jooosev komentáře u knih
Uf. Stálo za to vytrvat. Do poloviny utahaná, od poloviny akcelerující a v závěru jízda, která dá smysl každému slovu i každičké nudné pasáži ze začátku. Uznávám upřímně, že nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl - mix vypravěčského umu, svérázného černého humoru (toho nejlepšího druhu) a zároveň nevtíravého otevírání zásadních existenciálních témat a hlubokých myšlenek o smyslu oběti, svobody života v předurčení a v dějinném kontextu, který ústí v pesimisticky optimistický, lidsky silný příběh. Nebo božsky silný příběh? A co když je trochu Owena v každém Johnovi?
Vzhledem k pověsti knihy byla pro mě zklamáním. Některými těžkopádnými pasážemi jsem se nemohl prokousat několik dní. Možná právě proto jsem se začal soustředit víc na všudypřítomnou čínskou propagandu a pro mě iritující autorův styl častých a leckdy na můj vkus přehnaných vzletných přirovnání. Navíc některé věci kolem fyziky byly, no, jak to říct, pro laiky asi dobré ale fyziky-trochu-více-znalí čtenáři zřejmě nejdenou zakroutili hlavou. A možná si někteří z nich řekli, podpobně jako já, "Proč?! Proč tam musel napsat tohle?! Achjo".
Za mě 3/5. Nápad geniální, formu hodnotím asi dost přísně, potenciál, bohužel, nevyužit. V trilogii pokračovat nehodlám.
Vrchol ságy o Zaklínači a velké zklamání. O obsahu nebudu psát nic, snad jen to, že autor na rozdíl od předešlých knih opouští nápaditost a zavádí klišé a "neuvěřitelné náhody" jako z holywoodských béčkových filmů. A k formě - v minulých knihách zvyšoval autor dynamiku pomalejších pasáží retrospektivou, změnou stylu či pohledem z boční dějové linie. A bylo to bravurní. Bohužel, Paní jezera je takovými prvky tak přehlcena, že působí rušivě. Krom toho v této knize narušují dynamiku děje, zatímco pomalejší pasáže jsou ještě zpomalovány vatou a až Jiráskovským popisem. Za mě zklamání. K Zaklínačovi se ještě určitě vrátím, skončím ale u Věže vlaštovky.
Film je naprosto dokonalý. Těžko uvěřit, že kniha může být ještě lepší. Ale je. 10/10
Začátek je těžkopádný a roztahaný. Ale po překonání prvních cca 80 stran dostane kniha spád a ten ji vydží až do konce. Inspirativní příběh, nečekané zvraty v životě hlavních hrdinů a poutavě, avšak korektně a realisticky vybarvené reálie doby, v níž se příběh odehrává dávají dohromady skvělý kontext, klíč k pochopení.
Takhle to zní jako strojená recenze na nějaké Letopisy Narnie nebo Zaklínače. Ale je to tak - nikdy jsem prostě ještě nečetl tak skvěle napsanou, čtivou a poučnou biografii.
Prý kniha, která čtenáře občas rozesměje a občas zamrazí. Popravdě, jen jednou jsem se pousmál. Zato mrazení jsem cítil často. Některé myšlenky byly tak nadčasové a silné, že jsem si je četl několikrát za sebou, občas i nahlas.
Alexandr Mitrofanov v úvodu píše, že Fazil Iskander je jeden z největších literátů 20. století. "Tos upad, to tak," řekl jsem si po přečtení Mitrofanovovy předmluvy. Po přečtení knihy bych se ale pod tohle tvrzení klidně podepsal.
O Zamjatinově románu My se všude píše jako o zdrojnici inspirace Huxleyho Konce civilizace i Orwellova díla 1984. A právě to mě odrazovalo, myslel jsem si, že je to další podobná antiutopie, navíc pro svůj vyšší věk denska už dávno přebitá. Tak pokud máte podobné pocity a váháte jestli si román My přečíst, bežte do toho. Zvláštní styl a řada myšlenek jsou velmi originální, o skvělé pointě nemluvě. 10/10
(SPOILER) Začínají devadesátky, blíží se první volby. V Sudetech, konkrétně v Bruntále a okolí, přichází na scénu nové hnutí, které slibuje sjednotit milion československých Němců, kteří nebyli po válce odsunuti. S novou dobou vyplouvají staré křivdy a situace se začne dramatizovat...
