JosefW komentáře u knih
Tak nějak váhám nad tím, jaké udělit výsledné hodnocení. Celkovému dojmu z knihy, alespoň u mě, uškodilo filmové zpracování, jelikož mi přišlo, no, uvěřitelnější (hlavou se mi honí scéna z konce knihy, kdy Langdon skáče z vrtulníku...a taky, když víte, kdo za vším stojí, když už se zmiňuji o tom filmu...). Na druhou stranu...Vatikán, Ilumináti! Ale zase CERN...
Inu, nemůžu říci, že by mne příběh nebavil, ani nemůžu říci, že by to nebylo čtivé, avšak oproti Šifře - kterou jsem četl předtím, protože Hollywood... - mne Andělé a démoni zaujali méně.
Nuže, abych to ukončil, protože mám podobné záhady rád a knižní Tom Hanks pobíhající po Římě mě ve výsledku bavil, odpouštím některé výše zmíněné nedostatky a ač nedávám plný počet, krásné čtyři hvězdy si tahle záležitost zaslouží. :-)
Asi jako mnoho lidí jsem Šifru mistra Leonarda znal spíše ve hrané podobě. Inu, trochu mne mrzí, že jsem se předem trochu lépe nepodíval na číslování knih v sérii a budu tedy jednotlivé tituly číst trochu napřeskáčku (díky Hollywoode...).
Nuže, už prvních pár stránek mne plně vtáhlo do děje a vůbec mi nevadilo, že vím, jak příběh skončí. Filmovou podobu mám rád, avšak knižní jsem si oproti ní přímo zamiloval. Nemám proto jediný důvod, proč bych neměl udělit plný počet. Ano, vždy by se něco dalo vyšťourat, ale ruku na srdce, pokud máte rádi záhady a různé teorie, tak co na tom? :-)
Inu, sám bych po Kerouacovi asi nikdy nesáhl, nebýt mého kamaráda, který na ni rok nazpět prakticky nedal dopustit a v jednom kole o ni básnil. Upřímně? Ze začátku mě čtení nebavilo a stránkami jsem se doslova prokousával proti své vůli. Následovala část, ve které mi již kniha přišla lepší, ale... Tuhle knihu mám oficiálně rozečtenou necelý rok. Skoro dva měsíce jsem se velmi pomalu dostával do poloviny a dál už to prostě nešlo. Ne, ani o píď. Týdny ubíhaly, já se několikrát pokusil o pokračování ve čtení, avšak naprosto bezpúspěšně. Zhruba tak před týdnem se mi podařilo prolistovat několik málo stránek a nakonec jsem zkusil přejít o velký kus dále - abych zjistil, jestli mi to za to stojí. Ne, nestojí. Tuhle knihu celou asi nikdy nedočtu. Nebo, celou, spíše vcelku, bez přeskakování.
Váhám, jestli jednu či dvě hvězdičky. Pro dvě by asi mohla být má loajalita k přátelům, na druhou stranu, mne to prostě nezaujalo.
Tahle kniha není pro mě. Možná ne teď, možná jindy, možná nikdy...
Ze začátku jsem pociťoval trochu nedůvěru v to, co čtu. Dva zdánlivě nesouvisející píběhy, nota bene, když je navíc hlavní hrdinkou alkoholička. Nicméně, postupem času se přiběh začal vyvíjet a za chvíli jsem pomalu nemohl odvrátit oči od textu. Ano, jsou i lepší knihy, ale když si člověk zvykne na to, jak je kniha psaná, totiž z pohledu tří postav, tak mohu prohlásit, že mi to ke konci svým způsobem i vyhovovalo (já jak si na něco zvyknu...).
Nuže, ze začátku jsem váhal na usmolenou trojhvězdou, ale nakonec si mě Dívka ve vlaku získala a nemohu jinak, než dát za čtyři. Mohlo to být lepší, ale ve výsledku jsem vlastně spokojený.
EDIT: Po návštěvě kina - vidět Emily Blunt na velkém plátně, to nemohu odmítnout - mohu s klidem říci, že film je sice dobrý, ale kniha je kniha (jak jinak). A jen tak mimochodem, přesunutí příběhu za oceán podle mě nebylo nutné, pane řežisére...
Ke čtení Koraliny jsem se vlastně dostal tak trochu náhodou, ačkoli byla připravena v záloze již poměrně dlouho. Cestou ve vlaku mne nějak nenapadalo, co číst. Chtěl jsem něco krátkého a ne moc složitého. No a Koralina splňovala přesně tyhle požadavky. Kilometry ubíhaly, kapitoly také a za chvíli mě mrzelo, že musím vystupovat a přestat na chvíli ve čtení.
