joslin komentáře u knih
Škoda, že už Charles nežije, seděla bych dychtivě na pohovce a hltala každé jeho slovo. Jeho pohled na svět je tak překrásně zvrácený, mnohy pravdivý a reálný. Nejkrásnější dívka ve městě je další užásná palba perverzních, smutných i nechutných povídek.
Byla to láska na první pohled, tak bych popsala vztah k tvorbě Ch. Bukowského. Další skvělá kniha do sbírky, nedoporučuji jemnocitným povahám, jako celou tvorbu Bukowského.
Příjemné překvapení, avšak smutné, že mě to bavilo víc než její celá sága, která mi místama lezla dost na nervy.
I když je to bráno jako humor, zasmála jsem se jen jednou. Asi beru tématiku druhé světové moc vážně a vykreslit Hitlera jako lidumila, co má srdce? Trošku to semnou zacloumalo, protože vím jistě že ten pán měl poruchu osobnosti a duševní nemoc, kterou si zhasil na milionech mrtvých. Knihu jsem přečetla poctivě až dokonce, avšak musím pochválit autora za jeho kvalitní nastudování 2. světové války a počiny Hitlera v jeho éře. Kniha není těžká na zpracování v hlavě, ale zanechá hořkou pachuť v ústech. Miluji humor a i černý humor, ale čtení bylo mnohdy na hodně tenkém ledě a přemýšlela jsem jestli Vernes není tak trošku obdivovatl pana tlučhuby s knírkem. (Chtěla jsem napsat nácek, ale to je moc silný slovo) . A opravdu téma židi není legrační..
Zajásala jsem vnitřně nadtím, že máme i českého autora v tomto oboru, dozvěděla jsem se konečně více o profilování a technikách. Trošku jsem smutnila, že je seznámek vrahů moc encyklopedický. Jinak spokojenost.
Autorka píše velmi jednoduše, knížku jsem popadla ze zvědavosti v levných knihách. Měla jsem ji za jeden den spláchnutou, trošku jsem si říkala, že mě už štve, jak pořád říká, že "každá ženská sní o tom být prostitutka." Podle mě je to jakési ospravedlnění své práce, svého života. Nesoudím ji, některé pasáže byly k zamyšlení (přiznávám, že jsem po jednom odstavci skočila na svého chlapa a málem ho umačkala k smrti se slovy, ach bože, jsem tak šťastná, že jsi "normální") a trošku bych upustila od toho, že je to zpověď luxusní prostitutky, ehm. Luxus vypadá trošku jinak, podlé mého mínění. Paní se vezla na vlně klubu, privátů a sem tam nějaký escort, ale k luxusu to má hodně daleko. Ale nebylo to nezajímavé, dávám hvězdičky za odvahu, sem tam nějaký vtípek a sarkasmus. Zavěr nic moc.. Škoda.
Až na závěrečnou pasáž, která mi přišla trošku přestřel, byla knížka dosti zajímavá a věřím, že je to pravda pravdoucí. Pokaždé, když vidím v tv zmínku o Kaddáfím zvedá se mi žaludek, páč za ním stojí jeho "slavná" ženská garda a já si uvědomím zpětně, co všechno musely ty chudiny vytrpět, i když některé dobrovolně.. dobré čtivo..
Pro mě první seznámení s Bukowskim, potřebovala jsem k téhle literatuře dospět. Jsem ráda, že jsem začala Těžkými časy.. MILUJU HO..