Nápad dobrý, příběh čtivý. Ale stejně mi přijde, že tenhle krok z "béčkových" sci-fi do krimi literatury v alternativní historii moc nevyšel. Nejvíc mi asi vadilo množství postav, ke kterým jsem si nemohl přiřadit něco výrazného a tak jsem se v nich ke konci ztrácel. Možná to byl autorův záměr přiblížit šedou "nijakou" atmosféru Sudet v roce 1990, možná ne. Každopádně mi Sudetenland moc nepadl. Přesto tu vidím potenciál pro pokračování, ať už tohoto příběhu či nějakých žánrově podobných. A přišly-li by, určitě bych jim dal šanci.
Jednoduchý příběh o obyčejných lidských problémech na pozadí nesmrtelného fotbalového fanouškovství. Pocta čutálistům, kteří dávají lidem zapomenout na svoje každodenní starosti a sjednocují lidi z opačných konců společnosti. Ovšem největší přínos knihy je její jazyk - čeština, kterou Poláček v příběhu odráží, je prostě náš národní poklad.
Zhruba ve 2/3 se začíná mírně vytrácet originalita, opakují se některé vtipy (když ne doslova, tak pointou) a trochu i některá vysvětlení. Nicméně přesto skvělá kniha, která nenásilně a zábavně přibližuje čtenářům zajímavosti z moderní vědy. Nebál bych se říct, že jedna z TOP 10 populárně naučných knih dekády.
Odposlechnuto jako audiokniha. Nehodnotím zde audioknihu jak takovou, ale kdyby se mě na to někdo ptal, obratem bych musel odpovědět, že v podání Oldřicha Kaisera patří kniha, nebál bych se říct, do top 10 českých audioknih ever.
Kniha je povídání o pivu, jeho světlých i stinných stránkách. Tom Robbins je moje srdcovka a tahle jeho poslední beletrie jako by protnula všechny jeho díla. Z každého si vzala trochu, aby vykvasila v ten snad nejsložitější žánr - knihu pro děti, která zároveň baví i dospělé. A navíc, s vlastností v dnešní době zdaleka ne samozřejmou, aby byla originální. A Tom na plné čáře uspěl.
Na druhou stranu, kniha je typicky "robbinsovská". Rozhodně nedoporučuju dospělým začínat s Tomovým dílem touto knihou. Dětem naopak radši asi jo a na ty ostatní ještě chvilku počkat.
Čteno v originále, takže tohle hodnocení není úplně k věci. Nicméně kniha je takový zajímavý průnik kvantové mechaniky a biochemie. Zatímco první trochu rozumím a tak jsem jako ne úplný laik v oboru některé pasáže shledával slabšími, biochemii nerozumím vůbec a pasáže o ní mi přišly skvělé. Ale počítám, že biochemik to bude mít přesně naopak. Každopádně největší slabinou knihy je podrobný popis některých jevů a procesů (leckdy několik stran), přičemž popis k nim přiléhajících, doprovodných či následných jevů a procesů je popsán jen povrchně (leckdy jedna dvě vety). Celku tak jako by něco chybělo, jako kdyby přednášející opustil přednášku deset minut před koncem - to nejdůležitější bylo sice řečeno a vysvětleno, ale něco malého ale důležitého chybí.
No a čtvrtá hvězdička za autorův osobitý styl, suchý humor a bizarní, ale zábavné oslí můstky mezi jednotlivými myšlenkami.
Pecka. Pro milovníka Brna, Kundery a fantasknosti Borgese nebo Topola to byla chuťovka. Méně stránek, zato více nevyřčeného, co si musí čtenář domyslet. A nad čím se musí zamyslet. Věřím, že Polanski i Kubrick (a další) by o tom natočili skvělé, ale naprosto odlišné filmy. Kratochvíl můj první, leč zdaleka ne poslední.
Popravdě, nechápu některé zdejší komentáře. Autor sice nahlíží na realitu dnešního izraelsko-palestinského konfliktu konzervativníma očima, ale popisem, který je maximálně objektivní a nestranný. Ty "anti-slunčkářské" a "anti-neomarxistické" pindy jako by psali jen ti, kteří si přečetli jen nějakou recenzi.
Tenenbom přibližuje realitu pomocí bizarních a záměrně vyostřených historek a zážitků, které prožil s normálními i neobyčejnými lidmi, vysokými politiky, akademiky, představiteli různých náboženství, vojáky, turisty. Za vtipnou až pitoreskní slupkou se skrývá smutná pravda, že svět se dělí na na lidi, kteří nehledě na náboženství nebo politický názor chtějí žít v míru a v klidu a na lidi, kteří nehledě na náboženství nebo politický názor chtějí udržovat společnost v napětí a ždímat z toho peníze a vliv.
