jerisno komentáře u knih

Zajímavý Harrisonův pohled na alternativní vývoj života na Zemi. V době vydání této trilogie jsem od něho již něco znal (většinou z povídkových sbírek), ale ke koupi a následnému přečtení tohoto prvního dílu, mě přivedla hlavně velmi vyvedená obálka. Pro mě, milovníka pravěku a sci-fi, byl zobrazený válečník na mamutovi příliš silné lákadlo (narozdíl od obálky třetího dílu). Po přečtení a zjištění, že jde o velmi podařený příběh, jsem automaticky políčil i na díly zbývající. Celá série je dostatečně napínavá, propracovaná a jak je u Harrisona obvyklé i přiměřeně drsná.
Že může tato paralelní historie zaujmout i čtenáře o generaci mladší, jsem si ověřil, když jsem knihy půjčil své oblíbené, tehdy dospívající neteři na dovolenou k moři a vrátily se mi plné plážového písku. Takže je opravdu četla a jak mi později přiznala i s chutí a zaujetím.
Jedna z knižních sci-fi sérií, které mám opravdu rád a ve své knihovně si ji náležitě považuji. Celé trilogii přisuzuji patnáct (3 x 5) hvězdiček.

14 21.03.2022

Z kraje roku 1989 jsme dostali nový byt a tak jsme, plni nadšení a optimistických vizí, začali plánovat, jakým skvělým, moderním, barevně sladěným a k užití nejvhodnějším nábytkem, si nové prostory zařídíme. Logicky jsme tedy narazili i na tuto publikaci (vydáno 1987) a postupně doplnili i dalšími, navazujícími : Ložnice (1988) a Kuchyň (1990). Naše teoretické představy a interiérové sny však začaly brát za své s každou další návštěvou blízkých prodejen nábytku. Buď tam bylo to, co už doma měli všichni, nebo to , co doma neměl nikdo, protože to bylo příšerné. Ale bydlet jsme museli, takže nastalo klasické ustupováni z pozic a vysněných představ.
Naštěstí se po sametu situace lehce vylepšila a tak ten kompromis nebyl tak ponižující.
Nic to ale nemění na faktu, že s těmito publikacemi jsme v té době trávili mnoho času a určitě nám byly užitečné a přínosné. I když léty zastaraly, tak je z nostalgie máme stále v knihovně.

6 20.03.2022

K této příjemné knížce jsme s nejmladší dcerou (pro kterou byla kniha zakoupena a byla jí čtena) přistoupili podobně, jako přispěvatelé níže, tedy každý den jeden kratičký příběh před spaním. Což bylo tak akorát, aby se dítě patřičně zklidnilo a čtecí rodič neusnul dříve, než objekt uspávání. Ne každý den se to podařilo, ale po roce a "něco" byly příběhy komplet zvládnuty. Teď kniha čeká na vnučku, až patřičně doroste a porozumí.
Užitečně strávený rok.

4 20.03.2022

Uf, ... tak jsem ji nakonec dohledal! Z knížky mi utkvěla v paměti jen platinová paruka hlavní hrdinky, že ji napsala polská autorka a byla to úsměvná detektivka. Knihu jsem zde hledal asi měsíc, ale pátrání se nakonec vyplatilo.
Četl jsem ji někdy koncem 70. let a hodně jsem se u toho bavil. Potom mi zmizela z dohledu a bohužel i z paměti. Jsem rád, že jsem si nakonec vzpomněl.
Pokusím se ji někde sehnat a znovu přečíst. Třeba to už bude jiné, ale kdo ví? Zatím nechám plný počet (už za tu námahu).

8 17.03.2022

Tahle výpravná bichle byla moje nejbližší kamarádka v ranném dětství (spolu se sousedovic Evičkou) a zažil jsem s ní mnoho hezkých a poučných chvil (stále mluvím o knize !).
Soubor těch nejhezčích říkadel, básniček, hádanek, příběhů a pohádek, doprovázený krásnými a povedenými ilustracemi.
Měli jsme doma vydání z roku 1961 (SNDK) a postupně jsme ji četli všichni. Protože jsem nejmladší, dostalo se na mě úplně naposled a tak už byl tenhle pozoruhodný věnec docela "jetý", až se počínal pomalu rozplétat.
Ještě dnes si v paměti vybavuji některé stránky i s obrázky a jen tak na tuhle dětskou společnici nezapomenu (vlastně na obě dvě).
Uděluji nekonečný věnec zářivých hvězdiček !

