JessieEx komentáře u knih
Vzhledem k nízkému hodnocení zde na DK jsem se knihy trochu bála. Začátek byl opravdu divný - samotný prolog i několik dalších stran ve mě vyvolaly otázku, proč ti dva lidi spolu stále ještě jsou? Proč jsou k sobě tak chladní, jak se to mohlo stát? Neměla jsem z toho dobrý pocit.
Stačilo však pár stran a do příběhu se vložily emoce. Sice negativní, ale jakmile se ve vztahu objeví nějaké city, začne to mít grády a začne to vřít - takže je tam šance, že se ten negativní žár přemění v něco pěkného. A příběh Naomi a Nicholase vřel naprosto perfektně a téměř do konce. Jakmile si totiž Naomi uvědomila, že Nicholas chce ze sňatku vycouvat stejně jako ona, ale taky nechce být tím, kdo udělá první krok zpět, rozhodla se mu společný život natolik znepříjemnit, aby vzal nohy na ramena a ani se neohlížel.
Vyplynuly z toho natolik komické scény, že jsem se smála nahlas i v MHD. Na komedie moc nejsem, ale tohle se mi trefilo do vkusu a já jsem nadšená. Když vzájemná vášnivá nevraživost přešla ve vášnivou přitažlivost, bylo to navzdory očekávání tak "ách", až mě to dojalo k slzám.
MILUJU, miluju tuhle knihu, je to pro mě nejlepší romatická komedie tohoto roku! A moc doporučuju, byť chápu, že nesedne každému. Když se vám ale trefí do vkusu stejně jako mně, jistě budete rádi/y, že vám neunikla!
Asi jsem od knihy čekala víc a hlavně něco jiného. Místy jsem měla pocit, že to nedočtu, bylo to opravdu zdlouhavé, i přesto jsem se u čtení bavila, smála se někdy i nahlas a jindy zase dojala, protože tu byla i vážnější témata. No a ta romantika byla mooc pěkná, sexy a žhavá, byť pomalá.
Vice v recenzi v záložkách :)
Tak tohle je kniha, u které jsem se už parkrát zamyslela, jestli jsem ji vůbec dočetla... Ale ano, dočetla, jen jsem si z toho nesedla na zadek a tak mi příběh a rozuzlení neutkvěly tak dobře v paměti. Zpočátku jsem byla hodně zmatená z obrovského množství postav a dvou úplně odlišných linek. Naštěstí jsem se brzy zorientovala a začala přemýšlet nad tím, jak se ony dvě dějové linky spojí, kdo nebo co je ten spoečný činitel. Nebylo to nějak zvlášť těžké, ale úplně přesně jsem to také nerozšifrovala.
Dějová linka z kanceláře mě poměrně nudila, nezlepšily to ani všudypřítomné intriky a postupné vygradování. Příběh s psychiatričkou Annou měl slušně našlápnuto, ale myslím, že ten potenciál úplně nevyužil, mohlo to být ještě více rozvedeno. Každopádně jsem se dočkala i jednoho povedeného zvratu a celkové odhalení bylo taky docela dobré, byť se nejedná o zrovna zamotaný děj. Prim zde hraje psychologické vykreslení postav, což mám obecně ráda a podle mě se dost povedlo.
Co mi ovšem na knize nesedělo (už před čtením, ale i po dočtení), je samotný název.
4,5*
Vzhledem k nízkému hodnocení jsem moc neočekávala a neměla ani s čím porovnat, protože jsem nečetla ani Monu Kasten ani Lauru Kneidl ani Biancu Iosifoni. Takže mě Truly velmi mile překvapila.
Ano, mám i hromadu výhrad, protože tohle bylo jedno velké klišé. Měla to ale být feel good "oddechová" romantika a já myslím, že tohle splnila. Chemie mezi Andie a Cooperem byla naprosto skvělá a stejně tak i mezi June a Masonem. S Andie jsem se dlouho ztotožňovala, ale pak mi přišla už moc nesamostatná a závislá na June. June byla torpédo, jen mě místy šokovala svým přehnaným chováním k mužům. U Masona mi vadilo, když říkal Andie "maličká" a celkově byl až moc dokonalý.
