jerisno komentáře u knih

K této pozoruhodné knize jsem se dostal někdy v polovině 80. let, na doporučení mého kamaráda. V té době jsem poslouchal zcela jinou hudbu (Hard and Heavy, Post-Punk, New Wave, popř. různé avantgardní výboje, jako RIO, Zeuhl, Electronic Music ...) a tak jsem k četbě o životě známé francouzské šansoniérky, přistupoval lehce nedůvěřivě.
Nevím co se stalo, jestli to bylo pohnutým osudem samotné Edith, nebo stylem vyprávění, nebo tou dobou, ale její životní příběh mě natolik vtáhl, že jsem si knihu bral všude, kam mě mé kroky zavedly.
Možná proto potom následoval i soustředěný poslech jejích písní, což by mě předtím asi nenapadlo. Možná proto mě potom hudebně navštívila i naše Hana Hegerová, Jacques Brell, Leonard Cohen, ale i Vladimir Vysockij, Bulat Okudžava, Žanna Bičevská a další.
Veliký talent, dramatický osud, hluboký příběh.
Už kvůli tomu, že tato kniha ovlivnila určitou část mého života, nemohu jinak, než nasypat maximální souhvězdí.

Toto mé hodnocení je silně subjektivní, protože u téhle řeky (a hlavně v ní) jsem strávil celé své dětství a dospívání.
Autorka popisuje jednotlivá místa velmi věcně a zároveň i poeticky a je vidět, že má k této lokalitě silný osobní vztah. I když rodák, díky této publikaci jsem se dozvěděl mnoho nových a překvapivých informací.
Pokud máte k řece Doubravce, či tomuto kraji (Česko-moravská vrchovina, Železné hory) nějaké bližší vazby, vřele čtení doporučuji (více uvádím v komentáři ke knize "Dolní Podoubraví - tam kde teče Doubravka", 2004).

7 28.02.2022

Sympaticky tenká a čtenářsky přínosná publikace pro (nejen) hudební fandy.
Tak jako autor, i já jsem měl vždy radši dámské hlasy, než ty pánské. Dívčí zpěv dovede být křehký, jemný, procítěný, konejšivý, ale i divoký, spalující, drsný, nespoutaný.
Pětapadesát albových profilů v této knížce je čistě subjektivní autorův výběr a je to tak dobře. Mnoho jmen mám doma, některá znám z doslechu a s několika (hlavně těmi později narozenými) jsem se seznámil poprvé. Jednotlivé profily vybraných alb přečtete za několik minut a přesto se dozvíte to podstatné. Velmi potěšující jsou seznamy skladeb na vybraných deskách, zúčastnění muzikanti, vydavatelské firmy, popisovaný hudební žánr i tipy, čím v poslechu pokračovat.
Tak jako asi každému, i mně zde chybí pár zásadních jmen, ale publikace má podtitul římská jedna a tak je naděje, že by mohla někdy vyjít i její mladší sestřička.
Na závěr mi autor i případní čtenáři jistě odpustí zástup několika zpěvulí, které by se tam mohly objevit :
Suzi Quatro, Joan Jett, Kate Bush, Sinéad O´Connor, Björk, Suzanne Vega, Laurie Anderson, Tanita Tikaram, Toni Childs, Enya, Sade, Melissa Etheridge, Tracy Chapman, Lila Rose (ANML), Alison Shaw (Cranes), Elizabeth Frazer (Cocteau Twins), Lisa Gerrard (Dead Can Dance), Kristin Hersh (Throwing Muses), Amalie Bruun (Myrkur), Michelle Nocon (Bathsheba), Pryti Gatge (Pryti), Natalie Merchant (10.000 Maniacs), Julianne Regan (All About Eve), Nana Bryndís Hilmarsdóttir (Of Monsters and Men), Kora (Maanam), Iva Bittová (Dunaj a jiné), Marka Rybin (Gaia Mesiah, Skyline), Alex Marculewicz (Deep Sweden, Singsing), Lenny ...
Autorovi velmi děkuji, že si s tímto sborníkem dal práci a těším se na případné pokračování. Kvůli několika chybějícím jménům jsem to viděl tak na čtyři a půl, ale nádherná barevná obálka zvedla mé hodnocení na zasloužených pět.