Tuhle motoristickou publikaci měl doma můj nejstarší brácha, který se o F1 lehce zajímal. Já jsem měl nějaké všeobecné povědomí, jako asi tehdy většina kluků. Samozřejmě jsem znal Emersona Fittipaldiho a další legendy, na trička jsme si fixírkou stříkali magické logo John Player Special, ale spíše to šlo tak nějak mimo mě. A tak to zůstalo celý můj dosavadní život. Rychlá kola a vůně benzínu opravdu nejsou mé šálky kávy.
Tuto knihu jsem si tehdy ale přečetl a pamatuji si, jak jsem byl unešen parádními ilustracemi závodních formulí jednotlivých stájí (ilustroval pan Václav Král).
Na střední škole jsem měl spolužáka, který byl do formulí blázen a jestli mě paměť neklame, tak jsem mu knihu daroval (s bráchovým požehnáním).
Pro automobilové nadšence asi zajímavá publikace té doby.

7 11.03.2022

Díky dost výrazné obálce si pamatuji, jak jsme tuto útlou knihu pohádek našli pod stromečkem. Nevím, jestli to bylo vydání už z roku 1967, nebo úplně čerstvé z roku 1969, ale četl jsem ji ve svých deseti letech a musím se přiznat, že mě ta kniha dost děsila. Hlavním důvodem byly ilustrace Zdeňka Mézla, spíše hrubá grafika, než veselé dětské obrázky, většinou docela temné a ponuré. Nyní se mi věci pana Mézla líbí, ale jako malé dítě jsem to vnímal jinak. Také jazyk Boženy Němcové byl docela kostrbatý, zastaralý a pro dítě hůře čitelnější. I když sbírka obsahuje klasické pohádky, některé vtipné a chytré, jiné docela drsné, knize jsem se potom už cíleně vyhýbal. Paní Němcová i pan Mézl prominou, ale výše uvedené dojmy a paměťové zážitky mi nedovolí sáhnout pro více než tři hvězdy.

Nádherná obrazová publikace z ještě nádhernějšího kraje, kde jsem strávil několik bujarých let. Zakoupeno v roce 1981, jako dárek i připomínka rodičům.
V roce 2019 jsem Liptov navštívil s rodinou znovu a téměř nic jsem nepoznával. Až na přírodu, ta je stále tak fascinující a jedinečná.
Možná během let vyšly honosnější a barevnější publikace, ale s touto je v mých vzpomínkách spojeno vše. Zasloužená pětka !

6 07.03.2022

Výborná biografie jedné ze zásadních kapel rockové historie. Je zajímavé, že Jethro Tull jsou tak populární i v našich končinách. Možná důvod jejich obliby vězí v tom, že prošli několika tvůrčími obdobími, která přinášela natěšeným posluchačům vždy něco nového a neotřelého (bluesové začátky, art-rockové tendence v dlouhých monotematických kusech, folkové a tradiční inspirace, hrátky s elektronikou, či hard rockové přitvrzení). A potom je zde flétna a hlas Iana Andersona. Zvuk flétny byl v rockové hudbě vždy velmi inspirativní a vkusný, za příklad, kromě Jethro Tull, určitě poslouží třeba holandští Focus, nebo i naše Flamengo (o Jiřím Stivínovi nemluvě). Jethro Tull se zvukem flétny úspěšně vydělovali ze zástupu mnohých a stávali se vyjímečnými. Také Andersonův hlas, naléhavý, bouřící, konejšivý, hladivý, ale zejména velmi příjemný a vemlouvavý, byl vždy poznávací značkou zaručené kvality.
Tak, jako ostatní hudební skupiny, ani Jethro Tull se nevyhnuli slabším obdobím (námluvy s elktronikou a novou vlnou v první půli osmdesátek), ale nijak to nemohlo narušit jejich význam, jako jedné z nejzajímavějších a nejoriginálnějších skupin rockové hudby.
Knihu jsem si doplnil 2 CD s jejich největšími hity a kdykoliv si ji chci čtenářsky připomenout, doprovází mě při tom i jejich úžasně hladivá a hluboce inspirativní hudba.
Biografie zaslouží pochvalu i za stať o "příbuzné" kapele Blodwyn Pig, za ucelenou a kompletní diskografii i nezbytný fotografický materiál a hodnotím ji za pět, samotnou hudbu (s občasnými drobnými výhradami) za 4,5.

7 07.03.2022

Zakoupeno dětem, ale kniha mě tak zaujala, že jsem neodolal a celou ji přelouskal. Nechce se ani věřit, že už to bude téměř 20 let. Velmi hezké ilustrace i celkové grafické provedení. Povedený komiks, ke kterému se dá opakovaně vracet.