Pecka! Vrele doporucuji, autoruv humor je na luxusni urovni :)
Pamatuji si to jako teď. Seděla jsem se svým vzorem z něžného světa u láhve Chardonnay, zrovna jsme slavili mé 21. narozeniny, já byla ve spokojeném vztahu a ona rozjížděla svou kariérní cestu kupředu. Tehdy vytáhla tu mini knížečku a čekala, až se podívám na obálku. Opravdová láska, zajímavé. Autora jsem neznala, ale měla jsem velkou radost za dárek od srdce. Avšak nebyla jsem schopna knihu přečíst. Možná to bylo titulem, který mi přišel moc nereálný v dnešní době? Uběhly dny, týdny, měsíce a až z toho byly roky. Několikrát jsme byla urgovaná, ať si ji konečně přečtu. Budu prý příjemně překvapena. Ale vnitřně jsem se tomu bránila, intuice mi řekla, že nejsem ještě připravena. Držela jsem tu bílou nanicovatou brožurku, převalovala jsem ji několikrát v rukou, ne nemohla jsem ani nakouknout o čem je a tak se na ni tlačily již přečtené romány a povídky po celých 36 měsíců. Až nedávno jsem ji vzala zpátky na milost, když jsem chtěla si zkrátit nudnou cestu autobusem. Už ji mám hezky přelouskanou a jsem okouzlena. Okouzlena až tak, že jsem odložila 50 odstínu šedi a chtěla si ošahat tu "opravdovou lásku" někdy surovou, bolestnou, nenáviděnou a někdy zase sladkou, navoněnou a fantastickou. Robert Fulghum dobře věděl, co stvořil a pro koho to stvořil. Nelituji toho, že jsem se dostala k těm opravdovým příběhům, krapet to trvalo, ale o to víc byla moje fascinace větší. Jsou to lásky nás obyčejných lidi, žádných upíru, super boháčů a naivních dívek, ale lidí co existují a byli zasaženi Amorem na prudko. Jeden příběh zabere maximálně jednu dvě stránky. Spisovatel dal dohromady všechny možně druhy lásek. Hezky pěkně pohromadě šťastné i nešťastné lidi a soucítíte s nimi, smějete se nebo si povzdechnete, protože to znáte anebo dokonce prožíváte. Jeden úsměv, dotek, pohled a i to je laská třeba par sekundová, ale je. Vité, že toho člověka už nikdy nepotkáte, pamatujete si jen těch pár okamžiku, ale stalo se to, zahryzalo se vám to hluboko pod šedou kůru mozkovou. Vřele doporučuji přečíst! Co bych chtěla ale zdůraznit, autor správně uvedl, že není dobře přečíst tuhle sbírku sladkého pocitu jedním hltem, ale par příběhu a pokračovat další den, protože pře mnoho lásky muže vzbudit i hořkost….
Dovoluji si napsat menší recenzi - tento román není toliko erotický jak se traduje, čekala jsem větší terno, nebo víc perverznosti. Takže nazývat jej erotickým mi přijde krajně nevhodné, spíše romantický by pasovalo lépe. Klasika, dva lidé, co se do sebe bláznivě zamilují a hlavní hrdinka je naivní, nevinná a okamžitě se poddá hlavnímu hrdinovi, kde je nějaký boj?? Ale za to Christian Grey je o něco sympatičtější a autorka si přece jenom dala větší práci s jeho profilem, takže to čtu hlavně kvůli němu, co z toho vyleze na povrch, na každé druhé stránce je nějaké milískování, ale uniká mi jakási jiskra toho příběhu, přirovnala bych to ke Stmívání, ano. A to že má být trilogie mě překvapuje, protože mě zajímá co dál chce autorka rozepisovat, ale je fakt že na padesáti stránkách rozebírá neustále v některých kapitolách to samé stále dokola. Na druhou stranu je to pohodové čtení, ale ne knížka kterou bych zhltala za jeden večer, aspoň jsem si ujasnila, že skvělá reklama dokáže zahýbat se vším.
Úplně první knížka v mém životě, kterou jsem musela přečíst hned ten den, co jsem ji dostala do ruky.
Četla jsem to týden, nelituji, i když některé pasáže bych vynechala, užila jsem si příjemné vize a fantazie.
Luxusní závěr.. takhle si představuji jak můj oblíbený Hannibal dopadne.
Červený drak je výstižný název pro našeho sériového vraha v této knize, který se nebojí ve svém uměleckém aktu vyvraždit celou rodinu. Will Graham nebyl pro mě tak atraktivní jako mladá agentka v mlčení jehňátek. Přesto je to vzrušující čtení, které nenechá nikoho v poklidu.
Knihu jsem četla jako mládě, dřív než jsem se dostala k filmovému zpracování. Musím uznat, že Harris si fantasticky hraje se čtenářovou myslí, že si nakonec Lectera zamiluje každý a těší se na další stránky v knize, kde ho mladá agentka navštíví ve věznici, kde je zavřený jako zvíře, což on svou jednou částí duše je.
Chtěla jsem okusit změnu v detektivním žánru, ale bohužel mě Lucas jako detektiv moc nepřesvědčil, spíš mi přijde, že i samotného autora knihy nebaví pořádně vykreslit příběh tak, aby byl více vzrušující. Ale za vynikající popis nemocnice ve které se učí duševně choří, jsem se rozhodla že dám Sandfordovi ještě šanci.
Slyšela jsem, že se opět Alex Cross dostat na filmová plátna a začít tímto příběhem. Ale zpět k obsahu knihy, občas si říkám, že spisovatel detektiva až moc nechal trápit se nad smrtí první manželky Marie, kterou někdo zastřelil jen tak na ulici a konečně jsem se dočkala určitého řešení, opět palec nahoru.