jirijanovotny komentáře u knih

Dějově šlo o nejslabší díl série. Autor si nechal děj utéct do všech stran a najednou čteme hned několik dějových linií. A když to člověk nečte celé najednou, tak nestíhá sledovat kde právě je a co se vlastně děje.
Třetí díl série měl ale pár částí, u kterých jsem si mohl říct, tak toto jsem nečekal.

2 24.12.2020

Na začátku děj plyne dost pomalu a chvíli trvá, než se vše rozjede. Asi po padesáti stranách se to však zrychlí a pak už se jde od jedné akce ke druhé.
Mnohdy se mi zdál děj předvídatelný, ale nejspíše to bylo tím, že svět Diabla znám. Věděl jsem o čem kniha zhruba bude už když jsem ji bral do rukou.
Pro milovníky hry Diablo je toto téměř povinná četba. Pro lidi neznalé této hry je to určitě taky dobrý příběh.

2 04.12.2020

Jedná se jen o velmi stručné shrnutí. Vyskytuje se tam poměrně velké množství chyb různého druhu.
Když se autor věnuje filosofickému pohledu na štěstí tak převážně cituje, či parafrázuje Aristotela. Mluví přitom hodně o hedonismu a jméno Aristippos v knize nepadlo ani jednou. Příliš mnoho citací a návazností na Bibli.

2 30.11.2015

Tak toto byl zatím nejvíce propracovaný díl… alespoň co se erotických scén týče.

I když tento díl může působit jen jako výplň, tak se tady toho událo strašně hodně. A tím nemyslím jen sex a brutální mučení "kacířů".
Dozvídáme se zase o trochu více o Bohu a podstatě světa, o smyslu zatmění, o důvodu proč je Guts výjimečný nebo trochu o záhadném kostěném rytíři.

1 04.12.2024

V prvním díle to na nás autor sype jak z kulometu. Děje tady je jak na 5 knih, ne na jednu. Alespoň, když to člověk srovná s tempem jiných mang.
Snad to takto vydrží i nadále.

1 28.11.2024

Takové množství postav, ať už hrdinů, záporáků nebo jakýchkoliv vedlejších (mladší ségry atd.), že se v tom člověk snadno ztratí.
Ale stále je to sranda. Autorovi se daří držet každé další vydání zábavné, tak snad to tak zůstane.

1 24.11.2024

Garó konečně narazí na nejsilnějšího z hrdinů a je z toho souboj, který vlastně ani nebyl souboj a který si ani jeden z nich nebude pamatovat :)
Děj je trochu pomalejší, je tady více vedlejších postav, ale vše je servírováno s pořádnou dávkou humoru.

1 24.11.2024

Kde byla tato kniha tak před 15 lety, když jsem sledoval ten seriál :)
Zábavná jednohubka s jednoduchým dějem, který rozšiřuje seriál, který si už skoro nikdo nepamatuje.

1 25.08.2024

Trénujte tak, až vám vypadají vlasy. To není ta rada, kterou jsem chtěl slyšet.
V tomto díle se nám představí, dnes už legendární, trénink – 100 kliků, 100 dřepů, 100 sedlehů a 10kilometrový běh.
Docela by mě zajímalo, kolik fanoušků si tento trénink zkusilo, i kdyby jen jeden den.
Tento díl je vlastně nabušený skvělými myšlenkami. Třeba Utopijci: "Proč bychom měli platit za jídlo? Vždyť by stačilo, kdyby se všichni podělili!"

1 28.07.2024

Saitama, nebo jak mu s oblibou říkám, pan Vajíčko (k mému nepříliš velkému překvapení to opravdu kreslí podle vejce). To je postava, kterou si buď oblíbíte, nebo tu mangu (nebo anime) odložíte jako blbost.
Já udělal oboje. Nejprve jsem odkopl anime jako blbost a po nějaké době jsem se k tomu vrátil a hltal to jako velký fanda.

