Kacennnka komentáře u knih
Tohle je rozhodně zajímavá kniha, která si hraje na filosofickou, ale zas tolik té filosofie tam není - jenom to, co se autorovi hodilo. Grafické zpracování je top, vyprávění přímočaré a nenudíte se. Jenom mi vadila ta esoterická linka a přílišné zjednodušování filosofických myšlenek.
Romantický fantasy příběh, který zahřeje u srdce. Dýchá z toho Stmívání, ale hlavní hrdiny budete mít rádi a Sam nechce Grace sežrat ani nemá podivně stalkerské vlastnosti, takže fajn. Jinak text je naprosto skvělý, vyprávění autorky velice příjemné a příběh vás několikrát opravdu dojme.
Pokud můžete číst v angličtině, vyhoďte český překlad z okna a přečtete si to v originále. Český překlad je zfušovaný ze všech stran, nedává smysl a pan překladatel některé části vymazal a některé si zase sám vymyslel. Příběh tak působí nesmyslně, jednoduše a přímočaře. Kniha je to dobrá, překlad je strašný.
Čekala jsem trochu víc a trochu jiného. Mrzí mě, že tam nebylo víc o technologiích a o samotné virtuální realitě (těch technických věcí, kódů apod), všechno mi přišlo strašně abstraktní. Nemám ráda romantické linky v knihách, které se bez nich s přehledem obejdou. A kdo je Zero jsem věděla hned, co to šlo. Možná by to taky chtělo trochu hlouběji rozpracovat vedlejší postavy. Marie Lu píše skvěle a má zajímavé nápady, ale oproti Legendě by tohle chtělo trochu dotáhnout. Ale líbí se mi, že kniha upozorňuje na elektronický panoptikon a na digitální stopu, kterou za sebou každý nechává. A teď si asi jdu objednat Wildcard.
Obecně tenhle žánr moc nečtu a fantasy jsem za poslední roky přečetla opravdu pomálu. Ale docela se mi to líbilo. Nebyla to nějaká extra třída, něco, z čeho bych si sedla na zadek, na druhou stranu to bylo relativně příjemné čtení. Nebyla tam akce, ale děj nestagnoval, autorka nám neustále připomínala, kde a v jaké situaci se hlavní hrdinka nachází, což bylo jedině dobře. Motiv s magickými kameny je mega hustý a líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla nějakou neporazitelnou bojovníci, ale spíš se věnovala tomu, co ji na dvoře naučili dokonale - intrikám. Trochu mě mrzí ten milostný trojúhelník. A musím uznat, že mě druhý díl docela začíná zajímat.
Wildcard se mi jednoznačně líbilo mnohem více než Warcross. Celý svět začal dávat mnohem větší smysl. Spousta věcí byla krásně vysvětlena, Neurolink získal silnější obrysy a motivace postav konečně byla vyložena na stůl. Moc se mi taky líbilo, že jsme viděli do minulosti i vedlejších postav. Děj byl rozhodně nepředvídatelný, zajímavý, napínavý a propracovaný. Ačkoli se kniha odehrála jen během několika dnů, nebylo to zbytečně natahované, utahané ani nudné. Upřímně jsem si chvíli myslela, že to autorka fakt nesmyslně překombinovala, ale nakonec jsem pochopila, kam tím vlastně míří. A nevím, jak je to možné, ale jako celek to fakt dávalo smysl. Krásně jsem si připomněla, proč psaní Marie tolik miluju.
Nimbus je parádní krasojízda, jejíž konec vám vezmě vítr z plachet. Je to míň o kosení, je to více intrikánské a místy trochu natahované, ale výsledný obrázek stojí za to.
Napsat knihu, ve které je ústředním motivem milostný trojúhleník, je v současném YA podnebí obrovský risk. O to překvapivější je, že se Pearsonové povedlo udržet v rozumné rovině a kniha má skvělé ohlasy i právě kvůli zmíněnému trojúhleníku. Sice jí do karet hraje fakt, že dokáže celou knihu tajit, kdo je Zabiják a kdo Princ, ale ani tohle by ji bez jejích vypravěčských schopností nezachránilo před klišé. Kniha je postavená hlavně na popisech, které ze začátku dost rozčilují, no postupem času si je zamilujete. Autorka popisuje fakt květnatě a zajímavě, čemuž taky dopomohl překlad a bohatost češtiny. Trochu mě mrzí dystopické zasazení, protože by bylo lepší, kdyby se svět omezil pouze na fantasy a vymyslel si vlastní minulost.