Cooper byl skvělý. Zamilovala jsem si ho. Ale kapitoly z jeho pohledu...no byly docela zbytečné a hlavně si myslím, že žádný chlap takhle nepřemýšlí a nerozebírá své city, ani když se zamiluje... moc jsem tomu nevěřila.
Celkově takové ty scény, kdy dvě postavy uprostřed dialogu autorka "zastaví" a začne rozepisovat jejich myšlenky na celou stranu...ty mě dost štvaly...
No ale na všechno jsem si zvykla a celkový dojem byl fakt výborný. Hodně tomu napomohl poslech playlistu dle autorčina výběru :) Doporučuji!
Výjimečně jsem četla knihu až po shlédnutí seriálu. Nijak zvlášť to nevadilo, až na toho modrookého vévodu. Já už jsem si jej prostě nedokázala představit jinak, než jako Regé-Jean Page a moc tomu nepomohla ani seriálová obálka.
V seriálu jsem Simona hlavně díky tedy jeho představiteli milovala, byť byl tak "zkažený". V knize jsem ty jeho horší stránky vnímala asi více.
Naopak Daphne byla v knize skvělá! Stokrát lepší než nemastná neslaná seriálová Daphne.
Přiznám se, že nebýt seriálu a nové obálky, po knize nesáhnu. Házela jsem všechny knihy s podobnými obálkami do jednoho pytle. Ale musím říct, že tentokrát jsem velmi mile překvapená.
Ano, je to červená knihovna v tom pravém slova smyslu. Ale autorka to napsala velmi čtivě a nejvíce se vyřádila na dialozích. A rozhodně to není samý sex (v seriálu je ho více).
Kniha se zaměřuje jen a pouze na Daphne a Simona, tady mi oproti seriálu trochu chyběly ty vedlejší postavy. Navíc se to v knize s jejich vztahem seběhlo ještě rychleji než v seriálu, to mě trošku mrzelo. První půlka je určitě lepší.
Oceňuji ale humor, dialogy, čtivost, postavy, prostředí, bylo to prostě fajn a určitě si přečtu i další díl jakmile vyjde.
P. S. Jediné, co mi opravdu vadilo, byla věta "Jseš si jistý/á?", která se v knize opakovala tak 10x
Bohužel vůbec nechápu to vysoké hodnocení, za mě byla kniha dost zklamání. Těšila jsem se na ni, protože anotace slibovala podobný příběh, jako jsem zažila já na pracovním pobytu v Irsku. A ano, opravdu se tady našly nějaké podobnosti, které mě moc bavily. Chválím i humor, kterého tady sice není dost, ale budiž.
Co je ovšem velký průser - styl psaní autorky a hlavní postava. Rozčilovala mě obecná čeština, ale respektuju, že Anna je z Prahy. Literární hodnota je diskutabilní, jako byste četli deník od kamarádky - místy až moc detailů, popisuje den za dnem.
Neustálé značkování vnímám jako velký problém českých autorů, proč musí mít vše značku? Tričko, kalhoty ale i kosmetika, restaurace, propiska atd.? V mnohém to však vystihuje povahu hlavní hrdinky, neskutečně povrchní pipinu, která soudí lidi podle vzhledu a majetku.
Na hlavní postavě podle mě celá kniha ztroskotala. Dát tam pohodovou holku, knížka by byla mnohem lepší, nehledě na mé předchozí výtky. Ale Anna byla jedna velká katastrofa, neustále jsem měla chuť ji proplesknout a nedala mi vůbec šanci s ní sympatizovat, fandit jí a vcítit se do ní.
Nejen Annu ale i celou knížku jsem dost detailně rozebrala v recenzi na blogu, zde pro to není prostor. Odkaz je v záložkách :)
Uf, tak já jsem ji konečně přečetla... A ani po měsíci a půl čtení stále nevím, co si o knize myslet a jak ji uchopit. Myšlenku má určitě fajn, mě bavilo prostředí (které je zde bohužel vykresleno jen asi z 60% , musíte si hodně domýšlet) a jedna postava (která zde vystupuje pouze ve vzpomínkách hlavní postavy a která se možná objeví v dalším díle, což mě štve, protože ten už asi nezvládnu).
Místy jsem si říkala, že to konečně začalo být zajímavé, jenže to zajímavé často skončilo spolu s kapitolou. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale očekávání byla asi větší, než konečný dojem. S hvězdičkovým hodnocením si to možná ještě rozmyslím, teď jsem se snažila být neutrální...
