Kakho-Oto přečtené 629

Hanácký pitaval II: Skutečné kriminální příběhy nejen z Olomouce 2024, Jiří Fiala

Podle mě lepší než první Hanácký pitaval i Olomoucký pitaval. Je zde na rozdíl od dvou předchozích publikací poměrně málo kapitol se starou češtinou. Pan Fiala totiž rád používá rozsáhlé citace z historických pramenů, nicméně např. středověku se týká pouze první kapitola. K nejzajímavějším příběhům patří dva, které se vlastně nikdy nestaly: Poprava plukovníka Miniatiho (mělo se stát v roce 1644) a Bitva čtyř králů u Lověšic poblíž Přerova (mělo se stát v roce 1819). K jedněm z vrcholů knihy patří kapitola o upálení děkana Lautnera v roce 1685 v Mohelnici. Fiala na úvod rozebírá skutečnost, že podle historika Jaroslava Čechury ve skutečnosti Boblig bojoval proti „čarodějům“, rozuměj satanistické sektě (bez působení nadpřirozených jevů), a nelíčí ho jako sadistu a kariéristu (sic!). Osobně považuji něco takového za nehorázné, např. mluvit o satanistických schůzkách na Petrových kamenech, které jsou i dnes těžko přístupné. Vůbec jsem netušil, že v Olomouci byl v šedesátých letech 19. století vězněn polský povstalec a pozdější světec Adam Chmielowski. Zatímco bestiální vražda sotva jednoletého chlapce v lese u Tršic v roce 1896 je jednou z obsahově nejotřesnějších kapitol, příběh Františka Planičky, vraha a zároveň zručného strůjce orlojů, patří k těm nejkurióznějším. Tři otřesné případy z první republiky podrobila grafologickému rozboru odbornice Helena Veličková. Zaujalo mě, že muž ze Dzbele u Konice, jenž upálil manželku a přitom se na to připravoval, byl osvobozen, poněvadž prý jednal v pomatení smyslů (sic!). Dozvíte se, že nacistický zločinec Artur Seyss-Inquart žil v mládí v Olomouci. Jeho otec tam byl ředitelem německého gymnázia a mladý Artur dokonce kamarádil s židovskými spolužáky, jak po letech vzpomínal jeden z nich, prostějovský rodák a spisovatel Max Zweig. Nevěděl jsem, že válečný hrdina Josef Buršík utekl v srpnu 1950 z vojenské nemocnice v Olomouci (poslední kapitola od pana Fialy). Období tzv. socialismu dále zastupují tři kapitoly z pera Petra Jiráka, z nichž nejobsáhlejší je případ, kdy syn bývalých soukromých zemědělců při bránění domu zastřelil v říjnu 1961 v Újezdci u Přerova psovoda Veřejné bezpečnosti. Naopak vražda předsedy MNV Dub nad Moravou v únoru 1951 neměla politické pozadí. Na závěr publikace nabízí pět příběhů z doby po listopadu 1989. Z nich mě nejvíce zaujala kapitola o přísném zabezpečení Věstonické Venuše a Hlavy Kelta během jejich vystavování ve Vlastivědném muzeu v Olomouci v letech 2019 a 2020.... celý text

Kronika zapomenutého kněze aneb hříchy na templářské tvrzi v Čejkovicích 2023, Naďa Horáková

Jindy bych této knize dal možná i čtyři hvězdy, ale je to už šestá kniha od Horákové, kterou jsem přečetl, navíc pátá za poslední dva roky, takže jsem tvorby této paní již poněkud přesycen. K tomu mně tento román trochu připomínal historické romány od Vondrušky, případně i dalších autorů. Každopádně Bestie z Karlštejna nebo Tajemství císařovy milenky od stejné autorky jsou podstatně lepší než Kronika zapomenutého kněze. Úspěšná záměna dvou mladých hrdinů a templáři jako znalci heliocentrické soustavy a dávní cestovatelé po Americe – obojí mi přišlo jako přitažené za vlasy. Zápletka s vyvražděným dvorem a dalšími navazujícími vraždami a zločiny je zase poměrně nepřehledná a krkolomná. Je mi líto, ale více než tři hvězdičky opravdu ne.... celý text