Hodně se mluví o tom, že dvojka je nuda, vycpávkový díl, a že se tam toho moc nestane. Jako moc se tam toho nestane, to je pravda. Ale vycpávkovým dílem bych to rozhodně nenazvala. Je tam hodně intrik a hodně věcí, které potřebujeme vědět, protože jinak budeme v příběhu tápat. Akce je tam spíš ke konci, takže chápu, že věčný vysedávání na večeřích a projíždění na koních může jednoho nudit. Na jednu stranu se děj točil právě v tomhle podivném kruhu, na druhou stranu na tom právě byly vidět různé odchylky a progress od těch scén před tím. Na tom se dost odráží styl psaní Pearsonové, která do květnatých popisů dokáže nenásilně vtěsnat nejrůznější detaily, které tvoří svět jako takový.
Tohle má výbronou atmosféru a vyprávěcí styl. Příběh je vystavěný přímočaře, ale je to svižný a akční. Jedna scéna střídá druhou, a i když jsou tam místa, která by mohla sklouzávat do monotónní nudy, vůbec se tak neděje. Postavy se vyvíjí a jsou komplexní, dělají chyby, ale záhy si je i uvědomují. Perry a Árie mají chemii, fungují spolu jako celek, což je jedině dobře. Romantika tam nijak extra nezavazí, ale cenu pro nejlepší postavu stejně dostává Roar. Boží překlad btw. (který se s dalšími díly trochu zhoršuje, právě proto, že se rozchází některá jména). Ačkoli je to už trochu vykopávka, neměla by upadnout v zapomnění.
Hodně obstojné pokračování, ale pořád nechápu, proč ten díl rozpůlili. Přijde mi, že to příběhu i trochu uškodilo. A je tam fakt hodně chyb v textu, bohužel ne jen překlepů, ale i špatný překlad.
Každopádně tahle polovina je krapet nudnější, protože všechno zajímavé nakladateltví radši nacpalo do dalšího dílu. Nicméně, co dost oceňuji, je, že autorka na uzdě drží romantickou linku, k čemuž dopomohlo i oddělení hlavních protagonistů. Děj je dobrý, poměrně neočekáváný, se spádem. Jak jsem psala, trochu tomu podkopává nohy výsledný text, ale když si zamilujete svět a v mém případě i postavy, ani tenhle detail (pro některé smysl bytí, hledat chyby v knihách) vás neodradí od toho, abyste pokračování slupli jako malinu - a taky to má sotva 200 stran, no.
Do poklidné modři je obstojné zakončení celé série. Kdyby kniha vyšla ve svém původním rozsahu, tedy bez části druhého dílu, oprostili bychom se od problému opakování konečných událostí a trochu by zmizel i fakt, že se v některých částech rozchází překlady.
Krátké, výstižné, zajímavé, roztomile. Spíš jednohubka, ale fakty jsou fakt zajímavé a ilustrace příjemné.
Ač to zní divně, čekala jsem víc hovínek. Název knihy je lehce zavádějící, ve skutečnosti je to taková dětská příručka, jak stopovat zvířata v přírodě. A to nejen podle hovínek.
Devět dní je kniha, od které jsem nic nečekala a dostala toho poměrně dost. Vojensky oritentovaná a nábožensky zfanatizovaná společnost, akce a intriky, zajímavý a smysluplný sci-fi svět k příklonem k post-apu. Zajímavý, leč občas chaotický styl vyprávění, zajímavé zvraty a nepředvítelnost. Pokud chcete začít koketovat s českým sci-fi, Devět dní rozhodně není špatná volba.
Eliza je kniha, kterou když správně čtete, může vám dát hrozně moc. Je to kniha o psychice introvertní středoškolačky, který vytváří populární webkomix, ale nechce, aby to někdo věděl. Je to příběh, který odráží čím dál tím více důlěžitá témata: deprese, sebevražda, introverze, úzkosti, vyhoření... A taky dělá to, na co většina knih pro mládež zapomíná - mluví o vztahu dospívajících s rodiči. Elizu čtěte, protože ta kniha vám dá hrozně moc. Protože je potřeba o takových věcech mluvit a protože vám Eliza necpe svůj názor, ale chce, abyste si ho udělali sami.
Moje první a rozhodně ne poslední setkání s autorem. Kromě toho, že spojil mnoho mně blízkých témat (sci-fi, vojensky orientovaná společnost, drzá hrdinka s vlastním názorem, mimozemšťané, umělá inteligence), příběh se mu podařilo neuvěřitelně zajímavě, smysluplně a originálně vystavět. Pomalejší místa jsem nadšeně vítala, akce byla propracovaná, smysluplná a napínavá. Vypravěčský styl i překlad na jedničku, i když mě trochu rozčilovalo všudypřítomné "zatroleně". A pomyslnou cenu za nejlepší postavu dostává vesmírná loď.