Kakho-Oto
komentáře u knih

Deník sovětské odstřelovačky, která bojovala na přelomu let 1944/1945 proti Němcům a v těchto bojích nakonec padla na konci ledna 1945 (ve východním Prusku). Publikace se čte dobře, avšak žádný extra výjimečný zážitek nenabízí.


(SPOILER) Druhá kniha od Michala Dlouhého, kterou jsem četl. Na rozdíl od publikace "Ve jménu zákona" se mi "Četnické erfolgy" nelíbily. Třicet příběhů, které mi skoro všechny splývaly dohromady (tři kapitoly vypráví o podobných bandách potulných Cikánů). Nejvíce mě zaujala kapitola o loupežném přepadení na nádraží v Ivanovicích na Hané, zapamatovatelná je také epizoda o znásilnění a zavraždění hluchoněmé ženy, případně epizoda o ženě, jež zavinila smrt opatrovaného dítěte, přesto byla soudem osvobozena. Celkové hodnocení: 45 %


(SPOILER) Na rozdíl od předchozích dvou knih s Holmesem a Wattsonem od Petra Macka se jedná jen o trochu lepší průměr v rámci žánru. Několik věcí je zde velmi přitažených za vlasy - příběh působí poměrně nevěrohodně již kvůli vysokému věku detektiva a jeho přítele doktora. Ze záporných postav se mi líbila britská nacistka a indická vražedkyně, nikoliv však malý zrůdný nacistický vrah. V románu vystupuje i britský agent, který až příliš připomíná Jamese Bonda. Rozuzlení příběhu se mi moc nelíbilo. Na Zeppelinu Hindenburg kuly pikle nejen němečtí nacističtí zločinci, ale také komunistický radikál z Německa. 65 %


Kniha se čte velmi dobře, avšak první román od Ciprové, který jsem přečetl (S cejchem ďábla) se mi líbil podstatně více. Autorka napsala svou představu o průběhu bájné dívčí války, k níž samozřejmě nikdy nedošlo.


Knihy džunglí nejsou čtením pro mě, takže ani krátký výtah z této knihy jsem nedokázal dočíst. Ostatní části publikace se mi velmi líbily - nejvíce krátká verze Robinsona Crusoe, poté následují Mayova výtečná povídka Písek zkázy, na třetím místě překvapivě Londonova Láska k životu, poté část Vernova Sandorfa, úryvek z Hartova díla Ztraceni v pustině a na šestém místě část románu Chaloupka strýčka Toma. Všechny příběhy provází skvělé ilustrace Zdeňka Buriana.


JUDr. Jaroslav Klenovský píše o krátkém životě svého bratra Vlastimila Klenovského, který byl při pokusu o úlet na Západ v květnu 1949 v Chocni zastřelen příslušníkem SNB. Kniha je hodně subjektivní, ale vzhledem k tomu, že psal autor o bratrovi se tomu nedivím. Období cca let 1948–1954 muselo být opravdu šílené a je hrozné, že za komunistická zvěrstva v ČSR nebyl takřka nikdo potrestán.


Někdy v první polovině 19. století si místní lidé v hospodě, kousek od Blaníka, vyprávějí různé pověsti o blanických rytířích. Vašíkovi, jehož to tolik zaujalo, se zdá sen, jak vstoupil do Blaníka, kde besedoval se starým strážcem a několika rytíři. Hovořil s nimi o různých bitvách, v nichž rytíři a jiní bojovníci padli (Brůdek, Chlumec, Moravské pole, Kresčak, několik bitev husitských a "posthusitských" válek 15. století, Bílá hora).


Slavné dílo českého klasika dobrodružné literatury pro mládež. Příliš nadšený nejsem - dílo je prošpikováno lovem zvěře a potýkáním lidí se zvířaty vůbec, k tomu několik přepadení indiánskými a především bílými darebáky. Nevím, zda se vůbec někdy pustím do dalších dílů trilogie. Jestli se v případě Lovců orchidejí jedná o špičku tvorby Františka Flose, potom se tento český spisovatel nemůže vůbec rovnat Němci Karlu Mayovi. 65 %


Příběh je situován do léta 1832, kdy v Michiganu a Illinois probíhala válka Američanů s indiány kmene Saúků a Foxů (Liščích indiánů). Jednalo se o jeden z posledních válečných konfliktů mezi USA a indiány na území východně od Mississippi. Kniha se čte velmi dobře a je nabita dobrodružstvím. Chtěl jsem dát pět hvězdiček, avšak rychlý a uspěchaný závěr příběhu změnil můj názor (85 %, tj. velmi silné čtyři hvězdy). Další z řady pozoruhodných knih vydaných nakladatelstvím Albatros v rámci řady "KOD".


Kniha se dá přečíst za slabé dvě hodinky, ale je lepší ji číst po částech několik dní, aby si toho čtenář více zapamatoval. Publikace obsahuje známější záležitosti (smrt Windischgrätzovy manželky, pobyt E. Kellyho, osudy Mariánského sloupu či jezdecké sochy Jana Žižky) i řadu méně známých zajímavostí (pro mě např. Bismarckův sexuální výkon v pražském bordelu na počátku července 1866 nebo zajímavý model Prahy, který byl vyroben před dvěma staletími).


Půjčeno ze zvědavosti a čteno jen tak "na zkoušku", avšak výsledek dost předčil (pravda, ne příliš velké) očekávání. Kniha se velmi dobře čte a jsou v ní zmíněny různé názory na "blízkovýchodní problémy" (krvavý Asadův bratr vs ďábelská role USA atd.). Zajímalo by mě, na kolik je příběh skutečně pravdivý a autobiografický.