Co je za mě velké mínus - knížka se velmi špatně četla, prokousávala jsem se těmi pěti sty stran velmi pomalu.
Na závěr bych chtěla zdůraznit, že knížka není určitě pro dětské čtenáře. Je plná nechutností a okultismu. Autorka se v tomto ohledu dost vyřádila, až z toho vznikl takový trošku nesourodý, nekomplexní mišmaš, který ale má něco do sebe.
4,5*
Další povedená krimi/detektivka z pera této spisovatelské dvojice. Sice mě málem odradil prolog, ale jsem ráda, že se tak nestalo a že jsem pokračovala ve čtení. Toto bylo ještě lepší než Cizinec.
Já jsem ještě asi nikdy nic s takovým námětem nečetla, proto nemohu říct, že by to bylo předvídatelné a neoriginální. Naopak jsem byla při čtení velmi napjatá a ke konci už byl případ natolik vyhrocený, že jsem se nervozitou skoro klepala :)
Ústřední vyšetřovací dvojice mi byla velmi sympatická, dohromady lepší než zvlášť :) Daniel byl totiž dost na facku, třeba v tom, co mu vadilo na ženách atd. Naopak Nina byla skvělá od začátku až do konce. Líbilo se mi, jak si sedli.
Protože mi odhalení vraha připadalo malinko nedotažené a není tu nakonec ani ta spojitost s prologem (nebo ji já nevidím), strhávám půl hvězdičky - ačkoliv, možná si to autoři ještě nechávají na další díl...
Každopádně tuhle knížku ale moc doporučuji a mrzí mě, že tak rychle po vydání zapadla, není nikde vidět. Velká škoda.
3,5* - což je přesně vypočítaný průměr z hodnocení každé povídky, ne celkový dojem z knihy, ačkoliv to skoro přesně souhlasí.
Na základě recenzí jsem neočekávala od knihy nic veselého a šťastného. Většinu příběhů spojuje bolest na duši, pochroumané rodinné vztahy, zpřetrhaná pouta a jen nepatrný střípek naděje. Tomu vlastně i odpovídá obálka - celkově grafika se moc povedla!!
Přistoupila jsem teda na to, že tahle kniha pohlíží na Vánoce z toho méně veselého pohledu a tím pádem mě štvaly povídky, které z toho konceptu vybočovaly a to jmenovitě ta od Theo Addair a Radka Blažka a částečně i ta od Sam Xabyssus.
Celkově vzato, nejen, že sbírka není veselá, ale podle mě není ani young adult - opět až na zmíněné výjimky.
Taky si myslím, že některé povídky se do sbírky dostaly jen díky jménu autora.
Opravdu nejvíc se mi nelíbila povídka od Theo Addair, která působí jako bonusová kapitola ke knihám Muffin a čaj a spol. Autor vůbec nebere v úvahu, že někdo ty postavy nezná. Když na první straně řekne osmnáctiletý chlapec matce, že může vejít do jeho ložnice, protože tam výjimečně momentálně se svým kamarádem/přítelem "neobcují" (cituji), zlomila jsem hůl.
Na druhou stranu sbírka v sobě ukrývá i mnoho perel. Ty nejlepší byly od Kateřiny Šardické, Veroniky Burgerové, Kláry Novákové nebo třeba Martiny Mátlové. Nesmím zapomenout ani na Alžbětu Bílkovou!
Trochu mi tady chyběly mužské postavy. A u všech těch lepších povídek jsem proklínala ten krátký formát - chtěla jsem delší příběh, aby to pokračovalo a možná za to může moje touha po šťastných koncích :)
Tahle kniha není pro každého, ale mně fakt sedla. Trošku jako moje milovaná Liane Moriarty, rozhodně však náročnější.
Vůbec mě nenapadlo od příběhu očekávat to, co podle recenzí očekávali ostatní čtenáři. Já nečekala akci, velký finální zvrat, neměla jsem vytipované žádné "podezřelé". A asi proto si nemůžu stěžovat.
Musím ale uznat, že místy byl děj opravdu vleklý a knize by vůbec neuškodilo o 200 stran zkrátit.
Podivný překlad a mnoho gramatických chyb není vina autorky, proto za to hvězdičky nestrhávám.
