Jiparis komentáře u knih
Přečetla jsem za jeden propršený den a podobně chmurnou náladu jsem po přečtení měla. Vůbec jsem neměla pocit, že jde o komedii, uvědomila jsem si fakt, že každý máme své úzkosti a je třeba s nimi žít. Musíme si uvědomit, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera.
Napínavý příběh, který vás naprosto vtáhne , je naplněný spoustou krutostí páchaných na dětech. Zvrhlé choutky , absence empatie . Jen jsem doufala, že něco takového se snad stalo jen v autorčině fantasii.
Dost neuvěřitelný příběh se záměnou, která způsobí hodně bolesti, nejistoty , hledání a odhalování toho, jak se vlastně všichni navzájem znají. Zajímavý námět, na mé gusto dost překombinovaný.
Tak tohle se četlo velmi dobře. Zbabělost, neschopnost se rozhodnout způsobí tragedii celé rodiny. Trpí dospělí a hlavně děti. Rachel píše jednoduchým , svižným jazykem a neustále udržuje správnou dávku napětí.
Jak moc známe své nejbližší? Co ovlivňuje vztahy mezi rodičem a dítětem? Zajímavý vhled do spletitých vztahů jak detektiva Strida, tak všech zúčastněných. Psáno živě, udržuje v napětí až do úplného konce, který je nečekaný.
Hercule Poirot se svými šedými mozkovými buňkami je vždy o míle před ostatními a to mi připadá neuvěřitelné. Souhlasím s Karolinou, že na A.CH. musí být člověk naladěn, a to jsem zřejmě nebyla.
Zlo spáchané na dětech dokáže zatemnit mysl, a pokud se spoji s vysokým intelektem a postavením téměř nic ho nedokáže zastavit.
Vymývání mozku, ztráta identity spojené s bolestí, kterou člověk prožívá, když mu odejde milovaný člověk. To vše zpracoval Weaver mistrovsky.
Zajímavé propojení problematiky drog a náboženských sekt. Líbil se mi i námět tajemství a kdy ho odhalit, aby neublížilo.
Zpočátku se příběh rozvíjel pomalu, druhá část už měla potřebný spád. Vede k zamyšlení kolik mezi námi žije lidí s nenormálními choutkami a D.Dán to umí přesvědčivě podat.
Kniha me trochu zklamala. Po nadsenych recenzich jsem cekala vic. Pribeh se mi zdal misty povrchni a nazvy kapitol nadbytecne. Skoda, namet je zajimavy.
Co je důležitější? Dostat vraha do vězení nebo hrát podle pravidel? Těžké dilema. Easton Frost se s tím vyrovnal podle svého a má můj obdiv.
To byla jízda. Nejen velmi napínavé, ale také přesvědčivě popisující pocity těch, kteří mají mezi blízkými vraha.
Dobre si na Cernobyl a rok 1986 vzpominam.V Kyjeve se dokonce konal Zavod miru,aby se dokazalo, ze tam zadna radioaktivita neni.
Desiva vize toho, co se v souvislosti jadrem muze odehrat.
Silné a smutné příběhy Clary a Izzy mají kořeny v nefungujících vztazích a komunikaci v rodinách. Děsí mě, kam až vše může vést.
Příběhy s Davidem Rakerem mám ráda, ale tentokrát se mi zdálo, že 500 stran bylo příliš.
Skvěle napsané, napínavé až do konce. Snad bude i pokračování.
Jak moc dovedou traumatické zážitky z dětství ovlivnit osobnost do budoucna?
Pečlivě budovaná image vztahů je jen velkou přetvářkou.
Velmi dobrá česká detektivka. Zápletka dostatečně komplikovaná, vyšetřovatelé neúnavně pátrají po několika liniích. Motiv tradiční, ale až do konce nejasný.