Kacennnka
komentáře u knih

Podvědomě jsem celou dobu očekávala mimozemšťany, což se nakonec nestalo, na druhou stranu to nebylo vůbec na škodu. Kniha je svižná, napínavá a hlavně má neuvěřitelný smysl pro humor. Hlavní postava je boží, sarkastická a tak nějak geniální. Sice je v knize hromada technických popisů a postupů, ale všechno je vysvětleno tak hezky po lopatě, že si z fleku můžete v ložnici vytvořit vlastní bramborovou farmu. I když trochu tušíte, jak to skončí, sledovat průběh toho všeho je prostě neuvěřitelný.


Eliza je kniha, kterou když správně čtete, může vám dát hrozně moc. Je to kniha o psychice introvertní středoškolačky, který vytváří populární webkomix, ale nechce, aby to někdo věděl. Je to příběh, který odráží čím dál tím více důlěžitá témata: deprese, sebevražda, introverze, úzkosti, vyhoření... A taky dělá to, na co většina knih pro mládež zapomíná - mluví o vztahu dospívajících s rodiči. Elizu čtěte, protože ta kniha vám dá hrozně moc. Protože je potřeba o takových věcech mluvit a protože vám Eliza necpe svůj názor, ale chce, abyste si ho udělali sami.


Tohle by si jednou za život měl přečíst každý.


Autorka je odbornicí na rodinná dramata, která nejsou totálně postavená na hlavu. Mně se to fakt líbilo a je mi trochu líto, že se knize nedostalo tolik pozornosti.


Hostitel je vlastně takové apokalyptické sci-fi a mimozemšťany, ale orientován hlavně na mezilidské vztahy. Hostitel má velice vlažný začátek, ale po překonání tak 70 stran dostane úplně jiný rozměr. Nápad s Dušemi je skvěle zpracovaný, mezilidské vztahy pěkně popsané i vystavěné a ač máte na Stmívání jakýkoli názor, člověk musí uznat, že Meyerová psát umí. Jo a taky je Hostitel na úplně jiném levelu než již zmíněný trhák.


After splňuje všechny atributy toho, proč nezastávám knihy z wattpadu. Chápu, že to fungovalo na internetové platformě, ale v knize prostě ne. Kniha by si zasloužila řádně proškrtat a taky vystavět pořádnou zápletku (která se objevila v posledních pár kapitolách, tzn. 20 stranách, což je na 500+ stránkovou knihu docela tristní). Tahle kniha předává akorát obraz totálně nezdravého toxického vztahu dvou lidí, kteří se nesnáší, ale funguje mezi nimi nějaká vybájená chemie, kterou si oba pletou s láskou. Hardin je prostě idiot, důvod jeho nezvladatelného chování byl totální výsměch a rozhodně neomlouval to, že se k lidem choval jako ke kusu hadru na podlahu. Tess ale nebyla o moc lepší. Dětinská a sobecká Mary Sue, která kašlala totálně na všechny kromě těch, ze kterých mohla mít nějaký prospěch. Landon byl prototyp teplého kamaráda hlavní (anti)hrdinky, akorát měl přítelkyni, budoucí milostný trojúhelník z toho přímo sálal a nekonečná repetice hádek a usmiřování v posteli velice rychle přestala bavit. K sexuálním scénám se ani nebudu vyjadřovat, byly totálně uhozené, nelogické a uspěchané (což je smutný vzhledem k tomu, že na nich příběh stojí). Jediné co, bylo to relativně čtivé a oddechové. To je tak všechno.


Tahle kniha je mišmaš tězkých životních událostí bez adekvátní emocionální a psychické odezvy. Je to přemrštěný příběh, ve kterém se samy řeší problémy, zasahuje ruka osudu a navíc dějová linka ustupuje sexuálním scénám, které jsou vzhledem k tématu knihy (i zasazení do událostí) více než nevhodné. Tahle kniha je pro mě velké ne.