1 28.07.2024

Nádhera a literární skvost!
Legendární scéna s posedlým koněm, krvavá řežba až do rána, mor, válka, proroctví, lámání kolem, vytrhávání očí, Casca… prostě tomuto dílu nechybí snad nic.

1 25.07.2024

Dobré srovnání se Zaklínačem, co tady vidím v předchozím komentáři. Opravdu, Puk je takový Marigold. Je otravný, většinu času je zbytečný, ale vyrovnává negativismus hlavní postavy a dodává mu něco, co nemá.
No, neoblíbená (pro mne to neplatí) linka s "elfy" je za námi. Teď ale přichází děj se "svatoušky" nebo jak to nazvat. Obvykle bych to hejtil, ale když se těm svatým pánům dostane rozhřešení železem, tak je to přeci jen hodnotné dílo :)

1 25.07.2024

Opět se můžeme vydat do skvělého světa Útoku titánů.
Je to sice od jiného autora a útočný titán se tam nejspíše vůbec neobjeví, ale ani jedno z toho vůbec nevadí a dílu neubírá na kvalitě.

1 24.07.2024

Detektiv Geralt. Konečně povedený zaklínačský komiks.
Pár posledních dílů bylo mizerných, ale toto už se skoro vyrovnalo tomu prvnímu dílů. Ano, myslím tím předchozí dva díly, které jsou od stejného autora. Má na ně v tomto díle celkem hloupou narážku. Možná, že je zmiňuje právě proto, že chce ukázat, jak moc se zlepšil :)
Jen tak dál. Piš, barde, piš!

1 06.07.2024

Ha! Konečně dočteno! Ale že to byl boj. Když člověk překonal ten začátek, tak se to docela dalo. A místy jsem si dokonce říkal, jak je to super počtení.

Bohužel celý zážitek pokazil právě ten start (u pojednání o 5G málem kniha letěla oknem) a dost tomu taky ubírá ta forma. Jmenovitě: poslepované random odstavce, které k sobě jakž takž pasují; náhodné citáty, které jsou všudypřítomné (do značné míry je tato kniha jen kompilace); odkazy na zdroje, které nejdou popořadě (jsou tam naházené porůznu a zpřeházené, jako kdyby šlo online odkazy na wiky); většina citátů odkaz na zdroj nemá (takže si ověříte leda bačkoru) a když autor odkazuje na nějakou knihu, tak odkazuje na knihu jako celek (takže se můžeš podívat na zdroj, který má 450 stran a hledej šmudlo - vlevo dole to určitě je).

Pobavila mě strana na konci, kde je reklama na Skaut. Docela to tam sedí :D
Nemůžu se nepodělit o můj oblíbený vtip. "Skaut, to je děcko oblečené jako d*bil pod vedením d*bila, který je oblečený jako děcko."

Ale abych knize jen nekřivdil, má spoustu dobrých pasáží a přínosných myšlenek (bez ohledu na to, z čí hlavy pocházejí). Jsou tam zajímavé tipy, jak přistupovat k telefonu, e-mailu, svému času, jak odmítat nechtěné věci, jak zefektivnit komunikaci, jak a proč být vděčný a spousta dalšího.

Shrnutí: doporučuji přečíst a taky doporučuji hodně přeskakovat. Pokud rádi odbíháte od knihy a ověřujete zdroje, tak to raději nečtěte.

1 01.04.2024

Pravda je, že oproti prvním cca 10 dílům se nám už ty souboje trochu protahují. Předtím jsme za knihu zvládli i několik bojů a kecacích sekvencí, teď je boj už na několik knih. Kupodivu to ale není na škodu.

Použití síly nepřítele pro svůj prospěch. Eren se ukazuje jako mistr improvizace v boji a používá síly jiných titánů ve svůj prospěch.

Gabi = Eren. To prostě nejde nevidět. Autor stvořil Gabi jako Erena v ženské (+ o pár let mladší) podobě. Je stejně urputná, má stejný pohled i ksicht, nevzdává se. A scény, kdy je v šoku vypadají stejně, jako scény s Erenem na začátku série. Jenže my už jednoho Erena máme. A taky máme nějaký pohled na svět ve kterém se děj odehrává (i když nás autor neustále nutí svůj pohled přehodnocovat). Výsledkem je jen to, že je Gabi extrémně otravná a ty si jen přeješ, aby už konečně chcípla.

