát“. Pro člověka, který se již nějkou dobu pokouší žít minimalisticky a nemá problém si dopřát svou „fiku“ se nejedná o nic závratného. Spíše takové oddechové čtení na dvě odpoledne. Pro někoho jiného, může být přínosem. Každopádně i já jsem zde našla určitou inspiraci. Například si nenechám ujít SNÍDANI při svíčkách, občas „uvařím“ pittipannu, pokusím se více pěstovat bylinky a možná si stáhnu spořící aplikaci :-)
Bára má nezaměnitelný styl psaní, který se mi tak nějak „líbivě nelíbí“ :-) Mám ráda, jak dokáže věci nazývat pravými jmény, bez obalu. Ale přeci jen není její tvorba úplně můj šálek kávy. V knize jsem našla pár hezkých myšlenek, ale nic víc mi z ní nejspíš dlouho v hlavě nezůstane. Navíc, hlavní hrdinky povídek mi byly ve většině případech nesympatické. Nedokázala jsem se do nich vcítit a už vůbec se mi nedařilo, je litovat. Moc chválím za krásný design obálky a za otázky nacházející se na vnitřní straně desek. Vedou k zamyšlení a na některé z nich nenaleznete okamžitou odpověď. Za toto přidávám jednu hvězdičku navíc.
Diáře od Paula Coelha jsou krásná záležitost. Sleduji je již několik let, ale teprve letos jsem se dostala k tomu, abych si konečně pořídila ten na příští rok. Je originální, pozitivní a plný hezkých kreseb i citátů - rozhodně jsem neprohloupila :-)