7 06.03.2022

Příběhy Rychlých šípů jsem v dětství znal jenom z černobílého TV seriálu "Záhada hlavolamu", kde mě děsil mladý Jan Tříska v masce, coby "Širokko". Kreslené příběhy neměl nikdo v okolí a tak jsem měl smůlu. Někdy v sedmé třídě mě ale dětský doktor odeslal do okresní nemocnice na kraji města v Havl. Brodě, aby se mi tam pokusili rozehnat zdivočelé slepé střevo.
To se docela dařilo a když jsem se po pár dnech začal nudit, jeden mladší spolupacient mi půjčil tyto kreslené příhody. Kniha mě tak zaujala, že jsem ani nechtěl domů.
Nechci upírat doktorům a sestřičkám jejich zásluhy na zaplašení zlobivého apendixu, ale já si myslím, že v tom měli prsty i komiksové Rychlé šípy.
Dostatečně napínavé a klukovsky přitažlivé příhody v báječných ilustracích.
Já i moje (stále vlastněné) slepé střevo, dáváme za 4.

9 06.03.2022

Někdy koncem osmdesátek mi tento příběh doporučil můj kolega v práci. Chvíli jsem se ošíval, mé knižní oči byly nasměrovány úplně jinam, ke hvězdám a do vesmírných dálav. Co já s kovbojkou ? Byl to ale můj vedoucí, tak jsem pokorně kývnul a couvaje, v uctivém předklonu, si knihu odnesl. Doma jsem si nachystal sedlo, promazal pistole a před zrcadlem si začal zkoušet drsňácké výrazy. To mi zabralo spoustu času a když se mě kolega začal vyptávat, co knížka, musel jsem rychle jednat.
Jeden večer jsem knihu otevřel ... a bylo to ! Příběh jsem spolknul, jako malinu a on mě. Láska na první přečtení. Mnoho knih s tématem kovbojů, honáků, koní a rychlých opakovaček jsem nepřečetl, ale tato patří mezi nejzajímavější, s kterými jsem měl tu čest se potkat. Možná proto, že to není úplně typická kovbojka.
Nakonec jsme byli spokojeni všichni. Já, můj vedoucí i kniha samotná.
Dobrá práce, pane Schaefere !

20 05.03.2022

Počet komentářů i celkové hodnocení hovoří jasnou řečí a je zbytečné přikládat další polínko do pěkně hořícího lesa.
Jsou knihy, které se v knihovně vyjímají díky svému hezkému hřbetu. Dále ty, které dělají knihovně čest. A potom je několik kousků, zaujímajících místo úplně nejvýš, osamoceně (protože jich moc není), na knižním "piedestalu". A takovou knihou je právě Egypťan Sinuhet.
Četl jsem vydání z Odeonu (1989) a po dočtení jsem si na čas musel naordinovat knižní půst, abych mohl toto dílo patřičně duševně strávit.
Díky pocitům z tohoto románu, jsem plánoval zvládnout i další díla Waltariho, ale přišly společensky převratné, sametové události a já jsem se už k žádné jeho knize nedostal. Nevadí, dojmy z četby Egypťana Sinuheta mi to zatím plně vynahrazují.
Pětka jako vyšitá !

36 04.03.2022

Skupinu F.R. Čecha se Schelingerem za mikrofonem, jsem sledoval jen tak po očku. Více mě bavil zahraniční rock a ringovy "hity" s pletacími dráty, parními stroji, tkajícími Jitkami a různými Rudolfy, ať už s Reném, nebo bez něj, mě docela úspěšně míjely. Názor jsem ale musel lehce upravit po desce "Hrrr na ně ...", kde už mě jejich humor docela oslovil a také po návštěvě koncertu, kdy mě dostali (nejenom) slušně zahranými covery zahraničních hitů (Black Sabbath, Deep Purple, Status Quo, Santana ...). Také občasné humorné příspěvky Ringa v tehdejší Melodii mě rozesmávaly a tak jsem musel sáhnout i po této publikaci. Už jenom fakt, že parta "zvířat", která se v kapele zrovna nacházela, putuje po tehdejším Rusku, se všemi jeho vymoženostmi i nemožnostmi, skýtal dostatečnou záruku mnoha humorných a absurdních situací.
Knížečka se mi líbila tehdy i nyní, při nedávném pravidelném čtení na rádiu Beat. Nemusím s F.R. Čechem souhlasit úplně ve všem, co pronesl, pronáší a určitě ještě pronese, ale smysl pro humor mu upřít nelze.

