kacaabba
komentáře u knih

Ve své době jistě velký spisovatel dobrodružné a populárně naučné literatury. Dnes už trochu zastaralý jazyk a styl, takže mladými lidmi již v podstatě nečten. Mne na Verneovi vadí přílišná naivita, že vědecko-technický rozvoj vyřeší vše. Ano, mám to snažší, už se to jasně ukázalo, ale stejně. Mimochodem jsem netušil, jak rozdílný je děj mezi knihou a neméně slavným seriálem...


Když jsem slýchával, jak nezměrný je Tolkienův svět, pochyboval jsem. Když si člověk čte jen Hobita nebo Pána prstenů, nemusí to rozpoznat. Ale číst Sillmarilion znamená vidět šíři i hloubku. A moudrost. Takže klobouk dolů a to i přesto, že se nestávám "Tolkienovcem"


Třeba říci, že to není vůbec můj styl. Ale chtě nechtě se mi znovu a znovu vybavovaly scény ze seriálu Bylo nás pět... a tento seriál mám velmi rád. Takže když jsem přistoupil na Poláčkův pohled na společnost, pak jsem se již "smutnobavil", či jak to vyjádřit.


Ano, jsou životní osudy, které jsou inspirativní. Život Heleny a její dlouholeté učitelky takový byl. Film Divotvůrkyně (The Miracle Worker) z r. 1962 mě zaujal více, i když pouze ukazuje na první období práce paní Salivenové, učitelky Heleny, se zanedbanou hluchoslepou dívkou.


(komentář k vydání z r. 1982) Ani nevím proč, ale tahle kniha mi v mém jinošství unikla. Velká škoda! Netušil jsem, že je tak hezká, milá, napínavá a ještě se člověk dozví dobové reálie. Rozhlasové zpracování natož film knize nesahají ani po kolena. Předčila mé očekávání!Rozhodně doporučuji.Velmi se mi líbily i kresby Karla Tomana.Co se mi nelíbilo: 1) doslov p. Málka, překladatele. Ale to se dá pochopit, protože to psal za socialismu a socialismus si liboval v revolucích a nenáviděl křesťanskou víru.2) poznámkový aparát. Považuji za velmi chabé, pokud vydavatel pouze přejímá 80 let staré poznámky autorovy, bez ambice doplnit je např. českými názvy či poznatky ze zeměpisu Afriky, které jsou jednoznačnější než v době autorově. Chybí mi tam též mapa se zakreslením cesty a základních míst, kudy hrdinové knihy procházeli.3) a jako obvykle (bohužel) ani zde nebyla součástí knihy záložka

V době, kdy Rusko bojuje proti Ukrajině se mi to čte přeci jen jinak, než kdyby byl klid zbraní... Na knize mi vyhovoval záběr od příběhů před válkou, až po válečné proměny hlavních postav. Celkově dobré a mezi tím dobrým, kvalitním několikrát ještě špičky. Ještě lepší než to dobrý. < < Máte to také tak, že v knize hledáte nějakého hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit? Já ho našel i v tomhle kaleidoskopu postav - je jím poručík Greene.


Vlastní příběh bratrů se mi líbil. V mnohém mi připomínal příběhy z Letopisů Narnie. To, co se mi určitě nelíbilo, byl konec. Komentuji to jako křesťan, který má naději na věčný život, kde už nebude pláč a bolest a strach a nemoc... V čem byla autorka ukotvená, netuším, možná v ničem. Takže existují i jiné povedené příběhy, ale není tam takový podivný konec; tuto knihu bych svým dětem nepodsouval.


Že se do takovéhoto tématu pustila žena, mne překvapilo. Mé překvapení pokračovalo, když jsem si uvědomoval, s jakou zdánlivou chladností popisuje kruté momenty. Drsnost toho, co zažil hlavní hrdina je opravdu značná a asi jsem zatím nečetl příběh s větší strastí hlavního hrdiny. To ale pro mne není to hlavní, co rozhodlo o plném počtu. Vždyť autorčin styl není nijak úchvatný (byť nikoli špatný) a napětí v knize pravidelně rozvolňuje statistickými popisy (jsou skvělé pro určitou možnost porovnání a zasazení do širších souvislostí). To hlavní pro mne bylo, že autorka (na rozdíl od stejnojmenného filmu) neskončila válkou, ale popisovala pokračující příběh hlavního hrdiny, který, ač přežil nelidské zacházení za války, se postupně propadal hlouběji a hlouběji, až mu pomohl Bůh, kterému zasvětil zbytek svého života.