Doufám, že u nás vyjde i další díl a neskutečně se na něj těším!
Výborný komentář od "stesti.s.knihou"!
2,5*
Tohle mi teda nesedlo :(
Čeho si na příběhu nejvíc cením? Že je originálnější, než Jeho banán.
Jinak jsem tady postrádala humor, hlubší příběh, více vykreslené postavy - nedokázala jsem si představit, jak vypadají.
Autorka tady vynechala hodně důležité věci, jako třeba přítomnost Candace z prvního dílu, která už vlastně Bruce znala a nepadla o tom zmínka. A co úprk domů ve spodním prádle, když oblečení utopili? Taky žádná zmínka...
Narozdíl od třešní tomuhle chyběla šťáva a já se asi zase vrátím ke staré dobré Paulině Swist.
P. S. Trochu podobné knize Na velikosti záleží. :)
2,5*
Ke knize jsem se dostala v rámci knižní štafety a bohužel to bylo příliš brzy po přečtení knihy Tři temné koruny. I zde máme totiž svět rozdělený na několik částí (kvadranty) a každému z nich vládne jedna královna. Každý kvadrant se specializuje na něco jiného (technologie+věda, umění+láska, zemědělství+příroda, obchodování+ekonomika). Ta podobnost s výše zmíněnou knihou mě nutila srovnávat a asi je jasné, která z toho vychází lépe. Zde bohužel byla podobnost i s jinými knihami: Hunger Games, Divergence, Šest vran... Ano, je to docela vykrádačka :/ Zmíněná detektivní zápletka vlastně ani moc detektivní není. Postavy jsou nesympatické a ploché. Spoustu "zvratů" bylo předvídatelných a i samotného vraha jsem odhadla. Největší záporák byl stejný od začátku až do konce. Byla tu hromada úsměvných a nedůvěryhodných situací. Jak už je u YA fantasy zvykem, nechyběla ani laciná LGBT linka.... :( Samotné fungování celé Quadary nedávalo smysl. Romantická zápletka bez chemie a zbytečná. Co mi na knize nejvíce vadilo, že si autorka upravuje skutečnost, podle toho, jak se jí to v příběhu hodí. Proto se tu objevují chyby a nesouvislosti.
Naopak se mi líbila kompozice vyprávění, prolínání časových rovin a vypravěčů bylo tak pěkně a promyšleně zamotané, že rozmotání způsobilo docela překvapení :)
Ačkoliv tato série nepatří mezi mé nejoblíbenější, druhý díl byl fajn a určitě lepší než Falešný polibek. Konečně se tu něco dělo a bylo to drsnější, zajímavější. Milostný trojúhelník zůstává stejný, vlastně by se dalo říct, že přibyl ještě jeden hráč. Lia je (očividně) středobod vesmíru a chlapi z ní šílí. I když je však příběh vyprávěn z jejího pohledu, její jednání jsem mnohdy nechápala... Nevěřila jsem jí ani tu zamilovanost do Rafea, v jejich vztahu jsem postrádala jakoukoliv chemii a jiskření. Rafe samotný je hrozně plochá postava. Naopak Kaden je láska... Oblíbila jsem si ho už v prvním díle, teď se moje posedlost prohloubila. Je to snad nejlepší záporák ever. Jen mě mrzí jeho neutuchající oddanost a loyalita vůči Komizarovi... Kaden bohužel asi prošvihl svoji příležitost postavit se zlu a něco udělat... Nebo ne? Uvidíme ve třetím díle, už se na něj těším!
Skleněný trůn je jednou z nejoblíbenějších YA fantasy sérií ever a teď už samozřejmě chápu proč...
Upřímně, po knize jsem sahala jen a pouze proto, že je všude tak vychvalovaná. Jinak mě na ní nic nezaujalo, ani anotace ani obálka...
Takže přidávám další knížku do klubu těch "překvapivě dobrých".
Nebylo to sice jasné hned od začátku, fakt jsem prvních cca 20-30 stran myslela, že to nebude nic pro mě, ale pak se to parádně rozjelo...
Čtivé, napínavé, bylo to prostě super. Dokonce jsem se místy fakt hodně bála, když jsem četla v noci :) V téhle knížce byla ta magie totiž fakt hodně temná, ale spíš až tak od půlky.
