kaca82 komentáře u knih
Dva hlavní příběhy a pár postranních, které se na chvíli propojí... Úžasný a originální námět, koukat na válku z pohledu slepé dívky. Z knížky jsem nadšená. Mám ráda krátké kapitoly, které mi umožňují využít ke čtení každých pár minut volna a střídání příběhů bylo taky moc fajn. Napětí bylo takové pozvolné, žádný thriller, ale zase jsem nenarazila na žádné místo, které by mě nudilo.. Zklamal mě závěr, celou dobu jsem si přála, aby to dopadlo trochu jinak, ale jak to Doerr vymyslel, tak to prostě je :)
Milá, kraťoučká zamyšlení nad během, která osloví především ty, kteří od běhu očekávají to, co Zuzka. Zážitky, pobyt v přírodě, překonávání překážek, udržet si postavu, dostat se mezi běžce, pobyt venku za každého počasí,... Takže přesně pro mě :)
Knížky o ztroskotancích běžně vůbec nečtu, naposledy jsem četla snad před 25 lety robinsona, k téhle knížce jsem se dostala skrz čtenářskou výzvu a je to rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout a když už jsem musela, nebyla jsem schopná se na nic soustředit, pořád se mi promítal v hlavě příběh z džungle a já se nemohla dočkat, až budu pokračovat. Dokonalé a napínavé od začátku až do konce.
Běžkyně je další z řady nepříliš literárně povedených knih.. Tady konkrétně mi vadila rozkouskovanost, přelétání z jednoho období a závodu do druhého, že jsem chvílemi vůbec nevěděla, o kterém že závodu nebo životní etapě to zrovna píše.Ale to zas tak nevadí. Na tyto problémy běžeckých knih jsem si zvykla a automaticky s nimi počítám a knížky si šetřím vždycky na vrcholný období svého tréninku, kde mi dodávají skvělou motivaci a zpestřují mi moje dlouhé běhy. V tomto knížka posloužila skvěle, Lizzy je neskutečná, co všechno dokázala. Poslední kapitola mě taky moc nebavila, na druhou stranu jsem v ní našla takové životní moudro... Že by se člověk neměl přivazovat pouze k jedné životní vášni, protože když pak o ní přijde, místo toho, aby si užíval krásné okamžiky skrz jiné činnosti a vztahy, přemýšlí, jak se s náročnou situací vyrovnat a všechny možnosti kolem něj bez povšimnutí plynou...
Knížka plná napětí, boční děje mi nevadily, byla jsem o to víc napjatá, který se ukáže jako ten hlavní. Co mi ale vadilo, byla obrovská americká překombinovanost v závěru, příliš mnoho psychopatických osobností v jednom okamžiku. Kdyby v tomhle autoři trochu ubrali, tak by to u mě mělo určitě plný počet hvězdiček..
S Orwellem jsem se poprvé setkala v literatuře na střední, podruhé v sociologii na vejšce a potřetí teď v 35 letech ve čtenářské výzvě. Lituju, že jsem to nečetla dřív. Přestože je jako spisovatel skvělý, tak od této chvíle si ho budu pamatovat už jen jako sociologa. Bez možnosti porovnání s tím, jak proběhlo těch komunistických 40 let by to asi byl obyčejný sci-fi příběh s velmi zajímavými úvahami o fungování společnosti a mocenských bojích.. S možností porovnání je to ale mazec.. Než jsem se pustila do dodatku Milana Šimečky "Můj soudruh Winston"(myslím, že ne každé vydání ho má, ale určitě bude někde ke stažení), měla jsem v hlavě spoustu otázek.. Dodaek mi ale spoustu věcí osvětlil a určitě ho všem doporučuju přečíst. Autor četl 1984 ještě za dob komunismu, před tím, než byl sám na rok uvězněn a z velké části se s osobou Winstona dokázal identifikovat. Díky tomu dokázal pochopit spoustu mechanismů, kterými se komunistická společnost řídí, dokázal i odhadnout, co se bude dít a román znal natolik nazpaměť, že vše, co se dělo, si porovnával s tím, co před lety napsal Orwell. V dodatku se dozvíte, co všechno odpovídalo skutečnosti a v čem se Orwell sekl. Určitě tu souhlasím s lidmi, že spousta věcí funguje i dneska, ale to, o co šlo především, a to je svoboda jednotlivce, tu naštěstí víceméně máme. Nejenže si můžeme myslet, co chceme, my to můžeme i říct, můžeme to i číst a dokonce o tom napsat knížky bez rizika trestu....
