Kaka.cs komentáře u knih
Tak tohle bylo skvělé!
O knize jsem slyšela jen samé dobré věci, tak jsem si ji rozhodně chtěla přečíst, i když jsem se trošku bála, že pak budu zklamaná (stává se mi, že knížky, které ostatní vychvalují, mě pak tolik neberou). Tady se to ale nestalo. Příběh popisující historii hornického kraje skrze osudy obyčejných lidí je velice čtivý, uvěřitelný a místy až krutě pravdivý. Musím říct, že mi také otevřel mnou téměř neznámé kapitoly naší historie, ke kterým jsem si pak dohledávala další informace (třeba o sporu o Těšínsko jsem asi někdy něco zaslechla, ale neměla jsem vůbec ponětí, jak dramatický byl).
Zkrátka a dobře - příběh je skvělý a už teď se těším na pokračování osudů hlavních hrdinů i celého města.
PS: po dočtení knihy jsem dostala strašnou chuť si znovu přečíst Bezručovy Slezské písně. Mám pocit, že teď budu na některé básně koukat zase trochu jinak.
Wow. I druhý díl byl naprosto skvělý a hodně mě vtáhnul. Řekla bych, že byl takové o něco drsnější a krutější než díl první (zřejmě byla popisovaná léta i ve skutečnosti krutější než léta předešlá). Opět jsem se dozvěděla spoustu historických skutečností, o kterých jsem do té doby neměla ponětí. Situace na Karvinsku těsně před začátkem 2. světové války a v jejím průběhu byla zjevně velmi nemilosrdná. Nejvíc ve mně nicméně asi zarezonovaly "vlasy z Osvětimi".
A co se týče postav, tak nejvíce jsem prožívala příběh Ženky. S tou jsem opravdu cítila. V životě byla nucena se několikrát vzdát svých cílů a štěstí a já jsem se do ní dokázala velice vcítit a bylo mi jí neskutečně líto.
Už se těším na třetí pokračování.
Kniha je zase skvěle napsaná a úžasně popisuje osud města a jeho obyvatel v poválečném období. Musím ale říct, že je kniha hodně psychicky náročná, úplně jsem při jejím čtení cítila ten zmar, bezmoc a tíhu doby, jak kdybych některé události prožívala já sama. Neuvěřitelné, jak může může být během pár let město úplně zničeno.
Příběh knihy vlastně není nikterak dramatický, nejsou tam žádné nečekané zvraty a tragédie. Je to zkrátka popis života dvou lidí, kteří se museli popasovat se svými osobními problémy. Ač by se to mohlo zdát jako nezáživné, Štěpán Javůrek umí krásně vyprávět a tak je knížka čtivá a člověk se dokáže do postav vžít a prožívat s nimi jejich životy. Bonusem je krásný a pravdivý autentický popis Krušných hor. Líbilo se mi, že díky jejich znalosti si mohu představit každou zatáčku, každý výhled, jednotlivé stavby a dokonce i přesně vybavit chuť trhaného vepřového na Rýžovně, které Petr s Kamilou jedli při prvním výletu. Milým bonusem pro mě bylo také to, že hlavní postava se jmenuje stejně jako já - to se mi stalo snad poprvé.
Po první kapitole jsem si uvědomila, že na knihu rozhodně nemůžu koukat jako na ty ze série s Harrym. Pak jsem se do knihy poměrně začetla a opět mě uchvátila. Úplně jiný příběh, než na které jsem od autora zvyklá, ale stejně skvěle zpracovaný.
Musím říct, že mám z knihy celkem rozporuplný pocit. Bylo to moje první setkání s Keplerem a vzhledem k recenzím na autora jsem od toho čekala něco úžasného, ale zas tak nadšená jsem nebyla...
Příběh, který je v knize vystavěný, je vlastně dobrý, ale nějak jsem se do knihy nedokázala začíst, většina knihy mi přišla taková docela zdlouhavá. Musím přiznat, že mě začala bavit až někdy v poslední třetině, kdy Joona letí do Ruska, ale tahle část byla poměrně rychle a pro mě docela nepochopitelně utnuta. Pak se najednou v krátké době stalo mnoho událostí, z nichž některé byly dle mého celkem přitažené za vlasy. To platí mimochodem i pro to, co se dělo na tom přísně střeženém oddělení, několikrát jsem si říkala, jak je tohle vůbec možné.
Tahle knížka byla hodně zvláštní. Na jednu stranu je příběh vyprávěn velmi stroze, velice často bez nějaké výraznějšího děje - v podstatě jen popis událostí, což je dle mého v podobné literatuře dost netradiční. Na druhou stranu i přes tuto strohost se zde dozvídáme mnoho z toho, jak vypadal život různých skupin obyvatel v období ohraničeném světovými válkami.