Hádanky naší minulosti 1: Kam odešli Keltové? 2006, Jiří Bílek

První díl mnohadílné série se zabývá obdobím, kdy na našem území ještě nežili žádní Slované. První kapitola se věnuje unikátním tektitům, jež označujeme jako vltavíny. Výskyt téměř 15 milionů starých „kamínků“ (přírodní skla impaktního původu bohatá na křemík) se omezuje na dva úzké pruhy v oblasti jižních Čech a jihozápadní Moravy. Další tři kapitoly se zabývají pravěkými obdobími, konkrétně pozdní dobou kamennou a dobou bronzovou. V Makotřasích byla objevena možná nejstarší hvězdárna Evropy nebo dokonce světa, jinde se nachází záhadné kamenné řady (Kounov) či jednotlivé menhiry, o kterých nevíme, zda byly vztyčeny v pravěku, nebo dokonce až v 18. – 19. století (sic!). Jindřich Wankel i jiní si lámali hlavu nad zmasakrovanými lidmi v Býčí skále v Moravském krasu. Z větší části se jednalo o ženy, kromě toho se na místě našly trupy dvou koní či spousta šperků. Poslední dvě kapitoly se věnují keltskému (Bójové) a germánskému osídlení (Markomani, Kvádové, okrajově i Vandalové a Langobardi) dnešních českých zemí. Nejen bojovní, ale také značně vyspělí Keltové vybudovali největší oppidum na Závisti (Zbraslav), na Moravě měli nejvýznamnější oppidum ve Starém Hradisku (poblíž Malého Hradiska, okres Prostějov), v nedalekém Ludéřově byla objevena keltská svatyně. Snad i označení Haná (Ganna) je keltského původu, názvy mnoha českých řek mají keltský původ (Jizera, Ohře, Otava, Labe a pravděpodobně i Vltava), totéž některé české báje a pověsti (včetně příchodu praotce Čecha, mimochodem v okolí Řípu sídlili už Keltové, zatímco Slované osídlili tato místa až v 10. století). Většina Bójů/Keltů opustila naše území pár desítek let před přelomem našeho letopočtu, brzy poté osídlili dnešní Čechy Markomani v čele s vládcem Marobudem (dožil v římském vyhnanství v Ravenně) a dnešní Moravu, především její jižní části, osídlili Kvádové. Germánské kmeny byly ve srovnání s Kelty velmi zaostalé, ale v průběhu staletí jejich civilizace pod vlivem starého Říma „dohnala resty“. V průběhu stěhování národů většina Germánů odešla – Kvádové až do dnešního Španělska, Markomani do sousedního Bavorska (zbytek místního germánského obyvatelstva mohl odejít v roce 568 spolu s Langobardy na sever dnešní Itálie). Osobně mě překvapilo, že vrch Žuráň u Slavkova je velkou langobardskou mohylou. Nevěděl jsem ani o nálezu germánského pohřebiště v Kostelci na Hané.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Kvalitní distopický román, který se v pohodě obešel bez popisů větší brutality či sadismu. Není to ani potřeba, protože nastíněná vize let 1989–2019, kdy u nás (respektive v Československu, ale také v Polsku či Východním Německu) stále vládli komunisté, je velmi depresivní. Nevím, proč se někdo v diskuzi čílí nad tím, že Mornštajnová popisovala v knize uvedenou dobu jako padesátá léta. Dotyčný asi nepochopil, že autorka popsala temnou fantazii/distopii. Autorka nechala románu otevřený konec, nedozvěděli jsme se totiž, zda Lenka/Magda byla v roce 2019 účastnicí úspěšného převratu a konce komunistické totality, nebo skončila za protesty proti režimu stejně jako její matka v listopadu 1989. Hádám, že s ohledem na v knize popsané by se spíše jednalo o druhou možnost.... celý text

