JessieEx komentáře u knih

Furyborn je knížka, se kterou jsem se seznámila jenom díky Instagramu! Vím docela jistě, že jinde (třeba tady) bych na ni neměla šanci narazit.
Tak moc jsem se na ni těšila! Už název a obálka mě uchvátily! Nakonec se zase takové nadšení nekonalo. Na druhou stranu je to můj první fantasy román po straaašně dlouhé době a ani dřív jsem jich moc nenačetla, takže nemám vlastně s čím srovnávat.
Kromě názvu a obálky hodnotím kladně také jména postav, zemí, no prostě veškeré názvy. S nimi si autorka vyhrála stejně dobře, jako s propracovaností celého světa Avitas.

Bohužel však autorčina schopnost předat své myšlenky čtenáři lehce pokulhává. Trvalo mi sto stran, než jsem se v příběhu zorientovala. U děje mi chyběla jakási ucelenost, tím, že se vyprávění rozdělilo na příběh Rielle a Eliany, působil jaksi útržkovitě. Také jsem si neoblíbila ani jednu hlavní hrdinku, takže jsem jim nefandila a tudíž nebyla tolik napjatá, jak jejich příběh bude pokračovat/dopadne...
Přesto však poslední třetina nabrala grády a já jsem měla problém knížku odložit a stále mi rezonuje v hlavě. Taky tam pořád vyskakují nějaké otazníky, takže já nutně potřebuji druhý díl! Ten už sice v originále nedávno vyšel, ale u nás je zatím v nedohlednu... Hlavně mě zajímá, co se dělo s Rielle mezi tím, co se stala královnou a co zemřela. Tady mi ty informace vyloženě chyběly a proto doufám, že v dalším díle bude ještě o Rielle řeč.

Zařazení do kategorie YA fantasy moc nerozumím - mě přišel spíš jako takový dívčí/ženský, tedy pro holky každého věku, ale třeba se mýlím a čtou jej i kluci... ???? Někdo říká, že se jedná o "sexy" román, s tím já musím souhlasit a obávám se, že bez té romantické linky by mě to tolik nenadchlo. Nejvíc sexy byl samozřejmě Simon, toho jsem si prostě zamilovala, a pak jedna (a taky jediná) milostná scéna, kterou považuji za jednu z nejlepších ze všeho, co jsem kdy četla.
Současné fantasy u mě tak tímto obstálo a těším se i na další (podobná) díla!
Doporučuji!

P.S. I přes mé kladné hodnocení naprosto souhlasím s komentářem @vandalindakova.

8 30.10.2019

Pouze prolistováno ale musím říct, že mě tahle kuchařka poměrně zklamala. Naštěstí jsem si ji nekoupila ale jen půjčila v knihovně. Asi, kdybych o ní předem věděla, že je veganská a autor je kuchařem stojícím za společností CountryLife, obloukem bych se jí vyhla. V knize najdete i spoustu receptů bez luštěnin, naopak téměř v každém receptu najdete veganské náhražky (sojanéza, seitan...). Příliš inspirace jsem zde nenačerpala (nejlepší recepty jsou tu na polévky) a bohužel téměř většina receptů obsahuje hůře dostupné suroviny. Naoko hezká kuchařka ale nepraktická.

