jirijanovotny komentáře u knih
Nikdo není 100% záporák a stejně tak neexistuje ani 100% klaďas. Všechno je jen o tom, kdo to posuzuje. A všichni jsme lidi.
Tak by se dal shrnout tento díl.
Nacističtí Britové to tu pěkně natřou Rusákům za pomoci židů (čti rodu Ymir / Eldianů) a titánského bombardování (což je mimochodem superdrsný nápad).
Nu což, všechno nemůže být vyladěné a promyšlené. Někdy prostě stačí vzít mapu světa, hodit ji zrcadlově obráceně a je hotovo :D
Vskutku obrat. V první půlce série to byly samé otázky. Díl 22. jsou odpovědi, odpovědi a další odpovědi. Naštěstí nám nějaké neznámé stále zůstávají, takže to ještě nějaká zábava bude :)
Reinere, už sakra umři. Jako vážně, to už není vtipné.
Tento díl je zlomový hned v několika ohledech. Dostáváme odpovědi na celou řadu otázek a pure titáni přestávají být hrozba.
Je to stejné jako ve Walking dead. Ze začátku byli zombíci strašní nepřátelé a v pozdějších sériích jsou tam jen jako doplněk. Stejně tak v AoT se stává hlavní hrozbou člověk.
"My dáme jejich smrti smysl! Dnes tu zemřeme spoléhajíce na to, že naší smrti zase dají smysl jiní!"
Nádherný poslední útok, velký negativní přírůstek v řadách průzkumníků a nezastavitelný Levi.
Pokud jsem u minulého dílů psal, že to byl nesmysl aby to Reiner přežil, tak tady už je to doslova hovadina. Přenesení vědomí někam do konečníku, ale no tak.
Kromě toho úletu, kdy si asi autor přisedl koule a omylem vymyslel totální hovadinu, tak je tento díl pecka jako vždy.
Jo a ten Cart titan vypadá jako něco z lidské stonožky :D
Minulost, naděje a nesmysl. Tak vidím tento díl.
Začínáme odkrytím minulosti Erena a jeho otce. Jdeme dál přes naději na dobytí zdi Maria až se dostaneme po nesmyl, že Reiner dokázal přežít to, co přežil. To jako sakra jak?
Pozadí postav, které nejsou hlavní, ale jsou pro příběh nějak důležité je vždy fajn. Nemám rád typ postavy: jsem zlý, prostě proto, že jsem zlý. Tady vidíme, proč Kenny jednal tak, jak jednal. Odkud pochází Levi a kde se naučil to co umí. A taky, že za tím jménem Ackerman bude něco víc.
Ale kromě odpovědí jsou tu i nové otázky. Kde se vzaly ty tajemné lahvičky se schopnostmi titánů? Proč měl titán Roda Reisse vnitřnosti? A proč vůbec byl tak obrovský?
Velká várka vysvětlení je tady. Ale ono to celé stejně (jako vždy) bude ještě trochu jinak.
16. díl se zabývá "vyšším dobrem" a jiným ospravedlněním pro vraždu.
Zabijáci titánů se špatně vyrovnávají se zabíjením lidí.
Vojenský převrat, který proběhl hladčeji, než sametová revoluce.
A hlavně – už se nám některé věci začínají vysvětlovat.
Hrdinové a padouši – kdo pozná rozdíl?
Ve čtrnáctém díle se hranice smazává. Je mučení "z dobrých důvodů" opodstatnitelné? Je správné někoho mučit?
Politické intriky, vytrhané nehty, vymlácené zuby, záhadné vidiny, triky s přestrojením, vydírání a jiné lahůdky.
Otázky a další otázky. Líbí se mi, že odpovědí je zatím tak málo. Ještě aby, však to není ani půlka série.
Je to jako questy v RPG hrách. Naberete jich mraky a pak je hromadně plníte.
Pořádná titání nakládačka (bez dvojsmyslů – přeci jen titáni nemají čím). Jak už napoví samotná obálka knihy, tak tento díl je především o dávání si přes držku. A to jak titáními pěstmi, tak ostrými slovy.
Skupinka hlavních postav – absolventů 104. ročníku se tímto zmenšila na půlku. O koho přijdeme dále? Kdo bude taky titán? Jak velké je středně velké vejce?
Samé otázky.
Já jsem Spartakus. Já jsem Spartakus
Ano, každý je tu Spartakus, nebo v tomto případě titán :)
10. díl přináší další nálož zvratů a ještě větší nálož otázek. A akce, samozřejmě akce, tou tento díl doslova přetéká.
Jedeme dále a nepolevujeme. Další díl opět přetéká akcí, smrt je na každém roku a objevují se neví nepřátelé s nečekanými schopnostmi.
Proč číst tuto skoro 65 let starou knihu?
1. Pohled do historie juda v Česku / Československu. Je zajímavé porovnat, jaké byly například podmínky na 5. kyu kdysi a jaké jsou dnes. Je tu i celý zkušební řád z roku 1958.
2. Názorné zpracování chvatů na obrázcích a poznámky ke každému chvatu. I zkušenější judisté si tady najdou pár zajímavostí a variant.
3. Návody (většinou jen pro inspiraci, ne pro doslovné převzetí) pro vedení tréninku, a to jak jedné tréninkové jednotky, tak celého tréninkového roku.
4. Autor klade velký důraz na etiku juda a psychickou přípravu.
5. Minimální zatížení nánosem bahna dob minulých. Alespoň ve srovnání s knihou od stejného autora z roku 1974 (tam je to fujky).
Co mě zaujalo:
a. Rozdělení váhových kategorií. V roce 1958 byla nejtěžší váha 80+
b. Dechové cvičení. To mělo být už někde na začátku knihy a ne si to nechávat až na poslední strany. Na to jsem narazil v knize o judu poprvé a přijde mi to jako skvělé. Proč se to v novějších knihách nevyskytuje?
c. Průpravné cviky jsou tu jen slovně a jsou jich tu desítky a desítky. Takovou představivost nemám. Jestli na tom byli lidé před 60 lety lépe, nevím. Ale autor si nejspíše myslel, že z toho někdo něco mít bude nebo jen potřeboval zaplnit stránky. Např.: "Vzpor klečmo zanožit pravou a kroužit s postupným zvětšováním kruhů." Tato termitologie mi nikdy nešla.
Not bad na 10 let starou knihu, která se zabývá technickým pokrokem a "předvídáním budoucnosti".
Pravda je, že kdybych ji četl hned po vydání (2014 ENG, 2015 CZ), tak si u lec čeho řeknu WOW. Teď jsem si řekl WOW hlavně u některých předpovědí, které nebyly až tak daleko od pravdy.
Když si člověk říká, že zvratů a nových odhalení tam bylo už dost, tak přijdou další a další a další. A pořád je to skvělé.
Další skvělá jízda s Útokem titánů. Parádní boj v obřím lese a mrtvol více, než ve hře o trůny.
Děj je s každým dílem bohatší a zamotanější. Autor zatím nevyčerpal své nápady a já jen doufám, že mu to vydrží až do konce série.