Hanácký pitaval: Skutečné kriminální příběhy 2023, kolektiv autorů

Ne tak povedené a čtivé jako Olomoucký pitaval, moc mě nebavilo číst dlouhé pasáže citované ze středověkých a raně novověkých archiválií. Pozitiva ovšem přirozeně převažují – dozvěděl jsem se spoustu zajímavého z historie Olomouce i jiných hanáckých oblastí. Nejstarším případem je fyzické napadení olomouckého biskupa jeho pražských protějškem v roce 1073, nejmladším železniční nehoda u Zábřehu z roku 2011. Některé v publikaci uvedené případy jsem již do jisté míry znal, zejména popravu Václava Bítovského z Bítova /1628/ (v kapitole Pobělohorská pomsta v Olomouci), boje Valachů proti katolickým vojskům za třicetileté války (kapitola Pásli kozy Valaši), události Přerovského povstání včetně německých represí po jeho potlačení /1945/ (Brutalita německých okupantů v Přerově před koncem války), tzv. krčmaňskou aféru z roku 1947 (Výbušné krabičky z Krčmaně), tři vraždy spáchané v roce 1981 sovětským vojenským dezertérem v Břuchotíně (Brutální vrah ze sovětské armády a špína z StB) a vraždu dubského faráře satanistou z Kralic na Hané na podzim 2002 (Případ zavražděného faráře). Z dosud pro mě neznámých příběhů mě zaujaly především následující: poprava tiskaře Jana Olivetského v Olomouci /1547/ (Sťat sedě na stolici), poprava olomouckého podvodníka Georga Honauera ve Stuttgartu /1597/ (Železné zlato), zabití Adama Štolbašského Vítkem z Dobrčic /1527/ (Hodolanská boží muka), věznění českých radikálů i ruského anarchisty Michaila Bakunina v Olomouci /1850–1857/ (V oživených hrobech), zavraždění českého herce Ladislava Pintnera-Lipovského německým šovinistou /1896/ (Vražda z národnostní zášti v Litovli). Většina ostatních kapitol je obecnějšího rázu (např. Půhonové a nálezové olomoučtí, Opatrujte světlo, oheň!, Na pranýři v Prostějově i jinde), případně se stručně zabývají otřesnými kauzami z doby po listopadu 1989, z nich je velmi zajímavá Vražda na olomoucké tržnici, ke které došlo v roce 2000 ve vietnamské komunitě.... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Trvalo mně asi 80 stran, než jsem se do knihy pořádně začetl, ale potom mě příběh celkem bavil a chtěl jsem vědět, jak se vše vyvrbí a dopadne. Nicméně uspěchaný a svým způsobem useknutý závěr knihy se mi moc nelíbil, takže román nakonec hodnotím pouze třemi poctivými hvězdičkami. Osobně jsem rád, že byla drtivá většina sudetských Němců po druhé světové válce odsunuta do Německa a Rakouska (myslím samozřejmě řádný odsun, nikoliv divoké vyhánění a násilnosti na Němcích), protože v opačném případě by se u nás skutečně mohlo odehrávat něco z toho, co Kyša popsal v románu Sudetenland. Kecy příslušníků Sudetenlandsmannschaftu a jeho českých příznivců, zejména v devadesátých letech 20. století, mně osobně docela stačily.... celý text

Krvavá cesta k Sarajevu 2009, Miloslav Martínek

Miloslav Martínek, tedy otec "doktora vševěda" Jiřího Martínka, zpracoval faktografickou publikaci, která se věnuje různým, dá se říci, "rodinným" tragédiím rodu habsbursko-lotrinského od poloviny 19. století do roku 1914. Kromě notoricky známých událostí sebevraždy korunního prince Rudolfa (1889), vraždy jeho matky Alžběty alias Sissi (1898) a sarajevského atentátu na Ferdinanda (a jeho ženu Žofii Chotkovou) se jedná o nepovedený atentát na mladého Františka Josefa I. z roku 1853 (čin Maďara Libényho) a o popravu bratra Františka Josefa I., tj. Ferdinanda Maxmiliána, který se nechal nahecovat francouzským vládcem Napoleonem III., stal se mexickým "císařem" a po prohrané občanské válce s přívrženci Benita Juareze byl v roce 1867 popraven zastřelením, zatímco většina jeho vojska zavčas opustila americké břehy. Publikace je psána poměrně čtivě a v souvislostech, takže nemám problém s jejím doporučením čtenářské obci.... celý text

Konec českého tisku? 2001, Bořivoj Čelovský

Dost mrazivý text o situaci na přelomu tisíciletí, když byly skoro všechny české deníky v držení německých "mediálních domů" z Düsseldorfu a Pasova. Z knihy je patrné, že Klaus ani Zeman nebyli rozhodně vždy zastánci českých zájmů (a minimálně v případě prvního si říkám, zda vůbec někdy byl). Oceňuji, že publikaci napsal člověk, který byl navíc po roce 1948 v exilu. Na rozdíl od některých exulantů Čelovský rozhodně neměl potřebu lézt Němcům někam. Byl to poctivý historik a publicista. Howgh!... celý text