5 25.02.2022

Opravdu milé překvapení. Útlá, ale velmi pěkná sbírka tří fiktivních i retrospektivních povídek s tématem mládí, hudby, svobody, lásky, ale i smrti.
Jednotlivé příběhy jsou tvořeny originálními dějovými linkami : Jak by mohl případný koncert Beatles v šestašedesátém v Praze, ovlivnit pozdější ruskou okupaci, čím mohla ruská okupace v osmašedesátém ohrozit mladou, čerstvou a zdánlivě svobodnou lásku, nebo temná futuristická vize blízké budoucnosti v České republice, okořeněná posledním koncertem stařičkých Rolling Stones v Praze, kterým něco končí a něco začíná.
Zatímco některá jména byla pro moji generaci zásadní, mladším čtenářům asi už nic nenapoví (Little Richard, Brian Epstein, Brežněv, Gromyko, Kosygin, Červoněnko, Novotný, Svoboda, generál Šejna). Snad jen ten Dubček, nebo Husák. A samozřejmě Beatles a Rolling Stones.
Leoš Šedo píše lehce, čtivě, věcně a i přes společenskou závažnost některých témat také vtipně a s nadhledem.
"Čím je Škvorecký pro jazz, tím začíná být Šedo pro rock", píše v předmluvě hudební a společenský kritik Jiří Černý a já mu dávám za pravdu. Opět.
Za pět !

7 23.02.2022

Knihy o pravěku (s kresbami Zdeňka Buriana) jsem v dětství a dospívání "baštil" i s chlupama.
První vydání "Velké knihy o pravěku" mi nějak uteklo a když jsem zjistil, že má kniha opět vyjít (1988), neváhal jsem a ve svých třiceti letech si poctivě vystál frontu na toto vydání. Opožděně jsem si tak splnil svůj dětský sen, mít doma ucelenou encyklopedii o pravěku, navíc od českého autora (ilustrace pana Buriana tomu jenom dodaly punc výjimečnosti). Ikonická kniha pro "pravěké" nadšence !
Od pana Špinara jsem si později pořídil ještě titul "Velcí dinosauři", také pěkný.

13 18.02.2022

Jedna z "Kronik", které mám doma (ještě tu o lidstvu). O film jsem se vždy zajímal a tak jsem si tuto publikaci opatřil hned po vydání (vlastně to za mě udělal Ježíšek). Nečetl jsem úplně vše, ale prolistoval jsem ji solidně a nejedenkrát.
Když jsem si nedávno vytvářel žebříček mých osobních, filmových "Ogarů" (mladší bráškové o něco více známějších Oskarů) za léta 1959-2021, tedy za každý rok mého dosavadního života, z této knihy jsem hodně čerpal, protože na spoustu titulů bych určitě zapomněl.
Potěší i několikeré zmínění československé tvorby. Příjemná a užitečná encyklopedie, nejenom pro fandy filmového pásu.

8 11.02.2022

"Kronika lidstva" nejde číst klasicky, od úvodu po závěr. Čtenář si musí "vyzobávat" události, které ho zajímají, nebo ty, které jsou pro něho zrovna aktuální.
Knihu rozhodně nestavět do horních polic v knihovně, hrozí riziko úrazu (i když, pokud někdo potřebuje, aby se mu konečně rozsvítilo, mohla by to být cesta ...). Možná vyzkouším !
Z této edice vlastním ještě "Kroniku filmu", tu mám o něco raději (a také méně váží).

7 11.02.2022

Black Sabbath jsou kapelou mého života a na tom se už nic nezmění (občas se o první místo "prali" s kanadskými progresivisty Rush, ale "Sabbati" jsou starší a stáří má přednost). Z klasické zakládající čtyřky jsem Ozzyho měl rád nejméně. Na můj vkus to byl asi moc velký šílenec a blázen. Jeho sólovou kariéru, po odchodu z Black Sabbath, jsem téměř nesledoval, chyběl mně tam ten společný esprit starých nahrávek. Vyhýbal jsem se tedy i jeho dosavadním biografiím, které u nás vyšly. Vyjma jedné a to je právě tato kniha (byla mi doporučena). Je psána velmi zajímavě, poutavě, zábavně, živě a já jsem se na osobu pana Osbourna začal dívat trochu jinak, chápavěji.
Ano, Ozzy byl magor (nechtěl jsem to slovo použít, nemám ho rád, ale když ono je tak výstižné), než ho Sharon trochu zkrotila, ale bez něj by nebyli staří "Sabbati" tím, čím se v mých očích a uších stali. Proto jsem si tuto knížku nakonec zařadil do své knihovny, spolu s již dříve vydanými profily samotných Black Sabbath i nedávno vyšlou vzpomínkovou knihou kytaristy Tonyho Iommiho.
Určitě stojí za pozornost a mohu ji vřele doporučit. Lidé "čtěte" !