Nuže, filmem nepoznamenán jsem byl ze začátku trochu nedůvěřivý a nevěděl, co očekávat, ale budiž, jedná se o knihu pro děti. Postupem času se však příběh přitemňoval a doslova mě vtáhl. Nemohu jinak, než udělit plný počet, jelikož takhle knížka si jej plně zaslouží. :-)
Při čtení popisu knihy se mi hlavou honily myšlenky, že se bude jednat o zábavné čtení na několik večerů. Jenže... Už po náhodném přečtení několika komentářů se do mě dávaly obavy. Dobře, řekl jsem si, přečtu a udělám si vlastní názor.
Upřímně? Za mě tedy spíše zklamání. Nevím, mé pocity jsou takové rozpačité. Kniha se nečte špatně, ale v průměru jsem se skutečně zasmál tak jednou za kapitolu. A to je myslím málo. Z daného tématu se dalo vytěžit mnohem více.
Váhal jsem tedy nad hodnocením, zda-li ponechat tři hvězdy, anebo ubrat. Když si však vezmu, jak jsem hodnotil některé jiné knihy, musel jsem ustoupit na dvě.
Nicméně, po přečtení jsem se podíval na film a musím říci, že kniha je rozhodně lepší.
Inu, svým způsobem velmi nevyrovnaná kniha. Báje a pověsti mám poměrně rád, avšak ne vždy si se všemi padnu do oka. A to je i případ této knihy. Některé příběhy byly pohodové a zaujaly mne, jiné už však tolik ne.
Ve výsledku ale uděluji čtyři hvězdy a to za celkový dojem, ke kterému přispěly i ilustrace a to, že dva z příběhů se týkají přímo Žatce. :-)
Trochu opožděně dopisuji komentář i k této knize, kterou mám ve své knihovničce již několikátým rokem. V této knize naleznete nejen povídání o historii královského města Žatce, ale také velikou spoustu nádherných dobových fotografií. I po několikáté si stále velmi rád prolistuji stránkami a proto nemohu jinak, než trvat na svým pěti hvězdách. Pro žatečáka skoro povinnost vlastnit tuhle knihu.
Nejlepší ze tří knih o kouzelnickém světě, které jsem po ukončení Harryho sedmidilného dobrodružství četl. Knihy Famfrpál v průběhu věků i Fantastická zvířata byly sice pěkné, avšak na Bajky Barda Beedleho nemají.
Samotné bajky mne bavily, přičemž nejvíce asi ta o třech bratrech. Nicméně, na pět hvězdiček to rozhodně není. Být kniha poskládána jen z bajek (a že by jich mohlo být více), neváhal bych, avšak takhle to je "jen" za čtyři hvězdy.
Krátké, ale příjemné zpestření volné hodinky. Někteří tvorové jsou již samozřejmě známí z příběhů Harryho Pottera, ale samozřejmě ne všechna. Ve výsledku nemohu dát více než tři hvězdičky, nicméně máte-li rádi svět čar a kouzel, knihu mohu jedině doporučit.
Jednohubka o možná té nejpodivuhodnější (ne)existující hře všech dob. Přečteno za necelou hodinku a půl, přičemž, jak už tu někdo též psal, mi hlavou prolétlo: jak to, že ji Harry četl tak dlouho?
Mé pocity z knihy jsou takové smíšené. Ano, je to i kvůli tomu, že Pán Zla byl poražen. Přeci jen, koho by to také nějak nepoznamenalo, že je tomuto dobrodružství konec...
Inu, jak už je možné povšimnout si zmínek o uspěchanosti finále v předešlých komentářích, i já musím vyjádřit své dojmy ohledně poměrně rozvleklého popisu putování a následného kvapného konce. Závěrečné události v Bradavicích, respektive celá poslední třetina příběhu by si byla bývala zasloužila rozšířit klidně o pár stránek, možná i kapitol.
Kniha se mi ale i tak líbila a tu pětihvězdu jí rozhodně udělím, ačkoli rozhodně se nejednalo o nejlepší díl série. Až si budu chtít přečíst nějakou vcelku pohodovou knížku ze světa kouzel, určitě sáhnu po Tajemné komnatě či Vězni z Azkabanu. :-)
Je obecně známo, že knihy jsou lepší, než jejich filmová zpracování a pokračování příběhu o nejslavnějším čarodějovi v našem mudlovském světě je toho jen důkazem. Už rozhovor mudlovského předsedy vlády a ministra kouzel mne navnadil a de facto i zapříčinil, že jsem šesté pokračování přečetl za tak krátkou dobu.