Dávám přesně 2,5*, protože tohle opravdu bylo 50/50.
Pozor, následující text může obsahovat spoilery :)
Chtěla jsem nějakou romantickou komedii, to jsem dostala, ale k tomu bez varování navíc i erotický román - což tedy příliš nevyhledávám. Třístránkové popisy styku mě fakt neberou a znát každou zvrhlou myšlenku hlavního hrdiny taky ne. Přitom Sam byl rozhodně sympaťák, mohl by to být ideální hrdina, do kterého se zamilují všechny čtenářky (je milý, pracovitý, podle všeho hezký, má rád baculky a miluje sladkosti, navíc teda má ještě obří penis, kdyby vás to zajímalo...), jenže problém je v tom, že si můžeme přečíst kurzívou jeho myšlenky a ty jsou teda dost pikantní, občas mi to připadalo až moc. Sam je totiž neustále nadržený a přemýšlí jen nad tím, jak by si to s Leou rozdal. A takhle se to vleče celou knihu - vlastně nevleče, děj naštěstí dost odsýpá a tak se to čte docela dobře. Přesto si myslím, že autorka mohla odvést lepší práci. Vyprávění z pohledu Sama a Ley se tu střídá bez jakéhokoliv pravidla a tak mnohdy vůbec nevíte, z kterého pohledu příběh sledujete. Co však musím pochválit je vtip, ten nemohu autorce upřít, knížka je opravdu komediálně laděná a já jsem se musela hodně smát.
P.S. Obálka se opravdu nepovedla, příběh je o baculce...no a já vidím na podivně roztaženém obrázku štíhlou ženu...

8 05.09.2019

Popelčiny střevíčky jsou jiné, než ostatní Srdcovky, co jsem zatím přečetla. Spíše mi připomínají knihy mé oblíbené autorky Jenny Colgan, protože s nimi mají společných docela dost prvků - prolínání minulosti s přítomností, rozpad vážného vztahu, útěk z města na venkov, rozjetí staro-nového podniku, potkání nové lásky a ochutnávání a pečení něčeho moc dobrého. Tímto by se celá kniha dala i shrnout. Nebyla špatná a četby nelituji, ale... zkrátila bych klidně o polovinu, popisování Tansyina obchůdku bylo poněkud ubíjející. Hrozně mě taky štvaly ty toporné a škrobené dialogy, hodily by se spíš do formální emailové komunikace, ale ne do rozhovoru dvou nejlepších kamarádek. Na rozdíl od Tansy mi byl strašně nesympatický Ivo a jeho (re)citování pasáží ze Shakespeara. Některé zápletky byly absurdní, zvláště ty s nevlastními sestrami. Celý děj byl šíleně předvídatelný, to bylo moc i na Srdcovky. Takže zatím bohužel nejslabší ze Srdcovek, zato ale nejsladší ;)

8 27.06.2019

Když jsem byla na gymplu na intru, neměly jsme s holkama coby puberťačky valný zájem o knížky. Každopádně nás jedna spolubydlící zásobovala "Lanczovkama", které hrozně žrala. My ostatní jsme sice tak nadšené nebyly ale četly jsme to taky. Jedna jediná mě zaujala a zapamatovala jsem si ji natolik, že jsem se hecla si ji o 10 let později znova přečíst, abych zjistila jak moc jsem se sama změnila :D Pamatovala jsem si akorát scénu s klíštětem, která mě tehdy hrozně pobavila. No, musím uznat, že číst se to navzdory očekávání dalo, kupodivu to nebylo úplně stupidní. Ne, po další knížce od autorky bych už dnes nesáhla, takový blázen nejsem, ale myslím si, že pro pubertální holky, které ještě nezažily pořádnou lásku, Lanczová psát umí. Přečíst si to a zavzpomínat je fajn, ale číst další díly v mém věku a pro zábavu, by žádná zábava nebyla ;)

8 18.03.2019

Pohádku o Louskáčkovi jsem doposud neznala a tak naše první setkání zprostředkovala Ann Lynsen. Musím říct, že především díky ilustracím to bylo kouzelných dvacet minut!

8 20.01.2019

Moje druhá knížka od Sandry Brown, první byl Nízký tlak a určitě byl lepší. I tak ale jsem věděla do čeho jdu a neměla jsem velká očekávání. Chtěla jsem oddechovku a tyhle romantické "thrillery" mám ráda. Knížka byla opravdu hodně nerealistická a některé scény až přitažené za vlasy, na druhou stranu mě potěšily i nějaké ty zvraty, které jsem tady nečekala. Dala bych asi 3,5* a se Sandrou určitě nekončím.