13 11.02.2022

Tato kniha je velmi milá a přítulná (stejně, jako ostatní Mikulášové od René Goscinnyho). Jakmile ji otevřete, zlepší se Vám nálada a rozhostí se pohoda a radost v duši.
Doporučuji otevírat co nejčastěji (zejména s dětmi).

8 10.02.2022

S touto encyklopedií (oběma díly) jsem byl v té době snad častěji, než s vlastní manželkou ... né, kecám (žena sem občas zabrousí), ale velká konkurence to byla !
Alternativní, nezávislá, indie, nebo jenom "jiná" hudba, než byl oficiální hudební proud, mě velmi přitahovala a to už od doby, kdy se Punk začal drobit na své další, mnohdy zajímavější, odnože (Post Punk, New Wave, No Wave, Shoegaze, Hard Core, EBM, New Industrial, Noise Music ... a Bůh ví, jak se všechny ty žánry a subžánry jmenovaly). Informace zde nabyté, jsem si ještě doplňoval četbou v časopise alternativní kultury "UNI Jazz".
V obou dílech jsem vyhledával zajímavá jména, většinou mně neznámá a posléze si zaopatřoval jejich hudební nosiče. Během let a nekonečným listováním se lepené vazby poroučely a knihy se začaly téměř rozpadat. Teď už do nich nahlédnu jen občas, hlavně když si potřebuji něco ověřit.
Ve své době neocenitelná pomůcka a zdroj zásadních informací každého fanouška těchto menšinových, hudebních žánrů.

5 10.02.2022

Tak, jako je samotná Sinéad komplikovaná osobnost, takový jsem k ní měl i svůj posluchačský vztah.
Pro sebe jsem si ji objevil v jednom zahraničním pořadu, počátkem roku 1987. Tehdy ji ve světě znal málokdo a u nás téměř nikdo. Na první poslech mě zaujal její nespoutaný, živočišný a expresivní projev, plný originálních a do té doby málokde slyšených hlasových barev a odstínů. Když jsem potom získal i její debutové album "The Lion and the Cobra" (1987) byl to pro mě hlasový a interpretační objev desetiletí. Když si tuto desku pustím, tak i nyní, po téměř 35 letech, mně stále "behajú zimomriavky po chrbte", jak trefně říkají bratři Slováci (poslechněte si třeba skladbu "Drink Before the War", nebo "Troy" ... ). Po vydání druhé desky "I Do Not Want What I Heaven´t Got" (1990) už ji znal i díky hitu "Nothing Compares 2U", téměř každý. A po desce "Universal Mother" (1994) už zase jenom ti věrní.
Protože jsem si ji objevil nezávisle na nějaké posluchačské vlně, její "zmasovění" mně bylo docela proti srsti (stejně jsem to měl i u Suzanne Vega, nebo R.E.M.) a jelikož se hudebně i názorově od mého směřování časem odklonila, více méně jsem ji přestal (v novém tisíciletí) sledovat.
Publikace je to skromná, mapující její dětství, dospívání, nezbytnou rebelii a první léta opravdové slávy. Občas se dá narazit na tiskovou chybku, nebo drobnou nepřesnost, ale nejde o nic zásadního.
Ve své době (1991) příjemná a nenáročná biografie tehdejší opravdové hvězdy rockové a popové hudby.

6 10.02.2022

Kniha, na kterou jsem měl opravdu dlouho políčeno a kterou jsem nakonec i ulovil. Přesto doufám, že někdy vyjde ještě dotisk (Indies Records ... spíte ? ), aby se předešlo kšeftování a handlování, za ceny od 2000 - 10000 kč za výtisk, což považuji za nehoráznost.
Pro hudební fandy příjemné čtení, spojené s velkou mírou nostalgie po těch černých, dlouhohrajících, vinylových artefaktech s dírkou uprostřed.

