Kacennnka komentáře u knih
Nespasitelní mají relativně zmatečný svět, který trochu zachraňuje rejstřík na konci knihy, ale pořád je to docela rodeo. Hodně názvů navíc přímo vychází z němčiny s to pro někoho, kdo umí maximálně Guten tag, fakt nebyla sranda. Ale, jedno velké ale - ten svět je neskutečně zajímavej. Vychází z toho, že víra může vytvořit reaitu a jednou z dějivých linek je vytvořit boha, ve kterého všichni budou věřit, a on nakonec nanebevstoupí. Nemusíte mít v tom světě ale až tak velké plány - stačí, že budete věřit, že jste nejsilnějším bojovníkem a skutečně se jím stanete. Není to ale tak jednoduchý a v tomle špinavým a krutým světě vznikli i Geisteskrankeni - šílenci, kteří ve své bludy věří tolik, že se staly skutečností. Někteří mají bludů více, než by chtěli přiznat.
Nespasitelní jsou příběhem, ve kterém byste kladnou postavu pohledali. Je to jeden záporák vedle druhého, ale některým tak trochu fandíte, protože ti druzí jsou přecijen trochu horší. Je to zajímavé osvěžení, na druhou stranu nemůžete počítat s tím, že vám budou symptické nebo si některou oblíbíte.
Tahle kniha mě nedostala zrovna dějově, občas se to nemile táhlo a nekonečné vnitřní úvahy trochu unavovaly. Přesto to kompenzovaly skvěle pospané prostředí, emoce a beznaděj. Hodně se toho dalo najít mezi řádky a když člověk dával pozor, spousty věcí si všimne, je tam hromada skrytých významů a nenápadných ponaučení.
Nespasitelní jsiu rozhodně originální, něco takového jste rozhodně ještě nečetli. Musíte ale počítat s tím, že moc pozitivních emocí ve vás nevyvolají a že ibčas se budete muset poprat s nějakou ne úplně záživnou scénou.
Když píšete knihu a postavíte ji na erotických scénách nebo na událostech, které bezvýjimky vedou do postele, je prostě průšvih, když to vyhodíte. Erotický román bez erotických scén je prostě špatně. A když je jednička erotický román, logicky to čekáte od dvojky. Ale dvojka se snaží nesmyslně vyprávět hrozně vážný příběh a děsivě to nefunguje. O to víc, když v jedničce vystavíte drsnou a sprostou mužskou postavu a ve dvojce se vydáte do jeho hlavy a zjistíte, jaký je to vlastně chudáček. After je špatná kniha, ale měla čtivé, i když nereálné, lechtivé scény. Dvojka nemá už ani to.
Na 4 to rozhodně není. Ale suma sumárum jsou Akta Illuminae top strop boží vesmírná jízda. Bohužel, každý díl je svým způsobem úplně stejný.
Příběh sleduje hromadu různých rovin a postav a podivně dobře to dávalo smysl a nepůsobilo jako blbost. A i když Obsidio mohlo (mělo k tomu veškerý potenciál) být fakt nářez... nepřekvapilo v něm vůbec nic. Každý díl má stejnou šablonu, jenom si to ve dvojce zatím plně neuvědomujete. Ale v Obsidiu to přijde. A zklame. A už ani ta forma vás neposadí na zadek.
Nový postavy sympa, ale s nevyužitým potenciálem. Hodně mě mrzí, že se tam víc nerozvedla třeba Óširová, naopak Káťu a dramatický osudy bych vymazala úplně. Příběh fajn, jenom na mě už tolik nepůsobila atmosféra. Prostředí Kerenzy dobrý, ale chtěla bych víc o odporu a povstání. Ale už teď to bylo fakt dlouhý, tak stížnosti asi nejsou na místě.
Ale! Takhle série za přečtení prostě stojí.
Předurčený je skvělá kniha pro začátek s urban fantasy, náročnějšímu, či řekněme zkušenějšímu, čtenáři ale nebude zas tolik stačit. Je to hodně akční, je to tak akorát vtipné, jsou tam líbivé charaktery a zápletka dává jako celek smysl. Díky bohu je první díl uspokojivě ukončený (s otázkami do budoucna), takže čekání na dalších devět dílů snesete a nic nezapomenete.
Osobně mi tam chyběl nějaký širší worldbuilding. Všechno bylo tak trochu ploché a co se autorovi nechtělo vysvětlovat, to prostě odbyl nějakou frází nebo to úplně vynechal. Hranice mezi dobrem a zlem mi přišla hrozně ostře vymezená, o to nápadněji, když hlavní distinkce Světlých a Temných mágů spočívala ve věčném sporu nature vs. narture. Místy mi to na urbanku přišlo i trochu moc uhlazené.
