JosefW komentáře u knih
Nahlédnutí do ne zcela známých dějin z pera Mariana Kechlibara mne ani napopáté nezklamalo. Asi nejvíce mne oslovily kapitoly věnované guánu, neštovicím a banánům, což mi jakožto u člověka, který má rád železnici, přijde už samo o sobě zajímavé.
Oproti některých předchozím Zapomenutým příběhům mi zde však něco malého chybělo, kvůli čemuž nemohu dát plný počet, ale "jen" velmi silné čtyři hvězdičky.
Jelikož je, dle vyjádření autora, příprava šesté knížky v plném proudu, už teď mne zajímá, jaké zapomenuté příběhy zvolí. :-)
Nemůžu říci, že mne svět ovládaným Nimbem nezaujal a nezatoužil jsem vědět více. Jelikož mám tendenci fandit spíše ženským charakterům, stala se Citra poměrně záhy po začátku mou oblíbenkyní. Nicméně, něco mi v té knize chybělo. Možná i proto jsem mezi první a druhou polovinou knihy (náhoda, že mi to vyšlo skoro přesně na půlku) měl víc než měsíc pauzu. Na plný počet to není a tři mi přijdou málo. Čtyři hvězdy nemám problém udělit. Těším se na další díl.
Čtvrdé pokračování Kechlibarovi série jsem si nemohl nechat ujít. Nota bene když se mi všechny předchozí knihy líbily a mám je dodnes rozpučované po čteníchtivém příbuzenstvu.
Tentokrát je tu třinácti příběhů spojených jedním tématem, a to trestem smrti v Británii. Navíc jsou příbehy doplněny zajímavými vsuvkami s názvem Katovské okénko a samozřejmě i spoustou poznámek pod čarou. Některé příběhy mne zaujaly více, některé trochu méně, v porovnání s ostatními, ale ve výsledku jsem byl, jako vždy, spokojen.
Budu se těšit na případné páté pokračování. :-)
Otčinu jsem měl na svém seznamu už dlouho, ale pořád ne a ne s k ní dostat. Nedávno mne však při návštěvě stránek mého oblíbeného antiku padla do očí a kdo jsem já, abych takové nabídce odporoval?
Příběh odehrávající se v šedesátých letech v Německu...v Německu, které vyhrálo válku. Už tohle samotné mi stačilo k vyvolání zájmu. Ústřední postavu Xaviho Marche jsem si celkem oblíbil, ale přiznám se, že mne chvílemi víc než vyšetřování a děj zaujaly zmínky o událostech odehrávajících se v alternativní historii. Holt, to už je prostě úděl nás snílků, kteří si rádi představujeme a konstruujeme teorie na téma „co by bylo kdyby“.
Vztah mezi Charlie a Marchem jsem moc neocenil, ale co už. Hlavní zápletka knihy byla jasná asi každému v momentě, kdy o ní byla první trochu větší zmínka, což mi však nijak zvlášť nevadilo, i když už v tom nebyla ta „vůně tajemna“. V závěru celé knihy jsem se v jednu chvíli trochu obával toho, že vše skončí „zalité sluncem“, nicméně naštěstí to dopadlo trochu jinak.
Nejednat se o příběh zasazený do zajímavé alternativní historie, po čtyřech hvězdičkách bych asi nesáhl, avšak díky ní mě kniha bavila a zaujala mnohem více, takže je s klidem můžu dát.
K prvnímu dílu jsem se dostal úplně náhodou a rozhodně toho nelitoval. Když jsem se dozvěděl, že už vyšel i druhý díl, bylo jasné, že si jej musím pořídit také. Třetí pokračování této série jsem předobjednal hned, jak se objevilo v nabídce.
Stejně jako u předchozích dvou knih, i tentokrát se mi do ruky dostaly zajímavé příběhy, jež byly navíc doplněny o notně větší obrazovou přílohu. Čtení jsem si rozložil do více dní, aby mi příběhy neubývaly příliš rychle. Do každého jednotlivého příběhu jsem se se zaujetím začetl, nicméně nad ostatní bych vyzdvihl povídání o stříbrné hoře, kousku skály u bran Středozemního moře, pevnosti odolávající Egypťanům a historii Vikingů v Severní Americe.
Už teď se těším na čtvrté pokračování.