Básně rozhodně chytlavé, obzvláště pro mladou rozháranou, ještě neusazenou duši. Úplně chápu, že ho mladí mají stále rádi. A některé kousky jsou opravdu velmi milounké... Ovšem ve srovnání s Wolkerem je pro mne Hrabě více pozér a Wolker více opravdový. Ale nerad bych se o tom s kýmkoli přel, takhle to na mě udělalo dojem. Já hlasuji pro Wolkera! /\/\/\ Rád bych upozornil mladší generaci (starší to ještě bude brát jako samozřejmost), že řada básní byla zhudebněna. Určitě Mišíkem a myslím, že min. i Prokopem. Kromě toho měl Hrabě svého komorního propagátora a recitátora v Miroslavu Kováříkovi. Doporučuji k poslechu. Některé jeho básně recitoval i např. Jan Potměšil. Strýček Google najde. :-)


Válečné romány nevyhledávám, tento jsem chtěl, protože je mimo jiné o moři. Nemyslím, že je autor kdoví jaký úžasný vypravěč, ale dost dobrý na to, aby napsal poutavé vyprávění z prostředí, které sám důvěrně znal. Podobně jako jiným i mně trochu scházela absence zasazení příběhu do širších souvislostí války, ale ok. V jednom případě, a kdo četl, ví kdy, jsem si řekl, že kruté není jen moře, ale i spisovatel... Logicky mne napadá přečíst si nyní knihu z pohledu německých vojáků sloužících na ponorkách... *** Nestává se mi to často, ale v této knize několikrát došlo k takovému zvláštnímu prolnutí jeho a mých pohledů, vnímání, až mne to zarazilo. Tím je pro mne kniha tedy i dosti osobnější oproti spoustě titulů, které přitom považuji za lepší.


Vždycky, když se popíše událost, která se stala, tak to může zaujmout. Řada věcí mne zde zaujala, ale upřímně: jakmile nevím, jak jsou na tom zachránění horníci dnes, nemá to pro mne takovou váhu. Mnozí se káli, vyjadřovali se v tom smyslu, že je to navždy změnilo a tak. Jenže jaká by byla dnešní výpověď? S kým to opravdu něco udělalo trvale?
Příběh zasypaných horníků je zfilmován s názvem "33 životů".


Poměrně starý příběh vlastních zážitků trosečníka v nehostinné pustině Severního ledového oceánu. Snad právě pro tuto zkušenost sepsal řadu dalších knih, které rekonstruovaly příběhy skutečných trosečníků. Čeština už poněkud postarší, příběh zajímavý.


Celistvější obrázek o tomto období se mi ukázal až s předmluvou a doslovem knihy. Samotná kniha je zajímavá tím, že se zabývá oním nepříjemným - podlehnutímu. I to je třeba zaznamenat, moci si promyslet, zda je to opravdu k odsouzení.


Marně přemýšlím, proč takové knihy bývají zařazovány do mauritní četby... Že bychom jako národ neměli kvalitnější písemnictví nad toto?


Vlastní příběh byl fakt moc prima. Jen jsem nepochopil vydavatele, že panu spisovateli nenechal dopracovat způsob, jak se k nám příběh dostal - vyprávění Ronovi mi přišlo velmi nevěrohodné.


Zajímavé, celkem uvěřitelné, trochu mi bylo líto hlavního hrdiny, protože ač výjimečný, přesto pod jařmem "osudu". Autor Bibli znal, to je poznat. Ale také minimálně korán a další náboženské texty. Zajímavé to rozhodně bylo, leč nebudu ani doporučovat, ani pokračovat dalším dílem, i když kniha je rozhodně stavěná tak, že jeden díl přečíst nestačí.


I přesto, že jsem zatím v životě nečetl žádný román déle než je tato trilogie o Josefovi ben Matoušovi, musím napsat, že je to úžasné dílo a před umem, chytrostí a citlivostí spisovatele smekám pomyslný klobouk. Taktéž si nepamatuji na románového hrdinu, který by ve mne vyvolal tolik rozporuplných pocitů jako Josef. I proto mi čtení románu trvalo tak dlouho.


Číst to jako dospělý, tak se tomu směji a určitě nedočtu. Ale jako dítě jsem tuto robinsonádu miloval.


Pokud o Mohamedovi ještě pořádně nic nevíte, tak to pro vás bude objevné. Samozřejmě, je třeba vědět, že to píše bývalý muslim. Ale neuvádím to proto, že bych se domníval, že je to podjaté, tedy, že se fakta upravují dle vytyčeného cíle - kniha komentuje mnohé úryvky uznávaných muslimských životopisců Mohameda. Rozhodně ale nečekejte, že z toho Mohamed vyjde dobře. Ono to snad ani opravdu nejde... To byste si nejdříve museli upravit vlastní optiku nazírání na to, jak by měl vypadat člověk, který je Koránem doporučen k jedinému následování, protože je označen jako dokonalý vzor.


Kdysi se na četbu této knihy chodilo do pražské Violy. Četl (hrál) Miroslav Moravec. To byla lahůdka! Jeho zjev - velká hlava s velkým zakřiveným nosem, sytost jeho hlasu, velký černý cylindr a černý plášť - vytvářely při sporém osvětlení lampičky neskutečně působivou atmosféru. Pokyb na pódiu nula - seděl na židli u stolu s lampičkou - a přeci jsme z něj nemohli odtrhnout oči.