Osobně mi to dost přípomínalo Kroniky železného druida (Prohnaný), jak světěm tak postavami a jejich vztahy, jenom to byl slabší odvar.
Tahle knížka byla hrozně rychlá a s nevyužitým potenciálem. Nápad byl hrozně skvělej, sice kombinace ghúlů a westernu zní dost šíleně (ale do podobnýho filmovýho cringe dostali i Daniela Craiga, so what?), ale hodně toho nabízí. A u toho nabízení to taky zůstalo.
Dle mého názoru jeden z autorského dua psát umí a druhý ne. Střídaly se totiž hrozně příjemné, většinou popisné, pasáže s plitkými dialogy a nesmyslnými sprosťárnami. Nicméně i přes to se střídaly akorát rychlé a extra rychlé scény, celá kniha byla neuvěřitelně uspěchaná, a to si rozhodně nezasloužila. Tím pádem si nevytvoříte vztah ani s postavami ani se světem, a tak je vám úplně ukradené, jak to dopadne.
Suma sumárum, mohlo to být fajn, ale autoři nevyužili ani polovinu potenciálu tématu a místo toho hráli na notu sprosťáren a místy trefných vtípků, které po určité době trochu omrzely. Na druhou stranu autoři hned v úvodu říkají, že je to pro fanoušky braku... takže, můžeme té knize vůbec něco vyčítat?
Poloviční král je bezpochyby svkvělým čtením, přesto místy možná až moc dokonalým. Je psán naprosto geniálním jazykem, autor má velmi širokou slovní zásobu a nepopiratelný talent pro zajímavé košaté popisy. Přesto více než 450 stran směřovalo k (pravděpodobně) hlavní zápletce, která byla naznačena v prologu a dopracovali jsme se k ní až v posledních kapitolách.
Střetávání se tří různých osudů hrdinů v různých časových liniích, které spolu zdánlivě nesouvisí, sice nebylo zmatečné, ale role prologu a jádra knihy se v tomto případě trochu převrací. Hrdinové ale byli rozliční a přestože kniha měla spád, jednalo se o velice rozvláčné čtení, které pracovalo s mimotextovými souvislostmi a na první pohled nevýznamnými detaily. Díky tomu neměl hloubku jenom svět, ale taky každá postava, ať už ta hodná či zlá - a nutno podotkout, že hranice mezi dobrem a zlem jsou velice nejasné a kostrbané a žádná postava rozhodně není černobílá.
Kniha nicméně žalostně postrádala mapu. Fantasy vystavěné na budování světa o takovéhle rozloze mapu vyloženě potřebuje, proto bylo místy docela složité zorientovat se a udržet přehled o místopisu.
Čekala jsem mnoho. Akční fantasy se zajímavým univerzem, mnoho zaklínačských dobrodržuství a příběh, který mě srazí na kolena. Místo toho jsem trochu rozčarovaná. Mnohé zapříčinil povídkový formát první knihy, který nedává tolik prostoru jak pro vystavění fikčního světa, tak pro rozvinutí zápletky. Ačkoli byl Geralt zajímavou postavou a vyprávění mělo hlavu i patu, dovolím si tvrdit, že bez seriálového vizuálu by mě čtení velice brzo nudilo. Velká část pozornosti mi při čtení ubíhala k porovnávání seriálové podoby povídek (a postav), a také jsem si neodpustila hledání tolik avizovaných podobností mezi klasickými pohádkami. A tyto pohádky se tam opravdu daly najít, bohužel většinou z toho důvodu, že v mnohém tam byly poměrně násilně zakomponovány a nebyly nikterak důležité pro vývoj zápletky. Zaklínače tedy hodnotím spíše průměrně. Ač to bylo čtivé, akční a často i vtipné, má očekávání (vzhledem k popularitě a seriálu) byla příliš velká.
After splňuje všechny atributy toho, proč nezastávám knihy z wattpadu. Chápu, že to fungovalo na internetové platformě, ale v knize prostě ne. Kniha by si zasloužila řádně proškrtat a taky vystavět pořádnou zápletku (která se objevila v posledních pár kapitolách, tzn. 20 stranách, což je na 500+ stránkovou knihu docela tristní). Tahle kniha předává akorát obraz totálně nezdravého toxického vztahu dvou lidí, kteří se nesnáší, ale funguje mezi nimi nějaká vybájená chemie, kterou si oba pletou s láskou. Hardin je prostě idiot, důvod jeho nezvladatelného chování byl totální výsměch a rozhodně neomlouval to, že se k lidem choval jako ke kusu hadru na podlahu. Tess ale nebyla o moc lepší. Dětinská a sobecká Mary Sue, která kašlala totálně na všechny kromě těch, ze kterých mohla mít nějaký prospěch. Landon byl prototyp teplého kamaráda hlavní (anti)hrdinky, akorát měl přítelkyni, budoucí milostný trojúhelník z toho přímo sálal a nekonečná repetice hádek a usmiřování v posteli velice rychle přestala bavit. K sexuálním scénám se ani nebudu vyjadřovat, byly totálně uhozené, nelogické a uspěchané (což je smutný vzhledem k tomu, že na nich příběh stojí). Jediné co, bylo to relativně čtivé a oddechové. To je tak všechno.