Na tuhle knížku jsem narazil úplnou náhodou a potěšilo mne, že se shodou okolností nacházela v mé městské knihovně. Příběh hlavního hrdiny, Leoše, vcelku odsýpá a celá útlá knížka je záležitostí maximálně na dva večery. Záhada kolem mrtvého muže mi přišla zajímavá a ve výsledku mne trochu mrzelo, že vše dopadlo tak, jak dopadlo. Dokázal bych si představit lepší zakončení, neboť mi přišlo, že celý závěr knížky je věnován víceméně jen Leošovi a věcem mimo hlavní děj. Některé informace uváděné v knize mi při čtení přišly zbytečné (logy pod čarou, seznam zkratek, článek za koncem příběhu), kromě toho jsem narazil i na pár překlepů (to by se korektorům nemělo stávat) a asi dvakrát mi přišlo, že si autorka prohodila při psaní jména postav).
Inu, podtrženo a sečteno, námět knížky mne oslovil, hlavní záhada byla budována dobře, ale celkově to na víc než tři hvězdičky rozhodně není.
K téhle knížce jsem se dostal náhodou. Řekl jsem si, že když už leží doma na stole, tak proč ji nepřečíst.
Povídání bylo v některých kapitolách zajímavější více, někdy méně. Myslím, že nebudu ta zcela správná skupina, pro níž byla tahle kniha určena, ale to neznamená, že bych nebavil. Příjemné nenáročné čtení na odpočinek.
Čtení o různých oblastech vědy mne bavilo a též se mi i celkem líbil autorův přístup, že od zvoleného hesla odběhl prostřednictvím různých souvislostí k dalším věcem, které bych si sám s daným tématem nespojil. Některé kapitoly bych si představoval delší, ale to jen z toho důvodu, že mne třeba daná problematika zaujala. Co z toho plyne? Samostudium. :-)
Věda podle abecedy si neklade za cíl osvětlit všechno, o čem je v ní psáno. Pan Koubský píše čtivě a je vidět, že ho věda a věci s ní spojené baví. Trochu mne překvapilo množství matematiky, na kterou je velmi často odkazováno nebo je s ní pracováno, ale smysl to dává. Oslovilo mne též i grafické zpracování knihy a spousta odkazů či poznámek při okraji.
Kdybych měl vybrat, jaké kapitoly se mi líbily nejvíce, což je úkol obtížný, tak bych zvolil asi následující jedenáctku: Astat, Černá díra (navíc i tématicky pojaté stránky), Ďábel, Entropie, Fúze, Jaderná bomba, Nekonečno, Radioaktivita, Úrok, Voda a Ypres.
P.S. Co se kapitoly Nula týče, o něco více mne oslovilo povídání v knize Zapomenuté příběhy 2 od Mariana Kechlibara.
Lákavý název i anotace mne navnadily, ale asi jsem od knihy očekával něco jiného. Námět rozhodně není špatný, ale celkové zpracování mi nějak nesedlo. Asi jsem očekával něco trochu jiného.
Hodně váhám nad tím, zdali dvě nebo tři hvězdičky. No, někdy se ke knize vrátím a třeba hodnocení upravím na vyšší
Dobrá knížka, ale chtělo by to více stránek, aby bylo možné probrat některé věci více do hloubky.
Před časem jsem narazil na zajímavou obálku a při návštěvě knihovny jsem si na tuhle knížku vzpomněl.
Příběh ubíhá, záhada se prohlubuje a než se člověk naděje, je se čtením v půlce a najednou na konci. Knížka se mi, i přes nějaké menší výhrady (jež by se našly), líbila a byl jsem tedy spokojen. Autor umí navíc celkem dobře pobavit, takže v příběhu jsou nejen prvky hororu, ale i dobrého humoru.
„Bohužel Dřímota nepatří mezi místa, kde by se dalo vybírat z tuctu obchodů napěchovaných zbožím. Městečko čítající podle mého odhadu nějakých dvě stě, tři sta obyvatel nemá ani vlastní Vietnamce. A město bez Vietnamců prostě není ani město, nýbrž prdel zakopaná!“
Příspěvky paní Ciglerové z jejího pobytu na Floridě byly vlastně důvodem, proč jsem si začal předplácet Deník N. Když jsem se pak dozvěděl, že se chystá knížka, bylo jasné, že ji musím mít.
Autorka rozhodně píše čtivě a nenudí, jen mi občas chybělo delší rozepsání se o některých postřezích, které by mne zajímaly více, nicméně chápu, že se nedalo napsat o všem. Jinak se mi však knížka líbila a ani nevadilo, že jsem mnohé příběhy z Amerického deníku znal již ze stránek Deníku N.
Mimochodem, kamarádka byla dva měsíce na Floridě (v jiné části) a popisovala mi některé věci obdobně.
Po této knížce jsem pokukoval už před časem, ale v knihovně zrovna byla zamluvená. Asi před měsícem jsem hledal v policích úplně jiný titul a hle, byla tam.