U knížky brečím málokdy, většinou je to dojetím nebo prostě tím, že je smutná. Tady to bylo v průběhu knížky několikrát a bylo to bezmocí. Bezmocí nad tím, kolik krutosti v nás je válka a okolnosti schopná probudit. Několikrát jsem si vzpomněla na známý psychologický experiment na dozorce a vězně, ze kterého vyplynulo, že se z většiny v běžné společnosti normálně se chovajících lidí mohou stát vlivem okolností přesně takovéhle bestie...Spousta nevinných lidí pak na druhé straně pykala v Ruských lágrech, to je na tom taky šílené, že to 45. rokem neskončilo, ale pro spoustu nevinných lidí naopak začalo... Je mi dost úzko z toho, že naše poklidné životy se mohou během pár týdnů nebo měsíců proměnit v peklo (rozhodně tím nemám na mysli problematiku uprchlíků - aby si to někdo nevyložil špatně)... No a k tomu literárnímu pojetí - perfektně napsané. Žádné nadbytečné filozofování ani místopisné reálie, které by odváděly od příběhu, a popisu toho důležitého, počet postav tak akorát, aby si je byl člověk schopen zapamatovat, knížka šla na dřeň, byla přesně taková, jaká má být.
Nádherný příběh. První dvě kapitoly mně vůbec nebraly, jak jsem se ale trochu víc seznámila s oběma hlavními postavami, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Skvělý nápad - kapitola - jeden den v roce... Příběh je zároveň detailní i dynamický. Kniha mě dostala i do stadia, kdy jsem se po letech rozbrečela u knížky. A to jsem nedávno četla takový trháky, jako je např. Zlodějka knih. Prostě skvělý..
Úplně skvělá knížka :) Skvělá zápletka, gradace příběhu, výborná stručná a jasná charakteristika postav, ukázka prostředí reklamy, svižný jazyk. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Super jsou i krátké kapitoly, které vás nutí nepřestávat číst a pustit se hned do další kapitoly. Prvotina tohoto autora (Nejasné představy o vraždě) byla skvělá, tohle je ještě lepší!
Mega moc milá knížka.. Těch zápisků tam klidně i mohlo být víc, krásně se to četlo a obrázky úžasné a uklidňující :)
Moc hezká knížka. Jako jedna z mála o běhání nelpí na výkonech, ale vyzdvihuje požitek z běhu procítěním přítomnosti. Není to žádná učebnice, ale každý tam najde určitě pár tipů, které mu pomohou si běh ještě víc žít :) Mně osobně asi nejvíc oslovila kapitola o bolesti. Moc jsem si užila i autorovy běžecké zážitky a tu hvězdičku dolu dávám za to, že jich tam bylo děsně málo..Čekala jsem trochu víc běžeckou knížku.
ach jo... jedna z těch knížek, které mají být postavené na humoru a neočekávaných nereálných komických zvratech. Kdyby měla do 200 stránek, bylo by to fajn, protože do tehoto rozsahu tenhle typ knížek bývá super. Jenže když se humor furt dokola opakuje, tak mě to brzo přestává bavit a tady už byla opravdu druhá polovina fakt utrpení. Dala jsem to celé, ale už to fakt bolelo. První půlka skvělá, smála jsem se pořád, pak situací, kterým bych se smála, začalo ubývat a textu, který mě vyloženě nudil, začalo přibývat.. Až jsem se v závěru nezasmála opravdu ani jednou. První půlka plný počet, druhá nic, takže průměruju na tři hvězdy..
ani vlastně nevím,jestli se mi to líbilo...bylo to poměrně emocionálně náročné..pořád si říkáte co ty postavy blbnou,proč si samy dělají ze života peklo?Teprve když si to zasadite do casovych a geo realii,zjistite,ze jim ani rozumet nemuzete,protože všechno bylo v jejich situaci, v te dobe a na tom miste úplně jinak,proto i ten doslov na konci knizky,ten byl super.desive mi ale prijde,ze spoustu psychologickych obranných mechanismů,které nám přijdou úplně ujeté,když o nich takto čteme, používáme nevědomky sami..
knížka je super,recepty vychází,jsou jednoduché a rychle takze pro každodenní vaření,většina veganu ma používané suroviny běžně doma nebo alespoň vi,kde je sehnat. a navic ocenuji postup evy francove bliz k veganstvi a upozotneni v knizce na realitu mlecneho prumyslu..
Skvělá knížka, z alternativních výchovných a pedagogických směrů mi montessori přijde nejužitečnější a nejsrozumitelnější. Toto dílo je hodně teoretické, ale hodně zajímavé a i tak tam najdete spoustu praktických tipů, hlavně v oddíle, kde autorka popisuje, jak se postupně dostávala přes praktické zkušenosti k celému montessori systému. Nepochopila jsem v této knížce pár věcí, ale doufám, že na ně najdu odpovědi v jejich dalších knížkách.
Hezký příběh s pozadím druhé světové války, která se nakonec dostala do hlavní role.. Úžasný nápad se zajímavou vypravěčkou, skvělý jazyk a velký obdiv překladateli, muselo to být chvílemi hodně obtížné na překlad. Bylo super, že autor dokázal vykreslit atmosféru druhé světové aniž by si ujížděl na historických podrobnostech a vystačil si pouze s těmi politickými osobnostmi a událostmi, které zná i ten největší dějepisný analfabet. Prvních 30 stránek bylo náročných, než jsem si zažila vyprávěcí styl a pochopila wocogo, ale zbylých skoro 500 stránek jsem si užila maximálně. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že pár událostí vypravěčka prozradila dopředu, a tak jsem přišla o spousty překvapení. I tak byl ale konec celkem brutálně nečekaný, náladu a naději pak naštěstí navrátil epilog :)
No.. nevím moc odkud začít. Nejdřív asi od toho, jak skvěle ladí název knížky s obsahem. Jak se postavy zastavují u zdánlivě obyčejných okamžiků, které jim přinášejí opravdové štěstí, takový ten stav propojenosti s vesmírem, který zná každý z nás.. a přitom to s hlavním dějem zas tolik nesouvisí :) Příběh jako takový byl na mě moc převztahovaný, přesexovaný a přenevěrovaný, chvílemi jsem si připadala jako úchyl, že žiju 10 let v jednom vztahu bez myšlenek na nevěru. Ale postavy byly sympatické, víc mi k srdci přirostl Jáchym, Verča se až moc zaobírala dilematem rozum * srdce.. Co je na knížce ale úplně nejgeniálnější, je forma. Tak dlouho jsem nevěděla, jakým příběhem začít, až rozhodl los a začala jsem Jáchymem. Celou dobu jsem přemýšlela, jak si autor poradí s tím, aby se pak v příběhu Verči neopakovalo vše znovu, ale zároveň aby čtenář, který čte Verču jako první, do toho příběhu také naskočil. A to je prostě neuvěřitelné, jak se to povedlo, jak do sebe každý kousek zapadal a zároveň se skoro nic neopakovalo. Příběhy se nádherně doplnily a teprve po dočtení druhého se vše nádherně uzavřelo a vyjasnily se věci, které mi přišly v prvním příběhu jako křečovitě vymyšlené náhody. Prostě dokonalý a tak u mě těch pár mušek v podobě vztahových překombinovaností vůbec nemá vliv na množství hvězdiček :)
parádní ilustrace,dcera si knizku oblibila okamžitě,uz týden ji čteme pořád dokola :) škoda jen,ze úklid podle příběhu je pro většinu domácnosti nemožný (vyžaduje vláček s velkými vagonky) ale na dceru 2 a půl roku knížka i tak měla vliv.u uklízení si prozpevuje jako neporadnicek a taky podle těch obrázků pochopila rozdíl zabordeleny/uklizeny pokoj.takže za nás super :)