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse 2011, Margot Friendlander

Úvodní kapitoly se mi líbily, ale trochu to trvá, než dojde k ukrývání mladé Židovky. Tato část tvoří pouze prostřední třetinu knihy. Margot se skrývala cca na deseti místech v Berlíně a okolí, někde vydržela pouze noc, např. místnost s postelí plnou štěnic (brrr), dlouho nevydržela ani u mladé ženy, protože se ukázalo, že tato chce Margot využít k zpestření sexuálního života svého a svého přítele. Ještě jednou se Margot stalo, že po ní jedna z ukrývatelek chtěla sex, ale tato pochopila Židovčino odmítnutí. V některých úkrytech byla Margot zapojena do výpomoci v domácnosti či jiných prací. Po téměř roce a půl schovávání byla chycena zásluhou činnost židovských lovců Židů (sic!). Velmi zajímavá je také následující část knihy, která líčí roční pobyt Margot v Terezíně. Podařilo se jí dožít se konce války, zatímco většina její rodiny zemřela právě v Terezíně a především v Osvětimi. Kniha se skutečně velmi dobře čte, téma je sice velmi smutné, ale o holocaustu existují stohy brutálnějších a depresivnějších knih. Vzpomínky Margot Friendlanderové jsou takové "civilní", což určitě není na škodu. V příběhu vystupují i Němci, kteří byli alespoň nějak ochotni pomoci pronásledované židovské komunitě.... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Dost napínavé a ve výsledku také drsné čtení. Závěrečné dvě třetiny knihy se četly skoro samy. Závěr příběhu mě hodně překvapil – hlavní záporák knihy byl "ještě větší perverzák, než jsme doufali". Je pravda, že ani chování hlavní hrdinky nebylo nejlepší, ale velmi se na ní podepsaly negativní zážitky z dětství.... celý text

Hádanky naší minulosti 2: Praotec Čech přišel ve středu? 2004, Jiří Bílek

Velmi čtivá a zajímavá publikace literatury faktu napsaná odborným historikem. Jedná se o dějiny prvních Slovanů na našem území, tedy o období 6. - 9. století. Autor však nezařadil žádnou kapitolu, která by se přímo zabývala Velkou Moravou. Vzhledem k naprosté torzovitosti písemných pramenů se nelze divit neuvěřitelnému množství různých domněnek a náhledů, často vyloženě vybájených a fantasmagorických. Vůbec jsem nevěděl, že v Náklu u Olomouce místní obyvatelé v 60. letech 19. století hledali u boží muky hrob Attily, vůdce Hunů. Naopak hledání Wogastisburgu, dějiště vítězné bitvy slovanské Sámovy říše nad Franky v roce 631, respektive 632, je mi známé. Navíc toto místo u nás někteří snílci spojují s hanáckým Kojetínem či nedalekým Přerovem, což Bílek nevěděl, či jen neuvedl. Zásadní informace: první Slovani přišli na naše území z východu okolo roku 530 a přes Moravskou bránu směřovali podél řeky Moravy na jih. První slovanské osídlení v Čechách se týkalo Pražské či Slánské plošiny, nikoliv bájného Řípu a jeho okolí. Tento zajímavý vrchol si Kosmas zřejmě vybral z politických důvodů, avšak Podřipsko bylo osídleno až v 10. století. Slovani nebyli žádní otroci Avarů, jak napsal např. spisovatel Štorch (Hrdina Nik), ale často po jejich boku bojovali proti Byzanci či germánským kmenům, jindy bojovali proti sobě. Nakonec však zásluhou Sáma, což vůbec nemusel být francký kupec, Slované Avary porazili a poté se u již zmíněného Wogastisburgu úspěšně postavili i vojenské výpravě Francké říše. Stalo se tak ale už v první polovině 7. století, tedy v době, kdy u nás nemáme doložená žádná hradiště. Fenoménu hradišť se Bílek rovněž v knize věnuje, stejně tak různým teoriím o Krokovi a jeho třech dcerách, sedmi bájných přemyslovských knížatech, Lucké válce (nejspíše konec 9. století), ve které Češi porazili jiné Slovany (Čechům velmi blízké). Velmi silné čtyři hvězdičky, uvažoval jsem i o pěti, ale přece jen některé části se četly hůře a byly alespoň pro mě méně zajímavé, zejména se to týká úseku knihy věnující se slovanským hradištím na českém a moravském území.... celý text