Konečně dostala více prostoru Ginny (spolu s Lenkou mé oblíbené postavy z filmové série), bylo sděleno daleko více informací o Tomu Raddlovi (jak někdo může žít s tím, jak málo toho bylo ve filmu řečeno?) a krom jiného jsem konečně i já začal mít "rád" Severuse (ve všech filmech jsem ho měl rád, ale jeho knižní podoba mi až do teď nijak více nepřirostla k srdci).
Dalo by se toho napsat mnohem více, avšak co ještě napsat víc, než že se mi kniha velmi líbila. :-)
A z turnaje tří, respektive čtyř kouzelníků rovnýma nohama do dalšího školního roku v Bradavicích. Poté, co mne čtvrtý díl neoslovil tolik, jako dva jemu předcházející mi Fénixův řád vrátil tu chuť do čtení, jakou jsem pociťovat při záchraně Ginny či zjištění pravdy o Siriusovi. Ačkoli mne trochu zklamalo závěrečné dění na ministerstvu (ano, mám holt filmovou verzi vrytou hluboko pod kůží...) a některé Harryho myšlenky, tak jsem se ve výsledku při čtení bavil mnohem více, než u předchozího příběhu. Zejména část po odchodu Freda a George, jo, takhle jsem se u knihy nezasmál už dlouho. Za mě tedy pět hvězd a ani o chlup méně. :-)
Nuže, Harryho čtvrtý rok ve škole čar a kouzel se mi už nelíbil tolik, jako pro mě nepřekonatelné dva předchozí. Vážně nemohu jinak, takové jsou prostě mé dojmy.
Už dříve jsem zaslechl od několika svých kamarádů o tom, že od čtvrtého dílu se filmové zpracování čím dál tím více odklání od knižního originálu. Inu, musím uznat, že tyto zvěsti byly pravdivé. Ne snad, že by se film, který znám poměrně dobře, odlišoval v zásadních věcech hlavní dějové linie, nicméně...no, prostě, pokud jste četli, budete zřejmě tušit, co se mi právě honí hlavou.
Oproti předchozím třem dílům nám děj i události poněkud potemněly. To by ale snad samo o sobě nebylo na škodu. Avšak, ačkoli jsem vlastně dostal, co jsem chtěl - více informací o kouzelnickém světě - nemohu ve výsledku říci, že mne kniha nadchla stejně, jako tomu bylo při čtení již zmíněných dvou předchozích.
Ze smíšených pocitů mi tedy vychází vcelku jasná čtyřhvězda. Svým způsobem jsem byl více než spokojen, na druhou stranu už to pro mě nebyla tak parádní oddychová jízda.
Z filmové série mám třetí díl Harryho dobrodružství asi nejraději, nicméně poté, co jsem přečetl knihu, si dovolím tvrdit, že na ni ani z daleka nemá. Všechny nedostatky, jenž bych tu a tam nalezl u předešlých dvou dílů, sem tu snad ani nemohl spatřit. I když víte, jak vše dopadne, i přes to mne četba velmi bavila. A hlavně, nikdy bych nevěřil tomu, že by famfrpálový zápas mohl být v knize tak napínavý! :-)
Po prvním díle, kdy jsem si jako fanda filmové série přivykal odlišnostem, mne pokračování Harryho dobrodružství bavilo ještě více. Film byl dobrý, ale kniha byla daleko lepší (hlavně, když kvůli baziliškovi málem zapomenete vystoupit z vlaku).
Povětšinu času lepší než film, avšak pro člověka, který má filmové zpracování víceméně dokonale zaryté v paměti jsou některé věci trochu matoucí. Nicméně, kniha mne i tak velmi bavila a líbila se mi.
"Saturnin je vůbec velmi důmyslný muž. Dodnes nechápu, jak to udělal, že se Miloušovo lehátko, obyčejně uprostřed výprávění, zázračným způsobem složilo a pohřbilo blazeovaného světáka ve svých troskách."
Co více dodat? Prostě výborná kniha. :-)
V rámci čtenářské výzvy jsem se rozhodl si připomenout si jako mou oblíbenou knížku z dětství právě Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky. Stejně jako před lety, i dnes jsem se s chutí začetl do krásných příběhů ze starého Řecka a znovu si je s láskou připomněl. :-) Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl.