Kač.urbez komentáře u knih
Nesčetně hvězd jsem četla kvůli hezké vzpomínce na S elegancí ježka a čekala jsem asi podobný kousek.
Do knížky jsem se však nemohla pořád začíst. Po prokousané první třetině už to bylo lepší, zvykla jsem si na styl psaní i na to, že na tuto četbu člověk musí mít energii a chuť k přemýšlení a rozjímání nad ní.
Styl psaní byl krásně poetický a občas jsem zachytila nějaké náznaky toho, co kniha měla čtenáři přinést, ale jinak mi bohužel spíše nesedla.
Možná to bude nutností trošku hlubší filosofické průpravy, anebo jsme si prostě jen nerozuměli a nebyl pro mě ten správný čas.
Zároveň mě celkově příběh nezaujal natolik, abych si ho přečetla ještě jednou. Takže čistě subjektivní tři hvězdičky.
(SPOILER) Kniha zaujala krásnou obálkou a ilustracemi i houbovým tématem, které není u rodinných dramat zrovna obvyklé. Motiv mycelia a prohnilé houby jako její rodiny mi přišel nápaditý, na druhou stranu ale nevím, jestli ho autorka úplně rozvedla tak, jak by si zasloužil. Neměl to být ale asi tento typ knihy.
Hrdinka, z pohledu které je kniha vyprávěna, se mi zdá uvěřitelná a někdy po třetině knihy se do ní začínám vžívat, chápu houby jako (neúčinnou) terapii i jako takové její zamrznutí v čase a přežívání.
Její rodina je oproti tomu takový odlidštělý klub monster bez emocí. Zvláště matka, kterou Sára popisuje nejprve jako člověka mimo realitu bez vlastního já, u které je všechno lží a později jako "něco", než někoho. Příšeru, které spadla maska a najednou všichni vidí, že je jenom sulcovitou tělesnou schránkou chroptící v obýváku. Zvláštní, asi ji tak vnímala, bylo mi jí ale spíš líto.
Knížku jsem přečetla za víkend, čtenáře si navine a plyne rychle. Na konci ale nenabízí žádné rozuzlení, které bych u knihy očekávala, i kvůli opakujícímu se motivu klasického dramatu. Bez katastrofy mi přijde kniha neúplná, spíše takový náhled do života jedné dívky, která se snaží nějak přežít po tom, co hrozného na ní bylo napácháno.
Naprosto skvělá kniha, jak ke studiu historie, tak pro svoje vlastní znalostní obohacení. I po letech se k ní vracím. Snyder ji nenapsal jen jako suchou lekci z historie, ale formou, která se čtenářů dotkne a úplně je pojme (nebo sejme).