1 03.03.2024

Reiner zpytuje svědomí a svěřuje Erenovi podrobnosti o svých skutcích. Eren chápe, protože se zrovna chystá udělat úplně to samé.
Násilí plodí další násilí v tomto kruhu bez konce.

Vidíme tady využití prvku překvapení k zasazení tvrdého úderu nepříteli (druhá strana to může vyložit jako terorismus), opět krásné nasazení obřího titána a jeho schopnosti k "vymazání" velkého okruhu plného nepřátel a armádu Marley s tradičním způsobem boje (pro zbytek světa) vs. Paradise a jejich odm gear (ideální na městský boj a taktiku udeř a uteč).

Velice mě potěšil souboj attack vs warhammer titan. Klasické anime / manga scény jsou: 1. objeví se nepřítel, 2. pronese dlouhý monolog kdo je a proč to dělá, 3. aktivuje svoje schopnosti / aktivuje maximální sílu. Tady to je: 1. warhammer začne proměnu – okamžitě dostává přes držku. Prostě žádný s*aní s mladou paní.

1 03.03.2024

Dozvídáme se další informace o "záporácích" a o tom, proč udělali to, co udělali. A taky, jak to nesou.
Vidíme tu osudy vojáků i civilistů semletých válkou, mrzáky a plné ústavy pro duševně choré. Autor tu promítá stav Evropy po první světové válce, čemuž odpovídá i vojenská technika a nenápadný fakt, že ta válka trvala 4 roky.

1 28.02.2024

Proč číst tuto skoro 65 let starou knihu?
1. Pohled do historie juda v Česku / Československu. Je zajímavé porovnat, jaké byly například podmínky na 5. kyu kdysi a jaké jsou dnes. Je tu i celý zkušební řád z roku 1958.
2. Názorné zpracování chvatů na obrázcích a poznámky ke každému chvatu. I zkušenější judisté si tady najdou pár zajímavostí a variant.
3. Návody (většinou jen pro inspiraci, ne pro doslovné převzetí) pro vedení tréninku, a to jak jedné tréninkové jednotky, tak celého tréninkového roku.
4. Autor klade velký důraz na etiku juda a psychickou přípravu.
5. Minimální zatížení nánosem bahna dob minulých. Alespoň ve srovnání s knihou od stejného autora z roku 1974 (tam je to fujky).

Co mě zaujalo:
a. Rozdělení váhových kategorií. V roce 1958 byla nejtěžší váha 80+
b. Dechové cvičení. To mělo být už někde na začátku knihy a ne si to nechávat až na poslední strany. Na to jsem narazil v knize o judu poprvé a přijde mi to jako skvělé. Proč se to v novějších knihách nevyskytuje?
c. Průpravné cviky jsou tu jen slovně a jsou jich tu desítky a desítky. Takovou představivost nemám. Jestli na tom byli lidé před 60 lety lépe, nevím. Ale autor si nejspíše myslel, že z toho někdo něco mít bude nebo jen potřeboval zaplnit stránky. Např.: "Vzpor klečmo zanožit pravou a kroužit s postupným zvětšováním kruhů." Tato termitologie mi nikdy nešla.

1 19.02.2024

Báječné počtení, u kterého jsem se opravdu od srdce zasmál.
Ne jedna, ale hned dvě knihy v jednom! A to se vyplatí!

První část od Radkina Honzáka je psána stylem blogísku jako v roce 2005. Píše v podstatě o všem možném a při tom se drží nějakého směru a tématu. Alespoň přibližně, se 127 vtipnými odbočkami.

Druhá část, od Denisy Vostré, je méně vtipná, ale to jí nic neubírá na zajímavosti. A když ke konci knihy konečně přišla řada na haiku, tak jsem se řehtal jak kůň.

1 02.02.2024