Karibu Keňa 2013, Hana Hindráková

Dobrodružný román ze současné Afriky. Na rozdíl od některých jiných komentujících mi příběh knihy nepřipadl zdaleka tak předvídatelný, osobně jsem byl překvapen více než jednou. Příběh knihy je dostatečně akční a dramatický, nepochybně i krutý a alespoň částečně realistický. Rozhodně se mi kniha líbila více než Lovci lebek a Svítání nad savanou a určitě si časem zase něco od Hindrákové přečtu.... celý text

Klášter božích panen 1992, Dagmar Štětinová

Beletristické zpracování zajímavého případu z historie, o kterém jsem dosud neslyšel. Osud Barbary Ubrykové byl samozřejmě otřesný a její mučitelky z řad "jeptišek" měly být přísně potrestány, což se nestalo. O to strašnější je, že se případ stal ve druhé třetině 19. století. Tak jako jiné historické události, je i tato vykládána různým způsobem. Osobně mě nepřekvapuje, že i (někteří) dnešní katolíci případ bagatelizují a poukazují na nutnost naložit takto s duševně nemocnou osobou (sic!). Normální člověk něco takového tvrdit nemůže a katolická církev má tolik "škraloupů", že by mohla aspoň mlčet. Na druhé straně u mě stoupla v ceně Alžběta Bavorská alias Sissi, kterou otřesný případ z Krakova nenechal chladnou a "donutil" ji vložit se do záležitosti.... celý text

Nikdy to nevzdám! - Životní zápasy právníka Františka Doležela (1900–1972) 2022, Lubomír Novotný

Fundovaná a čtivá publikace o soudci a státním zástupci, kterého semlely jeho pevné životní postoje a angažmá v tzv. krčmaňské aféře z druhé poloviny roku 1947. Čtenář se dozví i řadu informací o životě v hanáckém Prostějově v první polovině 20. století. Část knihy pojednávající o Doleželově vazbě a věznění v průběhu let 1948–1955 je otřesným svědectvím o krutosti a absurditě dané doby. Zejména údaje o další oběti, Františku Kolavovi z Přerova, jsou nanejvýš hrozné. Zajímavé jsou též kapitoly o Doleželově kariéře do února 1948, účasti v bojích roku 1919 (proti Polákům a Maďarům) a angažmá v protinacistickém odboji. Velmi zajímavá je stať, která se věnuje stalinistovi Jurovi Sosnarovi, jehož kariéru dokázal Doležel těsně před únorem 1948 zastavit. Souviselo to právě s vyšetřováním krčmaňského případu. Méně mě bavily a zaujaly kapitoly, ve kterých se autor zabývá Doleželovým majetkem – jeho zabráním, snahami o vrácení apod. Především se jednalo o chatu s pozemky v Myslejovicích, což je obec nedaleko Otaslavic nebo Plumlova. Kniha obsahuje značně bohatou a v případě pohlednic Prostějova a Olomouce i pěknou obrazovou přílohu. Hodně oceňuji autorův přístup k velmi složité problematice, snažil se být maximálně objektivní a tak to má být/by to mělo být.... celý text

Zpověď agenta StB 2016, David Jan Novotný

Rozhodně mě bavilo tento román číst, zejména jeho první dvě třetiny. Byl jsem napnutý a často i pobavený zvraty, dialogy, přirovnáními, ironií apod. Nicméně jsem očekával, že kniha bude mít nějaký happy end, ale ten se nakonec nekonal, protože padouch přežil a škodil jinde a v jiných poměrech. Také mi při čtení připadlo, že autor nemá o českém národě valné mínění, respektive si dělal skoro ze všeho legraci.... celý text

