jirijanovotny komentáře u knih
Spousta nových postav, které jde ale celkem snadno zaměnit. Mají podobné schopnosti a to napovídá, že jsou určeni jen pro oživení celého příběhu.
Jinak je to stejná jízda, jako v prvním díle.
Z prvního dílu Nadace by to mohlo vypadat, že se Sheldon dostal do víru dění až v pokročilém věku. Že do té doby ušel pozornosti a v klidu tvořil svou psychohistorii. Nejspíše tomu tak i bylo. A to zhruba do okamžiku, než se Asimov rozhodl vydat další knihu.
Moc dobře udělal ten Asimov, protože s mladým Sheldonem se rozhodně nenudíme. Příběh je jedna velká detektivka ve stylu Eliáš a Deneel. Akorát tady nehledáme vraha, ale použitelnost psychohistorie.
Pár zajímavostí z knihy:
1. Společensky přijatelná sebevražda: "Existují daleko pohodlnější způsoby. Kromě toho, sebevražda je na Trantoru společensky přijatelná. Člověk může ukončit svůj život různými oficiálními metodami v centrech, která byla k tomuto účelu zřízena, pokud je ochoten před tím podstoupit psychoterapeutickou kůru."
2. Znaky úpadku společnosti: "Rychlost technického pokroku se začala snižovat už před stoletími. Teď se pokrok sotva plazí, v některých odvětvích se zastavil úplně."
3. Dostupnost MHD: "Nikde nebylo vidět vozidla… Nejsou vlastně ani potřeba, je tady rychlodráha a pro cestování na kratší vzdálenosti pohyblivé schody. Na ještě kratší vzdálenosti jsou tu chodníky a naše nohy."
4. Velká armáda je znak úpadku společnosti: "Flotila je mnohem větší a dražší, než bývala. …vojáci jsou dobře placení a nestojí o snížení svých platů jen proto, že je náhodou mír. … Takže peníze stále tečou neproduktivně do armády a životně důležité oblasti společenských potřeb dostanou jen tolik, kolik zbyde."
5. O přílišné specializaci: " Přílišná specializace je na škodu. Ořezává znalosti na milionech míst, ze kterých pak teče krev."
Poutavé, strhující, ale místy zdlouhavé. Jako by to autor schválně natahoval, protože měl dostat zaplaceno za napsané znaky. Ostatně se v tomto ohledu sám přiznal. Po čtyřiceti letech se vrátil k Nadaci z důvodu, že za to dostal balík.
Přes veškerou úctu k autorovi… jde to znát. Hlavně ta propast čtyřiceti let. To otevření děje znovu a jeho nové rozpracování a propojení s romány o robotech.
I přes to je to skvělé počtení a místo na výsluní Nadaci náleží právem.
Se závěrem se ale ztotožnit nedokážu. Ten konec je pro mě nepochopitelný. Hivemind jako nejlepší způsob uspořádání, utopení lidské individuality v moři všepohlcujícího supervědomí, to prostě není můj šálek čaje (ani kávy, lihoviny, okeny, dehtu nebo čehokoliv jiného).
Pár zajímavostí z knihy:
1. cena svobody: "… A jestli představují kriminálníci cenu, kterou musíme platit za rebely, kacíře a génie, jsem ochoten ji platit. Přímo požaduji, aby ta cena byla placena."
2. rovnost? "Všechny části Gai jsou živé a po této stránce rovnocenné, nicméně některé, jako například lidé, jsou zřejmě rovnocennější než ostatní."
3. Ekologie: " Taková společnost by se určitě rychle zničila. Nemyslím, že by bylo možné, aby si lidé neuvědomovali důležitost zachování právě těch základních složek, které je udržují naživu."
4. Omezenost lidského jazyka: "…Ale to je chyba našeho jazyka… Žádný lidský jazyk nebyl vyvinut se zřetelem na hermafroditismus."
Krásně ilustrovaná encyklopedie, která sahá daleko za hranice příběhu Hobita. Vysvětluje spojitosti mezi postavami a událostmi napříč věky a odkrývá motivace autora a původy jmen a názvů míst a měst.
Jo, to byl jiný borec, ten Tolkien. Prostě si napsat příběh, protože bez něj jsou ty vymyšlené jazyky tak trochu o ničem.
Zajímavé můžou být i ty jeho překlady a adaptace. Třeba toto mě zaujalo:
"Vybral si jeden příběh z Kalevaly, totiž tragický osud Kullerva, který jej obzvláště zasáhl…" No ještě aby ne. Vsadím se, že to je doslova kulervoucí příběh :)
Trilogie? Kdepak! Šup sem se čtvrtým dílem.
A ono to kupodivu je dost čtivé. Nejen že čtvrtý díl krásně navázal na předchozí trilogii, navíc navázal i na sérii o robotech.
"Robot je staré slovo, z dnes už neznámého jazyka, i když podle tvrzení našich vědců se jeho význam vztahuje k práci."
Kontrola a moc nad myšlením a společenskými systémy, to je, oč tu běží.
Má člověk svobodnou vůli i přes to, že je jen figurka ve velkém Plánu? Jakou váhu mají činy jednotlivce?