8 20.01.2019

Neskutečně dokonalé a do detailu propracované. Bláznivě vtipné, řehtala jsem se jak kůň. Netušila jsem, že mě takhle nadchne komiks, ale viděla jsem jeden obrázek na autorčině Instagramu a bylo mi jasné, že tu knížečku musím mít. Pravda je, že jsem cílová skupina, vidím se v tom, není to ani trochu přehnané, prostě to sedí jako p*del na hrnec.

8 22.06.2018

Nemám ráda literaturu faktu a tak se o významných osobnostech ráda dozvídám z beletrizovaných děl. Dramata čtu ráda a proto jsem byla zvědavá, co a jak Kateřina Tučková napsala.
Ale Vitka mi moc nesedla. I když se dobře četla a já jsem se do děje úplně vžila, místy jsem měla problém, představit si dílo jako realizovanou divadelní hru (za podmínky dodržení scénáře), některé scény byly příliš krátké a úsečné. Ale byly tu i scény kouzelné a řekla bych přímo geniální, například ta, kdy se první zkouška filharmonie postupně přeměnila v samotný koncert.
Osobnost Vítězslavy Kaprálové je to, co mě na knize zklamalo nejvíc. Bohužel mi povahově nesedla a ač byla nesporně výjimečně talentovaná, její sobecké a promiskuitní chování značilo jakousi povahovou labilitu. O mrtvých však jenom dobře, ostatně odkaz, který po sobě zanechala mluví za vše...

8 13.06.2018

Tak už asi nikdy nebudu číst komentáře dřív než knížku... dozvěděla jsem se tu totiž bez varování dost klíčovou událost celého příběhu a posledních 50 stránek jsem jen čekala, kdy se to stane... Naštvalo!
Ale teď už ke knize: romány o kolonizaci různých území nejen Ameriky mám ráda. Začala jsem si na nich ujíždět někdy v pubertě a zbožňovala spisovatelku Patricii Shaw. Po velké pauze jsem se k nim vrátila s knihami V zemi korálového stromu nebo Ostrov tisíce pramenů a nyní i se Zemí odpoledního slunce. A musím říct, že už to jaksi není ono. Buď je to tím, že jsem už čtenářsky a mentálně vyspěla a dostala se už někam jinam, a nebo se mi potvrdilo, že Patricia Shaw je přece jen lepší, než autorky románů, ke kterým se dostávám teď.
Přesto jsou to pořád dobré romány a mě baví je číst, jen bych je zkrátila o 200 stran, osekala o ta hluchá a nudná místa. Země odpoledního slunce byla určitě z těch tří jmenovaných nejlepší. Líbilo se mi že tu byla hezky propracovaná psychologie postav. Nigela jsem nesnášela byl to blbeček a Elizabeth hodně naivní, když si ho vzala. Naštěstí dokázala v novém domově a bohužel i po nepříjemných událostech prohlédnout a změnit se. Trošku nechápu obálku, Elizabeth měla podle autorky světlé, plavé vlasy, tak nevím, koho má žena na obálce znázorňovat. I když si většinou hrdiny představuju bez obličeje, ty vlasy jsem nepochopila. Ale příběhu to neuškodilo a jako oddechovka super. Ja jsem byla ochotná knize obětovat spánek a to už je co říct :)

8 25.03.2018

Zpočátku jsem nebyla moc nadšená, jazyk autorky mi nesedl. Snaží se být za každou cenu umělecká a mě to rozčilovalo. Naopak příběh sám o sobě, tak jak je prostý a nekomplikovaný, je pohlazením pro duši.

8 20.02.2018

Úžasná knížka pro všechny milovnice Jane Austen. Je to romanťárna každým coulem a čte se jedním dechem...snad ještě líp než knížky Jane Austen. Štvalo mě leda tak to, že někdy byla hlavní hrdinka tak trochu hloupá, a pak najednou zase velmi inteligentní a vtipná. Humor tuto knížku stoprocentně vylepšil a já jen lituji, že už jsem román přečetla a zatím od této autorky nic dalšího na obzoru...

8 01.11.2017

Chtěla jsem si přečíst nějakou krátkou oddychovku a sáhla jsem po Sparksovi, abych se s ním konečně seznámila. Zpočátku jsem ale docela litovala, jelikož mi moc nesedl jeho kostrbatý styl psaní. Jakoby to psalo desetileté dítě. Ale brzy jsem si zvykla a chytly mě především dialogy. Tři čtvrtiny knížky bylo předvídatelné love story ale já jsem se dobře bavila i když tu chyběla jakákoliv zajímavá zápletka. Poslední čtvrtina knížky už je trošku větší drama, zpočátku jsem tedy nevěděla o co přesně v druhé části knížky půjde a už už jsem ji chtěla odložit, ale nakonec se z toho vyloupl celkem srdceryvný příběh. Nakonec mě mrzí, že už jsem knihu dočetla, protože na mě dost zapůsobila, dokonce se rozmýšlím nad čtyřmi hvězdičkami... Byla to dobrá Volba.

8 16.09.2017

Ke knize jsem byla hodně skeptická. Po přečtení několika prvních stran jsem ji začala srovnávat s Dívkou v ledu, kterou jsem nedávno dočetla. Ono se to ani nedá nesrovnavat. Je tam mnoho stejných či podobných prvků - jeden příklad za všechny: svérázná detektivka (vyšetřovatelka) s pohnutým osudem... Hůře se mi kniha četla, ale naštěstí asi za polovinou se to zlomilo a já jsem se začetla a dost si to užila. Nechybělo tomu napětí, trocha tajemna i šokující skutečnosti. Přemýšlela jsem zda dát 4*, ale zapůsobila na mě dost, takže si je zaslouží :)

8 03.08.2017

Skvělé překvapení. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, jak byla čtivá a jak mě bavila. Téma mi prostě sedlo. Čtyřiasedmdesátiletý Desiré už má až po krk své ženy a aby se jí zbavil, rozhodne předstírat demenci a dosáhne umístění do ústavu. Tato hořká tragikomedie krásně vystihuje rodinné mezilidské vztahy ale i útrapy stáří a ve čtenáři zanechá nezapomenutelné pocity...

8 28.07.2017

Druhý díl jsem zhltla stejně rychle jako první. Sice se prvnímu nevyrovná, přece jen už je tu jiné téma. Navíc hlavní hrdinka je pěkně na facku, zamotává hlavy všem chlapům, které potká, ale sama neví, co chce. Přesto pro ni mám trochu pochopení. Sama jsem se zamilovala do Chrise a to je snad poprvé, co jsem se kdy zamilovala do literárního hrdiny :) chtěla bych být na místě Cathy, protože bych udělala spoustu věcí jinak, hlavně proto, že mi Chrise bylo moc líto. Nedala bych už asi 4 hvězdičky jako prvnímu dílu, ale přesto, za to napětí mezi Chrisem a Cathy, za tu neuvěřitelnou čtivost a za konec, který mě nejspíš přinutí sáhnout po třetím díle, přece jen ty čtyři hvězdičky dám...

8 21.07.2017

Byla to opravdu psycho knížka. Ale vzhledem k tomu, že jsem věděla podle zdejších komentářů, co od knihy čekat, nebyla jsem tak šokovaná, nepřišlo mi to tak úchylné ani morbidní. Naopak to bylo neskutečně čtivé, nedokázala jsem knížku odložit a četla dlouho do noci, i když jsem věděla, že se mi pak bude špatně vstávat. Co mě však šokovalo je to, že je příběh snad napsán na základě skutečné události! Příběh čtyř sourozenců, kteří se po smrti otce ocitli zavření na půdě domu své babičky a několik let tam byli zamčení. Na to, že se děj odehrával převážně jen na půdě byl překvapivě poutavý, když se děti chystaly sníst myši, musela jsem přeskočit pár řádků, ale když se do sebe zamilovali po dlouhé době v izolaci bratr se sestrou, vlastně už mi to ani tak divné nepřišlo... Jsem zvědavá na druhý díl a určitě se do něj co nejdřív pustím!

