Jiří Crane komentáře u knih

Oddychové kniha která vám npaklize jste dělník operátor či jinej montovat připomene že si s toho nemáte dělat velkou hlavu a že i vy máte právo na nějakej ten život.

1 23.03.2020

trochu přeceňované

1 23.12.2014

Co řict k této dlouhé knize. Četl jsem ji déle než Joyseho Odyssea a jestliže jsem u něho měl přestavku na oddychovou knihu tady jsem ji měl hned několikrát a přemyšlel mamli knihu vubec dočitat bez nějakého hudebníhoi vzdělání. Naštěsti se kniha kniha netoji jen kolem hudebních kritik, terminologie ale je naplněná i spoustou myšlenek, filozofie a pohledu na dějiny z několika pohledu. Životniho jakožto životopis smyšleného skladatele, dějiného pohledu z druhé valky na tu první a udobí mezi nima vyplněné faustovským motivem. Mann je určitě dobrý spisovatel, člověk si až říka kde bere ty dlouhé posisy a odborné pasáže vyplněné opravdu odborným slovníkem.

3 02.12.2014

salátové vydaní jsem koupil myslim za čtyři stovky, pro kamarada jsem timto blazen. Básnických zbýrek mam doma několik, do některých jsem jen nakouknul. Do této se dívam když se cítim zle.


Ó, kdybych měl nebes třpytný háv,
v nějž vetkán je zlata a stříbra svit,
ten modrý, šerý a černý háv,
jejž den má, noc a polosvit,
svuj háv bych rozestřel pod nohy tvé:
leč chudý jsem - co mám, je jen v mých snech;
své sny jsem rozestřel pod nohy tvé -
jdi zlehounka, kráčíš po mých snech.

překladu je hodně...

5 05.10.2014

Užasná kniha, o stylu psat nemusíme. Víme, dověděl jsem se to nedavno nahodou kde buk čerpal svou inspiraci. Taky donutilo k zamyšlení že vlastně každý spisovatel se nekde inspiruje a je utvařen tim co četl. Jak si myslí lidi kteří nečtou že člověk přijde, vymyslí si styl, vysucaho ho z maličku a s nadánim mistra napiše knihu za tři dny. Utváři nas vše kolem nás. Ve fantovy vidíme ameriku padesátých let stejně jako ji vidíme v kerouakovy v padesatých,šedesatých, bukovy šedesatých sedmdesátých let. Kniha nás svým prostým, svyžným ale neméně užasným, hravým i oduševnělím stylem provází celým příběhem. nenacházime tady tolik alkoholu, šlapek a přímočarosti jako u buka, je to jiné, najdeme zde kus poctivého citu.

arturo bandiny autor povidky pejsek se smál

Kniha je odčividně prvotina, v některých povídkach nachazite nahle poposkočení v příběhu nebo narazite na něco co nebylo přednim moc nastiněno a jen tak z čísteho nebe. Opium jak se jmenuje první povídka podle které se jmenuje kniha je jedna z těch nejkratšich, vlastně by se měla kniha jmenovat spíše podle nejdelší stostrankové povidky uprostřed Ganeš, ostatní maji totiž asi od peti do deseti stran. Abych nebyl jen kritický tak v pozdějších povídkách je na autorovy znát lepší vypsanost. Na druhe straně jsou povidky naturalistické, styl ke kterému tihnu. Objevíte kulturní rozdilnost, nezvyk cizích jmen které se vam budou plést a celkový obraz jiného kraje, indie dvacáteho století. Knihu jsem nebodoval připadně mě přesně na padesat procent, tedy dvě hvězdičky jsou malo a tři moc. S lepří korekturou, opravou chyb by šlo o dobré povídky.

co dodat, snad jen
"té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“

Lenosti... buď pozdravena!
O lenosti by šlo určitě naspat hodně vtipného, zábavného a poutavého. Typický přiklad lákavého popisu knihy která dokaže zaujmout ale nakonec se z knihy vyklube opravdu všední kniha, bez špetky zajímavé myšlenky, neukazujena nám ani novým způspbem co víme. Jak tady bylo řečeno a s tím souhlasim, dočetl jsem ji protože už byla rozečtena a nebylo nic jiného po ruce. Kniha se dotýka hlavně jen lenosti uředníku středních a větších firem. Tam kde jste čekali historiskou lenost najdete jen korporátní nudu. Hlubokomyslný, historický nebo z jiného pohledu braný pohled než jedné ženy stedních let která asi v mezičasí hlednání nového zaměstnání napsala tento krátký text. Jako francouzka se nejspíš stejně jako Rousseau neřidíla tim co píše.

Jedna poznamka o lenosti která mě zrovna napadá. Lenost bnapomáha novým vynalezum a postupum. Lenoch si doáže zjednodušit práci.

Kniha snad dokaže připomenout jine na tema flexibilního týdne a nauč se pracovat s časem.

17.05.2014

V prvé řadě bych chtěl upozornit čtenaře kteří tuto knihu hodlají číst že u vydání z roku 1998 z nakladatelství pikola, nevím jestli je to tak i u ostatních vydáni. Předmluva tedy "Všežravý text o bezpřemětné svobodě" by neměl byt na začatku ale na konci nebo předním alespoň uvedeno slovo spoiler, na začátku knihy podle mého vkusu vysvětluje moc.
K samotné knize,na to že kniha neměla vyrazný děj nebo příběh jsem takové zhnusení hlavní postavou jsem myslím ještě necítil, ale o tom kniha nebyla. Dostovevský jak bylo řečeno tady i na jiných místech popisuje člověka v celé jeho komplexnosti s jeho klady i zápory. Jako piliři stojící před jeho pozdější tvorou a moje první setkání s Dostojevskim se docela těším co mě další jeho knihy odkryjí.

19.10.2013

Naročná kniha kde najdeme spousta kapitol ma svuj vlastní literální styl. knihu jsem čelt skoro pul roku a v polovině jsem si musel dát oddych a přečíst si něco oddychového abych se k ni mohl vrátit. Kniha určitě stojí za pročtení pro toho kdo má rád natročnější a težší knihu a to nejenom po stránve vahove neboť šestset stran v takovém formátu a při použití spousty latiny italštiny francouštiny nebo anglických frází vás někdy dokáže zpomalit když ji čtete doma a napadne vás tyhle věci si překládat. Asi proto jsem knihu často nosil ven. kapitoly se Štěpánem Dedalem a jeho kumpánem Malachjášem turem Mulliganen jsou prostě o podme mě o něco lepší než s Poldym Bloomem. Kapitoly se Štěpánem mají lehký nadech filosofie a duchaplnosti které knize dodavá kouzlo. Jinak určitě pomuže mít dost načteného protože kniha má spousty odkazu na křesťanskou řeckou severskou mytologii a spousty klasických děl.

4 11.03.2013

"Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná."

Faust je prostě klasika

2 11.03.2013