Tohle bylo proste jenom... meh. Autorka se snazila vytvorit hrozne komplexni a zajimavy pribeh, ale ve vysledku akorat vykradala klasicke pohadky, povesti, Oddyseu a cizi nabozenstvi. A to tak nekonzistentnim a zbytecnym zpusobem, ze me to neuveritelne obtezovalo. Prislo mi, ze nemela dost kreativity nebo energie na to, aby vymyslela neco vlastniho, a tak udelala kolaz z toho, co se dalo najit. Dalsi veci bylo, ze kniha by si zaslouzila mapu, protoze se mluvilo o spuste uzemi a jako celek to bez vizualizace nedavalo smysl. Krome toho, ze dej byl zbytecne rozvlekly, byl take zmatecny a ke konci se snazil zahrat na vaznejsi notu, coz do romantickeho vypraveni o splasenych hormonech uplne nesedelo, navic autorka nedokazala vytvorit potrebnou pudu pro to, aby to ctenare alespon trochu zajimalo. Selah byla priserna, ufnukana a sobecka hrdinka, ve ktere jsem nevidela zadny vyvoj ani snahu vzeprit se svemu osudu. Vedlejsi postavy byly neslane nemastne a bylo jich takove mnozstvi, ze nebyla sance se zorientovat. Kdyby se to proskrtalo, vyhodily se z toho pribehy, autorka vytvorila vlastni fikcni svet a Selah nehrala zakoukanou husicku, bylo by to o mnoho lepsi.
Tohle bylo vlastne hrozne divny, ale dobre divny. Alenka v risi divu na tisic a jedna zpusobu, kdy se popisuje, co se asi tak deje po navratu z kouzelne rise. Je to fajnova jednohubka s trochu zvlastnim stylem psani a misty je dost morbidni, ale za prozkoumani stoji.
Tahle kniha je mišmaš tězkých životních událostí bez adekvátní emocionální a psychické odezvy. Je to přemrštěný příběh, ve kterém se samy řeší problémy, zasahuje ruka osudu a navíc dějová linka ustupuje sexuálním scénám, které jsou vzhledem k tématu knihy (i zasazení do událostí) více než nevhodné. Tahle kniha je pro mě velké ne.
Je to hrozně fajn, čtivý a vtipný a dokonale vymyšlený a postavený dohromady. A přestože je tam hrozně moc různých prvků dohromady, nepůsobí to jako totální slátanina. Na druhou stranu mě ale tenhle díl nebavit tak, jak by mohl. Ten příští je ale o severských bozích, a to mě bere mnohem víc než konvent čarodějnic.
Číst Mecy je jako potkávat staré známé. Je to sázka na jistotu. Mercy miluju už dlouhá léta a pořád je skvělou hrdinkou. I když zmizely některé mé oblíbené postavy (Samuel a Stefan), objevují se nové se skvělým potenciálem. Tenhle díl byl trochu slabší, velké finále bylo trochu nuda, ale porad je to Briggsová. A tu já můžu.
Viděla jsem to spíš tak za tři hvězdičky, ale co už. Jako jooo, ale bylo to dost předvídatelný, velký zrádce jsem odhalila hned a romantickou linku jsem taky dost odhadla. Jenom škoda některých postav.
Jako závěr dost dobrý. Začalo to dávat smysl (i když jsem to trošku tušila), nicméně ta romantická linka trošilinku otravovala. Xemerius je top!
Pořád mě podivuje, jak malý časový rámec do svých knih Gierová vkládá, ale přesto to není utahané. V celé sérii neuběhl ani týden, ale z nějakého důvodu to pořád funguje. A Xemerius je miláček!
Já tu moderní poezii prostě asi nechápu... Jo počkat, ona to není poezie. Ony jsou to instagramové posty, akorát vytisknutý a svýzaný do knihy.
Příběhově to bylo trochu slabší, než jsem očekávala, nicméně kniha v sobě měla to něco, co vás nutí číst dál, nehledě na noční hodinu. Nicméně bylo to zajímavé, psané hrozně lehce a svižně. Na rozsah knihy se toho stalo poměrně dost, nicméně to nepůsobilo uspěchaně. A moc se mi líbilo, jak někdy kniha působila tak zvláštně absurdně.