4 09.02.2022

Hudební měsíčník Melodie jsem odebíral od ročníku 1974, to mi bylo necelých 15 a pod vlivem dvou starších bráchů jsem už vážně sledoval naši i zahraniční populární hudbu (s důrazem na hudbu rockovou). Články Jiřího Černého jsem četl nejraději. Nejen, že byly psány živě a odborně, ale také se nejvíce "překrývaly" s mým hudebním zaměřením. Každé číslo Melodie jsem přečetl několikrát a nemohl se dočkat dalšího výtisku. Tehdy jsem si také představoval, jak by bylo skvělé, kdyby tyto články, profily, recenze a úvahy vyšly sebrané v nějaké knize. Pěkně pohromadě a na jednom místě. Po 40 letech se mi to splnilo a já jsem si okamžitě zakoupil tento 2. díl (první jsem vynechal, byl žánrově trochu jinde).
Černou "bichli" pana Černého jsem poctivě přečetl, zavzpomínal a v dalších letech přikoupil také 3. a 4. část. Po přečtení jsem však zjistil, že už nemám potřebu se k těm článkům vracet, snad mi chyběl ten měsíční formát Melodie, nebo důležité průvodní fotografie, které jsem měl s každým článkem spojené. Rozhodl jsem se tedy předat knihy nějakému dalšímu čtenáři, který je zpětně více docení. Nic to nemění na tom, že knihy jsou vypraveny velice pečlivě a graficky vkusně (nakladatelství Galén), ani na tom, že Jiřího Černého považuji za našeho nejlepšího hudebního i společenského publicistu.
Stejný "problém" jsem řešil i u sebraných článků Jana Rejžka v knize "Jak tohle vůbec můžete otisknout ... ", která je také výborná a kterou jsem také poslal čtenářsky dál.

10 09.02.2022

Tento nenápadný a celkem tenký román, jsem zakoupil v roce 1980 na pardubickém vlakovém nádraží, které jsem často využíval při cestách na studia (mimochodem - v těch letech se pyšnilo oceněním jedné z nejhezčích nádražních hal v republice).
Příběh mapuje život mladého muže, který zpětně rekapituluje své dětství a dospívání v neúplné, rozvedené rodině. I když jsem tento životní stav nikdy nezažil, styl vyprávění pana Bezoušky mi byl velmi blízký a sympatický a myšlenkově jsem se s hlavním hrdinou úspěšně ztotožňoval. Bezouška navíc prokládal děj odkazy na tehdejší uměleckou scénu, včetně rockové hudby (The Beatles, Rolling Stones, The Doors, Led Zeppelin) a tím si mě asi získal definitivně. Knihu jsem považoval za jeden z nejzajímavějších příběhů s tématem života a problémů tehdejší mladé generace.
Postupem času se knížka někam zatoulala (asi při nějakém stěhování "vzala do zaječích"), ale stále jsem ji měl v paměti. Přesně po 40 letech jsem na ni narazil v jednom antikvariátu a protože byla v perfektním stavu, zakoupil jsem ji znovu a s očekáváním opět přečetl. Ale kouzlo minulosti už nezafungovalo. Ta doba byla pryč a i když jde pořád o slušný příběh, moje tehdejší vnímání bylo ovlivněno mnoha okolnostmi, které dnes již neplatí, nebo nejsou tak dominantní.
Výtisk jsem vrátil zpět do čtenářského oběhu. Přesto určitě za přečtení stojí.
Tehdy bych dal pět, nyní tři, celkem tedy čtyři hvězdičky !

Autor Martin Bezouška je i úspěšný scénárista a dramaturg, podepsaný pod několika televizními, nebo filmovými projekty (za všechny např. mysteriózní "Maharal - Tajemství talismanu", nebo krimi série "Místo zločinu Ostrava", popř. "Místo zločinu Plzeň").