Na jednu stranu jsem byl trochu zklamaný tím, že se jedná o poměrně rychlý průlet celým světem. Nicméně, to je spíše osobní střet očekávaného a obdrženého. Jinak je kniha zajímavá a prakticky každá část mi přinesla něco nového. Určitě bych si chtěl přečíst knihy týkající jednotlivých regionů zmíněných v kapitolách, protože kvůli celkovému rozsahu knížky se nebylo možné všude rozepsat a zabloudit do všech zákoutí. Celkově lze říci, že mne více zaujaly kapitoly věnované vzdálenějším koutům nebo Blízkému východu, kterému je věnována poměrně rozsáhlá kapitola. Pro rozšíření obzorů rozhodně doporučuji. Takový úvod do geopolitiky.
Kniha s velmi aktuálním tématem od autora, který má opravdu přehled. Murray se věnuje situaci ve státech západní Evropy a...vlastně ani nevím, co dalšího napsat, neboť vše už zaznělo v komentářích přede mnou. Netěším se na Evropu budoucnosti. Určitě doporučuji k přečtení.
Desítka krátých povídek z jiného světa, který nechceme zažít a říkám si, že jej přeci ani není možné zažít. Skutečně tomu tak však je, vážně se nemůže pokazit něco v takhle velkém měřítku?
Všechny příběhy jsou rozhodně zajímavé čtení, které by klidně mohlo být delší, neboť autor má čtivý styl psaní a téma, které pro tuto knihu zvolil, by bez problému uneslo více stránek. Ze všech povídek se mi nejvíce líbila trojice Epidemie, Nákup a Poslední slovo.
„Co v tom je?“ zeptal se Modesto.
„Granáty... trocha munice... určitě bych vzal i další bednu, tam jsou noktovizory.“
„Čisticí prostředky,“ uchechtl se Bonifacio. „Ty teda máš fantazii, Peretti.“
„A nejsou to snad svého druhu čisticí prostředky?“ odpověděl mu Modesto.
K prvnímu dílu jsem se dostal úplně náhodou a rozhodně toho nelitoval. Když jsem se dozvěděl, že už vyšel i druhý díl, bylo jasné, že si jej musím pořídit také. Opět jsem se setkal se spoustou zajímavých příběhů, po nichž by mne asi nikdy nenapadlo pátrat. Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, i tentokrát se mi líbily vesměs všechny, ale vyzdvihl bych asi povídání o bramborách a kurdějích, neboť mne zaujaly nejvíce. Doufám, že bude i třetí pokračování.
Ke knížce jsem se dostal úplně náhodou a rozhodně toho nelituji. Příběhy v ní obsažené jsou zajímavé a po mnohých z nich by mne asi nikdo nenapadlo pátrat. Líbily se mi vesměs všechny, ale vyzdvihl bych asi povídání o kaučuku, válce ve Finsku, "objevování" Kanárských ostrovů a expedici do Severní Ameriky. Rád si přečtu i druhý díl.
Po přečtení Naslouchače bylo jeho pokračování jasnou volbou. Autorčin svět je velmi propracovaný, zajímavý a též i její styl psaní mi vyhovuje. Je pravdou, že mě Ilan občas svým chováním malinko naštve, ale jakmile si připomenu, kolik je jí let, poměrně záhy mě to přejde.
Váhal jsem nad tím, zdali čtyři nebo pět hvězd, ale jelikož mě kniha bavila a četla se mi velmi dobře, dám těch pět.
P.S. Konec mě také trochu dostal, takže od pokračování (Nasterea) mám celkem vysoká očekávání.
Tuto knížku objevila má kamarádka, a jelikož se nám povětšinou líbí stejné věci, pustil jsem se do čtení. Příběh Ilan mě bavil a svět, který autorka vybudovala, je vskutku promyšlený a zajímavý. Docela příjemnou změnou je postapokalyptické fantasy/sci-fi odehrávající se v Evropě, kde jsou jak meče, tak i technologie.
Mimochodem, ani nevím, jestli mě překvapilo, kolikrát je v komentářích zmíněno, že byl někdo překvapen. Je alespoň zjevné, že nejsem jediný, kdo k domácím autorům přistupuje s nedůvěrou.
Na pět hvězd to není, ale čtyři dám beze všeho, líbilo se. :-)
Tip na tuhle knížku jsem dostal náhodou a mám z ní takové smíšené dojmy. Jisté části byly dobré a nepřišli mi vůbec špatné. Naopak u jiných důvodů jsem trochu kroutil hlavou. Kniha se mi však poměrně dobře četla a byla to taková jednohubka. I přesto, a ač mám charakterově blízko k hlavní postavě (nikoli té na páskách), nemohu celkově hodnotit více než třemi hvězdami.