jfialova komentáře u knih
Jedna z prvních knih, které jsem si sama přečetla. Pro osmiletou čtenářku to nebyl zrovna jednoduchý kousek, ale už jsem prostě nemohla číst pořád jen ty dětské knížky, které mi přišly uvozené :-) Moc se mi líbilo, jak vymýšleli pořád nějaké další fígle, aby si udělali život jen o trochu snesitelnější.
Vynikající kniha originální jak svým námětem, tak samotným zpracováním. Nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem to nedočetla.
Na to, že kniha vznikla v 50. letech, je čím dál aktuálnější (bohužel). Četla jsem dávno, cca 15 let zpátky, a přišlo mi to tehdy za vlasy přitažené. Teď už ne. Blížíme se k těm západním normám se vším všudy. Věřím, že osvícených kantorů se ale vždycky pár najde a budou i dobré konce.
Knihu jsem za školních let nějak vynechala, tak jsem si chtěla doplnit mezeru v povinné četbě a byla jsem mile překvapena, neb očekávání nebylo veliké. Asi ty seznamy četby středních škol mají opravdu nějaký smysl :-)
Jojo, to bylo počtení. Ač jsem už dopředu věděla o co půjde, stálo to za to. Kingův vypravěčský styl vás prostě strhne a vtáhne do děje, že najednou s těma děckama v té stoce skoro jste.
Hrozné, že se to dělo tady u nás. Fanatismus, lhostejnost, chamtivost, strach a bezmoc-to mě napadá, když si na knihu vzpomenu.
První kniha od tohoto autora se mi moc líbila. Napínavý děj, moc oceňuji lehce humorný styl autora, dobře se to čte a hrdinové jsou hned o moc lidštější a sympatičtější. Nejsem sice skalní čtenář detektivek, ale poprvé se setkávám s vyšetřovatelem, který není workoholik-popisy Carlových a Asadových činností v rámci pracovní doby mě opravdu bavily. Těším se na další autorovy knihy.
Výborná kniha, výborný překlad, tak by práce překladatele měla vypadat. Příběhy jednotlivců i skupin, které dohromady tvořily Osmanskou říši a tak přirozeně vedle sebe žily, až někoho chytrého napadlo, že je třeba s tím něco udělat. Že to nedopadlo vůbec dobře, je zřejmé dodnes. Lidsky silné příběhy, strašlivost a nesmyslnost války, strach a utrpení, ale i drobné radosti života-to vše je mistrně spojeno do směsice, kde si každý najde to svoje. Pro mě byl velmi silný příběh Rustema Beje a jeho nevěrné manželky-člověk jinak laskavý a odvážný nechá svoji ženu za nevěru kamenovat a zemřít v místním bordelu, načež jí vystrojí důstojný pohřeb, přičemž sám žije s milenkou (nakonec ne jednou). Aneb když dva dělají totéž, není to totéž, jak silná je tradice a zvyklosti, že ani nejmocnější muž ve vesnici není schopen se jim postavit, navíc ani sama provinilá žena nemá chuť do normálního života a raději volí hanbu. Silný je též stěžejní příběh krásné Filothey a Ibrahima.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a vlastně ani nedokážu říct proč. Množství postav je enormní, přesto jsem celou dobu udržela v hlavě jakýs takýs přehled, což je zajímavé.
Určitě bych knihu mezi detektivky nezařadila. Jak píší kolegové, Greena nelze číst kvůli ději-ten se dá shrnout několika větami. Umí ale mistrně vykreslovat prostředí a charaktery postav. Nepřidává nic navíc, co by rušilo, ale ani příliš nevynechává, aby se člověk ztrácel. Revolver byl z mého pohledu trošku slabší, ale za přečtení stojí.
Kniha mě potkala až poměrně pozdě, většinou si to každý přečte už na střední. Rozhodně nelituju. Opravdu mistrovské dílo. Přesto, že jsem věděla, co hlavní hrdinku potkalo, nějak se mi na začátku knihy nechtělo věřit, že je to jedna a ta samá Sophie. Taková lehkovážná poťouchlá holka přece nemohla prožít tak otřesné věci. A ono jo. Prostě člověk nesmí dávat na první dojem. S hrdiny jsem se opravdu sžila, bylo mi pak opravdu líto, když kniha skončila a to ještě tak, jak skončila. Určitě doporučuji k přečtení.
Odpad. Dočetla jsem to jen díky tomu, že jsem měsíc musela ležet v posteli a nic jiného nebylo po ruce. Absolutně nechápu, jak se z toho mohl stát takový trhák. Svého času jsem přečetla dvě paperbackové harlequinky a ty mi připadaly zajímavější a lépe napsané. Síla marketingu v praxi, jinak to nedokážu pochopit.
(SPOILER) Stále je to čitelné, ale začínají se vršit drobné nelogičnosti, nedotažené náměty a literární klišé, čehož jsem se po dočtení prvního dílu trochu obávala. Ano, mohlo to být i horší, ale já to spíš beru tak, že je to strašná škoda, protože potenciál tam je/byl. Z Ilan se stala protivná kravka, která své okolí neustále využívá, přitom se stylizuje do útrpné role otroka, kterým ale reálně vůbec není. Naopak má nebývalé možnosti a zřejmě nekonečný potenciál co se týče sklenitu, protože každého strčí do kapsy, ať jde o duvaly, znalosti retey či modrý sklenit. Nepovedený sociální experiment kapitána se dal očekávat už z jeho povzdechů a tajemných pohledů v prvním díle, takže to nebylo zas tak velké překvapení. Řetězce neuvěřitelných náhod, které vedou k odhalení sklenařských záhad působí uměle. A vedlejší postavy pětadvacítky sklouzly do úzce vymezené škatulky "neporazitelný hrdina", kterou fakt nemám ráda. Vrcholem jsou oříškové oči kapitána-co tak asi může následovat, že? Autorka to sice oddaluje, přece jen má Ilan teprve čtrnáct, ale jednou to určitě přijde... Možná mladší čtenáři to vnímají jinak, nedokážu zhodnotit. Další díl si přečtu, ale nečekám rozhodně zázrak.
Téma alkoholika Harryho, který je však schopný ze své závislosti v tu pravou chvíli vždy vystoupit a pak do ní zas v klidu vklouznout, mi přijde už trošku vyčerpané. Tady se nám okruh postav ustálil, na začátku přidaná postava vyžilé stará herečky postupně vysublimuje do ztracena, nicméně autor už nemá moc kde brát, když skoro všechny nechal v minulých dílech umřít (i v tomto díle však aspoň jedno úmrtí z řad staré gardy máme). Takže je to takový komornější příběh dalšího vadného sériového vraha. Konec příběhu je otevřený a dává tušit brzké pokračování. Nějak zvlášť mě to bohužel neuchvátilo.
Dobré detektivky mám ráda, ale toto je bohužel opravdu jakž takž průměr. Překlad se oproti prvnímu dílu o trochu zlepšil, ale žádná velká sláva to pořád není. Brutalita scén by mi nevadila, kdyby to nebylo to jediné, čím kniha zaujme. Tady bohužel nápaditost končí, všechno ostatní je povrchní, někdy nelogické. Vysoké hodnocení opět nechápu, není fakt za co chválit.
Zajímavé pokračování, které na předchozí díl navazuje pouze náznakově, takže lze knihu číst i bez znalosti první knihy. Úplný závěr mi přišel nereálný, ale v zásadě to celkový dojem z knihy nenarušilo. Líbí se mi členění knihy do krátkých kapitol, kde autorka přeskakuje mezi současností a minulostí doplněná o články z novin a reakce internetových Sherlocků (vždycky si říkám, jestli se pak v reálném životě podobní za svoje internetové zvratky aspoň zastydí, ale bohužel asi ne). Těším se na další díl, káply jsme si s autorkou do noty :-)
Téma rodinné vyvražďovačky mi přišlo zpočátku jako takový laciný tahák na čtenáře-dnes jako autor musíte prostě vymyslet nějaký trhák, aby o vaši knihu v regále vůbec někdo zavadil. Když pominu drsné detaily spojené se samotným činem, musím říct, že šlo o zajímavou sondu do života amerických puberťáků. A možná už i trochu těch českých, protože bohužel i do našich českých vod už dorazil ten všemožný hnus spojený s pokrokem. Beru, že některé momenty jsou poněkud nerealistické (například Diondřin život bohaté holky v zabordeleném baráku plném pitbulů), na druhou stranu drogy, pubertální hecování, první lásky aspol. můžou s mladým člověkem slušně zamávat. Znáte to: byla to taková slušná rodina, vždycky zdravili...
To se teda povedlo, každou chvíli se přistihnu nad tím, že přemýšlím, jak to vlastně bylo... Navíc ten doslov, že prý existuje minimálně jedno povedené vymazlené řešení-no já sama jsem došla jen na samé béčkové konce. Na jednu stranu by se dalo říct, že je to pěkná habaďůra na čtenáře, který se užuž těší, jak se to celé vyřeší a následuje jen zadní přebal knihy, na druhou stranu je to teda geniální počin, protože než toto vyženu z hlavy, to bude trvat pěkně dlouho.
Tak sice téma docela ohrané, ale musím říct, že přesto se to dalo číst. Je znát, že autor ještě není ve vrcholné formě, jde o jeho teprve druhou knihu. Za určité mínus bych považovala příliš velké množství postav, běžně mi to nevadí, ale tady je o každém pár vět různě rozházených po celé knize, takže při každé další zmínce marně vzpomínáte kdo že to vlastně je... Postavy nemají ještě takovou tu kingovskou hloubku a konec knihy je takový nedotažený. Příběh je ale již hezky vystavěný, napínavý a dobře se čte.
Už opravdu dlouho jsem si nedala žádné echt sci-fi, ale když jsem narazila na nový román Ondřeje Neffa, nějak se mi zastesklo a s chutí jsem se začetla. Přestože z předchozích knih série jsem zatím nic nečetla, nepůsobilo mi to nějaké zvlášť velké problémy. Velké plus je opravdu hezká čeština-po řadě překladů, které jsem teď měla v ruce, je to nebetyčný rozdíl. Narážky na dnešní politicko-společenské klima mi přišly vtipné, někdy tedy až děsivě, protože kdoví, jestli ty největší excesy nebudou za pár let smutnou realitou. Zatím se tedy dobře bavte :-)