8 20.07.2017

Zkráceně bych řekla: typická Liane Moriarty, jen ne tak dobrá. Knížka je čtivá, milá a nese v sobě prvky obvyklé pro tuto autorku, je to především tajemnost celého příběhu, která zvědavého čtenáře vtáhne do děje. Jenže to, co očekává, se nedostaví. Je to ten zvrat, který už předvídám u každé knížky této australské autorky, i když jde pokaždé o něco jiného a pokaždé mě šokuje. Zde jsem se žádného šoku nedočkala, příběh se nese v mírné a přátelské atmosféře, tíhne až k nezáživnosti, ale je tak milý, že ráda přehlédnu negativa.

8 08.07.2016

Už jsem skoro zapomněla, proč jsem Murakamiho zařadila mezi své nejoblíbenější autory. Dlouho jsem od něj nic nečetla. Muži, kteří nemají ženy mi to v lecčems připomněli, taky jsem si ale při čtení uvědomila, že záleží na rozpoložení čtenáře, jak se bude ke knize stavět, není to jen na autorovi a celkovém vkusu.
Co se mi na knížce líbilo je upřímnost a otevřenost. Příběhy jsou milé, zdánlivě jednoduché a opravdové. Oceňuji dialogy, na kterých stojí téměř většina povídek.
První čtyři povídky mě dostaly. Byl to přesně ten Murakami, kterého já si pamatuju a byly plné pozitiv, které jsem vyjmenovala výše.
Poslední tři povídky už mi tak blízké nebyly, jsou složitější a představují přesně to, co mi na Murakamim vadí.
Z povídky Zamilovaný Samsa jsem poněkud rozpačitá a vlastně nevím, zda bych ji označila jako poctu Kafkovi a nebo spíš parazitování. Mám na ni protichůdné názory a jsem vděčná za doslov, který vlastně pomohl povídku dotvořit.

8 01.06.2016

Těžko se mi hledají slova pro tento až labilní román. Od začátku z něj sálá roztěkanost a drží se až do konce. Chvílemi nádherně a barvitě popisuje dobu a prostředí, až z něj čtenář vycítí tu atmosféru, například Londýn před válkou, klášter... Jde do hloubky a osloví svou přirozeností a opravdovostí. Jenže jindy je zase plytký, strohý a chladný (třeba když se děj přesune do Paříže). Jakoby si autorka nevěděla chvílemi rady, jak s příběhem pracovat.
Hlavní hrdinka, Ada Vaughanová, je vlastně převtělením celého příběhu. Od prvních řádku naprosto labilní a hlupoučká dívka, se kterou čtenář spíš nesympatizuje. Ale zároveň jí fandí a strachuje se o ni. Je bezcitná a pro kariéru udělá vše, přesto se zamilovává a dokáže mít i přátele. Je vytrvalá a bojuje až do konce. Je pracovitá, prostě hrdinka každým coulem, i když hrozná nána.
Románu nelze upřít čtivost, příběh je naprosto strhující, pokud mám hodnotit celkový dojem. Vyvrcholení příběhu bylo víc než vhodné a navíc dovysvětlilo některé nepříliš jasné a nepříliš dobré pasáže. Konec příběhu byl krutý a nespravedlivý, ale takové konce já prostě můžu, jsou jako život a vždy mě "nadzvednou ze židle". A pokud mě kniha "nadzvedne ze židle" a vyvolá ve mě touhu vážně si promluvit a nebo se hrozně pohádat s autorem, potom musím uznat, že ta knížka byla dost dobrá a dávám 4* i přes tu kolísavost příběhu, kterou jsem tak zkritizovala.

8 10.05.2016