3 09.02.2022

K hudbě Patti Smith (respektive Patti Smith Group) jsem se dostal někdy v druhé polovině sedmdesátek. Myslím, že to bylo na základě krátké zmínky v buletinu "Jazz" a profilového článku v tehdejší "Melodii" (asi Jiří Černý, ale jist si nejsem). Potom brácha donesl domů nahrávku její první desky "Horses" a teoretická představa o její hudbě dostala konkrétní sluchovou podobu. Fascinovala mě drsnost, neučesanost a neobroušenost jejích písní i jejího hlasového projevu. Následovala další alba a Patti Smith se nekompromisně zařadila mezi moje nejoblíbenější pěnice (spolu s Kate Bush, Laurie Anderson, Dolores O´Riordan a Sinéad O´Connor).
Biografie je psána čtivě a podrobně nás seznamuje nejenom s drsnějším dětstvím, ale především s prvními kontakty s poezií, hudbou i celou tehdejší uměleckou smetánkou New Yorku. Moje pozdější zjištění, že ji záda v kapele kryl i jeden československý muzikant (Ivan Král), byla jen takovou třešničkou na dortu.
Mám rád knižní hudební profily od Volvox - Globator (edice Evokace), pro jejich kvalitní grafické i obsahové zpracování. Kniha o Patti Smith není výjimkou a já ji mohu vřele doporučit všem fandům nekomerční, rockové muziky.

6 08.02.2022

Toto je spíše "půlnázor", nebo "půlkomentář", protože jsem četl jen první povídku "Nic pro hrdiny", kterou znám z výborné Sci-fi antologie "Pozemšťané a mimozemšťané". Z celé sbírky jsem ji považoval (a považuji) za jednu z nejlepších a dodnes si pamatuji vynikající, zupácky humorné podání příhod vojína Bernharda a jeho otravného druha Robodruha.
Byla to zatěžkávací zkouška nejen mé bránice, ale i močového ústrojí, protože jsem se několikrát smíchy málem počůral. Můj urolog by měl radost.
Toto vydání si musím přečíst ještě jednou a tentokrát komplet i s druhou povídkou.

6 08.02.2022

Ty červené desky mi z paměti jen tak nevymizí. Je to už 59 let, co jsem ho otevřel poprvé. Ne jako školáček, ale jako mladší bráška dvou starších (již) žáků. To mně byli čtyři a já jsem si v něm se zálibou listoval a prohlížel hezké, barevné obrázky. Pionýrské šátky, májové průvody a pracující v továrnách a na polích, jsem samozřejmě neřešil. Vždyť byli všude kolem mně. A když máma domlela maso ? Ó, my jsme se měli !
Po dvou letech jsem už měl slabikář svůj a díky tomu, že jsem do něho mohl nahlédnout o něco dřív, jsem už některá písmenka uměl napsat i přečíst. Pozdější varianty, se kterými jsem se setkal u vlastních dětí, již byly jiné, některé také pěkné, ale pro mě je slabikář jen jeden. Tento ! Tady pět nestačí, dávám šest.

25 07.02.2022

Námětově zajímavý a spisovatelsky výborný román Patricka Whitea. Dobrodružný příběh mladé angličanky Ellen v australské divočině a její postupnou "vnitřní" proměnu jsem přečetl nejprve ve slovenštině, kde jsem si knihu zakoupil v roce 1981 (Smena) a po vydání v Čechách (1986, Odeon) i v rodném jazyce. Nadšení z knihy mě přivedlo i k jiným dílům Patricka Whitea : "Strom člověka" a "Poušť Johanna Vosse". Jedna z knih, na které nechci zapomenout a proto si ji budu muset v nejbližší době ještě jednou zopakovat. Ze tří přečtených Whiteových románů mě "Sukně z listí" bavila nejvíce a v hodnocení nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

Po té, co se v devadesátkách začal náš trh plnit spoustou titulů z oblasti sci-fi a fantastiky, bylo vydání tohoto "slovníku" naprosto zásadní. Čtenář měl alespoň nějaké vodítko, jak v záplavě nových děl oddělit zrno od plev. Tato kniha úspěšně navázala na starší publikace "Něco je jinak" (1981) a "Všechno je jinak" (1986). Nevýhodou je samozřejmě doba vydání a tím i časová omezenost rokem 1995.
V posledních letech jsem už nové tituly přestal kupovat a díky tomu trochu pozapomněl i na tuto encyklopedii. Budu to muset napravit.
Velmi dobrá a přínosná publikace.

7 06.02.2022

Hudba Motörhead Vám vletí do hlavy rychlostí blesku. Vypláchne a vykloktá Vám mozek a se vším ostatním ho vyplivne na špinavý chodník. Jak rychle přilétla, tak rychle i zmizí a je jen na Vás, jestli si to všechno seberete a nacpete zpátky, nebo to tam necháte válet. A chcete to znovu. Budete to chtít znovu !
S touto knihou je to stejné. Skvělá jízda a (zaslouženě) plná palba !

8 06.02.2022