Káča2015 komentáře u knih
No, jako bývalá učitelka ji naprosto obdivuji. Skvělé a uvěřitelné.
Další z knih, která mě nutí do představy, že beru hlavní hrdiny do náruče a konejším je. Zápletky nebyly nijak přemrštěné, dovedu si představit, že hlavní hrdinové žijí mezi námi. Brrr...
Kolikrát jsem ji četla svým dcerám? Nespočítám...
Pokud máte dítko, které rádo propadá záchvatům zlobivosti (3-5 let), tak Max se stane jeho kamarádem, který mu rozumí. Autor rozumí podstatě divočin v dětech, proto se nám asi nikdy neočetla.
No a je potřeba nacvičit si divoký tartas, protože pár stránek nechá autor vaší volné interpretaci :)
Už jenom kvůli té obálce - měla jsem radost, kdykoliv jsem ji vzala do ruky. No a při čtení jsem byla stejně nadšená :)
Kundera je skvělý spisovatel, v podstatě mi nedovolil knihu odložit. Jenom si nejsem jistá, že chci s podobnými individui trávit svůj volný čas a to ani v literatuře. Od první stránky mi z nich bylo na nic a nezlepšilo se to až do konce. Prostě hnusná doba, pokřivení lidé, vše skvěle vystiženo. Kdo o 50. letech nic neví, nebo ví málo, tomu se dostane drobnokresbou namalovaný obraz, který mu přiblíží ten marasmus. Pro mě zůstane už asi napořád Kunderovým vrcholem Nesmrtelnost, která mi dávala silné podněty k zamyšlení. To se mi v Život je jinde stalo jenom jednou, spíš jsem měla pocit, že čtu brilantní popis... Aha - efekt nastane asi jenom u čtenářů, kteří nemají v tomto tématu tolik načteno.
Obžaloba minulého režimu. Chce to silný žaludek a k ruce ještě něco na odlehčení. Za mě 100%
Už dlouho jsem neměla chuť mrsknout s knihou do kouta... Pan Etzler se zaklíná CNN a její objektivitou, vyčítá Fox News, že dělí svět na bad boys a good boys, přitom se dopouští stejného faulu. CNN a její zdroje přebírá většina světových médií. Na přednáškách např. paní Kutilové se dozvíte, jak jsou nežádoucí zdroje odmítány a jak svět informací funguje. U pana Etzlera je asi pochopitelné, že po letech strádání se mu CNN jeví jako velká matka, kterou nekritizuje, protože mu podala pomocnou ruku (samozřejmě uznávám, že tvrdě pracoval a nebylo to zadarmo), ale potom prostě nemůže mluvit o objektivitě. Dodávám, že jsem knihu nedočetla do konce, možná se dál zlepší, ale neměla jsem na to žaludek.
Nestvůru z Essexu za mě zatím nepřekonala žádná další kniha autorky. Melmoth se rozhodně čte výborně, ale nevtáhla mě jako Nestvůra. Postavy jsou nicméně zajímavé a čas s nimi strávený nebyl ztracený, takže 4 hvězdičky.
Poprvé v životě jsem si uvědomila, že čtu knihu - kýč. Kniha se skládá ze samých ingrediencí, které mají být poučné, laskavé, moudré, postavy jsou super, má se to asi líbit úplně všem, kteří jsou přemýšliví, mají rádi druhé lidi a vůbec... No a bylo mi z toho až nevolno. Nicméně autorovi vděčím za nový zážitek :)
Tak tedy..... říká se veselá mysl půl zdraví, smích léčí, no znáte to. Já jsem při čtení knihy málem přišla o život. Smála jsem se tak, že to zcela jistě bylo zdraví škodlivé. Naprosto vysílená a rozbolavělá, napomínaná manželem, ať se proboha uklidním.
To tedy byl zážitek. A přitom taková blbost, knížka plná statusů :)
Karel Satoria mě trochu zklamal. Má toho hodně co říct, ale utápí se v náznacích a takovém trochu drbání o nešvarech církve. Čekala jsem víc duchovních impulsů, věřím, že na to má :) No, vlastně mi tak trochu nastavil zrcadlo - míň mudrovat o dávno pojmenovaných nedostatcích a víc se snažit něco konkrétního dělat.
Nerada čtu knihy, které jsou tak v kurzu, že o nich mluví každý :) Tentokrát jsem nátlak nevydržela. První půlka pro mě byla výrazně lepší než druhá, rozuzlení zápletky bylo hodně předvídatelné, vlastně mě v poslední třetině knihy nepřekvapilo nic. Pokud mohu srovnat třeba s nedávno dočteným Slavíkem, Hana mě nevtáhla ani ze třetiny tak silně do děje.
Zápletka byla jasná, trávila jsem čas tím, že jsem porovnávala, které problémy vyplývající z blackoutu mě napadly stejně, co jsem zapomněla, co bych nečekala. Ale jinak jsem se celkem dost nudila.
Jedna z nejdůležitějších knih mého dětství... Ne ovšem toto vydání, ale z roku 1963 s ilustracemi Oty Janečka. Četli jsme s tatínkem, slzy smíchu se nám koulely až na polštář...
Na první pohled jednohubka na jeden den, která mi ale rezonovala v hlavě ještě delší čas.
Vřele doporučuji všem, kdo se rozhodli Bibli zkoumat v inspirativním doprovodu moudrého člověka. Jan Sokol vysvětluje, otevírá nové obzory, stejně jako upozorňuje, že na každou otázku nemusíme najít odpověď.
Čtu pravidelně minimálně jednou za dva roky. Zde příšerná obálka, ale nenechte se odradit.