12 04.03.2022

U Kira Bulyčova (nebo pana Možejka, chcete-li) jsem oceňoval, že dokázal stejně kvalitně psát příběhy pro děti (vesmírné příhody Alenky), humornou fantastiku pro dospělé (Mimozemšťané v Guslaru), napínavou a temnou sci-fi klasického střihu (Osada) i populární publikace o historii, záhadách, či divech světa (Sny zmizelých králů, 27 divů světa, Pod pirátskou vlajkou). Vše mělo přitom špičkovou, nebo minimálně velmi dobrou úroveň. Já jsem ho nejprve poznal coby vesmírného šprýmaře, abych posléze ocenil i jeho vážnější tvůrčí tvář. S jeho příběhy pro malé čtenáře (v tomto případě malé Alenky) jsem se potkal úplně nakonec a to při četbě mým dětem. Tato vesmírná alegorie na klasickou Alenku se u nás stala velmi oblíbenou knihou a tak trochu jsem doufal, že moje ratolesti si oblíbí fantastickou literaturu stejně, jako kdysi já. No, povedlo se to jen u nejmladší dcery. Nic to ale neubírá na faktu, že je tahle knížka velmi milá, zábavná a určitě pomáhá nejmenším posluchačům a čtenářům rozvíjet jejich fantazii a tvůrčí myšlení.
Kir Bulyčov (Možejko) byl v rámci literatury v zásadě renesanční autor, rozkročený nad několika žánry a právem patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.

17 04.03.2022

K této pohádkové knize mám zvláštní vztah. Jako malý jsem ji nečetl (ještě nebyla napsána) a tak jsem se s ní seznámil až při četbě svým dětem. Četl jsem ji postupně všem třem a u nejmladší dcery jsem toho měl už plné brejle, protože medvídek Kulíšek byl takový dobrotivý "moula", vždycky se nakonec nechal chytit a já jsem nezadržitelně propadal větší a větší beznaději ...
Naštěstí to mám za sebou, vnučka je ještě na předčítání moc malá a já mám (prozatím) klidné spaní.
Ale děti na tento příběh nedaly dopustit, tak to musím respektovat !

Nádherná kniha (včetně ilustrací). V dětství jsem ji četl velmi rád a později jsme ji koupili i pro naše děti.
Manželka pracuje s prvním stupněm ZŠ a každou chvíli nosila domů památník k namalování nějakého obrázku. Občas (když se to nahromadilo) jsem ji pomáhal a tato kniha byla, jako předloha a inspirace, ideální. Teď jsem si uvědomil, že památníky asi už tolik "neletí", protože jsme dlouho nic nemalovali ...
Velmi milé a laskavé příběhy pro nejmenší čtenáře, či posluchače.

10 03.03.2022

Zapomenutá kniha mého ranného dětství. Pamatoval jsem si obálku, ilustrace pana Sekory i to, že to bylo něco od zeleniny, ale přibližný název jsem z paměti "vydoloval" (doslova) až nyní. Jenomže po zadání do vyhledávače mi to nabízelo jen "Cibulkovy seznamy" konfidentů ... :-)
Ale nakonec se pátrání vyplatilo a správnou knihu jsem nalezl. Jako malý capart jsem ji četl velmi rád a obdivoval pěkné, barevné ilustrace.

16 03.03.2022

Tuhle milou knížku s nádhernými ilustracemi pana Sekory jsme doma, bohužel, neměli. Vše jsem si ale vynahrazoval u mé tety, která mě měla na starosti, když naši museli do práce. Měl jsem mravence Ferdu rád, ale ještě více popleteného brouka Pytlíka. Šneka jsem se bál a Berušce bych občas s chutí rozhodil krovky.
Když jsem založil vlastní rodinu, knihu jsem domů hned zakoupil, aby moje děti nebyly ošizeny, jako kdysi já. Žádné blízké tety totiž nebyly zrovna k dispozici.
Z vlastní zkušenosti vím, že četba tohoto skvělého příběhu dělá z malých, rozjívených "prevítů" milé a nevinné beránky. Už za to si zaslouží abslolutní hodnocení.

28 03.03.2022

Co k této dětské klasice ještě dodat ? Měli jsme doma čerstvé vydání z roku 1964 s krásnými ilustracemi pana Pospíšila a byla to druhá kniha, kterou jsem si sám přečetl (po "Kuřátku v obilí"). V té době jsem nebyl daleko od věku knižního Honzíka a tak jsem jeho příhody docela prožíval. Miloval jsem obětavou Terezku, nesnášel pihovatého Ferdu a plně respektoval rozumného Viktora. K příběhu jsem se několikrát vracel i jako starší žáček a vždy se mi velice líbil. Vlastním dětem jsem četl už vydání s ilustracemi paní Zmatlíkové, ale pro mě byly zásadnější ty Pospíšilovy.
Vzpomínka na dětství, která nikdy nevyvane.