jolii
komentáře u knih

No zkrátka Erskinová. Chvílemi úžasné a napínavé čtení, chvílemi méně záživné. Ale knihy autorky mám obecně ráda, tak proč si i tuto nepřečíst.


Knihu jsem začala číst čistě náhodou a vůbec nejsem zklamaná. Zašmodrchaný, ale asi i reálný příběh jedné rodiny, velmi čtivě vykreslený.


Byl to docela zajímavý ponor do pocitů a prožívání adoptovaného dítěte, okolí nevyjímaje. Jo, dobrá kniha. Příběh mě zaujal a tak už se chystám na Běsu.


Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.


Knihu jsem četla před 35 lety a stále si na ni občas vzpomenu. Jak by také ne, když jsem jeden z latinských citátů tehdy vybrala na naše svatební oznámení.


Je to výborná kniha. To téma se týká nás všech. Můžeme být pozorovateli, pečovateli i hlavními postavami. Kniha napsaná s velkou láskou i nadhledem.


Knihu jsem dostala ke čtyřicátinám, takže docela drsárna. Zvlášť po přečtení některých pasáží: „Ze života se náhle stalo cosi časově omezeného. Z nekonečného oceánu, který jsem měl ještě před pár lety před sebou, je najednou rybník.
Je třeba zvykat si na představu, že některé věci při nejlepší vůli nestihneme.“
„Například?“ „Zbohatnout. Vyhrát olympiádu. Dostat Nobelovu cenu. Postavit si srub na Aljašce. Oslavit se synem jeho třicáté narozeniny.“ „Žádného syna nemáš.“ „O tom právě mluvím.“
Ne, je to fajn knížka.


To je ale krásné, veselé a rozverné veršování. Koneckonců Emanuel Frinta je perfektní též jako překladatel skvělé nonsensové poezie Christiana Morgensterna.


Bavila mě. Dřív jsem četla než viděla, tak to mám radši. A Cheryl chápu.


Nebylo to super čtení, ale cosi mě popohánělo číst dál a nepřestávat, takže kniha na cca dvě odpoledne.


Moc hezky zpracované téma vesmíru, seznámení s jednotlivými planetami přiměřenou formou. Děti opravdu baví a nějaká ta informace jim uvízne v hlavičkách.


Moc fajn čtení. Při "Také u nás v Horní Hrudce..." jsem se chechtala nahlas. Ve vlaku. Přečteno komplet při cestě Česká Třebová - Praha.


Já touhle knihou Marakamiho začínala a říkala si: "Bože, co je to za koninu?" Po přečtení jeho dalších už to vím. Mám ho ráda, kluka bláznivýho. Kluka, co se hledá a nemůže se najít. Rozumím a některé myšlenky z jeho knih mi stále víří hlavou.


Jeje, to zas byly noci. Krátké a s divokými sny. Platí pro celou trilogii.


Jo, jo, jo. Trochu kratší začátek by neškodil, ale jinak dobrá. Jen doporučuji nečíst před spaním.


Útlounká knížečka co hodně potěší. Úplně poslední slova z poslední básničky si často opakuju: "Vy co vás bota tlačí
zpívejte s námi radši
že malý štěstí stačí
a je ho plnej dům."


Rozverné příběhy s neméně rozvernými ilustracemi Ondřeje Sekory.