Báthory - život a smrt 2009, Tünde Lengyelová

Výpravná a poměrně rozsáhlá publikace je rozdělena na dvě části. V první z nich (cca 60 % knihy) se píše o historii přelomu 16. a 17. století, zejména o každodennosti tehdejší doby z pohledu (především) šlechtických vrstev společnosti. V prvních dvou kapitolách se dočteme o válečných strastech a orientálních zvyklostech Osmanského Turecka, poté se dozvíme o rození, výchově dítěte, uzavírání manželství, strastech manželského soužití, o významu práce v dané době, nemocech či využití volného času z pohledu šlechticů. Text často zdůrazňuje, jak to měla tehdy těžké žena včetně příslušnic nejvýznamnějších šlechtických rodů. Druhá část pojednává o Alžbětě Báthoryové-Nadásdyové, zejména rozebírá kauzu týkající se toho, že měla mučit a vraždit mladé dívky. Autoři knihy považují tuto kauzu za smyšlenou a Báthoryovou za oběť nějakého zákulisního spiknutí. Z toho důvodu předkládají čtenáři několik verzí, jak k tomu mohlo dojít. Uvádí mj. zajímavý údaj o uvěznění jejího příbuzného Zikmunda Báthoryho v Čechách, k čemuž došlo ve stejném roce jako k uvěznění Alžběty. Lengyelová a Várkonyi nepopírají existenci spisů z vyšetřování a soudního procesu, ale zdůrazňují řadu zajímavých aspektů: výpovědi téměř všech svědků byly velmi neurčité a fádní (skoro nikdo nic na vlastní oči neviděl), výpovědi čtyř služebných Alžběty byly sice konkrétní, ale zase byly učiněny po mučení (tři z těchto osob byly navíc urychleně popraveny, zatímco Benická po procesu úplně „zmizela z dějin“), Alžběta byla zatčena jako šlechtična, přičemž nebyla přistižena přímo při zločinu, později se s ní nekonal žádný proces, což bylo proti dobovému právnímu úzu a také to delší dobu vadilo císaři Matyášovi II., mezi svědky Alžbětiných zločinů zcela chybí příbuzní jakékoliv z obětí (sic!), většina popisů údajného bestiálního mučení dívek vznikla v pozdější době – tj. všechno, co bylo napsáno kromě spisů z vyšetřování a soudu a krátkého záznamu pastora Ponického. Autoři také polemizují s tím, že palatin Juraj Thurzo měl v úmyslu chránit potomky Báthoryové. Na druhé straně je pravda, že se na majetku Alžběty neobohatil a dědictví po ní se ocitlo v rukou jejího syna a dvou dcer. Sama se o to také zasloužila, jak se v knize též uvádí. Některé konkrétnější údaje z výpovědí několika svědků však autoři knihy velmi bagatelizují (zejména kauza dívek uvězněných v jedné části hradu, které zemřely hladem a žízní nebo popis jednoho mučení, který může být podle obou historiků popisem dobového léčebného postupu!). Jindy se jim samozřejmě dá věřit: pozdější legendy či romány o Alžbětě uváděly, jak byla terorizována tchyní, kterou však ve skutečnosti sotva poznala (zemřela roku 1571, když bylo Alžbětě jedenáct let), nezájem a neschopnost Alžběty starat se o jiné věci než o zabíjení a mučení rovněž nemohou být pravdivé, protože hraběnka Báthory-Nádasdy několik let vedla správu několika panství a podle dochované korespondence se nevyhýbala hospodářským nebo politickým záležitostem. Pokud šlo o poddané, ti se svých pánů nebáli tolik, jak si leckdo myslí. Autoři to dokumentují případem, kdy si Alžbětini poddaní otevřeně stěžovali na robotní podmínky. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Stále si ovšem myslím, že těžko mohlo jít o až takový komplot, tj. Alžběta podle mě nebyla nevinná a zřejmě občas některou dívku mučila nebo zabila (respektive nechala mučit a zabít), nicméně se vzhledem k řadě poznámek z této knihy asi těžko jednalo o stovky obětí. Tolik můj názor, přestože obecně nejsem zastánce výroku „na každém šprochu pravdy trochu“. Tomu, kdo se o případ Alžběty Báthoryové-Nadásdyové zajímá, doporučuji k přečtení tuto publikaci, ale také jim doporučuji knihu s opačným stanoviskem: Tomáš Bednařík: Ďábel s tváří anděla.... celý text

Oko luny 2008, Brigitte Riebe

Romanticko-dobrodružný příběh, jenž se odehrává v 6. století před naším letopočtem ve starém Egyptě. Román se četl celkem dobře, ale dějově ani napětím nejde o žádnou bombu. Je to skutečně spíše oddechová kniha, kde sledujeme snahu vypravěčky pohádek Miny zachránit ve městě Bastet posvátná zvířata, tj. kočky, které najednou začaly povážlivě mizet. Mině přímo či nepřímo pomáhají někteří její rodinní příslušníci a známí, v neposlední řadě také její nová láska – Peršan Numi. Vedlejší postavy mají samozřejmě dílčí problémy, které ovlivňují a komplikují děj románu. Více než tři hvězdy nemohu dát, milovníkům starého Egypta však knihu snad lze doporučit.... celý text