Milostný trojúhelníky nemám ráda, ale mě se líbilo, jak to lehce jiskřilo mezi Celaenou a Chaolem, naopak s Dorianem to bylo jak pěst na oko.
Já celkově když čtu o milostném trojúhelníku, tak si nikdy nevyberu pro hlavní hrdinku prince, to už spíš podkoního :) Každopádně Celaena byla docela na facku, co se týče jak chlapů (tak chtěla oba? Nepochopila jsem) tak celkově chování. Až příliš sebevědomá...
Závěrečná akční scéna byla na můj vkus moc překombinovaná, ztrácela jsem se v tom.
Nepřečetla jsem zatím moc fantasy knížek, ale i tak můžu říct, že Skleněný trůn byl jakobych vzala z každé knížky něco a poskládala to všechno dohromady. Naštěstí tady je asi zřejmé kdo se kým inspiroval vzhledem k tomu, že Skleněný trůn patří k těm starším z tohodle žánru...
Hodnocení dávám trochu nižší záměrně, abych si nechala prostor pro další díly :) Doporučuji!!
3,5*
K Sadie jsem se dostala díky knižní štafetě. I když s tím běžně problém nemám, tady mi trošku vadilo, že už nejsem cílovka. Devatenáctileté Sadie mi bylo líto, ale zároveň jsem s ní nedokázala sympatizovat. To, čím si prošla bylo šílené, ono je to šílené vždy a za všech okolností. Mě ale nesedla její temná povaha a celkově depresivní atmosféra knihy, ačkoliv to bylo naprosto pochopitelné. Forma "podcastů", což bylo defacto radio mi zpočátku moc nesedla a měla jsem pocit, že i autorka v tom trochu tápe. Nakonec jsem se ale začetla.
Jo, bylo to celkem napínavé, byl to silný příběh nejen o sesterské lásce, ale třeba i o tom, jak je to kruté, když je dítě okradeno o své dětství a je nuceno předčasně dospět.
U mě se ale žádné wow nekonalo, svou roli v tom hraje i to, že už v knize byly poznámky předchozí čtenářky, která to asi hodně prožívala a psala poznámky ve stylu "prosím, ať se jí nic nestane" - no a já jsem to pak už nedokázala brát tolik vážně :) Věřím, že své čtenáře si rozhodně najde a myslím, že budou spíš mladší než já :)
Kéž bych neměla od knížky tak vysoká očekávání... Bohužel však, stalo se. Nalákala mě anotace a hlavně atraktivní obálka. Okamžitě jsem si utvořila nějakou představu a té jsem se dlouho držela a odmítala pustit, i když knížka se vydala jinudy. Oklikou. K tomu, abych měla ráda Tiffy, jsem se musela dopracovat. Byla na mě moc zvláštní. S Leonem to bylo podobné. Prvních sto stran se neskutečně vleklo, největší grády to vzalo, když se Tiffy s Leonem poprvé potkali. Byla to fakt sranda a hlavně to jiskření mezi nimi bylo bezvadné. Takhle to trvalo fakt hodně dlouho. Na posledních stranách přidala autorka násilně škobrtnutí, aby to nebylo všechno tak sluníčkové a dokonalé.
Za mě super romantika, jen ta očekávání nebyla tak úplně naplněna. Na politickou korektnost v románech si stále nemůžu zvyknout, to je jeden z důvodů, proč mám radši knížky staršího data vydání. Ale nemůžu pořád jen remcat, moje romantická dušička je spokojená, to musím přiznat :)
Když mi knížka přišla, tak jsem byla velice zklamaná... Formát příliš malinký, myslela jsem si, že to bude A4. Uvnitř jsem očekávala barevné ilustrace, ale ty co tam jsou jsou spíš černo/modro/bílé.
Nakonec ale po přečtení musím uznat, že je knížečka super! Příběh je moc milý, poučný i zábavný. Některé věci jsem sama nevěděla :) Takže moc doporučuji i pro menší děti jako čtení před spaním, jen velká škoda toho formátu. Po grafické stránce nádhera.
