jóna komentáře u knih
Dodnes si ty říkanky a prosté, kongeniální ilustrace pamatuji. A to jsem tu knížku neviděl dobrých 40 let.
Kniha se mi zdála výborná a tak jsem měl nedlouho po přečtení trochu obavu jít se podívat na film. Někdy se u filmu divák cítí ošizen, což bývá nezřídka i tím, že se kniha do filmu prostě nevejde a důraz režisérův je jinde nežli čtenářův. K mému příjemnému překvapení, Robert Redford režíroval, jako by nebyl a převedl na plátno novelu se vším všudy. Měl jsem výborný pocit a za svůj decentní přístup a mistrovství si Oskara vskutku zasloužil.
Jakmile si autor vetkne do kréda, že bude nekorektní, tak lze počítat s tím, že nekorektní být chce. Od toho okamžiku může lhát a překrucovat jak se mu zlíbí. A nemusí jít ani o propagandu či propagaci. Tato kniha je toho dokladem.
Výborně jsem se pobavil jemným anglickým humorem. Velký font tohoto vydání ještě umocňuje pocit pohody při čtení tohoto rozmarného dílka. Doporučuji.
faktická připomínka: existují exempláře samizdatového vydání už z z r. 1965.
Pamatuji se, jak jsem to četl v době prvního vydání, ještě snad za bolševika a jak jsem měl otřesný dojem. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo nadávat. Opravdu špatně napsaná kniha. John není vypravěč, z dialogů čpí klišé, zápletka skoro žádná, popisuje šikmou plochu, ale vzhledem, že jsem některé předobrazy jeho postav trochu znal, tak musím říci, že i popis reality byl velmi plochý a jednostranný. Ale spíše je to tím, že John neumí psát. Pokud ze svého kontaktu s Freudem a jinými feťáky vytěžil toto, tak si z něj buď dělali srandu, nebo nic nechápal, nebo byl sešněrován nedostatkem talentu. Těžko říci co je horší, ale nakonec se aspoň člověk zasmál nad kouzlem nechtěného. Prostě toto není literatura. Jendu hvězdičku má ode mně za to, že se v osmdesátých letech v mezích tehdejšího husákovského dusna pokusil pootevřít téma, které bylo 15 let víceméně tabu. Ale udělal to způsobem režimu co nejkonformějším, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Zároveň zábavná i smutná knížka, doplňuje obrázek života části našich exulantů, podobně jako Hutkův Požár v bazaru. Tyto 2 knihy má smysl číst po sobě, některé osoby se prolínají oběma a je možné si porovnat náhledy obou vypravěčů na stejnou dobu a situaci. Kdo se trochu orientuje v době a postavách, přijde si na své. Nařehtal jsem se a taky si mnoho věcí uvědomil. Doporučuji.
Ti co pamatují dikci a obsah předlistopadového totalitního tisku užasnou, nakolik je podobna té protektorátní. Postačí plutokracii zaměnit za (neo)imprerializmus, národní socializmus vyměnit za proletářský internacionalizmus a židovské spiknutí za agresi NATO a máte normalizační tisk let sedmdesátých - osmdesátých. Poprvé jsem na tuto brožuru narazil kdesi v koši s výprodejem za pár drobných, ovšem jde o klenot. Delegace krojovaných slováckých šohajů a děvčic na tryznách za říšským protektorem pak dokreslují oddanost našeho lidu Říši, jeho hluboké sepětí s idejemi národního socialismu a vděčnost a lásku svému Vůdci Adolfu Hitlerovi.
Kniha se čte jedním dechem a je velice zajímavá jak z hlediska životního osudu hlavní postavy, jistého druhu selfmademana v nelehkých podmínkách, tak i realistickým vykreslením života v první polovině XX, století zejména v Evropě střední a východní. Jasnovidectví je zde podáváno jako daná skutečnost, kniha nevysvětluje jeho podstatu ale postupně se k ní pomocí příběhu hlavní postavy dobírá, tento fenomén však zůstává na i konci knihy neuchopitelný jako na začátku a zdá se, že je do značné míry záhadou i pro Messinga samotného. Messing však není pouhé médium, ale snaží se tento svůj dar tříbit a rozvíjet a sám ohledává meze, kam je mu umožněno dojít. Stalin je do titulku dán spíše jako lákadlo pro zvýšení prodejnosti a je trochu zavádějící.
Tu knížku bych rád, bude mi připomínat kongeniální zpracování v divadle Orfeus a legraci, již jsem si tam náramně užíval. Občas některé kousky obnovují i v dnešní době.
Jedná se o legendu o sv. Václavovi, doporučil bch proto zvážit zařazení žánru "biografie a memoáry", případně "pověsti" či "historie".
Velice poutavě a přitom obsažně napsaná kniha vhodná i pro ty, kteří nemají mnoho povědomí o Indii. Staré kultury v jejich každodennosti i záhadnosti.
Jako dítě jsem se mohl z ní utloct smíchy a maminka mi ji musela opakovaně chodit půjčovat do knihovny. Vychází vstříc dětské fantazii.
Ono to bude trochu asi klon knížky "Král moravských vodníků", kterou ilustroval taky Mikulka. Mě zas bavila povídačka o tom, jak Líšňáci táhli na Napoleóna. Ty pověsti jsou krásně tematicky řazeny.
Nojo, vyšla. Ale ilustrace Lojzy Mikulky jsou geniální...bez nich to není ta správná devítiocasá kočka... :-)
Vhodné ke čtení rodiči. Velice podmanivé a umělecky zdatné ilustrace.