Přečteno podruhé (2019). Vynikajícím a neotřelým způsobem napsaná kniha, jež obsahuje řadu nadsázek a humorných scén, přestože se jedná jinak o knihu s velmi smutným obsahem. Výborná beletrie na téma holocaust alias šoa (navíc se vztahem k Praze).


Zajímavé informace o odboji v oblastech, které většinou patřily do tzv. Sudet (zabrané již na podzim 1938). Především na Zábřežsku a v některých obcích na Šumpersku žilo poměrně dost českých obyvatel. Přes těžké podmínky (ještě těžší než v protektorátu) se nemalá část obyvatelstva zapojila do odboje, v posledním roce války dokonce do cca desíti malých partyzánských skupin. Když si vzpomenu na film Habermannův mlýn, dělá se mi zle, co autoři tohoto filmu udělali z místních partyzánů (tj. Bludov a okolí). Partyzánský odboj na severozápadní Moravě osobně řadím k pozoruhodným kapitolám českého protinacistického odboje.


Kniha se mi velmi dobře četla. Jenom si myslím, že takto zajímavý příběh mohl pan Stránský popsat na více stránkách. Romány o Maděrovi (Zdivočelá země, Aukce) považuji za výrazně lepší počin spisovatele Stránského.


Povídka Dukátový dvůr se mi velmi líbila, byť je její konec nepravděpodobný. Svým obsahem je však povídka zajímavá a trochu odlišná od jiných Mayových povídek s tématem "pašeráci v Krušnohoří". Povídka Peněžní mužík je silně přitažená za vlasy jako celek. May tvrdil, že ji napsal již na konci 70. let 19. století (jako jiné povídky z Krušnohoří), poprvé vyšla až v roce 1903. Podle znalců Mayova díla ji autor napsal právě až v této době. Musím jim dát za pravdu, poněvadž Peněžní mužík připomíná ostatní díla, která Karel May napsal ve svém posledním tvůrčím období (po návratu z dlouhé cesty po Orientu v letech 1898-1899). Tehdy se May snažil psát "vážnou" literaturu a jeho díla se začala vyznačovat mj. symboličností a nedobrodružností. Hodnocení knihy: 65 %


Kniha nabitá různými informace o Pražském povstání. Čtenář se také dozví o řadě fám a legend, např. o pozadí dvou legend o osvoboditelích (ruští vlasovci, sovětská armáda). Velmi se mi líbí autorova nevybíravá kritika všech demagogů a lhářů (prorežimní historikové, pokleslí novináři apod.), jejichž výtvory zamlžují objektivní pohled na historické události, v tomto případě na Pražské povstání. Rovnoměrně kritizuje prokomunistická díla a řadu článků napsaných po roce 1989, které straní Němcům a jejich organizaci "Sudetenlandsmannschaft". Bohužel zkazky o zbytečnosti povstání jsou mezi lidmi velmi rozšířeny. Stačí si ale představit, co by se s Prahou stalo, kdyby se v ní na konci války opevnili Němci a bojovali tam se Sověty. Devastace Prahy by pak byla mnohem větší než její poničení během pěti dní povstání. Pražské povstání zabránilo Němcům opevnit se v tomto městě. V neposlední řadě povstalci zkrátili válku o několik dní a tím zachránili několik tisíc životů sovětských vojáků. Pražské povstání (stejně tak celé Květnové povstání od 1. do 9. 5. 1945) mělo určitě smysl. Češi se na domácí půdě aktivně zapojili do osvobozování svého území, přičemž položili tisíce životů.


Podle autorova úvodu bych čekal, že si vybere kapitoly, kde nebudou pochybnosti o hrdinství protagonistů. V tomto ohledu to platí pouze o kapitolách o výsadcích Carbon a Jan Kozina. Hrdinstvím oplývala rovněž 2. čs. paradesantní brigáda, avšak kapitola se věnuje zejména ztrátě jejího praporu. Další dvě kapitoly pojednávají o dvou neúspěšných slovenských pokusech, jak přejít na stranu Spojenců (v prvním případě v SSSR, ve druhém případě na východě Slovenska - dvě Malárovy divize se oproti očekávání nezapojily do povstání). Poslední kapitola nemá nic společného s tématem knihy, poněvadž pojednává o plánu českého protikomunistického odboje dostat Slánského a jeho rodinu na Západ. Kapitoly o výsadkových operacích jsou vynikající, ostatní nanejvýš průměrné.


Publikace neobsahuje příliš mnoho textu, ale přesto ji lze hodnotit velmi kladně. Čtenář se dozví informace o desítce významných sovětských odstřelovaček, některé údaje o vojenském výcviku v SSSR či slavných ruských a sovětských puškách (v první řadě Mosin 1891/30).


Kniha, kterou lze rozdělit na dvě nesourodé části. První z nich se věnuje rodičům autora a zejména jeho strýci Josefu Valčíkovi, velmi známému parašutistovi ze Západu (výsadek Silver A). Vedle řady známých faktů se čtenář dozví i něco nového. Druhá část se věnuje vlastnímu životu pana Ebra, který uspěl jako knihkupec, avšak v osobním životě se mu dařilo o poznání hůře. Ne že by tato část nebyla zajímavá, avšak působí poněkud zvláštně. Autor ve spolupráci s publicistkou se "chlubí" svými selháními (včetně až neuvěřitelných peripetií okolo staré vily) a leckoho asi napadne, proč se tím chlubí. Nelze dát více než tři hvězdičky.


Jiné romány z téže řady jsem nečetl, takže nemohu porovnávat. Jako "samostatné" dílo hodnotím knihu jako solidní detektivku, která se však příliš vleče. Osud Aegirovy rodiny je velmi smutný, alespoň ty dvě malé sestry mohly dopadnout lépe. Klady u mě nakonec převážily, ale na více než poctivé tři hvězdy to není.