Manžel Angely Powellové Jason, úspěšný podnikatel a pedagog, je obviněn ze sexuálního obtěžování a velmi záhy i ze znásilnění. Angela je však přesvědčená, že je její manžel nevinný, a zatímco sama skrývá hrozné tajemství z minulosti, snaží se stát za svým manželem - i když se jim zásluhou možná křivého obvinění rozpadá život. Je Jason Powell sexuální násilník nebo je nevinný? To byla otázka, kterou jsem si pokládala opravdu po celou dobu čtení. Chvíli jsem mu věřila a chvíli zase ne. Díky tomu byla knížka opravdu neskutečně napínavá.
Už jednou jsem četla román s podobným motivem, kdy byl muž obviněn z harassmentu, a zatímco tam byl příběh podán z pohledu onoho muže, v případě Manželky se jedná o pohled a pocity manželky obviněného. Kromě kapitol, kdy na příběh nahlížíme očima detektivky Corrine, které mě ale tolik nebavily.
I když vyprávění Angely bylo velmi pozvolné, spíše psychologické nežli akční, moc mě bavilo, měla jsem problém odložit knížku a to napětí by se dalo krájet. Bohužel posledních asi deset stran na mě vyhrkla příliš rychle, najednou je vše vysvětleno a já jsem se v tom překotném vysvětlování trochu ztrácela a mám několik nezodpovězených otázek. Celkově konec mě dost naštval i když byl přesně takový, jaký jsem očekávala - šokující. Nevím kde vydavatel přišel na ta srovnání se Za zavřenými dveřmi, tahle knížka vůbec není o domácím násilí, to je tam zmiňováno spíš jen okrajově, jako vzpomínka na minulost. Vypadá to že ti, kteří nám knížku chtějí doporučit, ji ani nečetli. Já jsem četla poctivě, nadšeně a proto doporučuji s čistým svědomím. Byla to pecka!
2,5*
S Danielle Steel jsem bohužel šlápla vedle. Ještě nejsem cílová kategorie, protože - a tím se opravdu nechci nikoho dotknout - mi přijde, že toto je četba pro staré báby. Skutečně si myslím, že se k autorce ještě někdy vrátím, ale až mi bude 45+.
A to už proto, že hlavní hrdinka sama je vyššího věku a má dospělé děti. Naštěstí se to četlo o něco líp díky tomu, že se jedná o příběh celé rodiny a tak autorka vypráví i o dětech Kate. Nejvíce jsem byla zvědavá jak to dopadne s Izabellou a čekala jsem, kdy konečně přijde ta "nepřízeň osudu" z názvu.
Celkově, a to mi na knize vadí úplně nejvíc, byl příběh vyprávěn stylem komentátora fotbalového zápasu. Kdybych u toho byla, když autorka knihu psala, nejspíš bych na ni křičela: Zpomal už trochu! Jak si má člověk vytvořit k hrdinům nějaký vztah, když jejich životy pozoruje z velké vzdálenosti a z rozjetého vlaku? Navíc styl vyprávění byl takový škrobený a tahle rodina žije poněkud snobským životním stylem se kterým se neztotožňuji, nebo spíše je to prostě vyšší třída a Kate mi připadala neskutečně pokrytecká. Třeba když se "plácala po ramenou" že je naprosto ok s tím, že je její syn homosexuál - a potom se mohla zbláznit, že si její dcera přivedla potetovaného týpka v kožené bundě...
Naštěstí druhá polovina knihy nabrala trochu spád a číst se to dalo, jen přemýšlím, jestli bylo opravdu nutné psát tak sáhodlouhý komentář k tak průměrné knize... :D občas si nemůžu pomoct :)
Od knížky jsem asi měla větší očekávání. Brala jsem si ji s sebou do Itálie s tím, že se naladíme na stejnou vlnu... Jenže on se v Itálii odehrává opravdu jen poslední kousek příběhu. Proto jsem se na knihu dokázala nejvíc naladit při cestě autem, protože se jedná spíš o takový road trip. Hlavním tématem knížky je ale stejně love story mezi Cameronem a Laurie. A tenhle milostný příběh byl takový docela tuctový, klišoidní a předvídatelný. Laurie prošla od začátku knihy velkou proměnou, bohužel však mi to připadalo spíš jako proměna k horšímu. Sympatická mi nebyla nikdy.
Jako oddechová četba to špatné nebylo a děj opravdu utíkal, na dovolenou tak akorát.
P.S. Naprosto souhlasím s komentářem od "ivousekk", malém bych na ta směšná slovní spojení zapomněla
3,5*