Spory o Jana Žižku 1424-2024 2023, Petr Čornej

Další z mnoha knih Petra Čorneje o husitství či husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova a Kalicha. Tentokrát se jedná o popularizační práci, která si vzala na paškál vývoj názorů na Jana Žižku. Čornej reflektuje pohledy snad všech názorových proudů od sklonku života Žižky až po současnost, tj. za celých šest staletí. Vedle serióznějších názorů různých českých historiků (Palacký, Tomek, Pekař a jiní) se jedná i o vynášení do nebes ze strany příznivců husitství (např. komunistický historik Nejedlý, obrozenci, národovci, evangelíci), nebo naopak o zatracování, ať šlo o bigotní katolíky, špičky římsko-katolické církve nebo o rádoby antikomunisty z doby po roce 1989.... celý text

Holčička, kterou tam nechali 2019, Roxanne Veletzos

Více se mi kniha líbila, když se děj posunul do poválečného období, kdy se v Rumunsku ujali moci komunisté (postřelení násilnického sovětského vojáka Despinou, věznění Antona a živoření jeho rodiny po návratu). Příběh byl zčásti inspirován příběhem matky a prarodičů autorky románu. O novodobé rumunské historii něco vím: např. rumunská armáda bojovala do léta 1944 po boku Němců a poté přešla na stranu Spojenců. Ani Němci, ale ani Sověti rumunské vojáky nijak nešetřili. Rumuni se zúčastnili bojů u Stalingradu, na opačné straně je pak na přelomu let 1944/1945 Sověti nasadili do tvrdých bojů v Budapešti, proti Maďarům, historickým nepřátelům Rumunů. Caucescu byl velmi tvrdý diktátor a v roce 1988 na mě velmi depresivně působily "obrazy jeho země", když jsem jel s maminkou vlakem do Bulharska k Černému moři.... celý text

Můj rok 1980 2020, Pavel Tatíček

Narodil jsem se na začátku daného roku, proto jsem se rozhodl přečíst si knihu věnovanou roku mého narození. Spoustu věcí už jsem znal, mj. slavné vrstevníky jako jsou Lucka Vondráčková, Tomáš Rosický, Libor Bouček nebo Ivan Bartoš, kterého moc nemusím. Vím o československé bilanci z OH v Moskvě, pořádání spartakiády či zisku bronzu fotbalistů na ME. Také vím o mém nejoblíbenějším filmu z roku 1980 (Vrchní, prchni) či o úmrtích Jana Wericha a Johna Lennona. Ale spoustu dalších věcí jsem se samozřejmě dozvěděl až z knihy, např. o řadě nehod, katastrof či teroristických útocích (převržení ropné plošiny u Norska, obsazení íránské ambasády v Londýně teroristy, bombový útok v Boloni či na mnichovském Oktoberfestu, letecká katastrofa v Rijádu...). Rok 1980 byl na události rozhodně bohatý a ani tehdy nebyl svět v optimálním stavu (to vlastně nebyl nikdy), rozjížděla se válka mezi afghánskými povstalci a komunisty notně podporovanými SSSR, začala válka Irák-Írán, Reagan byl zvolen prezidentem USA, čímž Sovětům začaly tikat biologické hodiny. Svět byl fascinován polským hnutím Solidarita a začalo také "šílenství" okolo Rubikovy kostky. Výrazně kladným bodem roku bylo vymýcení pravých neštovic a v Československu došlo k dálničnímu propojení Prahy s Bratislavou (značný pokrok zaznamenalo i pražské metro). Kniha obsahuje informace o každodenním životě lidí v Československu. Tyto obecné informace se přirozeně hodí i na "okolní" roky. Publikace obsahuje bohatou obrazovou přílohu a textu není příliš, kniha se dá přečíst za 4-5 hodin. Publikaci doporučuji zejména lidem, kteří se narodili v roce 1980. Alespoň osobně mě kniha nenadchla tolik, abych se začal enormně zajímat o další svazky série Můj rok.... celý text