Kacennnka komentáře u knih
Hrabal je Hrabal. Hlavní postava je nesnesitelná, povrchní a vypočítavá, ale taková má být. Občas fajn motivy, ale příběh jako takový mě nevzal.
Jandy umí. Nenásilně našroubovaný magický realismus, lgbt tematika, hluboké myšlenky a jedinečný styl vyprávění, který má jen ona.
Autorka má sice zajímavý styl psaní, ale vypráví zbytečně zdramatizovaný a nafouklý příběh. Trápení hlavní hrdinky je velice přibarvené, milostný trojúhleník v plné síle a rozuzlení zklamání.
Podle Goodreads mě to před lety docela nadchlo, ale zpětně už si nevybavuju proč. :D
Zoo City je podivný, ale velice zajímavý a originální příběh z neotřelého prostředí Johanesburgu. Je to trochu fantasy, trochu detektivka, trochu ze života. Hlavní hrdinka má lenochoda, takže za to jsou plusové body. Někomu to možná bude v jistých věcech připomínat Zlatý kompas, ale rozhodně to není na škodu.
Mimozemské sci-fi prostě můžu, o víc, když je krvavé. Nejsem morbidní, ale prostě mám ráda akci a zvraty. Pátá vlna popisuje hned několik různých dějových linek, které se nakonec spojí v jednu. A věrte mi, že fakt nebudete vědět, na čí straně stojíte.
Upřímně mě to moc nevzalo, lepší by bylo, kdyby se nejdřív vydal první díl a ne až ten druhý.
Hostitel je vlastně takové apokalyptické sci-fi a mimozemšťany, ale orientován hlavně na mezilidské vztahy. Hostitel má velice vlažný začátek, ale po překonání tak 70 stran dostane úplně jiný rozměr. Nápad s Dušemi je skvěle zpracovaný, mezilidské vztahy pěkně popsané i vystavěné a ač máte na Stmívání jakýkoli názor, člověk musí uznat, že Meyerová psát umí. Jo a taky je Hostitel na úplně jiném levelu než již zmíněný trhák.
Konec relatvní zklamání, všichni krome Kenjiho mi lezly na nervy a celkově jsem čekala trochu víc. První díl stále top.
To se má tak, že někdy od těch "hrozně super" slavných knih čekám trochu moc... Ale dalšímu dílu dám možnost určitě.
Felicia Day dokázala nenásilnou formou sdělit lidem, že být tak trochu divný je úplně v pořádku (většinou). Že každý je nějaký a každého baví něco jiného. Kromě svého osudu tam místy vylíčila i epizody ze životů svých hráčských kolegů. Kteří kupodivu taky byli podivíni - ale zase trochu jinak.
Felicii Day jsem milovala už v Supernatural. Ještě radši jsem ji měla poté, co jsem začala sledovat její videa. A i když jsem si nemyslela, že to půjde, ale po přečtení její knihy ji mám ještě radši. Protože umí skvěle vyprávět. A je vtipná. A dokáže o všem mluvit otevřeně. Bez obalu. A tak, jak to prostě je... A já si konečně půjdu pustit The Guild.
Eleanor a Park je příběh, který se četl opravdu skvěle. Rowellová dokázala příběh vyprávět tak, že mi na postavách začalo záležet a vůbec mi nebylo ukradené, jak to s nimi bude. I když všichni tak trochu tuší. Nicméně jsem knihu nemohla odložit a stránky ubíhaly jedna za druhou. Dokonce mě ani nerušila skutečnost, že je kniha psaní er-formou z pohledu obou postav, které se někdy dost často střídaly. Však místo toho, aby to rušilo, to dokreslovalo atmosféru.
Možná by to chtělo víc děje a trochu méně vzdychající Tessy. No, ale je to Clareová, takže...
Číst poprvé Pottera po dvacítce a s tím maximálním hypem není procházka růžovou zahradou.
První polovinu jednoznačně táhla Manon a já se fakt těším, až o ní budu číst i dál. Celaena byla v první části na facku a byla tak neskutečně moc protivná. Pak se to ale zlepšilo a nakonec je to ta stará dobrá Celaena. Chaol trochu zklamaní, Dorian mohl dostat víc prostoru. Cenu za nejlepšího mužského hrdinu ale dostává Jeřáb (i když jsem ho měla radši s tou tvrdou slupkou drsňáka).
Lepší průměr. Hodně se mi líbil styl, jakým to bylo psané, ale samotná zápletka nepřinesla nic extra originálního.
Stále lepší průměr. Prostě se nemůžu donutit, aby mi na těch postavách opravdu záleželo.
Námět byl skvělý, zpracování mě už tolik nebralo. Místy jsem dost trpěla vývoje událostí a některé mi zlomily srdce.