Původně jsem čekala, že knížka bude celá jen o životě v Chaloupkách a okolí, a proto jsem si ji taky vybrala, protože dle mého názoru je to asi nejkrásnější údolí v mých milovaných Krušných horách. Nejsem ale zklamaná. Ačkoliv je styl vyprávění dost nezvyklý, zachycuje velmi krásně, jak vypadal život mezi válkami a nekouká na to vše černobíle, ale opravdu ukazuje různé úhly pohledu a nutí člověka se zamyslet nad některými dějinnými událostmi.
Musím přiznat, že poslední kapitoly mnou hodně pohnuly. Až mi na konci ukápla slza. A to se mi stalo zatím u minima knížek.
Po delší době další přečtená kniha od Nesbøho. Příběhu opět nechybělo napětí, dokonalé detailní popsání všech situací a to, že na konci se ukáže, že pachatelem je někdo, koho byste ani v nejmenším netipovali.
Tenhle díl byl pro mě i dost emotivní. Jedna z vražd se mnou opravdu hodně zacloumala a trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatovala z toho, že Nesbø skutečně zabil asi moji nejoblíbenější postavu. No a musím přiznat, že mě poslední kapitola a ten (pravděpodobně jen chvilkový) happy end docela dojala.
Knížka je zajímavá tím, že ačkoliv se jedná o detektivku, není psaná primárně z pohledu vyšetřovatelů, jak bývá zvykem, ale z pohledu lidí, kterých se vyšetřování vraždy dotýká. Nabízí zajímavý propleten vztahů a tajemství. Za mě spíš taková oddechovější detektivka, nezařadí se mezi mé oblíbené, ale čtení bylo příjemné.
Knížka byla zajímavá, ačkoliv jsem detektivek přečetla už hodně, tahle byla jiná, než všechny ostatní. Líbila se mi. Udržela si napětí až do konce.
Úžasná kniha. Nejdřív jsem se bála, že mě tak dlouhá knížka bude nudit, ale nedošlo k tomu. I popisné části byly skvělé. Knížka mě naprosto vtáhla a k postavám jsem si vytvořila velmi silný (ať už negativní či pozitivní) vztah.
Snad první knížka povinné školní četby, která mě bavila. Kytici jsem četla už několikrát a nikdy mě neomrzí. Je to skvělá knížka.
To, že knížka bude o ničem, jsem věděla už po úryvku, který jsme měli v učebnici literatury. A pak jsme ji museli číst jako povinnou četbu. Nepochopila jsem (a patrně nikdy nepochopím) o co v knížce vlastně šlo.
Jelikož se mi hodně líbila kniha Na Východ od ráje, rozhodla jsem se na svůj maturitní seznam zařadit i tuto Steinbeckovu novelu. Zaujala mě o trochu míň než Na Východ od ráje, ale i tak je to skvělá knížka.
Povinná školní četba.Knížka mě nebavila, vlastně jsem se celou dobu těšila, až ji dočtu.
Skvělé vyprávění o historii zajímavých míst a osobností Krušných hor. Člověk si opět silně uvědomí, čím vším si tyto hory ve své historii prošly.
Ačkoliv si předchozí díly pamatuji už jen povrchně, můžu s jistotou prohlásit, že Konec hry se mi líbil mnohem víc než Loutkař.
Příběh je zajímavý, líbilo se mi, že se zase sešly pohromadě všechny důležité postavy prvního dílu. Ačkoliv se dalo poměrně brzy odhadnout, kdo je pachatel a i vyšetřovací tým na to přišel přibližně v polovině knížky, líbila se mi ta "hra", která probíhala ve snaze usvědčit pachatele. A to, jak na závěr došlo k usvědčení, bylo za mě mistrovsky vymyšlené, několikrát jsem v závěru byla překvapená.
Celkově bych asi řekla, že mě víc bavila druhá polovina knížky.
Kniha není nudná, stále se tam něco děje a zpočátku působí i zápletka zajímavě. Líbil se mi i trochu detailnější pohled do soukromí Baxterové. V druhé půlce už mi ale připadala jako trochu zbytečně velký masakr a myslím, že kdyby některé události byly mírnější a méně krvavější, rozhodně by to neuškodilo.
Knížka má spád. Příběh utíká rychle, ale zároveň v něm nechybí nic z toho, co na Nesbøho knížkách miluju. Líbilo se mi použití ich-formy. Konec byl naprosto nečekaný a ještě nějakou dobu po dočtení jsem o něm přemýšlela.
Trošku jsem se Čapka bála, protože jeho psaní je hodně charakteristické, ale přesto jsem se rozhodla ho do maturitní četby zařadit. Nakonec ale nelituju. Ačkoliv mě příběh neuchvátil tak moc jako jiné knížky, četl se celkem s lehkostí. Jen v části s novinovými výstřižky se mi trochu hůř orientovalo.