Knihu doporučuju, ale musím dát jen 4* za zdlouhavost (450 stran), která chvílemi nudí a od druhé třetiny jako by autor chvilkami vykrádal sám sebe.
Jedno se musí autorovi nechat - demagogicky manipulativně psát umí. Kniha významného představitele antiočkovacího hnutí, kterou napsal na "základě svých celoživotních zkušeností" v 38 letech. Přesto lze doporučit, ale jen jako sondu k "argumentům" antivaxx hnutí a inspiraci k tomu jak manipulovat se čtenářem.
Můj první Pynchon. Dlouho mě odrazovaly recenze plné hlášek typu "geniálně spojuje protichůdné: v jedné větě použije odkaz na biblický příběh i odkaz na nejnovější matematickou teorii". Jako co? Geniální? To snad umí každý krom tvůrců příbalových letáků k lékům a červené knihovny! No, tohle snad ani ne...
Nakonec jsem se nechal přesvědčit. Kniha mě hrozně bavila, často jsem si zmíněné výrazy a fakta dohledával na internetu, smál jsem se, byl jsem zaražený a napnutý, zdálo se mi o tom, přemýšlel jsem o tom, prostě to, co od dobré knihy očekávám. Košatá dějová linie, některé zásadně se tvářící linky zůstanou neuzavřené, prostě lahůdka. Někdy od poloviny knihy jsem si začal představovat, jak by to asi vypadalo, kdyby to natočil třeba Netflix jako seriál.
Na Pynchona už nedám dopustit!
Útlá knížečka je něco jako průvodce, který pomáhá lidem vyznat se v dnešním bláznivém světě mnoha informací a informačních toků. V našem světě se zaměňují pojmy jako "názor" a "vědecky podložená fakta", kdejaký jouda si myslí, že když se podívá na dvě videa na youtube, tak je hned odborníkem větším než lidé, kteří se problematikou zabývají dvacet let. V pralese komentářů, diskuzí i internetových a mediálních plků se obyčejná doměnka může stát absolutní pravdou nikoliv tím, že odpovídá realitě, ale tím, že někomu zrovna padne do jeho pohledu na svět. A ten může být všelijaký, každý někdy ve škole na něco chyběl, že. Al-Khalili se svým osobitým stylem snaží čtenáře s otevřenou hlavou (který už nepodlehl nějakému sebeklamu o absolutní pravdě, pardon, názoru) provést tímto komplikovaným bludištěm. Občas to skřípe a občas to dost drhne, protože problematika není jednoduchá. Ale už za to, že tuhle výzvu - aktuálnější než kdy jindy - přijal, dávám místo čtyř hvězdiček plné hodnocení.
(čteno v EN originále)
Soubor ironicky více či méně humorných, někdy fantaskních povídek Miroslava Skály. Nenáročné odpočinkové čtení. Překvapivé pointy povídek dávají většině z nich šmrnc, mají spád. Poslední povídka nesoucí stejný název jako celá kniha ale zaslouží zápis do síně slávy svého žánru.
Parádní kniha pro uvedení do problematiky Dark Webu. Fenoménu současnosti, který se začíná vkrádat i do popkulturních odkazů a je tak dobré mít o něm povědomí i když nejste zrovna lidé, pro které jsou I.T. první poslední. Chápu, že populárně naučná literatura je těžký žánr, přesto za některé pasáže vycpané vatou musím dát hvězdičku dolů. Přesto podle mě zůstává tato kniha zdaleka tím nejlepším, co na podobná témata česká literatura nabízí. Doporučuju!
Čtení Dražby bylo jako hladina vody v plné vaně, když se vyndá špunt. Ze začátku nic, klid, a možná dokonce chladnutí. Od určitého okamžiku to začalo mít spád a ten zrychloval do chvíle, než se vytvořil zběsilý vír, který táhnul a nutil číst dál a dál až do konce. Autor si se čtenářem hraje. Chvíli vypráví o realitě, chvíli ji přikrmuje fabulací. Tu čtenáře nechává v jeho hlavě konstruovat spiklnecké teorie, tu jako by se tázal, jestli to s těmi konstrukty čtenář už nepřehání. Někdy už tak strhující děj oživí změnou stylu, jindy zase nudnější pasáž natahuje a natahuje. Ale on moc dobře ví proč. Pynchonovy knihy jsou promyšlené od A do Z. Bez debaty 5/5.