Pokračování příběhu nadace. Tentokrát se místo skákání po desetiletích a objevování příběhů několika různých generací zasekneme v jedné době.
Zajímavé, chytlavé, ale už ne tak, jako první díl.
Druhý díl zatím nedokončené série (možná že i nikdy neukončené série) založené na seriálu, který existoval jako rozšíření známějšího seriálu Buffy. Buffy sice stála za zlámanou grešli, ale Angel byl celkem jízda. Tedy alespoň pro pubertálního mě někdy před 15 nebo kdoví kolika lety.
A tento komiks? Celkem to ujde.
Kde byla tato kniha tak před 15 lety, když jsem sledoval ten seriál :)
Zábavná jednohubka s jednoduchým dějem, který rozšiřuje seriál, který si už skoro nikdo nepamatuje.
Záporák, který vydržel skoro celý díl a spousta postav, které nejsou Saitama. A hlavně, hrdinský cyklista. Konečně cyklista, kterého můžete mít rádi :D
Zbožňuji tyto zjednodušené, ilustrované verze knih. Jsou to jednohubky na volnější odpoledne, které člověku dají to podstatné, ale zároveň jej nepřipraví o moc času.
Oh wait, tato kniha je vlastně varováním před přílišným zjednodušením a následném opuštění knih jako zdroje informací. Teď si tak říkám, jestli toto grafické zpracování není výsměch původnímu dílu.
Každopádně, lidé čtěte! Stojí to za přečtení, prohlídnutí si obrázků, poslech. Je jedno, který formát vás více osloví a který nakonec zvolíte. Toto dílo stojí za to.
Někdy nevím, jestli si jen autor dělá z toho takovou srandu, nebo jestli je to prostě jen "šikovnost" Japonců na vytváření jmen. Tygří nátělník a Černý nátělník? Vážně? Chápu, že to bude asi to první, ale nepřekvapilo by mě ani to druhé.
Je potřeba ten svět rozšířit o další spoustu postav, aby na všech stránkách nebyl jen Saitama. I když je to nutné, není to vždy skvělé, a tak je tento díl o chloupek slabší, než předchozí dva.
Nezoufejte, bude to jen lepší ;)
Trénujte tak, až vám vypadají vlasy. To není ta rada, kterou jsem chtěl slyšet.
V tomto díle se nám představí, dnes už legendární, trénink – 100 kliků, 100 dřepů, 100 sedlehů a 10kilometrový běh.
Docela by mě zajímalo, kolik fanoušků si tento trénink zkusilo, i kdyby jen jeden den.
Tento díl je vlastně nabušený skvělými myšlenkami. Třeba Utopijci: "Proč bychom měli platit za jídlo? Vždyť by stačilo, kdyby se všichni podělili!"
Saitama, nebo jak mu s oblibou říkám, pan Vajíčko (k mému nepříliš velkému překvapení to opravdu kreslí podle vejce). To je postava, kterou si buď oblíbíte, nebo tu mangu (nebo anime) odložíte jako blbost.
Já udělal oboje. Nejprve jsem odkopl anime jako blbost a po nějaké době jsem se k tomu vrátil a hltal to jako velký fanda.
Atom! Atom všude! Do hodinek, do nožů, do myčky a pračky, do osobních štítů. Když mu odpustíme toto a taky třeba neskutečně přelidněnou planetu, kde je jen jedno obří město na celém povrchu - celých (a vtipně podstřelených) 40 miliard obyvatel.
Dá se pochopit, že asi takovou představivost neměl… ale planetu kterou popisoval (jen město kilometry pod i nad zem, žádná produkce - vše dovoz, žádná příroda), tam bych odhadoval populaci minimálně 900 miliard obyvatel. Spíše tak 1200 miliard.
Who am i to judge - moje dílo to není.
Každopádně skvělá práce. Čitelné i po tolika letech. Jsem rád, že jsem se k tomu konečně dostal.
Nádhera a literární skvost!
Legendární scéna s posedlým koněm, krvavá řežba až do rána, mor, válka, proroctví, lámání kolem, vytrhávání očí, Casca… prostě tomuto dílu nechybí snad nic.
Dobré srovnání se Zaklínačem, co tady vidím v předchozím komentáři. Opravdu, Puk je takový Marigold. Je otravný, většinu času je zbytečný, ale vyrovnává negativismus hlavní postavy a dodává mu něco, co nemá.
No, neoblíbená (pro mne to neplatí) linka s "elfy" je za námi. Teď ale přichází děj se "svatoušky" nebo jak to nazvat. Obvykle bych to hejtil, ale když se těm svatým pánům dostane rozhřešení železem, tak je to přeci jen hodnotné dílo :)
Guts pokračuje v jízdě osamoceného mstitele, který… moment, ještě je tady Puk! Takže Guts, jako skoroosamocený mstitel, který díky Pukovi ještě neztratil příčetnost, pokračuje ve svém lovu apoštolů.
Můžete Puka nemít rádi, můžete ho třeba nesnášet, ale on je to, co drží Gutse ještě jakž takž příčetného.
Opět se můžeme vydat do skvělého světa Útoku titánů.
Je to sice od jiného autora a útočný titán se tam nejspíše vůbec neobjeví, ale ani jedno z toho vůbec nevadí a dílu neubírá na kvalitě.