Johner komentáře u knih
Jodgo: Musím reagovat na váš komentář. Z něj vypadá, že jste si nepřečetl úvodník knihy, či její žánrové zařazení. "Mam pocit, ze autor si vacsinu veci vymyslel." Ano, přesně tak. Jedná se o beletristickou knihu, nikoli monografii. To je v počátku knihy zvláště dobře vysvětleno. K působení Ernesta Guevary v Praze a okolí existují důkazy, ty však neposkytují celkový obraz jeho působení v Praze. Jelikož jich je nedostatek, Abel Posse příběh v prázdných místech domyslel podle dobových reálií a také z poznatků o životě Guevary a stvořil tak román (!).
Nejasnosti, které se mohou ztrácet v originále, se v komiksovém provedení ztrácejí ještě více. Komiks bych nedoporučil nikomu bez znalosti knihy, což je škoda, protože se mi zdá, že komiks měl dílo přiblížit většímu okruhu čtenářů, což se nestalo. Jako doplňková četba k původnímu (vynikajícímu) Zámku je to dobré - i přes přes všechny nešvary způsobené převodem do přímé řeči (ač se jim vyhnout asi nedalo).
Skvělý vypravěč, ač možná staršího střihu. V soužití Čechů a Němců nikomu nenadržuje, stojí za tím, kdo podle jeho mínění v dané chvíli koná správně. (Nabízí se otázka, jestli fakt, že se nepostavil na jednu či druhou stranu barikády, není zapříčiněn jeho dvojí příslušnosti k národu - jak německému, tak vlastně i českému.) Povídek si cením, ale dílu by pomohl určitý tematický okruh či širší průřez Urzidilovou tvorbou.
Přeložil a uspořádal básník Miroslav Holub. Dílo vyšlo bez jeho jména, jelikož byl zakázaným autorem v sedmdesátých letech.
Krásné a dekadentně temné. Pro jednu z postav posloužil jako předloha Leppinův přítel Gustav Meyrink.
Temné a dekadentní dílo, které bych se nebál označit za báseň v próze. V četných obrazech jsem se začínal ztrácet. Jako ukázka dekadence je to dobré, ke čtení bych však doporučil Severina, druhé dílo Leppinovo.
Torberg, narozený s českým jménem Kantor, patří mezi poslední generaci pražských Němců či "Pražského kruhu" (Max Brod). Nejvíce se proslavil právě tímto dílem, které prostřednictvím povídkových anekdot představuje celé podhoubí pražské a vídeňské literární kavárny židovských Němců mezi dvěma válkami. Literárně bych si dovolil mu přiřknout zajímavou pozici, či spojovací článek mezi Z. Jiroutkou a M. Brodem. Od prvního si bere lehký humor, od druhého kronikářství jedné už zapomínané kapitoly, z které zůstal v podvědomí už jen Kafka.
Zajímavý pohled na historii české země tak trochu z druhé strany, od bilingvního českého Němce. Autor byl historikem umění na Filosofické fakultě v Praze, jeho náhled tedy není čistě historický, což z knihy dělá čtivější dílo.
Chyběla jen určitá gradace, což je ovšem pochopitelné v tomto spíše dokumentárním komiksu.
Barma se mi líbila více, ale to je možná tím, že jsem ji četl jako první.