Kašlete na všechny, co to pomlouvají, a zkuste to.


Detektivky jsem nikdy nevyhledávala, vlastně vždycky jsem si říkala, že by mě to prostě nebavilo, že to není nic pro mě. Tenhle můj postoj totálně vyhořel s prvními stránkami Sněhuláka, které jsem přečetla. Přestože je to pětisetstránková knížka (kterou jsem sice četla o něco málo déle, než se mi líbilo), tak se to četlo strašně dobře, stránky ubíhaly jedna za druhou a já se do příběhu v podstatě okamžitě ponořila a strašně netrpělivě chtěla vědět, kdo je vlastně vrah. A dozvěděla jsem se to až na úplném konci, vlastně v té chvíli, co to bylo naprosto jasné. Skvělá kniha!


K tomuto příběhu se dá říct jen jedno. Přečtěte si to. Pak pochopíte, o čem to je. Tenhle příběh se nedá popsat slovy. Člověk musí ten příběh zažít, i když - naštěstí - jenom na stránkách knih.


Nejúžasnějšími částmi byly dopisy, které si hlavní dvojice vyměňovala. Vystavění jejich vztahu právě skrze ně bylo velice uvěřitelné (přestože to u love-hate vztahů často moc nefunguje) a strašně jsem jim fandila. Nevím, jestli je to tím, že jsem trochu oldschool a dopisy mi stále přijdou hrozně romantické, ale fakt mě tahle část vyprávění chytila za srdce. Oproti tomu mě skládání textů písniček moc nebralo, a tak jsem v nich ani nehledala nějakou větší hloubku, což si teď zpětně říkám, že je možná trochu škoda.
Kasie West je pro mě stále novou autorkou a rozhodně s jejími knihami nekončím. Nalezla jsem v ní svou druhou Jenny Han a její příběhy jsou mi více než sympatické. Přestože jsem tomu ze začátku moc nevěřila, ani P. S. I Like You mě vůbec nezklamalo, naopak mě to velice příjemně překvapilo a já jsem při čtení téhle oddechovky strávila několik příjemných hodin. A znovu si zazoufala nad tím, že knižní hrdinové neexistují ve skutečnosti.


Uměle prodlužovat ukončené trilogie je vždycky špatný nápad. Vždycky. Je to Clareová, takže se to čte fajn, jenomže to ztratilo kouzlo a zbytečně se to zamotalo.


Smrtka je utopický příběh o dokonalé společnosti, kde jsou lidé nesmrtelní, zabezpečení a pohodlní. Je to příběh plný mrtvol a intrik. Je to příběh, který není i přes téma morbidní. Je to příběh, který chcete číst, protože nic takového jste v ruce neměli. A Shusterman to má vymyšlené do puntíku, to mi věřte.


Nimbus je parádní krasojízda, jejíž konec vám vezmě vítr z plachet. Je to míň o kosení, je to více intrikánské a místy trochu natahované, ale výsledný obrázek stojí za to.


Já tu moderní poezii prostě asi nechápu... Jo počkat, ona to není poezie. Ony jsou to instagramové posty, akorát vytisknutý a svýzaný do knihy.


Zapomeňte na film, protože tohle je sonda do indické společnosti a ne žádná love story. A příbeh, příbeh je to silný.


Hodnocení
U tohoto dílu jsem se nejvíc bála toho, že nebude na takové úrovni jako ten předchozí. Naštěstí, mé obavy byly stejně zbytečné, jako když jsem se bála, že se mi nebude líbit Aréna smrti. Druhý díl byl určitě lepší než ten první, i když se mi ze začátku moc nezdál, napínavější a dokonce i krutější. Velikým plusem je, že úvod do příběhu a to, co se dělo v předchozím díle, bylo shrnuto pouze do několika stran a navíc zapadlo do děje.


Tahle kniha je hrozne aktuální. Příběh o hře, která zasahuje do soukromých životů hráčů, plnění questů... Tohle si přečtěte, bylo to výborný.
